Česneksmedem
komentáře u knih
Postřižiny
Bohumil Hrabal
Jsem rád, že přes notoricky známý film se čte i kniha. Je jasné, že při čtení naskakují obličeje herců z filmu, čímž vzniká trošku i ta atmosféra. Zase si ji někdy přečtu.
Bremeno minulosti
Dominik Dán
Při čtení první třetiny knihy jsem čuměl jako tele v jaderné elektrárně. Tohle že napsal DD? Pak se to zlepšilo, takže docela dobrý.
My, kteří pamatujeme uhlí ještě kvetoucí vidíme, jak se svět mění. Je ale jedna věc, která je po staletí naprosto stálá. Mám tím na mysli aroganci a nedotknutelnost papalášů. A i o tom je tato kniha. Navíc si tím DD udělal prostor pro další díl. Knihu doporučuji.
Krev prvorozených
Juraj Červenák
Ke knize bych řekl, že druhý díl je ještě o fous lepší, než díl první. A nabízí se i srovnání s Vlastimilem Vondruškou. Nevím, jak jsou na tom další knihy, ale tato byla akčnější a drsnější než většina knih VV.
K sérii se jistě brzy vrátím. Knihu doporučuji a přidávám ještě jeden citát z knihy: Zvony nad Prahou vyzváněly, ohlašovaly temné časy.
Houbařka
Viktorie Hanišová
Sára je taková duše zachmuřená. Problémy z dětství se prolínají s hledáním hub i sebe sama. Není to rozhodně špatné, ale asi už bych to podruhé nečetl. I tak dávám velice slušné hodnocení.
Mrtvá zóna
M.W. Craven
Další skvělá kniha od M. W. Cravena. Ke konci jsem byl napnutý jako tanga dvěstěkilové striptérky. Opět naprosto úžasná Tilly. Ta její občasná neohrabanost knize hodně pomáhá. A Poe? Žádná stádová ovce a to mám moc rád.
Mrazivé vraždy
Agatha Christie
V úvodu tohoto povídkového souboru se dozvíte, co ACH jedla jako třináctiletá o Vánocích. Pak už to jde postupně – HP a veleznámá bonboniéra, tentokrát dost ukecaná Jane Marplová, přijde vysoký pan Quin... Je to docela reprezentativní výběr, ze kterého bych ocenil hlavně povídku Mužnost Edwarda Robinsona, Plymouthský expres nebo Záhada bagdádské truhly.
Můj strýček Oswald
Roald Dahl
„Pít Romanée Conti je jako mít
současně orgasmus v ústech i v nose.“
Citát z knihy
Tak tenhle zážitek si můžete dopřát i dnes. Stačí vám k tomu docela málo – 29 997,96 Kč s DPH (ročník 2004). Pro ještě silnější zážitek je ale k dispozici i ročník 1964 za lidových 519 997,50 Kč s DPH.
Jak už napovídá dosud napsané, je tato kniha hodně o víně, sexu a financích. Díky jejímu přečtení jsem se teprve dozvěděl, jak jsou při vydělávání peněz důležitá brčka. Ale nejen to. Poznáte, co údajně je, a k čemu se používá tompion. To se možná bude na zimu někomu hodit.
Je to kniha pro přízemní zábavu, i když je v podstatě geniální. Milovník těžké a hodnotné literatury bude zřejmě zklamán. Protože jsem jednoduchý a obyčejný dědek, tak jsem zklamán rozhodně nebyl a culil jsem se u čtení jak jojo.
Můj Janáček
Milan Kundera
Tuto knihu jsem si vybral ke čtení hlavně proto, že jsem nedávno napsal článek o tom, jak Janáček kdysi hrál v našem kostele a vyučoval ve své brněnské varhanické škole jednoho našeho občana, který potom dokonce varhany vyráběl. Trochu se stydím, ale svůj vztah k opeře jsem vyjádřil kdysi dávno ve škole, když jsme jeli do brněnského divadla na Prodanou nevěstu. Po prvním dějství jsme s několika spolužáky a spolužačkami usoudili, že stačilo a šli jsme poznávat noční Brno. Někdo nás nabonzoval, takže z toho byl velký průšvih. Jako operou prakticky nepolíbený jsem na některé pasáže (s prominutím) čuměl jako pr..l z houští. Mám však natolik empatie, že dovedu pochopit a uznat, že se někteří z vás budou rozplývat nad poznámkou, že operu nelze ukončit žábou. Osobně bych v tom žádný problém neviděl.
Musím se také přiznat, že některé myšlenky autora jsou nad moje inteligenční schopnosti. Co nadělám. Přesto jsem knihu četl poctivě, něco i dvakrát. Dokonce jsem dokázal rozlišit pastorkyni od pastorku. Co jsem například úplně nepobral je to, že píše o Janáčkovi, ale pořád tam plete Hemingwaye a Dostojevského. Pak také, když mluví o opeře Liška Bystrouška, poznamenává, že jde o dílo bez velkých uměleckých kvalit. Tak snad to psal podle předlohy Rudolfa Těsnohlídka. Osobně se domnívám, že udělat z toho umělecké veledílo, tak by to stálo za "hádvěó"
Resumé. Bylo to moc fajn poučné počtení a rozhodně si od MK brzy zase něco přečtu.
Marie z Černobylu
Volodymyr Javorivskyj
Civilní ztvárnění události bylo celkem zajímavé. Vzpomínám si, jak nás naháněli oslavovat 1. máj, ale podezření, že neznáme skutečný stav, bylo veliké. Z jedné vedlejší obce jel na Ukrajinu za odměnu na pionýrský tábor jeden mládenec a dopadl velmi špatně.
Jsem rád, že jsem si tuto knihu v rámci Výzvy mohl přečíst. O to víc člověku vadí to vyhrožování...
Pád
Michael Connelly
Policajtika, to je klíčové slovo této parádní detektivky. Bohužel se musíme smířit s tím, že se politika mísí se vším, s čím se běžně setkáváme. Všichni mají své zájmy, které prosazují, jen je problém v tom, že někomu projde prakticky všechno a někdo naopak musí být tím obětním beránkem.
Harry Bosch to se svou povahou nemá rozhodně lehké. Na druhou stranu, pokud ve svém okolí máme někoho takového, měli bychom si ho vážit. Conellyho další velice zdařilá kniha.
Panoptikum hříšných lidí
Jiří Marek (p)
Tak toto je přesně ta správňácká četba v době, kdy to všude stojí akorát tak za uleželý exkrement. To je prosím faktórum! Když si člověk porovná dobu z knihy a dnešek, tak si připadne jako by byl na úplně jiné planetě.
Tohle se dá číst pořád a pořád dokola.
Panoptikum starých kriminálních příběhů
Jiří Marek (p)
Při tom hnusném covidovém počasí si číst tuto knížku je něco epesráves! Tak to alespoň říkával jistý kapsář Mihule. Taky vás při tom napadne, že když Pánbíček stáčel naši DNA, stál za ním sám Ďábel, zrovinka kýchnul a nějaká ta kapka se zapasovala do té šroubovice. No a podle toho se občas chováme.
Bylo to móóóc fajnové počtení, které samozřejmě doporučuji.
Složka 64
Jussi Adler-Olsen
Každý extrém je nebezpečný. Na jednu stranu se zde varuje před radikálními pravicovými aktivisty, ale stejně by se mělo i před těmi ostatními. Chování a tajnosti Asada vůči Carlovi poněkud iritují, ale to je samozřejmě v zájmu pana spisovatele. Pokud jste náhodou chorobně empatiční, tak možná při čtení dostanete rýmu. Ten konec je hodně dobrý!
Popol všetkých zarovná
Dominik Dán
Teprve nyní jsem dal první díl Našeho Mesta a přirovnal bych ho k nočnímu nebi. To černé je povídání o politice a ty krásné a zářící hvězdy jsou hlášky o vítání s rozkročenou náručí, o lhaní jak odborářský deník nebo o tom, co potřebuje starý chlap, aby si užil a jakou má mít vlastnost jeho právoplatná manželka.
Právě díky té politice je to zřejmě jeho dosud nejdelší kniha. Nechci přilévat kyselého do octa, jen si neustále kladu otázku, jestli se přes tu tsunami testosteronu a egoismu může do vrcholové politiky dostat i slušný člověk.
Čím víc jsem se blížil ke konci knihy, tím víc se obloha zatahovala, ubývalo hvězd a začaly padat exkrementy. Začali jste si plně uvědomovat tu bezmocnost nad rozmary a úchylkami mocných. U toho konce by slzu uronil snad i pan Mečiar.
Takže jsem nakonec rád, že jsem ten první díl přečetl až teď, a to i vzhledem k možné rovnici K=DD. Je to dost odvážně napsané.
Střevíce z lýčí
František Nepil
Pan Myšák (jak mu říkala jeho manželka) opět nezklamal. Pro nás venkovské obyvatele sice mnoho nového v knize není, ale vyprávění je to takové melancholicko - laskavé, takže paráda. Hodně píše o slepicích. Jako dítě jsem při pronásledování této drůbeže spadnul do potoka. Musím vyvrátit teorii, že je slepice hloupá. Spíš bych ji označil za docela „vyčůranou“. Čtení jsem si opravdu užil.
Konečne normálna vražda (limitované vydanie)
Dominik Dán
Prý se nikdy nelže tolik jako myslivci po honu a kandidáti před volbami. Musím konstatovat, že tady se lhalo opravdu fest, a to včetně části kanceláře 141. Moc dobře to nevyznělo ani pro dívky z příběhu. Zdálo se, že některé měly hodně nafoukáno pod křidlicí.
Jinak spokojenost. Moc dobře se to četlo a humoru bylo nadstandartně.
Až na kost
Ellison Cooper
Jsem tak trochu smutný. Na jednu stranu Ellison Bednářová napsala jednu z nejlepších krimi sérií, jakou jsem dosud četl jenže. Jenže má (doufám prozatím) pouze tři díly a už je mám všechny přečtené. I tento poslední díl byl velice čtivý a navíc (pro dámy) i trochu doják. Prostě opět super! Na druhou stranu to vlastně není žádné překvapení, neboť paní spisovatelka moc dobře ví, o čem píše, protože pracovala jako vyšetřovatelka a je také federální pracovnicí při katastrofách s certifikací K9. Díky tomu je postava pátracího psa Kony opravdu parádní.
Vánoce nebudou!
John Grisham
Docela se divím nízkému hodnocení některých čtenářů. Asi to vzali moc vážně. Bavil jsem se, protože u nás doma bereme tyto svátky hodně vlažně a stromek máme pouze do Tří králů. Lutherovi jsem to teda vážně nezáviděl!
A ten konec? Ten je takový americký, i když si nejsem jistý tím, jak moc je reálný.
Žena v polární noci: Rok na Špicberkách
Christiane Ritter
(SPOILER) Taková je životní zkušenost. Pokud dámě navrhnu, aby si na výlet nic nevzala, znamená to nic nakonec asi pět kufrů. A tak nějak podobně začíná i tato kniha. Fakt je ten, že pokud bych měl jet na rok na Špicberky (pořád se mi tam plete Špilas), tak si rozhodně vezmu ponožky z velbloudí vlny a naše moravské léčivé kapky, protože nohy, ledviny a játra je nutné mít v teple.
K návštěvě lákají už názvy – Záliv hrůzy, Záliv nářků nebo Strašidelný záliv. A strava je tam ryze domácí – například palačinky z tulení krve.
Tato kniha má prý v Německu již šestnáct vydání. Ani se tomu moc nedivím. Je to příjemné a celkem vtipné vyprávění, které rozhodně doporučuji k přečtení. Obzvláště dnes na Martina. Venku po sněhu ani památky, ale v knize je ho dost a dost.
Moje květinová dobrá jitra
Václav Větvička
Můj názor na tuto knihu docela vystihuje vyprávění na straně 68, které se jmenuje Pecka. Pecka je to přívětivá, moudrá, ale prozatím bohužel málo čtená. Pan Větvička v knize mimo jiných odkazuje na Karla Čapka či Františka Nepila. Jejich stopy jsou ve stylu jeho vyprávění docela zřetelné. Přečtete si například o vltavínech, ufonech na Plzeňsku nebo medvědím česneku (!). Doporučuji!