CervenaVeronika
komentáře u knih
Tvé překrásné já
Chuck Palahniuk
Klasický Chuck. Bizár, podivnost, všechno za hranou vhodnosti.
Slyšet jeleny zpívat
František Šmehlík
Tak za prvé, na obálce je daněk, ne jelen.
Příběh byl ze začátku zdlouhavý a uondaný, pak se to rozjelo a říkala jsem si, že jsem se možná mýlila a bude to skvělé. A pak přišel překombinovaný konec, který to všechno zmačkal a hodil do koše.
Taky mi nevyhovovalo množství přirovnání, která byla někdy až příliš vyfabulovaná.
"Volal za nimi a mával píšťalkou, jako bílým šátkem při srdceryvném loučení." A další, jako kdyby byl čtenář po částečné lobotomii.
Bohužel nebylo ani využito prostředí Beskyd ke stavění atmosféry příběhu.
Iluze
Barbara Nesvadbová
Už dlouho jsem toužila po přečtení něčeho od Barbary Nesvadbové. Fascinovalo mě na ní její působení v HB. Pro knihu jsem ale nebyla cílová skupina. Střípky citového vzplanutí narušovalo drama se synem, které ne vždy souviselo s hlavní linkou "zakázané lásky". Konec už byl možná trochu moc komplikovaný a ponechala bych celou knihu jen jako emoce, vzplanutí a náhlé náhodné myšlenky týkající se vztahu i s ohledem na délku knihy.
Nebyly to moje děti
Jana Černá (p)
Silné příběhy tak trochu bez tváře, osobnosti a přesto zamrazí a zabolí.
Černá rusalka
Martin Müller
Nalákala mě především obálka a název, prostě na mě kniha na pultu volala. Bavila mě mrazivá atmosféra z pohraničí někde na přelomu/po revoluci. Zajímavá pro mě byla i zápletka okolo hyalitového skla. Bohužel autor plýtval nesmyslnými přirovnáními, jako by ji chtěl uměle prodloužit, aby měla nad 300 stran.
Kniha nebyla špatná, ale ani mě moc nenadchla.
Měděné pole
Gyrðir Elíasson
Jako se přemisťovat z životu do životu. Velmi zádumčivé, velmi melancholické, velmi islandské. Zvláštní nálada, kterou kniha vytváří. V celku tísnivá, zvláštní, lehce mrazí.
Mně se moc líbilo vidět skrze útržky jiných životů.
Umění, kterému nikdo nerozumí: Historky z podsvětí výtvarné kultury
Jan Vitvar
Mě kniha velmi zaujala. Bavilo mě podívat se pod pokličku českému výtvarnému umění i celé scéně.
Cesta za tatínkem
Tove Jansson
Čarokrásné údolí mumínků. Velmi se mi líbilo a těším se na další díl.
Nabíledni prázdno
Vladimíra Čerepková
Čerepková byla velmi svojská žena a já ji za to zbožňuji a adoruji. Díky rozhovorům, které obsahuje tato kniha, lze vidět do duše této skvělé básnířky.
Potíže se ženami
Jacky Fleming
Miluji knížky o ženách. Ale tohle už bylo možná trochu moc. Místy vtipné, místy přitažené za vlasy. Upřednostňuji trochu něco jiného.
Ryba k rybě mluví
Vladimíra Čerepková
Čerepková byla skvělou básnířkou. Plná touhy a beznaděje a pohlcena slovy.
Půlnoční knihovna
Matt Haig
(SPOILER) Ne děkuji.
Za mě promrhaný potenciál pro něco hlubšího, zajímavějšího. Ale tohle byla jedna z dalších knih, co škrábe jen po povrchu.
Konec je jasný už téměř od začátku knihy a příběh je poměrně repetitivní. Jediné, co se postava učí je, že v jiné verzi života by to nebyla ona, ale její jiná verze.
To co kniha otvírá, je téma deprese a touhy nežít. A otvírá se tu dilema mezi depkou (cítit se krátkodobě smutný/nešťastný) a depresí. Asi tak na mě knížka působí. Jako by se dalo zbavit deprese tím, že zjistíte, že v jiné verzi vašeho života to není o moc lepší. Takže není čeho litovat, že jste se nakonec rozhodli tak, jak jste se rozhodli. A že proces touhy zemřít je spíše impulz.
Matka světla
Auður Ava Ólafsdóttir
Kniha o životě a světla, která nahlíží do mysli hlavní postavy a její tety. Obě spojovala profese porodní asistentky a nejen to. Krásné zamýšlení se nad životem, náhodou, světlem.
Je to jedna z těch knih, kdy vstoupíte do života a zase z něj vystoupíte. Nemá úplně jasný začátek ani konec. Prostě jen je.
Hyena
Hana Lundiaková
Kniha mě neurazila, ale ani nenadchla. Primárně mi vadil užívaný jazyk, hlavní postava nešetřila vulgarismy, které pršely mezi, oproti tomu, velmi uhlazenými slovními spojeními.
Nebojsy: Ženy, které měly odvahu stát si za svým
Pénélope Bagieu
Překrásná kniha plná někdy hlubokých a zajímavých příběhů několika žen, které se nebály býti hrdými ženami.
Jak namalovat vejce?
Silvie Šeborová
(SPOILER) Překrásná kniha o umění Josefa Šímy. Krásně zpracované, nesnaží se intelektuálně poučovat čtenáře a složitě vysvětlovat záměry umělce. Kniha je příběhem života Šímy, který vypravuje nadšeným obdivovatelům. Do časové linie jsou pak zasazována některá díla, popsána a vysvětlena. Jediné, co mě mrzí, je to, že nebyly použity fotografie obrazů, ale byly "přemalovány".
Prameny Vltavy
Petra Klabouchová
Ve finále to špatná knížka nebyla. Začátek knihy se až moc snažil o severskou krimi a celá kniha je ta trochu cítit severským wanabe. Začátek překoná zajímavý příběh na pozadí o koncentračním táboře, o kterém nikdo neměl vědět.
Občas byl v příběhu zmatek a možná zbytečně moc různých časových linek. Některé části byly až moc přitažené za vlasy.
Obecně ale kniha patří rozhodně ke zdařilejším kouskům na našem trhu v rámci žánru. Atmosféru Šumavy krásně využívá ve svůj prospěch a čtenáře láká do lesů a rašelinišť hledat tajné tunely a sledovat cesty Králů Šumavy.
Pokoj
Emma Donoghue
Dovolím si knihu nehodnotit klasickými hvězdičkami. Popravdě bych ji nikomu nedoporučila. Nebyla špatná, ale bylo strašné číst o takových věcech z pohledu malého dítěte. Bylo mi z toho smutno a je mi z toho smutno pořád.
Vincent
Barbara Stok
Komiks je vizuálně hezký a poměrně dost nenáročný.
Akorát mi přišlo, že jsem naskočila někde v půlce rychlíku. Spíše bych preferovala detailnější vypravování a trochu úvodu a kontextu, který by určitě chyběl člověku, co o Vincentovi nic moc neví.
Letní světlo, a pak přijde noc
Jón Kalman Stefánsson
Tuhle knihu jsem po dočtení zařadila mezi mé oblíbené.
Je pozoruhodné, jak autor dokázal vyprávět téměř obyčejné příběhy obyčejných lidí a přesto bylo čtení poutavé a zajímavé. A prosycené islandskou náturou.