CervenaVeronika komentáře u knih
Moje reakce na posledních pár desítek stran byla velmi vulgární, stejně jako po dočtení knihy.
Bylo to intenzivní, bylo to hrozný. Ale tak dobře napsaný!
(SPOILER) Ne děkuji.
Za mě promrhaný potenciál pro něco hlubšího, zajímavějšího. Ale tohle byla jedna z dalších knih, co škrábe jen po povrchu.
Konec je jasný už téměř od začátku knihy a příběh je poměrně repetitivní. Jediné, co se postava učí je, že v jiné verzi života by to nebyla ona, ale její jiná verze.
To co kniha otvírá, je téma deprese a touhy nežít. A otvírá se tu dilema mezi depkou (cítit se krátkodobě smutný/nešťastný) a depresí. Asi tak na mě knížka působí. Jako by se dalo zbavit deprese tím, že zjistíte, že v jiné verzi vašeho života to není o moc lepší. Takže není čeho litovat, že jste se nakonec rozhodli tak, jak jste se rozhodli. A že proces touhy zemřít je spíše impulz.
Hodně se mi líbila myšlenka, že člověk nemusí ujít celou stezku najednou, ale je v pořádku jít si svým tempem po etapách podle svých možností.
Ve finále to špatná knížka nebyla. Začátek knihy se až moc snažil o severskou krimi a celá kniha je ta trochu cítit severským wanabe. Začátek překoná zajímavý příběh na pozadí o koncentračním táboře, o kterém nikdo neměl vědět.
Občas byl v příběhu zmatek a možná zbytečně moc různých časových linek. Některé části byly až moc přitažené za vlasy.
Obecně ale kniha patří rozhodně ke zdařilejším kouskům na našem trhu v rámci žánru. Atmosféru Šumavy krásně využívá ve svůj prospěch a čtenáře láká do lesů a rašelinišť hledat tajné tunely a sledovat cesty Králů Šumavy.
Tak za prvé, na obálce je daněk, ne jelen.
Příběh byl ze začátku zdlouhavý a uondaný, pak se to rozjelo a říkala jsem si, že jsem se možná mýlila a bude to skvělé. A pak přišel překombinovaný konec, který to všechno zmačkal a hodil do koše.
Taky mi nevyhovovalo množství přirovnání, která byla někdy až příliš vyfabulovaná.
"Volal za nimi a mával píšťalkou, jako bílým šátkem při srdceryvném loučení." A další, jako kdyby byl čtenář po částečné lobotomii.
Bohužel nebylo ani využito prostředí Beskyd ke stavění atmosféry příběhu.
Čerepková byla velmi svojská žena a já ji za to zbožňuji a adoruji. Díky rozhovorům, které obsahuje tato kniha, lze vidět do duše této skvělé básnířky.
Byla to síla. Zvláštní příběh, u kterého mám nevhodně moc otázek, ale odpovědět si na ně můžu sama. Příběh je silný, náročný a přeci jen se četl lehce, jak letní vánek na louce. Zvláštní příběh ženy, která musela přežít.
Téhle knize neodpouštím, že mne tak vnitřně rozervala. Díky.
Na tohle jsem se velmi těšila, jen co autorka oznámila, že bude mít knihu. Spolupráce s Argem jen očekávání umocnila a zklamaná nejsem. Bavilo mě to.
Komiks se mi moc líbil. Oceňuji jeho opravdovost i absenci prázdných keců o pozitivním myšlení.
Senzační a velmi zábavná knížka. Měla jsem problém nefotit každý druhý strip a neposílat ho do světa. Budu se ráda vracet.
Věřím, že není pro všechny. Ale knihomolové s láskou k britskému humoru si ji musí (!) pořídit do knihovny.
Já nevím. Příběh měl potenciál, ale něco mi tam chybělo. Mě to prostě nepřesvědčilo, resp. většina knihy. Přišla jsem si jako v příběhu, který vypráví nezúčastněná osoba. Až ke konci knihy, kdy Tara došla k prozření jsem konečně cítila nějaké emoce.
Pro mě osobně to byla spíše kniha o rodině než o mormonech, vzdělání nebo emancipaci. O tom, jak jsme na svých rodinách závislí, jak je milujeme i když jiné lidi bychom za stejné chování zavrhli.
Měla jsem jiná očekávání, která tato kniha nesplnila. Pořád se mi v kontextu této knihy vybavuje jiná, kterou jsem četla a to Mormonka, kterou doporučuji všem, co ve Vzdělané hledali něco o životě mormonů, útěku a osvobození.
I přes to, že kniha je krátká, zanechala ve mně mnohé. Stále ve mně rezonuje.
Nečekala jsem mnohé od "reportéra", který píše o něčem tak složitém a hlubokém jako je problém s alkoholem. Je to velmi těžké téma, které bylo zpracováno reálně, bez příkras.
Nalákala mě především obálka a název, prostě na mě kniha na pultu volala. Bavila mě mrazivá atmosféra z pohraničí někde na přelomu/po revoluci. Zajímavá pro mě byla i zápletka okolo hyalitového skla. Bohužel autor plýtval nesmyslnými přirovnáními, jako by ji chtěl uměle prodloužit, aby měla nad 300 stran.
Kniha nebyla špatná, ale ani mě moc nenadchla.
Jako se přemisťovat z životu do životu. Velmi zádumčivé, velmi melancholické, velmi islandské. Zvláštní nálada, kterou kniha vytváří. V celku tísnivá, zvláštní, lehce mrazí.
Mně se moc líbilo vidět skrze útržky jiných životů.
Kniha o životě a světla, která nahlíží do mysli hlavní postavy a její tety. Obě spojovala profese porodní asistentky a nejen to. Krásné zamýšlení se nad životem, náhodou, světlem.
Je to jedna z těch knih, kdy vstoupíte do života a zase z něj vystoupíte. Nemá úplně jasný začátek ani konec. Prostě jen je.
Komiks je vizuálně hezký a poměrně dost nenáročný.
Akorát mi přišlo, že jsem naskočila někde v půlce rychlíku. Spíše bych preferovala detailnější vypravování a trochu úvodu a kontextu, který by určitě chyběl člověku, co o Vincentovi nic moc neví.
Tuhle knihu jsem po dočtení zařadila mezi mé oblíbené.
Je pozoruhodné, jak autor dokázal vyprávět téměř obyčejné příběhy obyčejných lidí a přesto bylo čtení poutavé a zajímavé. A prosycené islandskou náturou.
Pro nadšence do vědy a vesmíru je to skvělá kniha. Je potřeba mít alespoň nějaké základní znalosti. Pro mě byla kniha velkou motivací pro to se zase začít zajímat o vědu a dění.
Kniha zanechá vlastenecký pocit hrdosti (přeci jen to ukazuje české vynálezy a výzkumy).