Cara.17 komentáře u knih

Víly jsem v příbězích měla odjakživa ráda a když jsem narazila na tuhle knížku, nemohla jsem si ji nechat ujít.
Finský autor nám povypráví nejen o malé nezbedné víle Penny a jejích kamarádkách, ale především o tom, co se přihodí, když se do Pennyina sousedství nastěhuje vílí kluk Zlatko. Tenhle nováček se pro Penny stane solí v očích, poněvadž jí připadá až moc dobrý - de facto dokonalý - a jelikož je Penny malá potvůrka, nenapadne ji nic lepšího než ho za pomoci svých kamarádek a "zmizodortu" nechat zmizet.
Trochu mě mrzelo, že ač měly ilustrace i vymyšlený svět nádech toho klasického pohádkového stylu, vyskytovaly se tam i "modernější prvky", např. některé dialogy působily jako kdyby je mezi sebou nevedly víly ale lidé v našem světě dnešní doby. Avšak když přihlédnu k tomu, jak autor zdařile ukázal a popsal různé situace, se kterými se musí děti vyrovnat (a leckdy na ně reagují - z hlediska dospělého - zvláštním způsobem), dá se pochopit ona kombinace "staré klasiky a moderních prvků".
Takže celkově knihu hodnotím velmi kladně a pokud u nás vyjde další díl, ráda si ho přečtu.

31.05.2024

"Zvonku milý, zvonku modrý
v šatech zelených,
drž mi přízi - buď tak dobrý -
křehkou jako sníh.
Sama ten dar dostala jsem,
sama předla bíle,
na sluníčku, v jeho jase
teplo bylo, mile..."

Moc hezké básničky o přírodě a především o květinách doplněné nevšedními ilustracemi. Když jsem je pročítala, říkala jsem si, jak moc se liší ta stará tvorba od té nynější. Autorovy verše jsou milé a kouzelné a jak je řečeno v anotaci, osloví jimi nejen děti ale i dospělé.
Pokud tedy dostanete chuť na kvalitní smysluplné básně, neuděláte chybu, když sáhnete po této sbírce.

1 30.05.2024

(SPOILER) Zimní tulipán je pěkný příběh o malé holčičce Klárce, která se spolu se sněhovou vílou Belou vydává zachránit bílé Vánoce.
Daniela Krolupperová má příjemný a jednoduchý styl vyprávění, což v kombinaci s jedinečnými ilustracemi Ivony Knechtlové vytváří povedené dílo pro děti.
Jediné, co mi trochu kazilo dojem, byl závěr. Problém s tulipánem byl bezesporu zajímavým nápadem, avšak aby na řešení přišla malá holčička, zatímco královna víl a její "poddaní" si s tím vůbec neví rady... OK, asi jsem už na takové naivní příběhy stará.
Věřím však, že dětem se to bude líbit a určitě jim to zpříjemní čekání na první sníh či Vánoce.

1 30.05.2024

U pohádek a ilustrací bývám hodně náročná. Jsem čtenářka, která se v knihách ráda pokochá kvalitními "obrázky" a stejně tak pohádky/příběhy nesmí zůstat pozadu co se týče kvality či smysluplnosti.
U této knihy jsem tudíž zpočátku váhala, poněvadž mě příliš neuchvátily ilustrace, ale nakonec jsem si řekla, že to zkusím... A nebylo to špatné. Pohádky jsou hodně jednoduché, což určitě ocení rodiče malých dětí či sami začínající čtenáři. Avšak z mého pohledu byla některá vysvětlení AŽ MOC jednoduchá a poněkud... úsměvná? Vhodnější vyjádření mě nenapadá a koneckonců to můžete posoudit sami, jestliže po knize sáhnete.
Na druhou stranu - pokud toto dílko pomůže dětem zapamatovat si, že kopřivy pálí a medvědi v zimě spí... Budiž.

2 28.05.2024

Myslím, že z téhle knihy budou rozesmutnělí všichni milovníci zvířat.
Česká autorka, Dagmar Lišková, nás poutavě a bez příkras seznamuje se životem divokých zvířat a jejich nelehkým údělem na tomto světě.
Co se mi na příbězích velmi líbilo, byl způsob vyprávění. Autorka vás snadno vtáhne do děje a vy jen hltáte jedno slovo za druhým a přitom zvířecím hrdinům držíte palce, aby z nastalé situace vyvázli co nejlépe.
Bohužel - jak lze samozřejmě předpokládat, když se jedná o příběhy inspirované realitou - ne vždy to bylo příjemné počtení...
Knihu však hodnotím velmi kladně, poněvadž nabízí náhled na neidealizovaný zvířecí život a zvláště dětem může pomoci pochopit, proč bychom zvířata měli chránit a pokud možno jim i pomáhat. A to zvláště v dnešní době plné klimatických změn...

1 28.05.2024

Další krásná a pozoruhodná klasika od Ondřeje Sekory. Tentokrát nás autor seznámí se životem ptáčků. Ukáže nám, jaká hnízda si staví, čím se živí, jak se namlouvají a pečují o mláďata a mnoho jiného...
Musím říct, že mi bylo velmi smutno, když jsem četla tu část s kukaččím mládětem. Avšak i tohle se v přírodě bohužel děje a oceňuji, že i takovéto věci pan Sekora zahrnul do svého díla a čtenářům tím lépe přiblížil nelehký ptačí život.
I přestože nemám k jeho knize výtky a zcela zaslouženě jí uděluji 5 hvězdiček, zůstává pro mě z jeho děl na předních příčkách oblíbenosti Ferda Mravenec a Brouk Pytlík - tato díla totiž v sobě mají více humoru a zábavnosti. Krom toho je mám pevně spjaté se svým dětstvím, takže duo Ferda a Pytlík u mě zkrátka vede.

2 27.05.2024

Moc krásně zpracovaná kniha. Zdařilé fotografie, něžné ilustrace, zábavné a trefné vyprávění... co víc si přát? Dášeňku bych doporučila úplně všem čtenářům, nehledě na jejich věk nebo na to, zda doma mají čtyřnohého kamaráda.
Jakožto pejskařka jsem si tímto připomněla, jak kouzelná jsou štěňátka. Kolik lásky, radosti a samozřejmě i starostí s sebou tyhle malé chlupaté kuličky přinášejí. Kolik loužiček, rozcupovaných věcí, vyhrabaných děr na zahradě, chlupů na podlaze, probdělých nocí a škrábanců na rukou musíte přetrpět a na oplátku dostanete horu psí lásky, radostného vítání, nezapomenutelných chvil, nekonečné oddanosti, humorných situací, vřelého pomazlení a ještě mnohem víc...
Pejsci jsou zkrátka obdivuhodná stvoření. Měli bychom se od nich učit, starat se o ně a dávat jim tolik lásky, kolik dávají oni nám.

6 25.05.2024

Co se týče informací, ilustrací i celkového zpracování, dá se tato kniha považovat za povedený přehled o koních pro malé čtenáře. Najdete tu základní informace z historie, poznatky o využití koní jakožto tažných zvířat či pro jezdecké (sportovní) účely, dozvíte se také jak o ně pečovat a nechybí ani přehled plemen či zmínky o nejslavnějších koních z dějin a bájí. Z tohoto úhlu je tedy kniha velmi zdařilá.
Avšak když se na ni podívám z hlediska "praktičnosti", tak mi moc nevyhovovaly ilustrace jednotlivých plemen. Nedokážu si totiž představit, že bych byla schopná podle těchto ilustrací (i přestože jsou velmi hezké), rozpoznat o jaký druh koně se jedná, kdybych ho viděla naživo. Zkrátka fotografiím nebo dokonale věrným obrazům se nic nevyrovná a i přesto, že je kniha určená primárně dětem, nebylo by na škodu je vzdělávat podle reálného vyobrazení - tak by se totiž doopravdy mohly naučit rozlišovat koňská plemena.

1 24.05.2024

Tahle komiksová jednohubka mi moc nesedla. Je sice pravda, že po komiksech sáhnu jen výjimečně a mnohem raději mám klasické knihy, ale to neznamená, že nedovedu ocenit povedené dílko. Třeba tvorbu od Debbie Tung naprosto miluju a pokud jste z tohoto komiksu také nebyli příliš nadšeni, zkuste mrknout na knihu Když se introvertka vdá, kde je partnerský život vykreslen mnohem lépe.
Tady se mi jednak nelíbily ilustrace a ani mě neoslovily "příběhy". Některé mi připadaly zvláštní, u jiných jsem nepochopila pointu (pokud tam vůbec byla) a vyskytly se tam i takové, u nichž mi připadalo zbytečné vydávat je knižně.
Takže celkově hodnotím jako naprostý průměr, který stačí přečíst jednou a poté ho rychle zapomenete.

23.05.2024

Další YA série, u níž jsme se nedočkali pokračování v češtině. Nemůžu však říct, že by mě to příliš trápilo. Klan bych zařadila mezi ty průměrnější young adultovky - tedy neurazí ani nenadchne. Asi jediným, čím by mohl překvapit, jsou explicitně popsané bojové scény. (Na druhou stranu každý, kdo viděl obálku knihy, si asi domyslel, že ta sekyrka tam není zobrazená pro nic za nic.)
Hlavní hrdinka Eelyn mi byla vcelku sympatická. Rozhodně se řadí mezi ty drsnější nebojácné postavy zocelené bojem a tvrdým vikingským životem. Ten se autorce podařilo popsat obstojně. Romantická linka také nebyla špatná, ale aby mi zůstala v paměti, muselo by na ní být něco lehce originálního či výjimečného a to bohužel nebylo.
Takže za mě zasloužené 3 hvězdičky a jestliže se řadíte mezi fanoušky Vikingů anebo hledáte příběh s pořádnou dávkou akce a nelítostných bojů, pak nemusíte u této knihy váhat.

22.05.2024

Jakožto aktivní čtenářka si nikdy nekupuji beletrii dřív, než ji přečtu. Kdybych si totiž měla kupovat všechno, co si chci přečíst, musela bych mít krom neomezených financí i nafukovací knihovničku. Jelikož nemám ani jedno a navíc mi připadá zbytečné, aby mi místo na poličce zabírala kniha, po které už znovu nesáhnu, půjčuji si knížky z knihovny.
Co se však týče této série - byla jsem po přečtení prvního dílu v silném pokušení udělat výjimku. Kletba vítězů mě totiž hodně zaujala a byla jsem přesvědčená, že až půjdu do knihkupectví, odejdu jedině s celou trilogií. Avšak vzhledem k tomu, že třetí díl vyšel pouze jako e-kniha, řekla jsem si, že s koupí přece jen počkám... A ještě že tak!
Další dva díly totiž zdaleka nebyly tak skvělé a poutavé. Mimo to, že se tam vyskytovalo hodně nezáživných pasáží a já se zklamaně ptala, kam se podělo napětí, které prokvétalo celým prvním dílem, mi vadilo i to, co se stalo s hlavními postavami. To, jakým způsobem se Arin změnil a jak se choval (obzvlášť, když bojoval), pro mě bylo něco nepochopitelného. U Kestrel mě vytáčela její neupřímnost vůči Arinovi - to opravdu bylo tak nemožné říct mu pravdu a pokusit se "zachránit situaci" společně? Takovéto zatajování jsem v příbězích odjakživa nesnášela a silně mi to připomínalo nekonečné telenovely. Zklamal mě i vývoj jejich vztahu. Zatímco v prvním díle to mezi nimi jiskřilo a chemie byla téměř "hmatatelná", tady i ve druhém díle jako kdyby to jistým způsobem uvadlo a zešedlo.
Shrnuto a podtrženo - rozjezd téhle série byl velmi slibný a úžasný, ale bohužel (jak se to ostatně občas stává) pokračování nabralo takový směr, který mě už moc nenadchnul. Nechci říct, že to bylo průměrné - místy to bylo zajímavé a nervy drásající a nevylučuji, že se k této trilogii někdy vrátím, nicméně ve vlastní sbírce ji opravdu nepotřebuji.

1 21.05.2024

Uvažovali jste někdy, co znamená kletba vítězů? Pokud vás (stejně jako mě) napadlo, že půjde o zlé kouzlo či neštěstí, které postihne ty, kdo vyhrají v nějakém zápase nebo hře, pak vás autorka vyvede z omylu hned na začátku knihy.

… „A taky bych řekla, že jste si řádně provětrala měšec,“ uchechtla se žena se špičatou bradou. „Zdá se, že tu někoho sužuje kletba vítězů.“
„Co tím myslíte?“ otočila se na ni Kestrel.
„Vy asi nechodíte na dražby příliš často, že? Podala jste sice nejvyšší nabídku a v dražbě zvítězila, ale vyšlo vás to velice draho. To je kletba vítězů.“ …

Musím se přiznat, že mě toto vysvětlení mile překvapilo. Ač mám nadpřirozeno a kouzla v YA literatuře většinou ráda, někdy je jich tolik, že si od nich člověk rád odpočine a přečte si knihu, kde magie neprýští na každé stránce a kde je pozornost soustředěna na reálné skutečnosti.
Autorka Marie Rutkoski nás ve svém díle zavede do světa podobajícímu se našemu starověku. Je tu vládnoucí národ, jež žije na úkor jiného, žijícího v otroctví. Samotný příběh se točí kolem dívky z nadřazeného národa, která se jednoho dne ocitne na dražbě a z nějakého důvodu – kterým si není jistá ani ona sama – koupí vzdorovitého otroka. Právě tento čin je jako zatahání za uvolněnou nit, jež rozplete plátno každodenního života obyvatel celé země...
Můžu s klidným srdcem říct, že jsem si četbu užila. Příběh je propracovaný, čtivý a napínavý. Autorka nutí čtenáře přemýšlet a téměř na každé stránce se setkáte s myšlenkami, které stejně jako název knihy nejsou zcela jednoznačné.
Velmi oceňuji poselství rezonující celým příběhem a sice, že "zlo plodí zlo" a pomsta vám nemůže přinést klid či uspokojení (krom toho ani nic nevyřeší - naopak je jako prohnilé semeno, ze kterého vyklíčí další touha po odplatě).
Kletbu vítězů bych doporučila všem, kdo se nebojí přemýšlet, hledat skryté významy a koho láká napětí od první stránky až po tu poslední.

1 20.05.2024

(Můj komentář je zaměřen na první 4 díly této série. Nejsou v něm zmíněny vyloženě spoilery, pouze lehce nastíněny jisté skutečnosti.)

Zatímco se většina lidí v patnácti letech připravuje na přijímací zkoušky na střední školu, jistý člověk napsal svou první knihu. Ano, řeč není o nikom jiném než o Christopherovi Paolinim.
Myslím si, že by bylo zbytečné zmiňovat se, o čem jeho série Odkaz Dračích jezdců pojednává. Chci se však pozastavit nad propracovaností a vyspělostí celého příběhu. I přestože autor první verzi po pár letech přepracoval a zcela jistě i vylepšil, nelze mu upřít velký talent a zápal pro své dílo. Je jen málo knih pro mladé, kde se to hemží tolika zajímavými a hlubokými myšlenkami. Velice mě nadchla i ta část, kde kupříkladu Eragon vyrábí meč. Takto detailní proces výroby zbraně mě opět utvrdil v tom, že Paolini svůj příběh nebral na lehkou váhu a rozhodl se mu obětovat spoustu času a velkou píli.
I samotný konec série mě zaujal. Podobně jako J. K. Rowlingová odsoudili své „padouchy“ ke zcela jiným osudům, než jaké by čtenář očekával.
Jediné, co mě zklamalo, byla romantická linka. Jakožto zástupkyně ženského pohlaví mám zcela přirozeně romantiku v knihách ráda, a tak jsem očekávala i doufala, že počáteční náznaky povedou k něčemu pevnějšímu. Jak hořce jsem se však zklamala… Nezbývá mi tedy než tímto vzkázat všem dalším romantickým duším: musíme si počkat na pokračování. Koneckonců sám Paolini nevyvracel, že by se někdy v budoucnu do Alagaësie vrátil. Tak snad jednou…

Ano, je mi jasné, že se doba posunula a že je potřeba děti jistou "zábavnou formou" seznamovat s dnešními problémy a starostmi, které jsou pro spoustu lidí aktuální, jenže... mě tohle zkrátka moc neuchvátilo.
POHÁDKY budu mít navždycky spojené s tou starou ověřenou klasikou. S knihami, ve kterých najdete nejen kouzelné a do nejmenších detailů propracované ilustrace ale i spoustu moudrosti a ponaučení. S příběhy dýchajícími starými časy, mocnými kouzly, zlými kletbami, statečnými rytíři, půvabnými princeznami, dobrými vílami, draky a jinými nestvůrami, hrdinskými činy... Tohle je zkrátka jiný šálek kávy.
Takže když to shrnu - pro dnešní děti dobré, poučné a prospěšné, ale pro starší čtenáře jako jsem já, kteří vyrostli na tvorbě od Němcové, Erbena, Elišky Krásnohorské, Walta Disneyho, atd. pro seznámení s novodobou tvorbou jednou přečíst bohatě stačilo.

17.05.2024

Když jsem u téhle knihy uviděla přebal, byla jsem nadšená, protože úvodní ilustrace je vyvedená v tom starém klasickém stylu, který mám ráda.
Po prolistování moje radost trochu opadla, poněvadž ilustrace uvnitř nejsou moc velké a ani nepůsobí tak "kvalitně", jak se na první pohled zdálo. A po přečtení moji radost vystřídalo mírné zklamání - ač mohou příběhy jistým způsobem připomínat oblíbená díla od Beatrix Potter, nejsou tak zábavné a zajímavé. Také mě nepříjemně překvapilo, že se tu objevily situace, kdy jedno zvíře otráví druhé. Ehm...? Tohle má být čtivo pro děti? Moc výchovné to tedy není...
Takže nakonec 3 hvězdy a dětem moc nedoporučuji.

17.05.2024

Tvorba Ondřeje Sekory patří už od dětství k mé oblíbené. Jeho krásné ilustrace poznáte na první pohled a jen těžko by se dalo spočítat, kolik děl vytvořil a na kolika dalších se podílel...
I přesto, jak moc mám jeho knihy ráda, mě však tato malinko zklamala. Ne proto, že by mě čmeláčí život nezajímal - ten mě naopak hodně zaujal a díky němu se ke knize výhledově vrátím. Mrzelo mě, že byl příběh čmeláků místy dost upozaděný kluky uličníky. Ty pasáže s nimi mě vůbec nebavily - de facto mi kazily zážitek z četby. Z tohoto důvodu jsem snížila hodnocení a nejoblíbenějšími knihami pro mě tedy i nadále zůstávají ty s Ferdou Mravencem a Broukem Pytlíkem.

16.05.2024

Moc hezky zpracovaná kniha - ať už se to týká milých ilustrací či laskavého příběhu. Sice je určená dětem od tří let, ale kdo by na to hleděl, že ano? (Věřím, že tu nejsem jediná dospělá, co raději sáhne po tomto než po nervy drásajících thrillerech).
Jediné, co mě mrzí, je počet stránek. Ano, chápu, tříletým dětem samozřejmě nemůžete dát obsáhlou bichli jako je Anna Karenina, ale zkrátka 32 stran je hodně málo a je to de facto i důvod, proč jsem nakonec zavrhla koupi.
Takže až se touto jednohubkou budu chtít zase pokochat, udělám si procházku do knihovny...

15.05.2024

Z téhle knihy jsem byla hodně zmatená. Už po pár odstavečkách textu jsem sice tušila, jak to dopadne (a trefila jsem se), nicméně jsem nečekala, že to bude ve spojitosti s Mýválkem, což bylo první překvapení.
Předpokládala jsem, že tímto rozuzlením jsme se dočkali "happy endu", jenže najednou bum! a v příběhu, který se celý odehrával v našem světě s reálnými zvířaty, se najednou objevil jednorožec!
Jakože co? Vždyť je to stejný nesmysl, jako kdyby se ve Ferdu Mravenci objevil drak nebo vlkodlak!
Chvíli jsem uvažovala, jestli mi něco neuniklo anebo se v tiskárně nestala chyba a nesvázali k sobě omylem dvě úplně jiné pohádky ale ne - autoři se očividně rozhodli pro konec, co bude mít "grády". A to se jim skutečně povedlo, avšak z mého pohledu to není v tom pozitivním smyslu. Takže s odřenýma ušima 3 hvězdičky a pevně doufám, že až příště narazím v knížce na jednorožce, bude to v nějaké fantasy.

15.05.2024

Ach jo, tohle je fakt bída... proč mi leporela, která mám doma od svého dětství (a která se hodí pro děti ve školce), dávají větší smysl než tato knížka určená dětem v první/druhé třídě?
Je mi jasné, že text musí být hodně jednoduchý a příběhy jakbysmet, ale copak to musí být až takto hloupé?
Nemám ve zvyku si číst knihy z edice "První čtení", ale hodně mě zaujaly ilustrace a krom toho mám sovy ráda, takže jsem to zkusila a výsledek?
Ne, raději o tom už nebudu přemýšlet, protože bych musela snížit hodnocení ještě víc. Takže se budu držet toho, že děckám to snad až tak vadit nebude a soustředí se především na písmenka, slova a ilustrace, než aby uvažovaly o "příhodách" pana Sovy.

15.05.2024

Pokud moc neholdujete sáhodlouhým knihám z osobního rozvoje, ale zároveň si rádi přečtete něco, co vás duševně obohatí a postrčí k vašemu lepšímu já, pak jste tu zcela správně.
Charlie Mackesy vás prostřednictvím této jednohubky s nevšedními ilustracemi seznámí se čtveřicí přátel. Jací přátelé to jsou, napovídá sám název. Krom toho, že každý z nich patří k jinému živočišnému druhu, jsou jedineční i svými charakterovými vlastnostmi. A díky jejich rozhovorům máme možnost získat různé pohledy a odpovědi na otázky, které si občas sami klademe...
Ač se mi tato kniha velmi líbila, přece jen jsem nebyla nadšená tolik jako z podobně zpracovaného dílka Panda a dráček. Nevím, jestli je to proto, že už mám "něco načteno" a jakožto starší jsem i "moudřejší", ale zkrátka věci, které tu byly řečeny, mi jsou už dlouho známé a tudíž pro mě nebyly ničím převratným či objevným. Mimo to mě příliš neoslovily ty "náčrtkové" ilustrace, takže pokud bych jednou uvažovala o koupi tohoto díla, dám přednost druhému kreslenému vydání.
Tyto dvě mušky však nejsou ničím závažným, abych kvůli nim snižovala hodnocení. Krom toho se říká: "Opakování je matkou moudrosti," takže je určitě dobré si připomenout a osvěžit to, co už víme.

3 14.05.2024