boticelli komentáře u knih
Čtu rád romány na pozadí amerických (nebo jakýchkoli) dějin. Tady nakoukneme do období vlády prezidenta Nixona. Dozvíme se, že moc a politika kazí charakter. Nic objevného. Příběh jako takový mě moc neoslovil, pár (vedlejších) zajímavých postav si zasloužila určitě víc prostoru a napínavá linie románu až tak napínavá vlastně taky nebyla. 3,5*
Šílená jízda, nekonečný večírek a hlavně bolavé procitnutí z nočního rauše. Asi to v nenší či větší míře zná každý, v povídkách se dostáváme až do extrémních situací a tu kocovinu jsem pocítil až skoro fyzicky.
Knihu jsem četl poprvé před pěti lety v červnu a zanechala ve mně velice silné pocity. Letos v červnu jsem konečně sáhnul po knize znovu, znovu děsivě okouzlen. Příběhem, jazykem, myšlenkami.
*Mám chuť zavřít oči a vzlétnout, ale musím se ovládat, přece jen jsou občas na ulici lidé a mohli by mít zase řeči, že se nechovám vhodně. Maloměstští smrtelníci nikdy nepochopí, co k životu potřebuje víla.*
Když člověku pro bouřlivý noční život protéká ten opravdový život skrz prsty. Co je lepší, realita či mámivý rauš?
To mi sedlo do nálady! Určitě jedna z nej povídkových sbírek, líbí se mi styl - obyčejně-neobyčejné situace, žádné kudrlinky, žádné okecávání a stejně nechybí atmosféra, nostalgie nebo dokonce třeba humor.
Ďábelsko-erotické rodinné ... vlastně drama. A to hodně pikantní, ovšem v uměleckém hávu a dost zajímavě pojaté. Kniha má spád, má “pár” stránek a je graficky velice povedená - nedám zamýšlené 4* ale plných pět!
Sen? Noční můra? Tajemství ukryté v uličkách tehdejšího židovského ghetta, Josefov byl fascinující vesmír sám pro sebe. Člověk nemusí porozumět úplně všemu, stačí se začíst - a jste tam!
(SPOILER) Minulý případ mordparty z Ostravy:
-Sériový vrah znásilňuje a vraždí seniorky, usvědčí ho otisk zubní protézy na penisu.
Tento případ nazvaný Slyšet jeleny zpívat:
-Pohledný homosexuál smaží řízky z prsou svých ženských obětí a následně jimi krmí svého malého synka.
Chcete to opravdu číst?
PS: Literární provedení zhruba odpovídá duchaplnosti obou případů.
Čau!
Romány E.M.Remarqua, zahalené do kouře cigaret a nasáklé odérem alkoholu, se dají číst vždy. Zde zažijeme rok během divoké inflace meziválečného období, dostaneme se například do blázince stejně jako do nevěstince nebo nejrůznějších kabaretů či klubů, potkáme širokou škálu nejrůznějších charakterů a můžeme naslouchat vytříbeným dialogům i ráznému humoru. A nad tím vším se vznáší sympatická lidskost a melancholie, tak jak to mám u pana spisovatele rád.
Tak tohle vyprávění o vzniku legendární restaurace mě moc bavilo, klidně ta knížka mohla být i tlustší! Musím přiznat, že Slavonice i Besídku (v knize Týnec a Stupeň) dobře znám, sám mám nedaleko letní domek a toto úchvatné kulturní městečko často navštěvuji. Tento renesanční mikrokosmos musíte vidět, a až navštívíte Besídku, budete chtít číst i tenhle příběh!
Velice poutavě napsané temné “lovestory“ na téma chtíč. Byl jsem příjemně překvapen, s texty staršího data často bojuji, tady bylo každé slovo radost číst! Alrúna, ač přinášela zlato i smrt byla kouzelné stvoření, určitě na ni nikdy nezapomenu, tak jako každá její oběť...
Většinu povídek si určitě ještě někdy přečtu, hned úvodní Andělíčkářka mi z hlavy jen tak nezmizí. Krásným, lehkým jazykem napsané působivé, volně propletené příběhy z různých časů.
Jen ta Rodinná sešlost mi tam nějak nepasovala, připadala mi jako z nějakého zaprášeného, katolického magazínu.
No nemilujte tato absurdní, roztomilá panoptika, co vymýšlí mistr Irving! Hlavní hrdina, fešáček s ukousnutou rukou a jeho turbulentní milostné eskapády (óóó) mě rozveseloval skoro až do konce! Limonádovo-dojemný závěr asi kdekoho potěšil, já se však víc bavil jeho nevinně zhýralým životem!
Dale Cooper - se svým šarmem, neomylným důvtipem a sladce naivním humorem! Já, jako člověk nadosmrti okouzlen ságou Twin Peaks už od devadesátých, mohu tento přiběh vřele doporučit jako další střípek v tomto nadpozemském univerzu!
Karlínská tragédie. Vůbec nejzajímavější mi na této baladě přišel ten popis způsobu života chudého lidu ve třicátých letech v naší metropoli. Není to ani sto let a přitom vyprávění působí jako z jiné dimenze, tak moc se vše kolem nás změnilo.
Tragi(komický) životní příběh Patricka Melrose se mi tady ztrácel v záplavě intelektuálních dialogů a úvah, i šestileté dítě mluvilo stylem “Chci říct, že mozek je přece součástí těla a mysl je vnější duše”. Zástup nesnesitelných charakterů mi nakonec oživila v samém závěru dlouhého románu skvostná Fleur - a konečně jsem se i zasmál! Po prvních třech dílech jsou tyto dva docela zklamání. Určitě se podívám i na seriál a tuším, že filmové zpracování se mi bude vyjímečně líbit víc než literární předloha. 3,5*
Nevěřil jsem svým očím, co to čtu za podivuhodné, svým kouzelným způsobem šílené a vtipné příběhy! Povídka Nos mě semlela na cimpr campr, Portrét a jeho ďábelský pohled jsem si živě dovedl představit, Bláznovy zápisky rozpláčí vtipem i smutkem. I ostatní tři dílka stojí jednoznačně za další přečtení. A to vše sepsáno v roce 1842. No prosím!
Najednou skočila z okna a já vlastně vůbec netuším proč. Neumím se prostě v těchto románech vcítit do logiky (?) tehdejšího žití. Jdu proti silnému proudu, jde o roky prověřenou světovou literaturu ale já často v těchto příbězích vidím jen melodramatickou operetku na hraně uvěřitelnosti. Po Věčném manželovi a Něžné ani nemám chuť pouštět se do větších děl slavného autora.
Sice spíše letní čtení k vodě ale různé vztahové a víceméně milostné peripetie zúčastněných postav se četly velice dobře. Dlouhá dvacátá kapitola byl úplný čtenářský zážitek a můj osobní vrchol celého románu!
Praha a zejména Kampa a tamní panoptikum kolem roku 1900. Prodejná láska kvete v každém věku!