Bonda komentáře u knih

Dcerka byla vcelku spokojená. Hrdinka je akční a nebojácná. Vše se nese na zábavné notě, pro nás až příliš (cílová skupina jsou čtenáři kolem čtyř či pěti let, pro ně snad nemají estrádní soutěže a podobné kratochvíle ještě žádný význam). Jazykově je knížka docela pěkná. Astronomická terminologie byla ovšem trochu náročná, chyběly mi nutné znalosti, což tedy asi není problém knihy. Jako největší slabinu vidím její nevýraznost, schází mi zapamatovatelný nápad nebo originální tah, téma.

2 22.05.2023

Nevim o knížce pro tuto věkovou kategorii, ktera by měla tak hlubokou a pestrou psychologii postav. Těch typů, reakcí, postojů a odhalení. Každé zvířátko má svou výraznou, vyhraněnou povahu, a přesto je každý dialog překvapující a zábavný. Text jiskří vtipem a inteligencí, zejména když jsou zvířátka v největším ohrožení, protože společně postupně dojdou až k předem ohlášené katastrofě. Dlouhý čas spolupracují, aby se společně zachránila, zatímco nad nimi visí vědomí katastrofy a nemilosrdně se zkracující čas. Přirozeně jednají v duchu spolupráce, pomoci a tolerance, ale jejich chování není absurdně idealizované jako v jiných dílech pro děti. Vidíme spoustu konfliktů a drobných přirozených projevů sobectví i necitlivosti. Přesto komunita drží pohromadě a dokáže úžasné věci. Kniha neždíme emoce, přes drsné téma není drásavá ani lacině dojemná, má skvělý humor. Pětiletá posluchačka si ji zamilovala na první čtení stejně jako já.

2 07.05.2023

Pěkné! Hezké upozornění na různá slova. Pětiletá zblajzla knihu během pár společných čtení. Ráda odpovídala na otázky po významu frazémů, zařazené na koncích kapitol.

1 05.05.2023

Zpočátku poněkud chaotické vyprávění. Byla bych možnâ knihu odložila, kdyby poslouchající předškolačka neprosila, ať čtu dál. A dobře udělala! Dějové linky se postupně pekně rozmotaly a druhá půle knihy mě vyloženě okouzlila, jakkoli si pořád nejsem jistá, jestli nebyl autor při tvorbě v nějakém rauši. Líbilo se mi prostředí členitė, tajuplné knihovny s restaurátorskou dílnou. Libila se mi sympatická, leč nepořádná knihovnice, špatně zakládající knihy (spoiler: nakonec se napravila). Líbila se mi hlavní zápletka s postavami uniklými z knih i všechny vedlejší zápletky. Filozofizující kapitola o čase mě strhla, byla krásná. A v knize se objeví i motiv chudoby nebo násilí a jsou pojednány velmi pěkně. Líbily se mi nakonec i ty zvláštní vnitřní monology postav, drobnokresba vnitřních pochodů, hlavně nejistot. Dcera dala 4 body, já 5 a kupuji knihu do domácí knihovničky.

1 19.04.2023

Zajímavé ilustrace Artuše Scheinera (omezená škála barev v některých ilustracích, jednoduchá barevnost).

Je tam několik nehezkých vět. Zaprvé: holčička si myslí, že by se paní učitelka mohla zlobit, protože nový chlapeček ve školce pláče. Nemá prý proč bulet. Obava, že by se mohla paní učitelka zlobit, je v kratičké knížce zmíněna víckrát. No a paní učitelka stejného chlapečka později láduje jídlem a komentuje to: "Kubíku, musíš papat. Dokud to nesníš, nemůžeš jít domů." Tak nevím. Za mě takovou knihu raději nebrat.

Obsahuje také krásné kvalitní fotografie z výuky v této experimentální škole, kde se děti ve velké míře učily projektově a prostřednictvím činnosti.

Podle mě se autorka dokáže vcítit do prožitků pētileté dívky. Některé pasáže jsou zastaralé, pro rodiče může svět knihy představovat zajimavé retro. Asi tři dospělácké promluvy nebo plácnutí jsem cenzurovala, přesto knihu cením pro věrohodné zachycení dětského světa.

1 19.03.2023

Je nádhera, jak málo je tahle kniha předvídatelná, schematická nebo jinak jednoduchá. A přitom baví předškoláky. Pětiletá dcera vyslechla s pozornou, vážnou tváří všechny pasáže, kde jsou zesměšňovány nabubřelé postavy (velryba, moucha, čau čau). Smála se grotesce při lovu netopýra, zatímco já se bavila vtipem podání. Přemýšlím nad tím, jaký psychologický typ je vlastně kocour. Osamělé vzdorovité dítě? Naivní mrzout s čistým srdcem? Zlomyslný zábavný kamarád se skrytou bolestí? Všechno špatně. Ale i tou nezachytitelností je pro mě kouzelný.

14 14.03.2023

Štorch horuje pro výchovu v přírodě a volnosti. Mimo jiné popisuje školu v Jindřišské ulici, kde učil, jako obrovské vězení, kam slunko nezasvitne. "Když za tak krásného dne vstupuji do školy, vždycky pociťuji, že pášeme na dětech těžký hřích, vězníce je v takové budově. Škola nemá zahrádky, nemá dvorku, nemá hřiště." Brzy po Štorchově smrti mimochodem tuto "vězeňskou" školu v Jindřišské navštěvovali oba moji rodiče a za nějaký čas i já sama s bratrem. Škoda, že v těchto dobách si škola uchovávala stejný ráz, o jakém kriticky Štorch psal.

2 05.03.2023

Gamma (Gustav Jaroš) napsal eseje pro děti v Krchově legionářském dětském domově v Horním Krnsku, kde přechodně pracoval. Eseje mají pozoruhodnou radikalitu, pokud jde o otázky mravní. Líčí např. lidskou konzumaci masa jako obrovské bezpráví a krveprolití. Upozorňuje děti, že ruce starých žen jsou mnohem víc zničené prací než ruce mužů a že i to je bezpráví. Ukazuje, že za jedním boháčem je spousta chudých, kteří mu jeho bohatství vydělali svou prací. Dokonce se kriticky vyjadřuje ke kolonialismu. Nebo horuje pro školu, kde děti nejsou jako v káznici. Je to všechno velmi aktuální a i výřečně napsané. Pan Gamma si mě získal.

Spis ostře napadá kázeň herbartovské školy. Kritizuje organizaci výuky, při níž děti sedí s ručkama na lavici a naslouchají výkladu pedagoga. Krásný úryvek: "Chceme děti učiti ctnostem, ale nedáme jim jednati, nýbrž k nim mluvíme slova; chceme je učiti pracovitosti, ale nadáme jim pracovati, nýbrž k nim mluvíme slova. Chceme, aby poznávaly řád a zákony zevnějšího světa, ale jim nedovolíme zevnější svět pozorovati, nýbrž je zavřeme do čtyř školních zdí a tam k nim mluvíme slova; chceme, aby se dítě zanítilo celou silou mladistvé duše pro krásno a proto je zavřeme do školních zdí a mluvíme k nim slova." Není to náhodou ještě dnes po více než sto letech aktuální problém?

Kniha zachycuje řadu dětských her, autentických rozhovorů mezi dětmi nebo s dětmi či rodiči a též snahu o uplatnění respektující, svobodomyslnė výuky s minimalizováním donucování a poslušnosti. Děti nesedí pasivně v lavicích, nejsou nuceny sledovat program učitele. Podnikají s učitelem výpravy Prahou (při nichž nechodí ve dvojstupech) i měsíční pobyt v přírodě s táborovými rysy. Věnují se zpěvu, kreslení, divadlu, vyprávění, čtení, psaní, praní, opravám či úklidu. Vzdělávání má domácí ráz a není spěch na dosažení klasických školních dovedností (čtení, psaní). Častá jsou rokování rodičů ve škole. Celkově velice okouzlující i jímavé čtení.

Výborně! Je tu rada: "NIKDY neodcházejte potají nebo když vaše dítě zoufale brečí. Vždy jej utěšte. Mělo by od vás cítit pochopení, když brečí: to jej utiší." Tak už jen pro tento přístup doporučuji. Není běžný.

2 27.02.2023

Představení klasické školy (lavice, frontálka, známkování) pro děti, které čeká zahájení školní docházky. Hrdina prvňáček je snaživý a vzorný typ. Cítí se velice špatně, když jednou dostane čtyřku z písemky. Kniha mi evokuje pozitivně laděné výchovné prózy 19. století.

24.02.2023

Nelíbí se mi rada, že rodiče mají na vyzvání učitelky odejít ráno domů, přestože dítě ještě nepřestalo plakat. A chybí mi rada, aby rodiče zůstali s dítětem ve školce jako pozorovatelé, dokud to dítě potřebuje. Nebo aby jej na školku připravili. Aby předali dítěti kontrolu nad procesem separace. Aby se dítěte zeptali, jak to potřebuje, aby probíhal dialog (ideálně tedy i s učiteli). Kapku nerespektující je podle mě i text knihy určený dětem: bagatelizace obav.

2 24.02.2023

Je to vtipné a veselé povídání, ale nechápu, že hrdinka ve školce stojí na hanbě a že se to v knize používá jako komický moment (stojí na hanbě velice často). V tomhle bodu mi přijde nevěrohodná i zobrazená psychika pětiletého dítěte, které stání na hanbě ve školce bere s lehkostí. Osobně doufám, že tyhle ponižující praktiky se ve školkách už nepoužívají. Knihu nedoporučuju právě z tohohle důvodu a zdá se mi to jako škoda, protože jinak je knížka opravdu příjemná a ústřední holčička sympaticky podnikavá.

Kniha se moc líbí pětileté dceři. Při čtení trochu opravuju stylisticky (občas složitá souvětí, šroubovanost), trochu bych měnila obsahově (nelíbí se mi důraz na roztomilost, která dává v příběhu dítěti moc ve vztazích s dospělými, nebo pozitivní pojetí poslušnosti...). Mrzí mě trochu třeba i to, že učení tu není představeno jako dobrodružství, ale jako nuda a otrava (a tenhle motiv se opakuje). V mnoha bodech ale naopak působí kniha pozitivně: zdůrazňuje hodnotu sebelásky, péče o přátelství, ukazuje základy práce s vlastními pocity, sympaticky vykresluje radost ze života v různých podobách. Básničky jsou opravdu velmi jazykově neumělé, ale vlastně mi to vůbec nevadí, mají půvab naivní poezie. Naučné dodatky ke kapitolám by si podle mě zasloužily drobnou jazykovou úpravu: zjednodušit, odstranit abstraktní výrazy. Přes to všechno se autorce podařilo vytvořit dílko velmi atraktivní pro dítě. Svět, který stvořila, má pro moje dítě očividně silné kouzlo.

3 16.02.2023

Kniha ke stažení je na stránkách nakladatele: https://www.zaedno.org/casopis/2020/priloha-kniha-jak-rostla-praha.

Trvalo to delší čas, ale knihu jsem si zamilovala. Je to jednoduché konstatování vážného problému, který bohužel pořád máme. Ve chvíli, kdy se ministr práce a sociálních věcí jako autorita vyjádří, že se nestydí za to, že své děti někdy uhodil, byť "mírně", není prostě nad čím váhat. Děti v naší společnosti očividně nemají tedy taková lidská práva jako muži nebo ženy. A to jsou fyzicky nejslabší. Když dospělý muž řekne, že se nestydí za to, že uhodil slabé dítě, které na něm navíc existenčně závisí (!), pak je něco hodně v nepořádku.
S autorkou souzním i v tom, že nejen fyzické tresty, ale vůbec trest jako takový (zákaz, kárání) do zdravého vztahu nepatří. Pokud rodič trestá dítě, pak by tedy také dítě mělo trestat rodiče. Ale jak by se oba cítili? Pokud chceme, aby si děti v budoucnu uměly konstruktivně a s respektem k druhým vyjednat svoje zájmy, pak jim to musíme ukázat v rodině, a to právě zdravou komunikací s nimi. Tečka. To je vỷchova: ukázat, jak řešit emocionální situaci bez násilí, manipulace, příkazů, ovládání a moci. Trestem děti naopak učíme, že právo na prosazení svých zájmů má silnější a mocnější jedinec.
V mé rodině je to v tomhle ohledu relativně ok (část prarodičů bohužel přemýšlí jinak, ale jejich vliv je omezený), ale bolestné jsou pro mě pasáže věnující se vzdělávacím institucím. Která školka skutečně představí pravidla dětem jako něco, co si mají společně s rovnocennými pedagogy vytvořit? Která školka dětem ukáže, že za pravidla má každé z nich odpovědnost, každé z nich je spolutvůrce pravidel? Zdá se mi, že školky naopak jedou v režimu: dítě, tu máš pravidla a pokud se chceš mít dobře, zachovej je. Pokud je porušíš, pak se ti dostane určitého diskomfortu: paní učitelka tě napomene, zamračí se, posadí tě stranou na time-out... A tak programujeme děti, aby byly pasivními vykonavateli toho, co po nás chce autorita. "Všechny děti mají v očích stejný bojácný a zahanbený pohled pokaždé, když se na ně dospělí zlobí. Všechny."
A poslední důležitý bod: vzdělání řízené dítětem kontra vzdělání řízené učitelem. To je asi nejprogresivnější a pro mě nejmíň jasné. Ano, děti mají motor a touhu samy se učit, to je zřejmé. Ale neplatí to jen do určitého věku? Ano, učit dítě něco, co mu v tu chvíli nedává smysl a není na to vývojově připravené, není tak efektivní, jako když se něco dítě najednou touží naučit a nasává pak učivo jako houba. Pak se ale ztratí veškerá ta ohromná práce didaktiků, kteří vytvořili vzdělávací plány tak, aby na sebe učivo od první třídy po maturitu navazovalo v kruzích.
Rozhodné ano bez "ale" říkám na druhou stranu tomu, že nahrazovat vnitřní motivaci (potěšení z učení) motivací známkami, pochvalami, strachem a touhou být přijat a oceněn je jasně negativní rys běžného školství.
A ano bez "ale" se mi chce říct i na myšlenku, že není pro vývoj dítěte správné silou lámat jeho vůli nebo ho přesvědčovat, že někdo jiný ví lépe, co je pro něj samotné nejlepší. Velmi důležité se mi zdá i upozornění na to, že děti, které jsme naučili z principu poslouchat dospělé, jsou velmi snadno zneužitelné.
A nakonec citát z pera Snowdena, který cituje i autorka: "Nechci být člověk, který se bojí jednat na základě svých morálních zásad. Lidé zůstávají pasivní a povolní kvůli strachu z možných následků svých činů, ale jakmile necháte odejít svou závislost na věcech, na kterých ve skutečnosti nezáleží – peníze, kariéra, fyzické bezpečí – můžete tenhle strach překonat."
Je to náročný cíl, ale za mě se počítají i malé posuny tímhle směrem. Posuny k vnitřní svobodě.

10 12.02.2023