Bonda komentáře u knih
Je to postavené na sentimentálním dojetí z potenciální svatby. Nevím, jestli tohle téma šestileté holčičky prožívají. Já ne, a tak pro mě kniha neměla kouzlo.
Váhám, jestli své předškolačce knihu číst. Ale asi ne, přestože některé části se mi dost líbí. Ráda bych, aby učení neviděla jako něco otravného, k čemu je potřeba vnější motivace, ale jako svůj vlastní zájem, který dává smysl, je zajímavý a je jí ku prospěchu. Pro jiné děti, které už jsou zničené 1. třídou, možná bude četba terapeutická.
(SPOILER) Melancholická kniha, ale ještě s mírou, smutek není trýznivý, je jen v pozadí. Výborně zachycená přechodná (nebo snad i dlouhodobá?) osamělost děvčátka, které disponuje bohatým vnitřním světem a několika přece jen fungujícími vztahy v rodině (maminka, babička). Kniha je napsána s lehkostí i hravostí, zobrazený dětský svět je bohatý až čarovný a fantazie má malá hrdinka i její autor habaděj. Možná, že i dětský čtenář víc pocítí hodnotu mezilidských vazeb díky takové knize než při četbě rozjásaných knížek o přátelství.
Vypravěčka je velmi nevěrohodná. Takhle frázovitě a uměle se obvykle děti nevyjadřují, ani takhle nepřemýšlejí. Další postavy jsou ploché, povrchní. Sympatické je, že kniha zachycuje fungující, dokonce láskyplnou komunitu. Dospělí se vzájemně podporují, věnují se společně požitkům, na které je kladen důraz, a pečují o pohodové dětství svých malých kamarádů. Nikde není ani mráčku, pražský život bezstarostně plyne v kafíčkách, pěkných autech, šatičkách a barbínách. Nesympatický je konzumní a kýčovitý podtón společného spolužití.
Tematicky roztříštěná, neucelená kniha. Líbí se mi zobrazení školkové učitelky. Jinak je to pro mě mišmaš naťuknutých předmětů: nový sourozenec, genderová identita, školka v přírodě, válečný sirotek, přátelství, vážné zranění... vše se mi zdá trochu nedotažené a na konci si po pravdě stěží vybavuju začátek.
Moc se mi líbí střídání perspektivy vyprávění. Je to nový čtenářský zážitek pro pětiletou dcerku a spolu jsme si tuhle její významnou zkušenost užily. S hodnotami v knížce nemám problém. Prožitky dítěte, které osamí v bytě, jsou popsány živě a uvěřitelně, pěkně. To je v knize nejvýraznější, zbytek příběhu nejspíš zapomenu, jakkoliv jde o zobrazení citově silnějších dějů (třeba návštěva noční zubní pohotovosti), ale nejsou už tak zajímavě zpracovány. Jako by se autorka nadechla k náročnější práci, ale v půli ji došel dech a pak už jen rychle dořekla zbytek svého vyprávění.
Básničky a i několik písniček s rozepsanými pokyny k souběžným pohybům (ve stylu Kutálí se brambora).
Vizuálně přitažlivá kniha určená dětem na 1. stupni, zhruba od devíti let. V každé krátké povídce je několik nesmyslů, které má čtenář odhalit. I další úkoly působí relativně zábavně. Mezi podobnými publikacemi mě zaujala tato zatím nejvíc.
Ilustrace mi přijdou vkusné, úkoly zajímavé. Pro mě patří k lepším sešitům tohoto typu.
Obsahuje např. povídky Zlatohlávek, Linda a linduška, Holčička a motýl nebo Jakub a babí léto. Také básničku Paví očko, dobrý den! Klasika pro malé čtenáře.
Používá pouze velká tiskací písmena, ale v takové míře a takovým způsobem, že věřím, že se na téhle knize dítě se znalostí písmen krásně může rozečíst. Písmena jsou výrazná, tučná, tištěná velkým fontem. Obsahuje řadu jednotlivých slov a krátké texty.
Obsahově zajímavé, ale výtvarná stránka pro mě strašná. Jen několik stran, které jsou věnovány zvířatům světa, byly ilustrovány fotografiemi, a zdají se jako pěkné přehledy.
Velká zábava pro pětiletou. Některé hádanky pak dávala ve školce učitelkám a dětem. Jen se nám zdálo, že první hádanka je nejtěžší. Málem to byl kámen úrazu, ale naštěstí překonáno.
V rejstříku si můžete najít problém, se kterým byste dítěti rádi pomohli, a následně vyhledat a přečíst vhodné příběhy. Je tu např. jmenována potíž v oblasti sebehodnocení, agresivita, outsiderství, sourozenecká rivalita, bázlivost či vychloubání. Kratinké příběhy jsou většinou koncipované tak, že hrdina volí nejprve nefunkční strategii, ale na konci se poučí. Případně také tak, že se některá hrdinova vlastnost, která původně vypadala jako handicap, ukáže být naopak výhodná a na konci zajistí hrdinovi úspěch.
(SPOILER) Kniha, kterou jsem četla se zatajeným dechem. Nejprve vyvolala ohromení nad výjimečnými rozumovými schopnostmi holčičky. Poté šok z toho, jak agresivně se projevovala vůči členům své rodiny a jak rozkladný vliv to na rodinu mělo. Matka působí jako někdo, kdo zoufale hledá lékařskou pomoc, protože se bojí, že agresivní dcerka vážně zraní mladšího bratra. Otec se nejprve zdá jako ten, kdo s trýznivým vypětím všech sil umetá dceři cestu, aby nikdy necítila stres. Poté zřejmě otec změní strategii a zdál se mi zase naopak nesmyslně krutý, tvrdě trestající rozzuřenou dceru izolací v jejím pokoji, až snad na hranici pro ni snesitelné frustrace. Jednou otec volá policii, protože dceřin záchvat nezvládají ve škole a domů si ji odvézt nemá sílu. Šokující pro mě byl způsob, jakým se otec uprostřed rušného dne péče o děti rozhodne spáchat sebevraždu. Dost otřesné jsou některé scény ze selhávajících zdravotnických zařízení. No a aby toho nebylo málo, nakonec se člověk dozví, že snad nejvíc narušená byla matka, která ve vztahu k dceři trpí Münchhausenovým syndromem, takže potíže dcerky zveličovala či snad i vytvářela? Nerozumím tomu. V tomhle případě asi nejvíce platí, že kdo nezažil, neporozumí.
V příběhu Tomáš a Alice v začarované zahradě se děti zmenší a pozorují tak zblízka pavouka, kobylky, sarančata, roháče, lumky, mouchy pestřenky a další hmyz v podobě obrovských zvířat.
Nádherné, vtipné a okouzlující propojení výšivek a slov. Hrdinka před našima očima zasahuje do světa: něco vymotá, něco vypáře, přešije, zašije, zalátá... a já valím oči, co se všechno dá vyprávět pomocí pár nitek a ústřižků. Nejsem milovnice map, ale mapu Nitčiny cesty vytvořenou z pár kousků látky a z červeně vyšité linky cesty beru všema deseti. Kouzelná jednoduchost.
Doporučuji, ač je to pro mě trochu moc uhlazené, trochu moc harmonizující bel canto pro děti. Plyne dosti lehce, což má své pro (lehkost místy okouzluje) i proti (místy působí lacině, snadně, prvoplánově). Ale vážností témat a jakousi poetickou ušlechtilostí mluvy, jakož i pár zdařilými obrazy (kámen "pukl a rozkvet k nebi v nahé kráse") vzbuzuje úctu, jakkoli má v sobě úcta i odstín podezření. Líbí se mi i hlavní nápad knihy: návštěva ve světě idejí, kde se ukazují podstaty emocí a pozemských zážitků. A někdy se z návštěvy (už) nedá vrátit poo...
Kniha mi připomněla Šrutova Pavoučka Páju, který sice nabízí trochu více jazykového humoru, ale také se v něm drobní tvorečci dostávají do nečekaných situací, které vyžadují schopnost jednat s různými typy osobností. A nezřídka v dobrodružstvích jde o jejich život. Tím mi tenhle typ fikčního světa evokuje i populární dílka jako Hledá se Nemo. Putování Filemona je podáno s vypravěčskou bravurou, autorce se daří hrát si se čtenářem rafinovaně až poťouchle (znesnadňuje mu hladké čtení, hraje si s méně známými slovy, komplikuje děj a oddaluje rozuzlení).
Dcerka byla vcelku spokojená. Hrdinka je akční a nebojácná. Vše se nese na zábavné notě, pro nás až příliš (cílová skupina jsou čtenáři kolem čtyř či pěti let, pro ně snad nemají estrádní soutěže a podobné kratochvíle ještě žádný význam). Jazykově je knížka docela pěkná. Astronomická terminologie byla ovšem trochu náročná, chyběly mi nutné znalosti, což tedy asi není problém knihy. Jako největší slabinu vidím její nevýraznost, schází mi zapamatovatelný nápad nebo originální tah, téma.