Bess.h komentáře u knih

Fakt jsem ráda, že si předplácím časopis PEVNOST+. Díky jejich přílohám jsem už po několikátý narazila na zajímavé skvosty ze žánrů, který jsem doposavad nečetla. A tentokrát to padlo na české sci-fi. A rovnou jsem s ním otevřela rok 2022.
Tahle knížka vás chytne hnedka od začátku a to přesto že začínáme útěkem z vesmírné bitvy. Naše UTSS Salamis rychle zmizí, schová se u slunce a myslí si že si teď může oddychnout a lízat si rány. Jenže... objeví se tělo na kterém byl odejit život cizí rukou a najednou se všechno začne nabalovat a mi jen sedíme přikovaný a hltáme každou další stránkou, kde marně posádka dohání a rozklíčuje vše, co se posírá. A mě to bavilo. Bavilo tak, že si jdu koupit další díl.

8 02.01.2022

(SPOILER) Aaronovitch je zvláštní autor. Nejdříve zkouší vaší trpělivost zvláštním táhlým vyprávěním, aby pak posledních 120 stránek rozjel koncert (spíš rockový, než jazzový) ve zběsilém tempu. Ale je vidět, jak se více psaním lepší, protože styl podávání informací mi přišel víc stravitelný. Konečně jsem stíhala pobírat jednotlivé indicie a udělat si závěr a tentokrát (což je zázrak, protože jsem zatím u žádný detektivky nebyla schopna vraha ani tušit) jsem věděla, že ta Simone je divná, jen jsem si myslela že to dělá vědomě a vědomě jde i po Peterovi. No a pak přišel ten WTF závěr. Na Lesley jsem teď pěkně zvědavá.

Shrnutí: první půlkou knihy jsem se líně prokousávala asi stejně jako se táhly nedávné teplé dny. Chvilkami jsem knihu odložila, abych se zase k ní vrátila, jako ke starému známému. Opět zde byl britský humor, až jsem se párkrát zasmála nahlas (jako třeba to s těmi žlutými stránkami). Opět chyběla mapa, abych mohla alespoň prstem sledovat, kudy to vlastně Peter běží a co to tak horentně popisuje, když by měl šetřit dechem aby dohnal tu potvoru se zuby. No a pak těch posledních 120 stránek. To byl akční nářez. Taky nám přibilo více sexu, ale bylo to vkusně přidáno do děje. Jen jsem si ho tolik neužila, páč jsem neměla Simone od začátku ráda. Závěrem už jen že, první půlka tak za tři hvězdy, druhá za pět, takže v průměru čtyři a velký hype na další díl, který jsi jdu hned koupit.

8 15.08.2020

Takhle by vypadali kouzla v jednadvacátým století.
Peter Grant je normální policista, který se jen občas zasekne u čtení informační desky na kostele (soše, domě...) místo aby pomohl kolegyni s výtržníky. Pak ale uvidí ducha a najednou jeho roztěkanost dává smysl.
Řeky Londýna jsou skvělou Městskou fantasy, která nám předkládá dospělého hrdinu, který se stane učedníkem čaroděje policisty. Spolu s ním objevujeme jak magie funguje, a co všechno za havěť (někdy bohy) žije v Londýně. A mě to neskutečně bavilo.
Pravda, někdy jsem se ztrácela v Peterových myšlenkových pochodech a některá jeho přirovnání magie k technologii mě ještě víc zmátla. Taky by se šikla mapka města. Protože autor hodně popisuje reálie Londýna a byť jsem v Londýně byla, tak jsem z textu poznávala a dokázala si představit jen pár míst. Ale ve výsledku jsem se bavila britským humorem a rozplývala se nad uvěřitelností magie v Londýně. Protože pokud by ve světě magie existovala, tak asi nějak takhle.

8 14.06.2020

Na internetu se milují, ve skutečném životě se nesnášejí.

Tahle věta nás hnedka na obálce knihy láká na romantické drama. Ale než o pomalém sbližování dvou lidí, co se nemůžou vystát, je tato kniha spíš o životní změně, vydání se na novou dráhu, a přesto zůstat zasněně svůj.
Gracie je sympatická hrdinka, které fandíme, která je zdravě obezřetná k Sebastianovi, coby „zlému“ korporátnímu týpkovi a která by hrozně moc chtěla Sebastiana nesnášet, ale vůbec jí to nejde. A ani nemá proč. Náš hlavní hrdina Sebastian není padouch ani se za něj na začátku nevydává.
Celá tahle kniha je spíš o vydávání se na jinou dráhu, a žití svých snů, ne jiných.
A přesto jsme dostali i pohádku o princovi na bílém koni, který hrdinsky, ale ne přes sílu naší Gracie postrčí k jejímu snu. Být tam víc interakcí mezi hrdiny byla bych naprosto spokojená. Ale jinak jsem dostala přesně to, co jsem potřebovala: milý, oddechový příběh. Tak akorát na jeden, dva teplé dny. Na naprosté vypnutí po práci dobrou knížkou.

7 19.05.2022

(SPOILER) Paradox je tvrzení, které spojuje pojmy nebo výroky v běžném slova smyslu si odporující v neočekávaný, překvapivý, ale smysluplný celek.

A tohle ta knížka přesně je, jeden velký paradox. Tanec papírový draků nám začíná dvojitou smrtí hlavní postavy, kdy se ještě musí prát o své tělo s cizáckým duchem. Fajn, pomyslela jsem si, je to fantasy. Ale pak nás autor na to, že je to fantasy, nechá zapomenout a mi hned skočíme do Kanady kde český tým ve stylu Suicide Squad chytá “zloducha“. Hned na začátku rychle přeskakujeme mezi odstavci ve stylu
z: teď jsme přiletěli a dostali tyhle informace, abychom jsme se postarali o tohohle týpka,
do: teď běžím po lese a týpka mám na mušce.
Pro začátek dobrý, rychle jsme uvedeni tak nějak do děje a do fungování jak asi tenhle tým funguje. Hlášku je se, umírá, prostě super začátek. Ale pak, to když se vracíme v minulosti a tenhle styl pokračuje, to jsem si říkala kruci, tady už mi to nesedí. Tady by tomu slušelo více jednolitosti. To jsem se už začala ztrácet a to přesto, že autor alespoň řekl, teď jsme nyní a tohle bylo předtím. A pak jsme byli najednou zpátky v Čechách a řešili případy, a já pořád nevěděla, co chce knížka vlastně sdělit. Úplně jsem zapomněla na fantasy předehru a pořád čekala na nějaký případ, který by byl ucelený a komplexní. Nejdřív jsem myslela, že to bude případ s tím Vietnamce, ale pak zas skok a Vietnamec byl pod zámkem. A to už jsme byli v půlce knížky!!!
Strana 200. Tady se to zlomilo a přišel ten velký případ! Tedy... brutální řežba mezi Mrtvolou a Tamtěmi. Mrtvola nevěděl co se děje, já jsem nevěděla co se děje, ale četla jsem dál, to se prostě nedalo odložit. (tady je ten paradox) A konečně se ukázalo i to Fantasy. Teda pokud by se i nějak řešilo.

„Ty nic nevíš, Mrtvolo.“

On se setká s chlápkem, co po něm telekinezí hází věci a prostě po tom nepátrá?! Áááá!
V hlavě řvu a trhám si vlasy na nelogičnostmi. Tak jak...? Jak se kruci stalo, že závěrečné vysvětlení a zapojení nadpřirozena tak nějak krásně zapadlo?

Závěrem: Příběh měl spoustu much, ale styl psaní autora, který vás přiková knížce to vyvažoval. Při čtení jsem si hnedka vzpomněla na Sebevražedný oddíl a na Lovce monster s.r.o. a vyšla z toho zdařilá česká verze nám vlastní. :-D
Teď jen udržet vypravěčský styl a eliminovat nelogičnosti a máme tu novou hvězdu. Jsem zvědavá na další autorův počin.

7 14.05.2022

(SPOILER) Já jsem nadšená. Tentokrát více Elánia a méně Karotky. A překvapivě více Vetinariho?!

Terry Pratchett tady opět skvěle po Zeměplošsky ilustruje běžné problémy lidstva a dovádí je do absurdity, ale úžasně absurdně. Až tak, že se člověk přes to skvělé humorné čtení najednou zastaví a zamyslí se jestli se taky nechová jako serža Tračník a místo toho by se měl víc chovat jako desátník Noby/Běta a víc se ptát. Naštěstí pak serža prohlédl, tedy alespoň tak, že mu dřevěná hlava Klačana jako vývěsní štít hospody nepřijde tak dobrá.
Terry prostě trefně ukazuje dvě rozdílné kultury, které jsi jsou ve výsledku podobné jako vejce vejci. Koukají na sebe s nedůvěrou, předsudky a označují se blbými stereotypy aby se pak stejně hádali o kus plovoucí pemzy na paty. A do toho nám ukazuje mále mikro příběhy, viz serža tračník a jeho nedůvěra v Klačany, desátník Noby a jeho nepochopení žen. A rozhodně stojí za zmínku Leonardo a jeho problém s plnou hlavou nápadů, nápadů které bohužel se mohou použít jako zbraně a jeho nechuť něco takového vymýšlet, až se sám dobrovolně zavřel a izoloval od světa.
No prostě jsem unešená a tahle kniha mě bavila asi nejvíc po prvním díle s hlídkou.
P.S.: zatím čtu od Pratchetta jen hlídku a to postupně.

7 17.12.2021

(SPOILER) Rovnou z vostra - větší blbost jsem nečetla, ale... a to ALE je důležité abych náhodou někoho neodradila od čtení, byla to blbost co mě pobavila, skvěle se četla a přelítla jsem jí za míň jak 24 hodin. Jo a jsou tam recepty.
Tak a teď rychle shrňme nedostatky: Jackson je nic nedělající povaleč žijící z peněz rodičů, co se tváří jako „Já jsem vedoucí.“ a pouští na všechny hrůzu. Tohle jednání protivného ale přesto v jádru dobrého chlapíka jsem mu věřila jen, když byl popisován z pohledu Biancky. Ale když to bylo z jeho pohledu, musela jsem se smát nad tím troubou. Pro příklad: „Vstal jsem a odťapkal do koupelny,“ nebo „Představil jsem si, jak se můj výkřik při orgasmu nese celým domem, a zrudl jsem.“ (Jen pro upřesnění-byl to mokrý sen). Taky pár nelogičností typu: o rodinný podnik se nezajímám, ale přesto jdu zjistit jestli jedna restaurace nedělá z jídla s rodinným burbonem blivajz, a nebo jen chtěl pouštět hrůzu, pro zábavu, jinak nevím.
Naštěstí je v příběhu ještě Bianca. Správná holčina do nepohody, která skvěle vaří a je ztělesněním New Orleans. Ta naštěstí všechno vylepšuje, zachraňuje a usmiřuje.
Proč mám pocit, že autorka vyměnila role běžné pro tenhle žánr...? A to je právě to kouzlo téhle blbůstky! Jo a taky to, že když už nic, tak má autorka slabost pro velké, hodně velké, obří chlápky. Což je i můj vkus. Proto se tak ráda koukám na mistroství světa v ragby i když hře vůbec nerozumím. :-D a autorka zřejmě taky, protože další hrdina z její další knížky je skotský profi hráč ragby.
Závěrem: potkat chlápka jako Jackson v reálu, tak ho někde prohodím výlohou, ale tady se autorce podařilo, abych si “hrdinu“ docela oblíbila a fandila mu.

6 16.02.2022

(SPOILER) Ach-můj-bože. Dostala jsem se do knižního nebe. Eliazbeth Hoyt jsem si zamilovala v době, kdy jsem objevila její knížku Havraní princ. Tuto konkrétní knížku jsem si několikrát půjčila až jsem se rozhodla si ji pořídit do knihovny, což nebylo vůbec lehké, protože se už nevydávala. A stále ji z láskou čtu stále dokola. A pak přišel ten šok, kdy jsem někdy před měsícem náhodou narazila na zprávu, že po dlouhých dvanácti letech tuhle autorku zase někdo vydává. Mé srdce zaplesalo a hned jsem si knížku po vydání koupila. A zhltla během tří dnů (nemuset chodit do práce, byl by to den). Vůbec jsem ani nepomyslela, že by knížka mohla být špatná, že mohla mít otřesný příběh, špatný styl psaní, zkrátka že se Eliazbeth Hoyt mohla zhoršit. Protože nic z toho se stejně ani nestalo.
Eliazbet Hoyt prostě napsala další skvost. Máme tu příběh z otřesné chudinské čtvrti v Londýně. Čtvrť St. Giles je opravdu popsána mnohem víc drsně, něž dělají jiné autorky červené knihovny. A pak tu máme hlavní hrdiny. Ani nevím jak, ale autorce se povedlo trochu absurdní jména použít tak, že i mě zněli přirozeně. A to jsem si po prvním přečtení jména Temperance vzpomněla na jeden díl Simpsonových, kde knihu psala Marge :-D. Dokonce ani Lazarus mi při čtení v hlavě zněl normálně.
A teď příběh. Samozřejmě je v popředí romantická linka, ale ani ta detektivní není špatná. V klidu probíhá na pozadí a je skvělou kulisou. Sice moc indícií kdo je vrah nedává, ale mě stejně přechytračí kdejaký autor detektivek a vraha nejsem schopna odhalit, ani kdyby mi důkazy dávali na stříbrné podnose. Takže pokud jste po knize sáhly kvůli velkolepé detektivní zápletce, tak ji nenajdete. Zato vyvíjející se vztah hlavních aktéru je skvělí. Lazarus má zvláštní psychický blok spojenou s problémy s intimitou a řeší to po svém, přesto se sexu nevyhýbá a je vůči němu dost otevřený. (První malá výtka, tady autorka mohla jít víc do hloubky a více si s jeho problémem pohrát.) Ze začátku je opravdu skvěle vykreslen jeho cynismus a temná osobnost, kdy Temperance v duchu nazývá svojí mučednicí a plánuje jak ji co nejlépe vykolejit, zranit a pak zase zcelit.
Temperance naopak problém se sexem nemá, jen si prostě myslí, že je špatný, že s ním právě problém nemá. Což je vlastně na tu dobu docela věrný, takže na Lazarovo škádlení odpovídá vstřícně, ale přitom se chce tomu v hlavě bránit.
Další výtka se týká Temperančiny sestry. Její linka mi v knížce přišla jako naprostá zbytečnost. Pokud autorka neplánuje její příběh někdy v budoucnu rozvést, tak naprostá zbytečnost a jen mě rušila v plynulosti při čtení rozbíjejícího se vztahu Temperance a Lazara.
Závěrem už jen tleskám nad větším počtem erotických scén, který stoupl oproti předchozím knihám (všem třem, které v čr vyšli a kterém jsem četla). A přiznejme si dámy, i kvůli tomuhle tyhle knížky čteme.

Pokud jste můj komentář dočetli až jsem, tak Vám děkuji a nebojte, už končím...

Ach... už jen jedno odevzdané povzdechnutí nad právě dočtenou knížkou a teď už jen vydržet do listopadu, než vyjde další kniha. Ta by se měla věnovat lady Hero. Jeden z mnoha naznačených příběhů v této knize. Pokud se to bude držet podobného scénáře, tak se snad dočkám i příběhu neznámého harlekýna i Temperančina bratra (který má zřejmě také svá tajemství).

6 19.08.2020

Opravdu zajímavý náhled do mysli 13-leté holky, která je až moc chytrá a zvídavá. Klidně bych ji uvítala jako další hlavní postavu s vlastní sérii až se bude učit kouzlit a zároveň zvládat život na střední (vejšce).
Jinak kniha dobrá, ale není to prostě plnohodnotný příběh ze světa řek a ten bych už vážně chtěla.

5 15.04.2023

(SPOILER) OMG. Kde je další díl? musím ho mít teď hned střelhbitě.

Když jsem začal číst druhé dobrodružství UTSS Salamis byla jsem mile potěšena, jak to hladce navázalo na předešlí díl. Klidný začátek na Šanghaji, kdy se dořešovali předešlé informace a taky se ukázal trochu uvolněný život posádky, když nebyla ve zběsilém smrtelném nasazení. Viz nelegální zápas. A pak to nabralo na obrátkách. Nové informace, okamžité poslání za novým úkolem. Fakt jsem se těšila na jiný spád oproti knize první a na metodické prozkoumávání. Jo, jenže to bych naše Salamis zase nesměla být napadena a těžce poškozená. To jsem si říkala co to kruci... přece to nebude jako přes kopírák s knihou první? No naštěstí nebylo. A i na to metodické prozkoumávání se dostalo i když samozřejmě s potížemi od místní fauny se zombie mozky. Kniha se nám rozdělila do několika příběhů, které byli v nepoměru, takže míň Salamis a Comoda-1, více Gelua a nejvíce asi Marhoula. A ani se nedivým, co tedy u něj se všechno dělo?!
Závěrem: při čtení jsem byla jak na houpačce. Byli tam horší momenty, dobré momenty a SKVĚLÉ momenty. No a epilog? Plot Twist Asgardi hadr. Prostě jsem celku musela dát pět hvězd a... kde je kruci další kniha?!!!!

5 05.02.2022

(SPOILER) Je to sladký, je to zábavný, chvilkama mě to nutilo se přičtení culit, ale... Mohlo to být lepší? Ano.
Tři týdny do svatby je klasická červená knihovna, možná trochu zajímavější tématem dvou velkých rodin, které se spojí. Jenže se z toho dalo vytřískat víc, víc vtipu, víc trapných situací, víc bojůtek. Chápu že hlavní myšlenka byla, že se děti spojili a skoro až dospělácky chtěli dopřát sestře v životě štěstí. Ale i tak, pořád to jsou děti. Vlastně všichni kdo se v knize ukázali ústřednímu páru jen přáli a všelijak jim to ulehčovali. Proto trošku zklamání, jakým do knížky autorka dala záporáka. Přišel pozdě, jakoby odnikud, s trapně plochými důvody škodit a závěrečné drama? To bylo vyloženě navíc. Ale abych nebyla jen negativní. Jiskření mezi hlavními postavami bylo krásně uvěřitelné. A jejich interakce, když byli sami a tempo knihy se na chvilku zklidnilo, no to jsem se při čtení vyloženě tetelila. Grace byla rozumná a všechno promýšlela velice prakticky. Místy sice při čtení to vypadá jako by byla lehce nestálá, nebo labilní, ale tenhle její rys je tam pak dál krásně vysvětlen. Protože se takhle chová jen v přesně definovaných situací. No a Matt? Matt má sakra koule, když šel dobrovolně do tohohle spojení. Autorka mu dala prostor na pochyby a zvažovaní situace, do které se chce vrhnout. Ale jako správný chlap nad tím nedumal moc dlouho a pak to jednoduše rozsekl.
Závěrem: autorka mě určitě zaujala. Kvalitou bych jí přirovnala mezi její jmenovkyni Julii Quinn a Stephanie Laurens. A snad se můžeme těšit na další knihy téhle autorky. Už jen proto, že chci vědět, jak tenhle rozsáhlí klan dopadne.

5 08.11.2021

Jako oddychovka parádní. Brutální rubačka přerušovaná vtipnými hláškami. A navíc hlavní hrdina je takový medvídek :-D, velký chlap co sice je blázen do zbraní, umí hodně dobře střílet, ale zároveň takovej hodnej milej chlápek, co se dobrovolně stal účetním. A k tomu ty jeho řeči mimo mísu:

„... "Nevidím." řekla.
Začal jsem panikařit. Mohla se snad do hlavy praštit natolik, že ztratila zrak? Oslepne? Byla milovnicí malířského umění a vynikající střelkyní. Kdyby oslepla, v podstatě by zemřela. Chytil jsem ji za ruku.
"Neměj strach. Bude to v pořádku. Jsem tady u tebe. Určitě se ti zrak vrátí."
"Owene." Zavřela oči a vzdychla. "Jak jseš velkej, tak jseš blbej. Jasný, že se mi
vrátí zrak. Moje brejle leží na podlaze v sanitce. Buď tak hodnej a dones mi je..."
... “

Jeho prostě musíte mít rádi.
Sice některý přestřelky byli na mě až moc dlouhý a popisy zbraní mi nic neříkali, ale i tak jsem si to užila. Navíc mě hodně potěšili zmínky o Česku, ať už ohledně českých zbraní, nebo o tom, že děda hlavního hrdiny je z Česka. Jinak díky časopisu PEVNOST. Bez Vás, bych se asi k týhle knížce nedostala. Už mám objednaný druhý díl :-)

Teď jen doufám, že mám uvozovky dobře a že správně používám přímou citaci, když tak mi dejte vědět a já to když tak z recenze vyhodím, ale doufám že to mám správně, tenhle odstavec mě prostě dostal, tak jsem se o to chtěla podělit. Jinak takových blbůstek tam je víc. Třeba to s trenýrkami :-D

5 16.01.2019

Přečteno na jedno nadechnutí a můžu jen říct, že se chci ještě setkat s Kazem a jeho partou. Klidně můžou být už starší a mít jiný problémy, ale prosím, zase se pusťte do nesplnitelného úkolu. A klidně při tom rozvraťte nějaký stát :-D. Prostě úžasné pokračování, úžasného prvního dílu.

5 30.05.2018

(SPOILER) Je to jasný. Jsem beznadějná romantička, která při dobře napsané interakci mezi hrdiny odpustí snad úplně vše. A to se stalo u téhle knížky. Protože Nestoudná zvědavost není zrovna z nejlepších knížek.

Knížka je pokus o eleganci a břitký humor Jane Austenové (viz označení vévody za ideální materiál na ženění jak vytržený z Pýchy a Předsudku) s detektivní zápletkou jak od Agathy Christie s jejím Hercule Poirotem, nebo slečnou Marplovou (ale to nemohu posoudit, protože jsem knihy s touto postavou od A. Christie nečetla). Minimálně závěrečné shromáždění všech postav jednom pokoji a vysvětlení celého procesu vyšetřování a myšlenkových pochodů je pěkně obšlehnuté, ale nechme být, ono to závěrečné vysvětlení má své kouzlo (hlavně pro mě, co by ignoranta na indicie - ne, prostě je v detektivkách nevidím :-D). Jenže v čem byla Agatha Christie geniální, to zde nefunguje. Hlavní postava je tak moc svázaná konvencemi “té doby“ že se prakticky nemůže svobodně nikam rozejít a pátrat, nebo šikovně vše vydedukovat z rozhovorů. K rozhovorům ji navíc brání její zakřiknutost, kterou si částečně zavinila sama. Takže tu máme zakřiknutou poslušnou hlavní hrdinku, kterou všichni vesměs ignorují. Autorka jí alespoň udělala zajímavou v její hlavě, i když to málem zabila na prvních 50 stránkách, kdy se hrdinka neustále opakovala a stále nás utvrzovala, jaká to je vlastně chudinka. Taky mě nehorázně iritovalo její dlouhé myšlenkové pochody. Jako když se jí vévoda na něco zeptal a jí trvalo stránku a půl než si to promyslela a odpověděla. Divím se, že věděla, na co se jí to vlastně vévoda ptal, protože já to už zapomněla.
Přes výčet těchto nedostatků (a že bych mohla směle pokračovat) jsem se stejně na konci knihy usmívala. Knížka se i přes nedostatky lehce četla a hrdinka se nám cestou posunula. A pak tu máme interakce s vévodou, které byli fakt dobré, ne boží, ale hodně hodně dobré. To, jak s ním dokázala uvolněně mluvit a navzájem se špičkovali, bylo dobře napsané a dobře se to četlo. A tohle byli ty části, které zasáhli tu mou beznadějnou romantičku, která mě přiměla dát 4 hvězdy a díky ní už vyhlížím další díl. A jako část, kdy vévoda prohlásil: „Budu křičet.“, mě definitivně dostala. Jen doufám, že nejsem jediná, která v tom prohlášení viděla skrytý význam, kdy si vévoda uvědomil, jak je Beatrice vlastně úžasná, inteligentní a zajímavá, a že si jí chce vzít.
Závěrem tedy promiňte mé romantičce, která mě přinutila dát 4 hvězdy a zvednout skóre u jinak průměrné knihy. Teď jdu čekat do jiných příběhů na duben, kdy se nám Beatrice s vévodou vrátí.

4 26.01.2023

(SPOILER) Mnohem lepší než předešlé dva díly a jestli můžu doporučit tak při čtení erotické pasáže se svazováním si pusťte písničku Unholy od Sama Smitha. Náhodou hrála v rádiu, když jsem si četla a úpalně mě zaskočilo, jak dobře zněla jako podkres.

4 16.01.2023

(SPOILER) Musím souhlasit s komentářem pode mnou od Alaudae. Pokud tahle dualogie měla být konečným uzavřením příběhu Vélina, tak já bych si to představovala jinak než putováním za nejasným cílem. Vélin by si zasloužil rodinu, ať svojí nebo alespoň adoptovanou a vedle sebe rozhodně někoho jiného než Šerin. Chápu, byla to jeho první láska, ale on vedle sebe potřebuje někoho, kdo ho podpoří a nebude se na něj dívat s výčitkami. A se svojí inteligencí a zkušenostmi by měl vychovat svého nástupce. A ne, Ellesa to fakt není.
Taky souhlasím s těmi “NPC“, autor si protivníka hrozně zjednodušil. Oproti první knize s Vélinem: Píseň krve, kde každý protivník měl své důvody, cíle i minulost, mi tohle přišlo hrozně povrchní.
Nemůžu si pomoct ale nejlepší části byli, když se Vélin zastavil a učil něčemu novému. Pamatuju si, že část v šestém řádu byla moje oblíbená a tady se mi to vybavilo když byl v Chrámu kopí. A pak to věčné utíkání, to bylo snad horší než ve Volání vlka osmdesáti stránková bitva.
Taky se mi líbila část s Odvarem, tedy než jsem přečetla jeho poslední zápisky. Po tak skvělém vývoji se z něj stal zase pes.
Jediný co bylo konečně jakž tak dotažený byl odvěký souboj mezi vlkem a tygrem. Tohle podle mě autor neměl v původní trilogii ještě vymyšlené.
Ach jo... co říct závěrem? Původní trilogie je moje srdcová záležitost, která mě přivedla k temnější fantasy. Pak přišlo Volání vlka a mé srdce znovu zaplesalo nad fakt dobrým pokračováním. Ale tady? Trochu zklamání, trochu ztráta iluzí, a rozhodně neuspokojivé loučení. Původně jsem dala 4 hvězdy, ale po rozležení v hlavě musím snížit. Je prostě špatné, když u příběhu oblíbeného hrdiny posledních 150 stránek čtení myslím na další knížku v knihovně, kterou si chci přečíst a rychle spěchám, abych tuhle měla už za sebou.

4 13.02.2022

(SPOILER) Ach díky bohu, tedy díky paní Bloom, že je tahle kniha lepší než předešlá. Fakt jsem se pobavila a sledovat sarkastickou Lilith jak pomalu roztává a naopak Liam začíná pomalu žít, mě bavilo. A postava sociopatické nevlastní sestry docela neotřele míchala dějem. Za mě dobrý, rozhodně lepší než jeho zákusek, prostě nesložitá pohádka pro nás upracované ženy.

4 15.11.2021

Tahle knížka byla pro mě, jako návrat domů. Předcházející trilogie Stín Krkavce byla pro mě přelomová v tom že jsem s ní zabrousila do pro mě tehdy temnější fantasy. A teď, kdy jsem procestovala pár dalších míst světové i české fantastiky se vracím domů k Vélinovi. Bože ten chlapík je pořád stejný, jak si ho pamatuju a děsně mě baví. Jen... může mi někdo k sakru říct jak je Vélin starý? Já v tom mám bordel.
Konec rozplývání a teď ke knize: autor ukazuje jak válka poničila životy našich hrdinů a jak ani čas spoustu ran nezahojil. Tahle část je skvělá, protože tohle nahlédnutí většinou nedostaneme a knihy nám končí stylem a žili šťastně až do smrti. Navíc tu máme novou, nebo spíš staronovu hrozbu a tentokrát z jiného konce světa. Inspirace Asii a Čingischán je super a může ji jen vyzdvihnout.
Nakonec malá výtka... proboha ta bitva na osmdesáti stránkách mě málem zabila taky, jen tady jsem se zasekla a měla jsem problém to vůbec dočíst, ale to se mi stávalo už v předchozí trilogii, prostě moc popsaných stránek o jedné bitvě na mě.
Suma sumárum, super návrat za pět hvězd a už se těším na pokračování.

4 07.02.2021

Pohádka... tohle byla prostě pohádka, a to myslím doslovně, jako bych četla pohádku o krásce a zvířeti, tak i jako, že to bylo pohádkově skvělé čtení. I ten konec byl ve stylu pohádek, takový neurčitý, ale i tak uspokojil. Ale i tak mám pár výtek: třeba že ze vztahu ošklivé, ale odrány princezny a zádumčivého draka se dalo vytřískat mnohem víc vtipných situací (hlavně ze začátku) a pak tu ponurou poslední čtvrtinu knihy. Ta byla až depresivní. Kdyby tady byl konec jako ve filmu, vůbec bych se nezlobila, ale na druhou stranu jsem hrozně ráda, že tahle knížka nemá s filmem nic společného. Je to opravdu skvěle napsaná pohádka pro už starší čtenáře než základní školou povinné.

4 21.06.2020

Představte si takového typického drsného chlápka, co žije v drsným světě. Protlouká se životem, jako zloděj a pro nadávku nejde daleko. A na druhé straně jemnou dívku, která musí jeho svět pochopit.
Tak takový je tenhle příběh... tedy až na to že je úplně naruby.
Máme tady mladou čarodějku Lou, která balancuje mezi tím, aby jí nenašli čarodějky z jejího covenu, ani lovci čarodějnic. Přežívá jak jen umí, a pro sprostý slovo nejde daleko. A pak tu máme Reida, LOVCE ČARODĚJNIC, který je čestný a lehce zaslepený svojí vírou a posláním. Kterému při sprostých slovech rudnou uši a jeho největší vzrušující zážitek bylo líbání s unylou šlechtičnou. No a těmhle dvou se najednou zkříží životy, a co hůř, spojí se manželským slibem.
Takhle, jak jsem to popsala, to musí vypadat na jasnou červenou knihovnu s jasným koncem, ale to by se to nesmělo odehrávat ve světě, kde muž de facto vlastní svoji ženu. Kde čarodějnice, nejsou jen nevinné oběti honěny zlou církví. Ne že by ta církev byla hodná. Zkrátka tenhle svět, je pěkně drsný místo, kde magie má svoji cenu. Zášť trvá staletí. A to že se naši dva hlavní protagonisté spojili zamíchá kartami o významu atomové bomby. Buuum!
A tohle všechno mě nadchlo tak, že jsem musela dát pět hvězd. Příběh je neuvěřitelně čtivý a navíc ho sledujeme z pohledu Lou i Reida. (Reid sice mohl dostat víc prostoru a možná lovci čarodějnic mohli být propracovanější-někdy byli lehce tupí, ale to je jen malilinkatá výtka, na kterou nehleďte). Takže jen doporučuji... jo a pokud rádi jíte skořicové šneky, připravte si je na talířek, až budete tuhle knížku číst.

4 14.06.2020