bertrand komentáře u knih

Zaujala mě cena této knihy, která na různých antikvárních webech dosahuje závratných výšek. Tedy, to musí být dobrá kniha, když je tak ceněná!
Těšil jsem se na archivní zápisy, které mi umožní dostat se ruskému vojákovi opravdu pod kůži a projít s ním od Stalingradu do Berlína.
Ó ta vysoká očekávání, kolik už zkazila zážitků... každopádně, co čtu bych zahnal do škatulky "lepší průměr", nic neurážejícího, nic objevného, nic převratného. Nudný a dlouhý úvod jsem raději hned přeskočil. Kdo se pídí po detailech, zajímavostech, příbězích, bude spíše zklamán.
Čtu, čtu, ale asi nedočtu...
Dodatek: Od téměř strhujícího popisu bitvy u Kurska kniha nabrala zajímavějších obrátek. Nezbývá než opatrně doporučit.
Co mě na knížce zaujalo:
Podobnost SSSR s Orwellovým 1984. Propaganda a newspeak na tak vysoké úrovni, že nebylo prakticky možné zjistit, co se v zemi děje. Zbídačení venkované si opravdu mysleli, že žijí v nejlepší zemi na světě a divili se, jak můžou němečtí dělníci bojovat proti Vlasti socialismu - jak asi pak koukali, když dobyli bohaté Maďarsko, Rumunsko, Německo. Není divu, že pobrali všechno, na co přišli (včetně rozmontování továrních zařízení).
Ještě bych měl zmínit, že knížka v dostatečné míře reflektuje osudy tehdejšího ruského vojáka, maso do mlýnku, oběť ideologií a událostí, které nemohl nijak ovlivnit.

28.05.2020

Od zdi na mne tupě zírá, je to teda stránek síla... zpívám si občas s božským Karlem.
TO zakoupené a čtené v roce 1993. A já se tuze bojím, bojím, na co narazím, až se někdy pokusím číst ho znova. Už v dobách mého mládí jsem byl nadšen popisem života v městě Derry, děsil se při horrorových scénách, ale také pěkně nudil při dalších cca pěti stech stranách, popotahován Kingem kde se a za co se dalo... neustále přeskakování mezi bobtnajícími a hlavně NEKONČÍCÍMI dějovými linkami v závěru mě už přímo sr...štvalo.
Ano, pokud se opravdu jedná o Kingův majstrštyk, tak jedině proto, že zahrnuje vše nejlepší a nejhorší, co si pod Mistrovým jménem dokáže čtenář představit. Chtěl bych si TO přečíst znovu očima mých tehdejších naivních let, kdy jsem hltal prakticky cokoli čtivého... dnes bych mohl otevřít, přečíst, ale těžko dočíst...

2 02.04.2020

Groteskní? Nezdálo se mi. Ale chytlavé, velice, svou přirozeností a jednoduchostí. Hlavní hrdinové nejsou na první pohled sympatičtí, ale Cooper naštěstí umí prodat i druhý pohled a najít na každém něco, proč se zajímat, proč obracet další stránku. Přestože na první pohled trudní, navenek vyprávějící o lidském údělu zmaru a osamělosti, Lapkové možná vyprávějí o potřebě a existenci soudržnosti, která drží pavučinu lidstva pohromadě.
Nevím, jestli si Lapky přečtu ještě jednou, ale toto setkání stálo za to.
Potěšil mě konec, perla, která vystoupila ze vší předešlé bídy....

2 26.03.2020

Ha!
Lovecraft spisovatel byl mistr narážek, pomalého budování děsu, plíživých a vědecky dávkovných známek rozkladu a stejně můžeme nahlížet na jeho životní dráhu - dokud jest tajemnem zahalena, je zajímavá pro badatele, vybízí k výkladům a dohadům.
Autoři se vydali opačnou cestou doslovnosti a zbytečně vynesli na světlo něco, co mělo raději zůstat skryto, čímž sice představili Mistra veřejnosti, ale zároveň ho, pro mne poněkud bezohledně, zbavili jeho kouzla. Proto nemohu knihu hodnotit kladně.

1 12.03.2020

Radola Gajda aneb český Napoleon, o kterém dnes nikdo nic neví.
Jeho monumentálním vojenským úspěchům na Dálném východě je věnován pouze zlomek knihy. Větší část, bohužel pro mě ne tak zajímavá, pak popisuje jeho pád a cílenou snahu pánů Masaryka a Beneše tohoto muže, kterého pokládali za hrozbu pro ČSR, zničit. To se jim nakonec podařilo a jejich postupy měly daleko od fair play.
Je třeba jen podotknouti, že Radola Gajda nebyl žádný beránek, žádná bezbranná oběť, ani hrdina s čistým štítem... ale cílevědomý, sebejistý a sebestředný bojovník, zrozený pro bitevní vřavu....

2 11.03.2020

Přišel mi k svátu gratůlovat Olda... a věnoval mi novýho Kinga.
Tak úplně to zrovna nebylo, ale když mi přítel půjčoval bichli s názvem Pod kupolí, v duchu jsem si říkal, že toho užvaněného pobloudlého Kinga ani nedočtu. Je pravda, že před lety jeho knihy tvořily v knihovně objemnou sérii a dodnes se mi někde válí první vydání To, které si z nostalgie ponechávám, ačkoli nemám chuť ho znovu otevřít.
Proč ten úvod?
Otočil jsem hned u prvních kapitol. Můžeme si o Mistrovi myslet cokoli, například, že tam, kde je potřeba jedno slovo, řekne jich raději rovnou deset, ale jedno je jisté - když je v nejlepší formě, je opravdu Mistr vypravěč. Dejte mu do ruky malé město, přiklopte je kupolí a uvidíte, co s ním udělá.
Pod kupolí mi připadá jako esenciální King. Je tu všechno, co už někdy napsal, ale nevím, jestli lépe! Všechno pozitivní i negativní je tu v rovnováze a je třeba říci, že autoři dnešních thrillerů by se od Mistra stále mohli učit, jak budovat a dávkovat napětí. Výbuchy násilí jsou šokující a Mistr nešetří žádnou věkovou skupinu.
Oblíbíte si nějakou postavu? Za chvíli se jí zřejmě stane něco zlého a Vy u toho budete mít pocit, že se to děje Vašemu nejlepšímu příteli.
Mno, chybí mi ještě tak 100 stran do konce, už týden jsem se pořádně nevyspal, do práce chodím s krhavýma očima. Narážím do sloupů veřejného osvětlení. Ruce se mi třesou jako pravověrnému feťákovi, jak se mozek těší na další přesun do Chester´s Mill.
Prostě King.
King je mrtev, ať žije King.

13 06.02.2020

Pro mě naprosté zjevení.
Když se v textu mluví o tom, že některé knihy dokážou člověku změnit život - tak Rychlá veverka může být klidně jednou z nich.
Za jejím tvůrcem cítím laskavost, pochopení, lásku k životu a hlavně ke knížkám, samozřejmě. Samá velká a zavádějící slova, ale po přečtení pochopíte....a já od včera... jsem fanda Rychlé veverky a Pavla Čecha zvlášť!

4 17.01.2020

Zklamání. Zvědav na Lansdaleho mimopovídkovou tvorbu, nevyplatilo se.
Knížka připadala bez napětí, bez jiskry, bez zajímavého nápadu. Rutina. Jistou vinu má i podivná politika nakladatele (dnes ovšem běžná praxe), která bezelstně vyzradí veškerý děj na záložce . Vzhledem k tomu, že Břeh temné vody není výjimečný stylem vyprávění (kromě občasného užití povedených přirovnání), odpadá po přečtení záložky potřeba přečíst si první polovinu knihy.

07.01.2020

Opět stylově vybroušený Fiker. V českých krajích málokdo takto psal, suše, střídmě, po anglicku, neuchopitelně. Styl tento nazývám wallaceovým neboť takto Edgar Wallace uchopil svého Sanderse od řeky, Bosamba. Inspiroval se zde Fiker i jeho bratr (viz můj komentář k "Bůh vichrů")?
Bohužel, Kožený prapor jeví se dnes proklatě nudným. Začínaje slibně, coby londonovsko dobrodružný, mužný, potácí se k druhé půli přes jakousi nápodobu románu romantického, sladkého. Slabina už londonovská.

Naznačená, nezřetelná motivace postav patří ke stylu wallaceovu, bráníc tak vyzrazení pointy, která jest poctivě autorem mlžena, byť čtenářem očekávána. Je to zrádná stezka, může lehce zavésti čtenáře na cestu nezájmu. Zde se, skutečně, vše vydalo špatným směrem...
Pokud dočtu, dám vědět, jak Are Bronson dopadl.... ale zájem prozatím upadl...
Zlatá "Stráž na Psí skále", jak píše Boby17 v komentáři svém.

2 02.01.2020

Při čtení první půle panovalo nadšení, jak lehce, vtipně a přitom přesně se La Fargovi podařilo zvariovat život legendárního H.P.L. Opravdu dokonale setřel tenoučký nátěr mezi fikcí a realitou, prostě dobře udělané. Toto všechno přestává platit zhruba od druhé půle, kdy se ocitneme v podobě jiného vypravěče v jiném světě, v jiné knize, tentokrát klasickém (tj. nudném) americkém soudobém románu, který mě coby čtenáře už naprosto nezajímal. Vtipnost ta tam. Omletý motiv holocaustu, tomu dodal korunu.
Knížka tedy rozpolcená, začátek vpravdě pochoutkový, druhá půle velice nezajímavá a nepřesvědčivá co do příběhu i do motivace postavy, která vlastně hýbala celým dějem.

3 02.01.2020

Jak jsme u milého pana Klimka zvyklí, jedná se o vysoce čtivou publikaci. Pan Klimek nemá problém erudovaně (pokud můžu posoudit) čtenáře zasvětit do složitých událostí nahlížené epochy, nahlížet na věc s odstupem a zároveň informace podpořit zajímavým detailem, drobností, která text znamenitě oživí. Umí být nestranný. Jeho popis česko-německých vztahů mne vysloveně potěšil. Čest jeho památce, mě osobně jeho pohled na historii chybí.

2 17.12.2019

Tak jsem se dozvěděl, z recenze v Literárkách, že Boha vichrů napsal bratr Eduarda Fikera! Mám doma z roku devadesát cosi z edice Karo!
Ohledně stylu se od slavnějšího bratra zřejmě dost naučil (suchý anglický ve stylu Wallaceových Sandersovek), takže je to, přátelé, zatraceně čtivé.
Co se děje týče: žraloci, lidožrouti, obrovská chobotnice, tajuplný ostrov, drsný hrdina i dívka v nesnázích. Brilantní expozice, bohužel poněkud odfláknutý konec. To ale bývá u tohoto typu čtiva běžné.
Za přečtení určitě stojí, dobře, že vyšla znovuv antologii Eskadra obětovaných!

12.12.2019

Ehm... jak to říct.
Pokud se Vojtěch Mašek pohybuje ve vlastním vesmíru fantasknosti, jedná se vždycky o zajímavé a originální dílo. Pokud se však pokouší pracovat na poli reality (a nespolupracuje s někým, kdo je zde jako doma), výsledkem je pro mě vždycky zklamání (viz i Drak nikdy nespí). Očekávání hraje jistě roli - od nadprůměrného tvůrce chceme nadprůměrný příběh.
Jako jsem Karla Osohu chválil při za spolupráci s Kosatíkem (Češi 1948) tak zde mi připadá, že se ilustrací chopilo nějaké jeho méně nadané dvojče. Co tím chtěl básník říci? Kdo je kdo? Kdo s kým zrovna mluví a proč? Co se teď děje? Luštil jsem tato témata většinu času četby.
Nejasné grafické rozlišení postav postav podrazilo nohy i rozkreslení akce do více panelů... otázka "co se to děje" přebila formu a zbyl roztahaný, průměrný příběh s nejasnými konturami.
Za mě nevyužitá šance.

5 26.11.2019

Oproti minulým dílům zdá se mi tento spíše průměrný, kresbou i pojetím příběhu, a pro mě i historickou věrohodností. Poměrně nepřesvědčivé i jako fikce.
Pozitiva: František Moravec zde působí tak, že by si zasloužil samostatný komiks. Tyhle samorostlé charaktery Kosatíkovi jdou.
Negativa: Není ten Pavel Kosatík proti Benešovi trochu zaujatý?
http://www.listy.cz/archiv.php?cislo=182&clanek=021811

26.11.2019

Nezbývá než smeknout pomyslnou papáchu před mistrem Kosatíkem. Z ryze nekomiksové látky dokázal vytvořit tvar, který má nesporné komiksové kvality, navíc obsahuje dva propojené příběhy z nichž ten dětský je snad ještě napínavější než "dospělácký". Mystické aspekty u mě fungovaly na výbornou.
Kosatík je náš nejlepší popularizátor dějin a nečiní to rozhodně blbě, školometsky a už vůbec ne povrchně. Není ideologický a je také AUTOR - to, co si do příběhu domyslí, čím ho oživí působí dojmem, že se tak opravdu stalo.
Ještě bych vyzvedl kresbu, která s bere to nejlepší z lehkosti starých mistrů komiksu. Potíže jsem měl s rozlišením jednotlivých postav na panelech - to je asi jediné negativum.
Žijeme zkrátka v epoše "dějin podle Kosatíka", a pořád asi lepší než podle Nejedlého.

04.11.2019

Ano, kniha je to úžasná, pokud hodnotíme z hlediska literatury a faktu.
Na druhou stranu, pokud si stránku za stránkou uvědomujete, že tento nemilosrdný a nekončící kruh deptajících událostí se v onom věku skutečně otáčel, nezbývá než knihu nedotčenou odložit a počkat až dostatečně otrnete pro druhé čtení.
To je můj případ...

2 20.09.2019

Zajímavé, nikde žádný komentář.
Zprvu jsem se zaradoval, když jsem objevil brožuru v antiku v Litovli (mimochodem doporučuji).
Jedná se bohužel o jednu z méně zajímavých knih mého oblíbence. Ale namouduši, netuším proč! Karty jsou rozdané skvěle, ztracené zlaté město v jihoamerické džungli, padouchové, krásná žena, poctivě zpracované reálie dobové, místní i technické (vypravěčem je pilot), všudypřítomný Velinského humor a nadhled také neabsentuje. No a přesto už se několikátý den prodírám stránku za stránkou a je mi jedno, jestli dočtu nebo ne...
Na škodu také je, že ilustrace nesledují text, tzn. někdo je do knihy ledabyle naházel, kam mu zrovna napadlo....

20.09.2019

S komentářem kolegy Blue můžu vřele souhlasit - Eduard Fiker byl opravdu nadstandartním autorem v oblasti, které se v literatuře věnoval. Nejvíce mám rád (když pominu jeho humoristická díla, která jsou psaná jinak) právě jeho lakonický styl, patrně okoukaný z knih anglické provenience té doby. Později, po válce, snad jako úlitbu dobovým požadavkům, tento způsob psaní bohužel opustil (nebo se mýlím?).
Válka šerifů může hrdě stát po boku Stráži na psí skále nebo Koženému praporu. Čím vyčnívá je jistě v té době nezvyklá brutalita (jeden z hrdinů posmrtně nabodnutý na pouliční pumpu), ale také neobyčejně akčním závěrem knihy, kdy se do sebe v mistrném popisu pustí ve velkolepých jatkách celé město. Koně se vzpínají, pušky a kolty chrlí oheň, muži i zvířata padají k zemi, jsou zvířecky dobíjení nemilosrdnými nepřáteli nebo umírají později bez naděje na lékařskou pomoc... no valil jsem oči... a nevím, jestli má tato kniha v rodokapsové předválečné literatuře obdoby...
Co prožíval v té době Fiker, že se do psaní tak obul? Je to snad ozvěna dobových událostí? První vydání je z roku 1939...

1 20.09.2019

Ačkoli jsem fenoménem Hry o trůny zcela nepolíben (doufám, že nejsem poslední na světě!) se zájmem jsem otevřel grafickou knihu objevenou v naší knihovně. Příběh mě od začátku nalákal do svých tenat a přesto, že orientace ve jménech a příbuzenských vztazích mi dala řádně zabrat, nebyl jsem vůbec zklamán, ba místy nadšen.
Pěkná návnada na celý cyklus! Rybka se chytila...

4 17.06.2019

Tak za mne bezesporu 5* jelikož podobných knih u nás bohužel stále vychází málo a nebo o nich nevím (budu vděčný ostatním komentátorům za tipy).
Je třeba předem říci, že Gwynne nenapsal (bohužel/bohudík) etnografickou studii, ale čtivý a strhující PŘÍBĚH vzestupu a pádu jednoho velmi bojovného národa. Nedostatky tohoto přístupu podle mne bohatě vyváží fakt, že kniha vůbec u nás vyšla.
Kontroverzním plusem také je, že se v (nejen) popisu ukrutností vymyká dosavadním publikačním zvyklostem o Indiánech - dobrých tvorech žijících v souladu s přírodou, které srazila na kolena krutá civilizace bílého muže. Tak to bezesporu bylo, ale mince většinou mívají dvě strany. Kdypak se dočkáme podobné knihy o Apačích a o Lakotech? Takové knihy, která nám je vyobrazí skutečně takové, jací byli a ne jaké je chceme mít?
Ps: Apačové, neustále nám prezentování jako bezmála největší bojovníci Nového světa, zde vedle Komančů vypadají jako velkoryse trpěná nedochůdčata.

4 05.06.2019