bertrand komentáře u knih

Monstrózní a v rámci možnosti (Tesařův pokročilý věk, zdrav. stav) naprosto dokonalé. Jan Tesař jde za hranice našeho obvyklého vnímání historie, nadzvedává pokličky, vypouští dušičky a boří stereotypy. Respektuje mýty a boří mýty. Bezdůvodně neodsuzuje. Domýšlí věci do důsledků a mnohdy zajde v neúprosných analýzách až tam, kde čtenář a taky většina jeho kolegů historiků může zůstat stát s údivem pootevřenou hubou...
Je to věc odborné erudice, je to věc autorova lidství.
V Janu Tesařovi k nám promlouvá Mistr, osobnost, člověk, který ví, o čem a proč píše.
Který nám příběhem Josefa Serinka zvěstuje, že jedna z nepřehlédnutelných osobností našich dějin byl Cikán, Róm, chcete-li.
Co na tom, že se to mnohým líbit nebude...

6 06.05.2019

Výborná, čtivá, historickofaktická kniha se širokým záběrem. Já ji nedočetl, naháněly mi hrůzu ty hromady mrtvol, lidská bezcitnost v přímém přenosu a osud velkého národa v rukou lidí s diagnózou jistě z ranku psychopatologie....brrrr

Originální pohádky ve výborném civilním podání, nevšedním dějem a hlubokou moudrostí navrch. Děti při jejich čtení ani nemuknou a valí oči.

1 11.01.2019

Do třetice s originálním Conanem, bohužel naposledy. Už jsem zmínil, že nejlepší povídkou je pro mě Za Černou řekou, viz komentář přímo k povídce. Meč s fénixem autor přepracoval a místo původního Kulla Dobyvatele dosadil Conana - a v kontextu předchozích dvou právě přečtených knih se tento tah vyplatil - Conan,jako postava živoucí i literární, je tu hotovým mužem, zkušenosti z minulosti jako by se tu zúročily u něj i autora. Howard dává i v tomto malém prostoru náhled na jeho přímočarý charakter, který není schopna zášti ani v pomstě či nespravedlnosti - jako divoch má v sobě uložený jakýsi základní kodex, který mu to nedovoluje. Navíc vládne selským rozumem, což vyniká v porovnání s uzurpátory a tyrany civilizovaného světa i v následující povídce, Šarlatová citadela, kde se už jako vládce zaplete s mágy.
Ta má navíc efektně ironický konec: hlavu Conanem dekapitovaného mága odnese orel (či co to bylo), tělo se po chvíli zvedne a vydá se nemotorně na pouť za ní. Conan, zbrocený krví z bitvy a unavený štvanicí, jedním dechem zatouží po doušku vína a posteskne si, že příště už by se bez mágů nejradši obešel...
Po dočtení ve mě všechny tři knihy dlouho doznívaly (či rezonovaly s divošskou podstatou ve mě) a teď je mi věru skoro až líto, že nejsou další, že jsem dočetl, že Howard si tenkrát svůj čas pro zúročení nesporného talentu tak skoupě odměřil...

1 02.01.2019

Po létech jsem otevřel Conana, abych se znovu ujistil, proč a jestli byl Howard pro žánr tak důležitý. Tedy otevíral jsem s despektem, ale končil s respektem. Vytvořit věčného hrdinu není lehká práce, zařadit ho do funkčního světa, taky "makačka na bednu". A psát o něm jednu kvalitní povídku za druhou?
Řekli bychom nemožné, ale Howard to dokázal. Inu, on barbara žil, nejen stvořil.
Nejlepší povídky z knihy jsou pro mě ty, kdy se Barbar (zde zachycen v mladém věku) potkává s normálními "civilizovanými" lidmi, ve světě, kam zdánlivě nepatří (Darebáci v domě, Bůh v míse, Věž slona). To dává vyniknout jeho chmurnému charakteru a divošské podstatě.
Nejslabší je pak halucinogenní Dcera pána mrazu.
Je-li brak archetypální, je věčný a vděčný. Ať žije brak, ať žije Conan!

02.01.2019

Další setkání s navazující knihou povídek. Conan již v mužném věku.
Pamatuju se, první povídky o Conanovi, ještě v řadě Poutník, jsem četl pod lavicí na ZŠ a proto dodnes nemám řádně dokončené vzdělání, nešlo se totiž od nich odtrhnout a nudný výklad vyučujících neměl proti Howardovi šanci.
Dnes už člověk vidí i ty mouchy, povídky se trochu slévají, pletence svalů neustále přelévají, ale stejně se stále jedná o vcelku strhující čtivo.
Z povídek vedou dobře promyšlené Zamboulské stíny - už proto, že tu Conan svoje protivníky nejen klasicky zmasakruje, ale i přelstí!

21.12.2018

Ehm... ač nejsem nijakým ženofobem, měl jsem při čtení potíže uvěřit, že tuto nadmíru sugestivní, ne poutavou, ale přímo při-poutavou knihu z ranku literatury faktu psala žena.
Precizní popisy bitev, podaných často z první ruky, příčin jejich zdarů a nezdarů, druhů výzbroje apod. S občasnou osobní analýzou, jak by to mohlo či mělo být - věru bych toto čekal spíše od nějakého fousatého vědátora-glosátora s prsty zahnědlýmy od řetězové cigaretózy nežli od křehké ženy.
Ale autorka odvedla skvělou práci a výsledkem je přesvědčivě zpracovaná kniha, která je ovšem plná bláta, krve, smrti a beznaděje, takže jsem si čtení musel dávkovat, abych se z té naší historie nezbláznil.

3 08.11.2018

Tenoučká knížka, která vydá za knihovnu jiných. Najdete zde popis nejen toho jak vydělat nějaký ten miliónek, což v podstatě není zase tak důležité, ale hlavně způsobu osvobození z omezujícího vlivu naší vlastní mysli. Komu se to podaří, může být třeba ten milionář, jestli mu to ještě bude připadat zajímavé...

3 07.11.2018

Lidskými slovy nepopsatelné. Snad jen ten Alan Moore by dokázal vypsat, co je tahle steam viktoriánská lahůdka zač, jak chutná čtenářovo setkání se známými hrdiny v jiných kabátech a jiných časech...
Co bych také vypisoval, když si každý může přečíst sám....

3 06.11.2018

Jaký to svátek pro milovníka grafických novel, když vyjde nový Moore! Jaký to svátek pro milovníka pulpu, alternativních historií (další blabla dosaďte sami) když se jedná o spin-off Ligy vyjímečných!
Se zmíněnou Ligou se prostě nehodí měřit, také kdo by na to hleděl, když vyšel nový Moore! Pokud vás totiž také někdy zatáhl magickým drápkem do svého světa neuvěřitelných příběhů, stejně žádné rozumování, mudrování ani analytický rozbor nepomůže, prostě - vyšel nový Moore! Koupíš - vyjde třeba další!
Co víc dodat? Koupil bych klidně i jeho adaptaci telefonního seznamu.

1 06.11.2018

Psychologická i psychiatrická, přírodní, duchovní, filosofická, povídková, inspirující... všechno najdete pěkně v jednom balíčku... při čtení jsem měl chuť zase jednou odhodit strach z lesa, vlastně odhodit všechno zbytečné a usnout v náručí tajemného, neznámého a přece tak povědomého ticha lesa...

5 15.10.2018

První díl byl zajímavý uvěřitelnou ženskou hrdinkou, a jejím seznamováním s exotickým prostředím do kterého je zasazena promyšlená detektivka. Dvojka už je čistá červená knihovna okořeněná jakýmsi nanicovatým vyšetřováním. To slouží hlavně k tomu, aby se oba hlavní protagonisté mohli hádat, aby si mohly vyměňovat smutné pohledy, aby jejich raněné srdce mohla cítit neskutečnou bolest a aby kanuly proudy slz, a aby od těch slz mohli mít oba zmáčené tváře. Naštěstí je tu dodána malá holčička, aby obstarávala nezbytné sblížení. Chybí jen pes - ten bude ve třetím díle.
Oba sympatické hrdiny autor bez problémů proměnil v dokonalé idioty, kteří jsou navzdory své inteligenci a vzdělání zmítání emocemi a sexuálním vzrušením, které každou chvíli pociťují - v tomto se mu obraz naší doby podařilo vykreslit věru věrně.

3 11.10.2018

Po prvním přečtení těžko říct, rozhodně zjevení nad všemi českými komiksy za posledních 100 let. Člověk by jim odpustil i toho ledabyle pojatého Abdrushina.

1 24.05.2018

Při prvním otevření knihy je na místě dechberoucí úžas nad její grafickou podobou. Člověk plesá, že je něco takového u nás konečně možné - či spíše, že někdo dostal prostor (čas a peníze) něco takového vytvořit. Grus je mistr, k tomu není co dodat.
Jak už tu psáno, zbývající autoři se drželi, na své poměry, docela při zdi a jako hnidopichovi se mi zdá, že předlohu nevyužili tak, jak by možná mohli (viz epizoda s bludičkou).
Některé nedotažené dějové peripetie a ne zcela věrohodné postavy také do jejich repertoáru spíše nepatří... co by ve zběsilém Monstrkabaretu působilo fuknčně, zde vyčuhuje...
No však oni si to vynahradí jinde, viz Svatá Barbora.

24.05.2018

Kdesi jsem četl bonmot o režisérech, že Robert Aldrich je takový Peckinpah pro chudé. Dá se použít zde tak, že Červeňák je takový Žamboch pro chudé. Příběhy všechny na jedno Brdo, postavy vlastně taky, nic nezaujme, nic nevyčnívá, není to nikdy úplně blbé, ale nikdy ani úplně dobré.
Pár povídek se zdá býti inspirovano božským R. E. Howardem, ale bohužel Ďuro nemá jeho magickou vypravěčskou sílu ani brutální drajv se kterou dokázal tvůrce Conana oživit barbarské v nás a podat podobně jednoduché příběhy tak, že vcucnou a nepustí.

10.05.2018

27 let se nepřestávám těšit až vyjde další díl...

Kdypak a jestlipak budou vydány Peroutkovy deníky a korespondence, které zmiňuje Kosatík v Pozdějším životě?
Chtělo by to. Tato zachycuje jenom zlomek deníků, vybrané fragmenty, pokud to chápu dobře. Ty nejsou ani tak zajímavé (bez kontextu např. právě Pozdějšího života) jako jakýsi náčrt velmi osobních Peroutkových pamětí zpracovaných pro RFE. Peroutka zde píše vlastní rukou o Šaldovi, Haškovi (se kterým to jednu dobu táhnul!!) a samozřejmě Čapkovi, Masarykovi, Benešovi, žurnalistice, psaní Budování státu...
Pro zvídavé čtenáře mého typu jistě kniha nezbytností jest ač coby katarze zůstává pocit hnípání v jakési minulosti dávné...

1 27.03.2018

Celkem zajímavý životopis F.P, začíná tam, kde vlastně končí jedna etapa Peroutkova života - s koncem první republiky. Čekal jsem adorační dílo, ale naštěstí Kosatík se snaží o jakous takous vyváženost (Peroutkovy snahy "výt s vlky" či psychický kolaps po emigraci do Anglie), do nějaké ostré polemiky s guru české žurnalistiky ovšem nejde - ale to ostatně nebyl ani cíl.
V této souvislosti je zajímavé přečíst toto:
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Selhal-Ferdinand-Peroutka-Profesor-Jan-Rataj-nastoluje-nova-fakta-o-muzi-ktery-otrasa-agendou-Milose-Zemana-375533
S první republikou, jako by ostatně skončil i Peroutkův nejvlastnější život, sledujeme jeho pobyt v Buchenwaldu, krátké a zpočátku nerozhodné (s komunisty nebo proti) působení jeho v letech 45/48 a potom dožívání (neboť co to bylo jiného) v nucené emigraci...
Suma sumarum - zajímavé objevné čtení, ale snad v budoucnu zpracuje někdo Peroutkův (nejen pozdější) život barvitěji, podrobněji, detailněji.

27.03.2018

Tato kniha vyšla v šedesátých letech pod názvem SALLY, mám ji shodou okolností doma a jedná se o unikátní, vysoce zábavné a výtvarně jedinečné dílo. Skvělá spolupráce autora a ilustrátora, Mahlera a Brychty.
Snad se stejně podařilo i vydání z roku 1997 - obálka v náhledu tomu moc nenasvědčuje...

20.03.2018

Velmi vtipná kniha, kterou k dokonalosti povyšují ilustrace Václava Kabáta.

14.03.2018