ber-tram komentáře u knih

Komponovaný rozhovor upjaté věřící asi lecčím nadzvedne, nevěřícím možná vemluví, že věřící jsou, aniž to tuší. Když všudypřítomného Boha nechá zpovídaný kněz na pokoji a neutrálně přemítá o životě, je nejpřirozenější. Natož pokud se mu zadaří anekdoticky glosovat. Až by se zdálo, že takhle spatra myšlenky v dialogu nemohou plynout, že recituje z dřívějších kázání.

4 17.01.2018

Ohleduplná a laskavá a obětavá, takovými slovy bych ocenil knížku, která se důstojně brání pohrdavému přívlastku »červená knihovna« a zrovna tak jednobarevnému vyústění do sladkobolného happyendu. Osazenstvo (lidské i zvířecí) rádo hloubá a zpytuje, a autor mu pokradmu nešilhá přes rameno, jen aby čtenář cosi vytušil, nýbrž se v niternostech pozorně vyznává, aby si čtenář veškeré myšlenkové pochody jaksepatří prožil. 40/17

4 07.12.2017

Aby si zpytavá anamnéza komisaře Adamsberga neuzurpovala pozici ústředního tématu, objevuje se tu a tam mužík, co čmárá křídou po ulicích, a Adamsberg, ačkoliv naoko působí jako totální mimoň, nakonec vyčenichá všecky divné souvislosti. Je to první jeho kauza v Paříži, a spíše se čtenář dozví leccos pikantního o něm, o jeho prazvláštní povaze, intuitivních metodách vyšetřování, které v podstatě nejsou žádné, než že by ho pohltila vůdčí detektivní tónina. 15/17

4 10.04.2017

Ovšemže námět je to sakramentsky dráždivý... Plus patří autorovi (zatím jsem se od něj nemocně prokousal všehovšudy Klubem rváčů, kdovíproč velebeným) za to, že ho ztvárnil otevřeně, doslova tělesně a nadto vtipně, aťsi tam kdo chce hledá třeba reflexi Oidipovského mindráku či jiné psychosféry. Palahniuk si zkrátka u mě polepšil. Druhé plus vyhrává překladatel Podaný, protože ty názvoslovné filmové hříčky musel prostě vyšpekulovat a situačně naroubovat. Kdo se kapku orientuje, ten si užije: Doktor Živé tágo, Zkropení zlé ženy, Pyjáti z Karibiku, parádní perlení! 36/16

4 03.08.2016

OOOOO třeba názorně vysvětlí, odkud přiletěla novinářská kachna, ale zdali samotný OOOOO je či není hned celým hejnem do éteru vypuštěných kachen, toť badatelský oříšek?! Ovšem louská se báječně - každý večer pár hesel a máte za půl roku přelouskáno!

4 07.04.2016

Každý měsíc, přátelé, každý měsíc přivedla dvojice novinářů na svět nové regulérní dobrodružství génia zločinu. Od února 1911 do září 1913 celkem 32 knih! Podle toho to taky vypadá, namítnou zasmrádlí pseudointelektuálové. Jistě, práce kvapná bývá obvykle málo platná, ovšem v případě této série nutno smeknout před disciplínou a pohotovostí, s jakou autoři vymýšleli fikané zápletky, komponovali svižné dialogy, budovali napětí a vykreslovali atmosféru temné Paříže. A kdo si neoblíbí somráka Bouzilla, je totální nelida! Škoda, že do češtiny byla převedena sotva třetina jejich díla, většina za první republiky, přičemž se pochopitelně dnes jedná o starožitnosti. V edici 3x, která si mě podmanila mimo jiné slangovým výrazivem, se objevil příběh první, devátý a devatenáctý. 46-48/11

Ááá, cenzura nám funguje, můj původní komentář zmizel! A přitom se líbil! Tím lépe pro koniáše, že? Takže znovu a pro ty podrážděné jemněji:

Žertem jsem měl začít a skončit. Kuňďaba taky. Aspoň by neřešil dilema, co dovolit vydat a co ne, a já si neukroutil hlavu, co na něm kdo vidí tak velkoborného? On vnímal hlavně sám sebe, kór když mu nějak přepsali čárku, háček, to se moh zbláznit, jak kdyby kázal zákony. A přitom? Mnohoslovně dolovat z banalit lacině filozofující vznešenost nejlíp svede jen on. Ano, trefné obraty, trýznivý sebezpyt, významové paradoxy. Ale to zvládne kdekterý echt literát čili i samožerský, od světa izolovaný škrabal. Jsem alergickej hned na ten jeho škarohlídskej ksicht. 4/24

3 05.02.2024

Najít oběť: Vzorového Chandlera Macdonald suverénně přerůstá: žádné trapné fórky, kulhavá přirovnání, roztěkané myšlenky, bludné dialogy, kostrbatý děj. Neméně otloukaný a paličatý Archer se prostě koncentruje líp než flegmatik Marlowe. 25/23

Pohled zpátky: Ať mě nikdo nebulíkuje, že detektivka je lehký, oddechový žánr! Leda snad překombinované salónní žvanírny v poirotovské nebo marplovské režii. Nic proti nim, ale o pravém životě zbla nereferují. Zato spravedlností posedlý Archer neváhá vykutat o lepší společnosti ono nelichotivé: navrch huj a vespod fuj. Až z toho mrazí. 3/24

Modré kladivo: Jako sousloví udeří, no vlastně zapulsuje jen jednou jedinkrát až skoro na konci, ale v takové alegorii žití a nežití, že zrekapituluje předchozí děj, kdy po něm ani nevzdechnete, ledaže ty zvídavější maně napadne, co ten knižní titul tedy znamená?! Co každého doufám trkne určitě, aby zapomněl na Marlowa, zapomněl na Chandlera, kteří prý inspirovali vznik Lewa Archera coby detektiva téhož střihu, leč druhé generace. Jenže když kopie je lepší originálu, co potom? 7/24

3 22.12.2023

Plochá historka okresního formátu? Ano… Škoda, že jako rukojmí zneužila black metal - tím, že ho nijak věcně nevyužila. Hlavní zoufalec se ptá: “Proč někdo nenapíše roman, ve kterým budou lidi opravdu mluvit tak, jako v běžným životě?” (str. 101). Protože záplava sprostých slov je asi tolik realistická, jako dost laciná. Jinde hlavní zoufalec: “Je to stejný jako u spisovatelů, co píšou tak, že se mi z toho tají dech: já jsem jenom ubohej břídil a vždycky budu” (str. 224). Kdyby tohle sebereflexně pronesla sama autorka, bude to holt jen v ženském rodě. 17/23

3 20.09.2023

Kdo by neznal Chinaski... Opravdu? Literární předobraz kapely se s tím nijak nepáře, furt pod vlivem a napůl socka, život jako vstupenka bez návratu, snímkovaný v povídkách od plic, leč valem bez pointy. Úroveň od deseti k pěti, ale říz to má slušný! 10/23

3 27.04.2023

Tak, a s Adamsbergem honem šetřit, resp. v nejlepším rovnou přestat, protože zdařilejší, než čtvrté (jeho velmi osobní) dobrodružství sotva co bude. Pár stránek by sneslo ubrat, kanadská žoviálnost spíše dráždila, pointa přespříliš fatální... Vida, už hledám hnidy, tzn. zbrkle udělit maximum, ať mě to odradí kazit reputaci dalšími kauzami. 8/23

3 11.04.2023

Kdybyste vážně propadali beznaději, že ne a ne přetrhnout řetězec fádní četby, sáhněte po Kingovi. Ten obvykle vysvobozuje. A nikoliv zázrakem, prostě má spisovatelsky navrch. Dokáže ovšem zázračně podmanit - příběhem napohled civilním, a přesto zle nadpřirozeným. Jste už ve třetine, a dohromady se nic neděje, třebaže se toho semele habaděj. Beznaděj...
Nepatří jistě k tomu nej, na to mám Kinga už tzv. přečteného, resp. odhadnu jeho literární mentalitu. A proto nezastírám, že jsem se s druhou polovinou trošičku pral. 6/22

3 25.02.2022

S chudou slovní zásobou si natlučete. Nepochodíte ani s potřebou tažného vyúsťujícího příběhu. Že se plahočení mnoha individuí jakžtakž proplétá, ještě nevytváří zápletku. Vláda autora nad bujnou češtinou vede k bezvládí nad událostmi, které působí drsně, ale dost je obestírá jen plané blábolení. Semtam pronikne hlubší myšlenka. Odpudivě sympaticky je přiblíženo křupanské Posázaví. 13/21

3 02.09.2021

Ve Šmírbuchu jazyka českého má kniha dost citací, asi odtamtud mi utkvěla jako prima k pobavení. Podle věhlasu bych jí hádal mnohem víc než 40 let! Anebo jsem hřbet častokrát vídal v antikvariátech, že mi přijde stoletá...? Od hřbetu k obsahu není daleko, zato mezi mělkým dějem a hustým jazykem zeje propast. Postav naštěstí nepřibývá a cosi se i odehrává, a je to podáno prominentní slango-češtinou, jistě nezůstávající pozadu za originálem. Překládal Kořán, doslovoval Dorůžka. 12/21

3 23.08.2021

Ale ano, je daleko víc vtipnějších, hybnějších a poutavějších knížek, Chandler už patří zaprášeným starým dobám. Ale ano, dýchne odtud jakási atmosféra, sem tam zaujme nějaký fór, ale na odhalení pachatele se nijak zvlášť netěšíte, jak je to zašmodrchané.
Tohle zaměstná už jen nostalgiky, šanci nadchnout mladou čtenářskou generaci to nemá. 3/21

Takhle já vybírám knížky: Nahoru po schodišti dolů band je hudební skupina, kterou neposlouchám, a ve které účinkuje Marek Brodský, kterého jako herce neuznávám. Název si vypůjčila z románu, k němuž mě tím dovedla. Díky!
Autorka se – koukám - ještě dožila digitální éry emailů, messengerů, whatsappů, esemesek, tic-toců aj., kterou jako by prorokovala oběžníkovými nálety uvozujícími pedagogické peripetie.
Invenční překlad Pellarových, sugestivní grafická fasáda, s humoristickou bravurou servírované drama, to vše činí z brožovaně střídmé knížky nadčasové a univerzální dokumentární dílo o výšinách a nížinách kteréhokoliv školství.
Obzvláště v Covidem škrcené době, kdy děti do školy skoro nechodí, stojí za uvědomění, co se na společnosti nejvíce podepíše: výpadek ve vzdělávání a disciplíně. 26/20

3 16.12.2020

Osobní tip nedoprovodila Pikalenka nápovědou, o čem kniha je, jen mi ji ukázala. Hm, česká autorka, kterou neznám, proč ne?
Vydává ji Šulc & spol. stejně jako Zdenu Frýbovou. I sazba a písmo jsou stejné, což evokuje pocit, „jakoby“ jste četli Frýbovou. Váňová ale fabuluje vlažněji. Civilnímu rozvrhu nechybí svrchovaná povídavá vitalita, leč postrádá onen pro Frýbovou příslovečný sarkastický elán a přehřívání reality ad absurdum. Možná proto, že životními prkotinami Váňová nahání stránky (vaříme nudle s mákem, koprovku... o žrádle až běda), načež fackující karamboly odmávne jakoby skoro nic (rozchody, vražda!). A když ji uhrane film, prostě ho přikopíruje do děje (Deliverance). Ale drží souvislosti, byť vzdáleně zní trochu jako Patrik Hartl, což není poklona.
Přesto se od knížky nejde snadno odpoutat, stránku od stránky se vybarvuje. A kdybychom šmahem ostouzeli všední hluché pasáže, můžeme jako hluchý odpravit celý náš život.
Autorce patří pozornost, neboť do Ať myši nepláčou vměstnala kvantum epizod / námětů pro řadu jiných románů, kterých ovšem sama řadu už napsala. O čem asi budou? 4/20

3 27.01.2020

Boj člověka. Boj o člověka. Humanistické poselství znectí jen scéna jak z amerického bijáku, když rescue team v řídícím centru propadne objímacímu jásotu. Ano, dobře to dopadne, proto napětí ke konci spíše klesá, než eskaluje. Mám rovněž mínění, že větší sci-fi probíhalo na Zemi, nežli na Marsu. 2/20

3 13.01.2020

Dřív či později by mi babizna Marplová pila krev, naštěstí zde se do mumraje nasomruje až v poslední třetině a kauzu rozštípne s notnou nápovědou přespolního rekreanta. Uctivě však chápu, když si někdo A. Ch. oblíbí natolik, že ji přečte komplet. Na to nemám (čas), leč k poznání šmrncu jejích detektivek postačí exkluzivní výběr z právě načaté edice 3x. 41/19

3 18.10.2019

Čte se až spektakulárně, jako by běžel film. A brzo utekl. To mi vyhovuje. Vždyť chci tak málo! Napětí, vývoj, věrnou mezilidskost, slzu humoru.
Proč se pak rozpakuji dát plný počet, kdežto zatuchliny a lá Pokání nebo Ministerstvo strachu milosrdně amnestuji dvěma hvězdami?! 35/19

3 02.09.2019