Ben Nevis komentáře u knih

Ostré předměty fungují lépe jako horor než kriminálka. Sice se jedná o vyšetřování vražd, ale samotná kriminální linie je upozaděna, aby více vynikl psychologický rozbor hlavní hrdinky. Ze začátku mě štvalo, že je hlavní hrdinka taková troska a odvádí tím pozornost od případu, ale všechny linky se postupně spojí a věci začnou postupně dávat smysl.
Ale to nemění nic na tom, že je Camille nesympatická svým způsobem života. Žádná příkoří neospravedlňují nikoho, aby řídil opilý a ohrožoval ostatní. Věřím, že pokud člověk chce, může překonat špatný životní start. Ono je strašně jednoduché svalovat zpackaný život na rodiče, osud, stát...

Každopádně kniha není pro slabé povahy. Zanechala ve mě silný dojem (i když spíš dojem hnusu) a příběh není až tak moc vycucaný z prstu, stačí si přečíst černou kroniku z USA nebo jiných států. Plánuji, že si něco od autorky ještě přečtu, i když Zmizelá jsem už viděla jako film.

10.09.2015

Ani nevím, který díly z trilogie byl nejlepší, protože každý je trošičku o něčem jiném a každý mě bavil pro něco jiného. Poslední díl je poněkud romanticky přeslazený, ale důstojně uzavírá celou ságu. Hlavně si cením, že byly dovysvětleny otevřené věci z minula.

Plno věcí se mi tam však nelíbilo, třeba když si postavy berou zákon do svých rukou. Hlavní hrdinové vykonávají rozsudky smrti, jako by pro ně platila jiná pravidla než pro ostatní smrtelníky. A fanda incestů taky nejsem, připadala jsem si na výpravě v romské osadě, ale chápu, že Jih USA je kraj rázovitý. :-)

10.08.2015

Druhý díl mě překvapil tím, že vynechává některé události a pokračuje po časové mezeře. Také mě překvapil rozsahem Mayfairovic famílie, protože první díl budí dojem, že důležitá je pouze jediná rodinná větev. Najednou tu máme přehršel bratranců a sestřenic a zároveň se dozvídáme o důležitém předkovi, který nebyl předtím téměř zmíněn.

Nejdůležitější postava je však Lasher, který se z tajemné postavy dostává do popředí zájmu, je ústřední postavou prostředního dílu i hybatelem událostí.
Nakonec nevím, jestli jsem spokojená s ukončením tohoto dílu. Čekala jsem víc děje kolem Lashera apod. Bohužel je tu klasický neduh ženské spisovatelky - moc popisů a málo událostí.

28.07.2015

Líbil se mi bohatý jazyk autorky, kterým se vyřádila hlavně na psychoanalýze některých postav. Místy je kniha rozvleklá, protože popisuje události, o kterých už víme z jiného pohledu. Bez Michaelova životopisu bych se taky obešla a tajné organizace trvající tisíc let už jsou příliš klišoidní. Tyto nedostatky však vyvažuje zajímavé líčení čarodějnické rodiny a jejich nadpřirozeného "rodinného přítele".

08.07.2015

Třetí pokračování Poruchy reality je prozatím nejslabší. Silně uvažuji, jestli má smysl číst další díly.
Je to stále dobře napsáno, ale nic nového se tam neděje, nic zásadního nebylo odhaleno. Mám pocit, že na 500+ stránkách uběhlo v ději 30 minut. Autor už má asi jasno, kolik dílů má série mít a jak příběh rozvrství do jednotlivých dílů, ale mohl klidně dva díly ubrat.

Druhý problém, proč se to špatně četlo, je zaměření na záporáky. Sledujeme úsilí mrtvého mafiána či jiných posedlých, Dextera nebo ženské, co jde za svou pomstou přes mrtvoly. Není komu fandit a klaďáci se nikam neposunují.

21.05.2015

Tohle měla být podle doslovu pocta Doylovi. No nevím, poctu si představuji jinak. Připadalo by autorovi jako pocta, kdyby ho vytáhli z domova důchodců, navlékli do obleku páchnoucího po stařecké moči, nechali ho napsat třesoucí se rukou pár řádek a otiskli to pod hlavičkou "poslední dílo slavného spisovatele na odpočinku", aniž by zveřejnili jeho jméno?

Jinou kapitolou je samotný detektivní příběh prezentovaný jako že si seriózní spisovatel odskočil do lehčího žánru. Jenže to, že je nějaký žánr určený pro pobavení širších mas, ještě neznamená, že ho zvládne každý spisovatel. Tahle knížečka se jednak špatně četla (detektivka má stát na zemi a ne se vznášet na poetickém obláčku) a jednak vyžadovala vyprávění papouška, aby čtenář dostal rozuzlení.

Jediné, čeho autor dosáhl, je zpolitizovaní do té doby nepolitického detektiva, kterého vykořenil a zasadil do nové doby, ve které se řeší pocty obětem Holocaustu.

14.04.2015

Příjemně se to četlo, protože knížka obsahuje málo hluchých míst a dosahuje čtivosti i bez celé hromady mrtvol. Autor si hraje se čtenářem na kočku a myš až do poslední stránky, jak už je dobrým zvykem v britských detektivkách. Taky chválím vybalancování mezi soukromým životem hlavní hrdinky a kriminální zápletkou. Nedivím se, že se knižní série dočkala adaptace.

Na celé knížce je nejlepší doslov, se kterým souhlasím na 100%. Neberu detektivní žánr jako brak (který žánr potom není brak?), ale nemůžeme čekat literární skvosty u autorů, kteří vychrlí desítky knížek.

Povídky jsou zábavné a pointy překvapivé. Někdy byla na malém prostoru představena zápletka, která by jindy vystačila na román. Akorát těch jmen tam nemuselo být tolik.
Kupodivu jsem víc ocenila méně známe detektivy, jako byl Pyne nebo Quinn. Jejich počiny byly originálnější a zábavnější, protože i když měl Poirot záhadné zápletky, nechoval se zrovna jako chytrý detektiv.

02.12.2014

Buď jsem to už kdysi četla nebo viděla film, protože mi bylo hned jasné, kdo je pachatel a ve správném momentu mi docvakl i motiv. Díky tomu jsem si mohla užívat detailů a pozorovat, jestli všechno zapadá. S tím si Agatha umí vyhrát a taky nechápu, kde chodí na ty nápady, jak by se dalo vraždit. Bohužel Poirot příliš dlouho tápal a na brilantního detektiva byl moc důvěřivý, čímž mi lezl na nervy. Na druhou stranu byl lidský a musíme omluvit i jeho stáří.

Nevím, čí to byla chyba, že nebyly ani pod čarou přeložené francouzské věty.

24.11.2014

Agatha si vytvořila svého Sherlocka a drahý Watson se zde jmenuje Hastings. Samozřejmě, že je nutné mít ke geniálnímu detektivovi hloupějšího poskoka, který postupně čtenáři odhaluje stopy, zatímco detektiv už je míle před ním. Musím však přiznat, že mám raději jiné postavy než arogantního Belgičana a jeho pejska.

Nicméně s počtem přečtených románů od Agathy Christie se krystalizuje schéma, díky kterému je možno uhodnout vraha. Ne že bych tady hned uhodla pachatele, román je přece jenom překombinovaný a samotné postavy konstatují, že to vrah poněkud přepískl.

24.11.2014

Nebudu hodnotit, protože jsem nedočetla. Celou jsem dala akorát první povídku. Styl psaní toho autora mi vůbec nesedl. Ačkoliv téma je stále aktuální a v mnohém s autorem souhlasím, povídky jsou jaksi roztržité a špatně čtivé. Plno politických úvah odvádí pozornost od děje, který osciluje mezi scifi a fantasy (postavy z minulosti v současných tělech).

Další "upírský" příběh pro dívky, ale tentokrát s anděly. Z dystopií pro mládež se mi tahle líbila nejméně, protože jsem z ní měla pocit, že se veze na vlně populárních předchůdců a nevyniká ani slohem ani příběhem.

01.08.2014

Většina povídek vznikla v padesátých letech a na námětech je to poznat. Zajímavé je, že se Clarke trápí, aby cestování po kosmu bylo realistické (žádná nadsvětelná rychlost) a přitom osidluje Venuši a mimozemšťany hází na téměř každou planetu v soustavě. Není divu, že se později za své výtvory stydí.
Když už nic, je to kvalitní čtivo a na své si přijdou pravověrní scifisté i ti, co mají rádi poetiku.

25.07.2014

Připomíná mi to Betty Macdonaldovou, která si ale dala práci a napsala plnohodnotné romány. Zajímalo by mě, kdo by se v zahraničí uživil se stostránkovou brožurkou? V ČR to prochází plno autorům líným napsal blbých 300 stránek.
Nicméně po obsahové stránce jsem spokojena. Povídky mají hlavu a patu a jsou vtipné díky tomu, že se autorka umí shodit (pokud píše opravdu o sobě).
Možná se to nelíbilo těm čtenářkám, které mají děti a v příbězích se viděly. Já děti nemám a řehtala jsem se cizímu neštěstí od začátku do konce. :-)

29.05.2014

Podle recenzí z Amazonu jsem se děsila, že se mi nebude líbit. Viděla jsem seriál a chtěla jsem si přečíst předlohu.
Pravda, nemuselo to být napsané v přítomném čase. Tenhle styl jakoby ochuzoval knížky o hloubku. Autorka však vsadila na zajímavou postavu, která žila v době bohaté na události. Hlavní hrdinka je vylíčená barvitě, není to jenom kladná postava zmítaná nepřízní osudu. Je příliš hnaná ctižádosti a postavení dává přednost před blahem rodiny.
Nadpřirozené prvky sice knížku oživují, ale víc by se hodily do Artušovské legendy.

29.05.2014

Už to začíná připomínat telenovely, ale baví mě odhadovat, jak to asi bylo doopravdy. Ani nevím, kterou z holek mám nejradši, protože Hanna je kravka, kterou bych jako spolužačku nesnesla, ale její malé sebevědomí vzbuzuje lítost. Spencer se zase chová jako slon v porcenálu. Je zticha, když se má ptát (třeba jestli není adoptovaná) a klade otázky, když má být taktní. Emily pořád neví, co chce a každý týden je zamilovaná do někoho jiného. Aria vypadá nejsympatičtější, na nic si nehraje, a její největší slabinou je výběr kluků.

Ty čtyři holky jsou vlastně nejsympatičtější stvoření, protože zbytek je tu jenom proto, aby holky trápil (rodiče) nebo byl podezřelý z psychopatie (A) nebo vraždy. :-)

18.04.2014

Prozatím nejlepší díl série. Rozhodně ne kvůli tajemné postavě na konci (osobně by mi Ali naživu vadila, protože si nedokážu představit příběh, který by ospravedlnil její zmizení). Od textu se nedalo odtrhnout. U Spencer jsem očekávala šťavnatější historku než adopci, třeba nevěru matky. Adopce (nebo pravý důvod) je pěkně pitomá záminka, proč někoho vydědit. Samozřejmě se dalo čekat, že se Spencer nikam stěhovat nebude. :-)
Každopádně se nic nevyřešilo, spíš přibylo počet tajemství.

14.04.2014

Show pokračuje. Máme tady nového/novou A, který zase ví všechno. Hledá se vrah Alison. Samozřejmě nic není takové, jak to na první pohled vypadá. Na scénu vstupují nové postavy, které jsou hned podezřelé. Holky ale hlavně řeší své rodinné problémy, kterých je požehnaně.

14.04.2014

Už tu záhadu moc natahují. Neumím si představit, že stejný problém se ještě bude řešit deset knížek. Ale prozatím čtu dál. :-)
Vadilo mi tam dětinské chování některých rodičů. Ariina matka vede, ale Hanin otec taky nezůstává pozadu. Dceruška udělá něco, s čím nesouhlasíme? Pojďme se urazit jako malé děcka, co nedostali lízátko. Padají hlášky jako "Stydím se, že jsi moje dcera" a "Je mi špatně, když se na tebe jenom podívám". Divím se, že hrdinky chování svých rodičů akceptují a poctivě čekají, až je to přejde.
Lituji hrdinku, pokud měla takové rodičovské vzory.

02.04.2014

Dělo se tam toho málo, což mě nepřekvapuje, když to autorka natahuje do série, za jejíž délku by se nemusel stydět leckterý TV seriál.
A už jenom nešmíruje, nýbrž přebírá aktivitu. Důležitá tajemství okolo "The Jenna thing" jsou vyzrazena čtenářům. Jsem zvědavá na další díl. :-)

28.03.2014