Ben Nevis komentáře u knih
Fieldingová si vyhrála s psychologií hlavní hrdinky, ale bohužel ji nedokázala udělat sympatickou. Marcy na mě působí jako zpovykaná panička, která je celý život zvyklá na to, že se o ní stará nějaký chlap. Peníze rozhazuje jako člověk, který nemusel v životě pracovat. Na jednu stranu se snaží být silná a samostatná, ale o pár stránek dál se věší na každého chlapa, co se na ní usměje.
Takže místo aby vzbuzovala lítost nad svým osudem, většinu času leze na nervy.
Knížka by se mi víc líbila, kdyby se držela hledání dcery a lásky, protože krimi zápletka je do ní násilně zašroubovaná a hlavně kvůli autorčině neschopnosti vybudovat věrohodnou zápletku Marcy vyznívá jako pytel ořechů, ne mísa. :-)
Zařadila bych to mezi nenáročnou četbu pro ženy.
Kritiku si zaslouží i český vydavatel, protože na obálce vyzrazuje informace tak z půlky knížky. Naštěstí jsem to dopředu nečetla.
Kdysi jsem viděla film, a tak jsem neváhala přečíst knížku, když jsem na ni narazila. Čte se sama a zároveň vzdělává v oblasti plně ochrnutých lidí.
Příběh je napínavý, vyšetřování přímo honička, protože pachatel chrlí oběti každých pár hodin. Deaver se nenechal svazovat realitou policejní práce, a tak hlavní důkazy chrlí mobilní analyzátory materiálů v sekundách.
Konec je ale už přeháňka, protože se autor nemohl rozhodnout, jestli píše detektivku nebo thriller. Motivace pachatele a jiných jsou skryté, i když jim vidíme přímo do hlavy.
Skvělá kniha se stejně skvělou filmovou adaptací. Hannibal Lecter je přesně taková psychopatická zrůda, jakou mám v detektivce ráda.
Šifra byla lepší.
V části knihy, kdy hrdina padá z helikoptéry bez padáku a pak se jenom oklepe, jsem přestávala chápat. Jako oddychovka dobré, ale to je lepší podívat se na film.
Prozatím nejhorší od Abercrombieho. Problém vidím v tom, že od začátku víme, o co tam jde a kam to bude směřovat. Samozřejmě mě zajímalo, JAK se co stane, jinak bych knihu nedočetla. Hlavní hrdinka je studený čumák, fyzicky poškozená, a přes to všechno se s ní chce každou chvíli někdo vyspat. Připadá mi, že autor neumí napsat uvěřitelné ženské hrdinky. Její parťáci jsou sice zajímavé figurky, ale žádná není sympatická.
Skvělý výběr povídek, jsou tam opravdu ty nejlepší. Větší font a ilustrace indikují četbu pro děti, ale neznám jinou knížku, která by mě bavila v každém věku.
Tato kniha není jednoduchá četba. Chvíli trvalo, než jsem se do knihy dostala. Některé příběhy mě zajímaly víc, některé vůbec. Nejlepší byl Štír jako originální náboženství.
Doufám, že autor Kolumba nastudoval dobře, protože jsem o něm doposud nic nečetla a nerada bych získala chybné informace. Líbilo se mi vysvětlení zániku Atlantidy i odvážná simulace alternativní historie, kdyby se Kolumbus na americký kontinent nedostal.
SPOILERY: Až do konce jsem čekala, jak se to zvrtne...bohužel se nezvrtlo, protože Card si vysnil utopickou společnost a nebral v potaz, že jednoho člověka změnit lze, ale ne celou společnost.
Doporučuji se podívat raději na stejnojmenný film, protože kniha je více nudná než hororová. Je psána nebo přeložena stylem připomínajícím 19. století a důležité informace jsou podávány buď ve špatném načasování nebo nezáživně. Jsou zde také nelogičnosti typu: hlavní hrdina spěchá s prací, ale místo aby intenzivně pracoval, čte si román.
Nemám ráda zlodějíčky a knížka je jich nejenže plná, ale jsou to hlavní protagonisté. Přes tu zjevnou adoraci nepoctivého řemesla, vzhledem k hlavnímu hrdinovi pochopitelnou, patří Lži Lockeho Lamory mezi literární skvosty fantastiky. Knížka je zábavná, napínavá i dobře napsaná a autor se nebojí natrvalo rozloučit s postavami, čímž má blízko ke Georgi R. R. Martinovi.
Nic nového nepřinášející fantasy, s hlavní hrdinkou, která je tak dokonalá, až je protivná.
Film by výborný a kniha patří mezi ty, jež člověku utkví v paměti. Ne dějem, ale pachem a atmosférou. Nečetla jsem žádnou jinou knihu, která by popisovala různé pachy a připisovala jim čarovnou moc.
Nejprve jsem četla knížku a až pak si pustila přestavení s B. Hrzánovou. Přestože je Bára herečka skvělá, přišlo mi přestavení jenom jako recitace knížky, a tak mě až tak nenadchlo. Ale knížka mě nadchla, protože autorka humor prostě umí.
Jedna z mála knížek, kde filmové zpracování předčí originál.
Kvalita od Grishama, nicméně ten závěr byl takový nemastný a neslaný a hrdina více méně taky v tom, že neměl žádné lidské slabůstky.
Kniha obsahuje pár dějových zvratů, ale jinak se táhne jako parlamentní rozpravy. Vzhledem k zasazení do začátku 20. století se řeší ženská emancipace a tehdejší společenská pravidla. Anabelle je tedy prezentována jako oběť systému a mužského šovinismu.
Na jednu stranu se tváří jako silná hrdinka, která zvládne všechno, na druhou stranu se hned vzdává a přizpůsobí, čímž na tom systému spolupracuje. Jak je hrdinka krásná a bohatá, tak je nudná a slouží jako objekt litování.
Jako psychologický román popisující všeličné vztahy funguje Ledová princezna dokonale. Některá odhalení z minulosti už sice zavánějí pokleslou literaturou a žánrovým klišé, ale alespoň nenudí.
Jako detektivka mě kniha tolik nezaujala, protože to skoro vypadá, jako by na vyšetřování nikdo neměl zájem. Hlavní hrdinka pomáhá kriminalistům stylem "Jo a mimochodem, před týdnem jsem byla v domě vraždy a něco jsem tam našla. A taky jsem se tam málem srazila z vrahem, prča co?"
V téměř každé pohádce jsou dvě dívky, z nichž jedna je krásná, šikovná, hodná a získá prince. Ta druhá toho prince závidí.
Očista je o té druhé, méně šťastné kolegyni. Aliide je posedlá natolik, že potlačuje veškeré city a nakonec vlastně nemiluje nikoho, už vůbec ne samou sebe. Její očista je spíš vyvrcholením vlastní mizérie.
V každém režimu je to tak, že lidé si dělají peklo navzájem. Ani Zara nebyla ušetřena mučení a ponížení v demokratické západní zemi. Je lehké relativizovat činy tvrzením, že tenkrát byla taková doba. Ať už jsou to zločiny fašismu, odsuny nepohodlných občanů, komunismus. Nicméně Oksanen si nebere servítky a ukazuje lidskou špínu bez ideologických přílepek.
PS: Při čtení jsem si uvědomila, že příběh znám z filmové adaptace, která je rovněž velmi povedená.
Nedočetla jsem druhou polovinu knížky, protože už to postrádalo smysl. Přišlo mi to pořád dokolečka, i když doba se postupně mění. Kdo má rád básničky, vychutná si knížku více, protože je tam víc toho "lyrického přesahu" a úplné minimum "křivky nálad společnosti".
Co se týče humoru, některé příběhy jsou vtipné, většina však končí dříve než stačí v něco vyústit. Nebo jsem to možná nepochopila, protože nejsem cílový čtenář? Nepřipadám si ani pobouřená, ani extra pobavená, spíš mírně znuděná.
Ale reklamy byly super!
Sladkobolný příběh bez nějakého morálního přesahu. Samozřejmě kromě moudra o pěti míčcích určeného pro uštvané kariéristy.
Je to dobře napsané, ale obsahově slabší, protože neobsahuje žádné zajímavé charaktery. Ideálním lidem se dějí ošklivé věci, za které nikdo nemůže, ani nejdou ovlivnit. Nevím, jestli si autor potřeboval něco vyřešit, protože co tu čtu v komentářích, knížka vybočuje. Dávám vyšší hodnocení (hlavně za formu), ale být toho patosu na víc stránek, tak bych už měla se čtením problémy.