BarkaS komentáře u knih
Bezprostředně po dočtení bych tomu dala i pět hvězdiček. Je to velmi dobře napsané (a přeložené), příběh má spád a je napínavý. Oběma hrdinkám musíte fandit, i když vás chvílemi štvou, nebo byste jejich rozhodnutí a činy rádi změnili. Trochu mě mrzí, že se jedná o fiktivní příběh a nedozvěděli jsme se ani v epilogu, nakolik se autorka inspirovala skutečností. Navzdory tomu je příběh emotivnější a důvěryhodnější než třeba Tatér z Osvětimi, který je napsán na motivy skutečného příběhu (formulaci “na motivy” volím záměrně ;)).
Mohla to být super oddechovka, ale byl to takovej knižní Jekyll a Hyde. Možná se to ztratilo v překladu, ale (naštěstí jen) občasný výskyt slov jako osůbka, vínko a nehtíky škrabal nehty po mé duševní tabuli. Au. Hlavní hrdinku jsem musela občas až nesnášet, jaká to byla slepice blbá, jindy mě bavila. Škoda nevyužitého potenciálu některých “scén”. Závěrečné “drama“ bylo vyloženě k smíchu. Mělo to švih a potenciál, za mě ale s pachutí blbosti.
Strašlivě nesympatický hlavní hrdina mi zabránil si užít příběh. Je to navíc napsáno takovým ´tvrdým´ perem, nevím, jestli je to překladem (třeba jména bych o ocenila v původním znění, klidně s vysvětlivkou formou hvězdičky) nebo originálem. Každopádně jsem se tím musela vyloženě prokousat. Posledních cca 20 stránek to mělo drive, který mi celou dobu scházel, ale ´nečekaný´ finiš zas tak nečekaný nebyl. Po dlouhé době dávám jen **. Za snahu.
Za normálních okolností bych dala i 4 *, ale v tomto případě byla očekávání příliš vysoká a kvalita spíš průměrná. Opravdu bavit mě to začalo až někde kolem dvě stě padesáté stránky. Navíc mi přišlo, že sám Bryndza se tak trochu stále babrá v otázce své vlastní sexuality a projektuje to do svých knih. Jinak to bylo super a nálepku bestseller si to zaslouží.
Johny a bomba je bomba. Nejzábavnější z dílů série ukazuje, co může způsobit cestování v čase a Murphyho zákony. Vše Terryho zábavným jazykem. Johny, Bigmac, paní Tachyonová (mimochodem, víte, co je to tachyon?? :)) a další mi nakonec budou i chybět.
Knížka je primárně určená starším dětem a podle toho je taky napsaná. Vypráví další příběh Johnyho, kluka s dobrým srdcem, ale z rozvedené rodiny, kterak zachrání hřbitov před zbouráním. Prostě proto, že vidí duchy a chce jim pomoci. Je super, že Terry v příběhu nádherně vzdělává, zmiňuje třeba Kryštofa Kolomba i Einsteina a vtipnou formou je mladému čtenáři v primárně duchařském příběhu jen tak mimochodem představuje. Pro mě vtipný návrat k jedné z méně oblíbených pratchettovek, pro dnešního mladého čtenáře je to, obávám se, trochu moc virtuální - třeba i s ohledem na "technologie" typu telefonní budka, rádio :).
Je překvapivé, jak strašně mě to vlastně nebavilo. Vůbec jsem nechápala motivy jednotlivých postav, přestože jsem celkem pokročilý čtenář a prošla jsem si i řadou klasiků, tetralogiemi, ságami. Navíc jsem ztrácela orientaci jak v ději, tak i postavách (a bylo to asi i tím, že jsem zapomínala, co se dělo o pár stránek zpět, protože mi to trvalo celou věčnost, než jsem to přečetla).
Tahle Zeměplocha není úplně taková jakou ji my čtenáři celé série známe. Je vidět, že se Terry Pratchett ještě trochu hledal. Smrť zasahuje do dění, trpaslíci jsou trochu jiní trpaslíci, mágové jsou zatím čarodějové... Prostě jeho fanouškům známá pravidla jsou v této knize pasé. Každopádně to byl po letech zajímavý návrat na začátek a jsem ráda, že Terry tak krásně vyspěl a Zeměplocha se později stala víc tím, čím je.
Klasika, z dnešního pohledu možná až příliš vzletná, ale stojí za to
Svoboda je důležitá věc, jen ji ne každý dokáže ocenit. Boj za emancipaci golemů v Ankh-Morporku a 2 vraždy. Elán jako vždy boží, Vetinari dělá čest svému jménu, netradiční lovestory Anguy a Karotky pokračuje, Noby skutečný Nóblhóch a Tráčník plující hromadami výsměšků (ne Vzoromilů, i když alespoň jeho bratr se v knize mihne). Když je miluješ, není co řešit.
Příběh, který ukazuje zvrácenost světa i dobro, kterému se občas podaří prostřednivtvím člověka vybublat na povrch. A pro mě osobně taky varování.. Historie se opakuje a je potřeba o některých tématech mluvit, klidně formou beletrie, abychom na nezapomněli a třeba znovu nedopustili totéž. Není to dokonalý příběh (“překvapivé” rozuzlení není pro zkušeného nebo přemýšlivého čtenáře žádným překvapením, ...), ale stojí ze to ho přečíst.
Kdybych to shrnula třemi slovy: Kýč, ale milej. Jinak je to příjemná, i když trochu smutná pohádka, jak už jsme od Moyesové zvyklé.
Po dlouhé době se mi stalo, že jsem nedočetla knihu, po půlce jsem to vzdala. A nerozumím tomu, proč si získala tolik srdcí. Moje spíš zarmoutila a zatížila. Chtěla jsem se o bohyních dozvědět víc, místo toho jsem se ztratila v popisech zla a bezpráví. Odvolání na Kladivo na čarodějnice sedí, akorát je to říznuté Přeletem nad kukaččím hnízdem, atmosférou a krutostí připomíná severské detektivky (jen chybí jejich suchý humor). Mám raději výrazně lehčí četbu, ale občas si ráda smlsnu i na něčem pořádném. Tohle mi ale přijde jen jako pořádná depka.
Kdyby se to proškrtalo o zbytečné sexuální narážky a scény (zbylo by asi 100 stran), bylo by to opravdu skvělé čtení (pozn. po dočtení: tak do půlky). Asi je to tím, že se na tom podílely dvě autorky, ale je to takové schizofrenní, chvíli ohromná zábava a pak pět stránek k uzoufání nudné. Postavy reagují dost zkratkovitě. Přesto mě tahle série v celku baví, i když jsem si vědomá toho, že ve skutečném světě bych považovala úplně všechny hrdiny za neskutečné blbce.
Silný úžasný příběh, který bych si kvůli pitomému názvu sama nikdy nekoupila. Nádhera. Někdo ho v diskuzi srovnával se Skleněným trůnem a trůn považoval za lepší. Nesouhlasím. Lia je mnohem pravdivější a důvěryhodnější, příběh má drobné nedostatky, ale většinou nepostrádá logiku.
Strašná přestrašná blbost, ale skvěle se to čte, má to spád a dokonce překvapí.
Určitě by mě to bavilo víc, kdyby se hlavní dějová linka místo démonického nástupu a hrozby konce světa točila kolem vyšetřování jednotlivých případů. I proto jsem původně zvažovala jen ***. Nakonec jsem ale Charley zase vzala na milost. Má to švih, i když její milenec Reyes je trochu monotématický. Zato Will, Nebezpečí, Barbara a další části těla i vybavení jsou pro mě nekonečným zdojem zábavy (mám pochopení, moje auto se jmenuje totiž už léta Citrón).
Pro mě překvapení roku. Z housenky Sarah Maas se stal motýl.
Vyplatí se to číst v zimě, pak to má fakticky atmosféru... Zvlášť, když vám někdo u baráku jako na potvoru postaví sněhuláka :).