azzies
komentáře u knih
Bledý jezdec
Bernard Cornwell
Bledý jezdec se četl podobně snadno jako první díl. U dánů to byla trochu větší zábava a Uhtred je víc ve vleků osudu, než vlastních rozhodnutí.
Deník kastelána
Jan Bittner (p)
Nemůžu jinak.
Pokud bych tady skončil, slušně bych napodobil styl knihy.
Dlouho mi žádný příběh nenachystal tolik zklamání.
Každý dobrý příběh má mít dobrou pointu. Notabene ten ,který je anotován jako humorný.
Příběh jako takový je občas humorný, občas lítostivý ale umí zaujmout a bavil mě a chtěl jsem vědět jak to dopadne. Sledujeme příběh muže, který se že všech sil snaží zachránit svoje manželství. Sice svérázně, tím, že nastoupí na volné místo kastelána, ale proč ne, pokud by to mělo pomoci.
Ale.
Tuším, že celkem třikrát se mu stanou nevysvětlitelné události (pro děj velmi zásadní) , které zůstanou nevysvětleny. Protože se jinak zjevně nejedná o fantazy / scifi / spirituální / ezoterickou knihu, nemají tyto události žádnou logiku a zásadně kazí jinak celkem slušný dojem.
Takže ne, Aristokratku raději nebudu zkoušet.
Temná hmota
Blake Crouch
Začnu větou, kterou jsem chtěl komentář končit.
Takže ano, dobře se to čte a ne, nemá to dobře vymyšlený a fungující svět / zápletku.
Pozor,možný spoiler!
První stránky knihy jsou zajímavé tak akorát aby se čtenář ponořil do příběhu. A než se naděje, nedočkavě otáčí list za listem a Jasonovi fandí. V polovině knihy je těžší udržet rytmus, závěr knihy už zase pěkně šlape.
Ale.
Zápletka je celkem jasná od začátku, motivace hlavních postav taky. Horší je to to s logikou cestování mezi vesmíry,resp.jejími následky. (nekonečné množství kopií Jasona, které míří do jednoho vesmíru). Autor nenabízí řešení takového paradoxu, dokonce to vypadá, že nad ním neuvažoval, nebo jej záměrně ignoroval. Útěk hlavních postav do jiného vesmíru (byť pilotován jinou osobou) je toho smutným důkazem.
Měsíc nad Soho
Ben Aaronovitch
Ano, je to pravda, druhý a další díly jsou propracovanější a tím i zábavnější než byl ten první. Autor chytil ten správný rytmus a i zápletky jsou rafinovanější.
Skvělá četba.
Útěk z Kůstkova (barevné vydání)
Jeff Smith
V obchodě jsem komiks prolistoval a jeho ladná kresba mě zaujala.
Takže šup na pokladnu a pak přečíst.
Kresba je velice líbivá, přitom nespadá to kýčovitosti. Možná mi připomíná karikaturu - jednoduchými linkami se tady vyjadřuje spousta emocí a to velmi dobře.
Příběh začíná klasicky - útěkem. Pokračuje už méně klasickou cestou, o to víc mě bavil. Postav není mnoho, jsou originální a pan Smith nás skrz ně zásobuje velice solidním humorem, podávaným sice v menším množství, ale o to v hutnějších dávkách.
Celkově Kůstek stojí za pozornost, byť dočíst celou sérii je běh na delší trať.
Kačerovo srdce
Joann Sfar
Ze Sfarových knih je Donžon asi nejméně určený pro dětské publikum. Originálně strašidelný příběh (název Kačerovo srdce je doslovný...) je sice krátký, ale má spád, je překvapivý a zábavný.
Do pekla a zpět
Jakub Hoza
Jako nebylo to špatný, občas jsem se do čtení přeci jenom musel tlačit, ale kniha je to zábavná, krvavá a občas zábavně a zvrhle překvapivá.
21 úderů
František Kotleta (p)
No,jako zakladni zapletka neni az tak blba, ale ty promo kecy do pribehu tak nejak nepasuji. Na pana Kotletu prilis mnoho spisovne cestiny. Tim padem malo vtipu a a vubec zadna akce v klasickem Kotletove politicky nekorektnim stylu, rekneme.
A ani naznak o Koskove pritelkynich, pripadne uz i detech. Skoda.
Transport ledu
Alastair Reynolds
Velice nerad srovnávám s jinými autory, ale tady se to vyloženě nabízí. Vadí to něčemu? Asi ne. Ještě jsem nečetl nic, co by mi pana A.C.C.pripominalo tak moc. Nemá to ten drajv a lehkost, je to trochu natažený...na druhou stranu, celkem brzo je čtenář zahackovany a záhady a jejich (po)odhalovani je správně nacasovane a je jich dostatek. Popis je poutavý napětí se občas dalo krájet nožem a fantazie autora je bezbřehá, tolik času dumanim nad příběhem ve chvilich, kdy jsem necetl, tak to jsem dlouho nezazil. A pátá hvězda je za to,že se autor nebál pustit do popisu a kontaktu s jinými civilizacemi. Některé z nich by si zasloužili samostatný příběh.
Kryptonomikon
Neal Stephenson
Začátek knihy (prvnich 250 stran) je velmi slibný, poutavý a i zábavný. Pak začal převládat balast, ve kterém se ztrácí jakékoliv myšlenky a v polovině jsem už ztratil úplně chuť otáčet na další stránku. Nedočteno.
Tajemství zlatého koně
Kája Saudek
Kniha Tajemství Zlatého koně je komiks, který ukazuje, proč jeho autor patří do Síně slávy komiksů.
Originální příběh (který, pravda sem tam trošičku nedává smysl, asi jako spousta věcí z té doby) je přetaven díky kresbě v zábavné čtení. Rozložení panelů se dynamicky mění podle potřeby vypravěče, který s ním ale umí pracovat a ví, proč a kdy rozložení měnit. Čtenář se v kresbě neztrácí, naopak, je vtažen do děje a posouván neustále kupředu. Spousta panelů stojí ale za znovu přečtení a prohlížení. Mistrova kresba je plná (někdy šílených) nápadů, vtípků a narážek, které jsou ale vkládány promyšleně a mají svoje opodstatnění.
Jedna z mála knih, kterou, kdybych musel, tak bych navrhnul, jako povinnou školní četbu.
Klobouk dolů.
Sicilián
Mario Puzo
Nedočteno, bohužel.
Chyběla mi tu lehkost textu Kmotra, necítil jsem potřebu otáčet na další stránku.
Příběh se točí kolem postavy,která s famiglii Corleone nemá nic společného. To nemusí být na škodu. Ale to, co mě v Kmotrovi bavilo moc (popis souvislostí , tedy vlastně vysvětlení chování většiny postav) je tady použito jako základ vyprávění a u hlavní postavy jsou popisovány snad všechny jeji myšlenkové pochody, ať už s dějem souvisí jakkoliv. Tudíž jsem někde kolem strany 120 ztratil chuť dozvědět se, jak to celé dopadne.
První kniha hřbitovní
Neil Gaiman
Pokud bych měl v tomto komiksu najít jedinou věc, která by mohla být negativem, pak jedině to, že je nečekaně dlouhý a rozdělený do dvou knih.
Pokud bych měl jmenovat jenom jedno pozitivum, pak bych nevyhnutelně konstatoval " Toto je velmi, velmi dobrá adaptace románu do komiksové verze a přesně tak by měla taková adaptace vypadat". Tzn. že je velmi přesným převyprávěním se všemi těmi drobnostmi, které odlišují knihy od filmu (například). To má za následek zmiňovanou délku díla, ale tu lze vnímat i jako jedno velké plus - čím víc stránek takhle kvalitního komiksu, tím líp! Protože Gaiman, a protože Russell. Kreslířů se vystřídalo víc, ale Russell toho má na svědomí nejvíc a podařilo se mu vystihnout atmosféru příběhu a podoby postav přesně tak akorát. Nevnucuje svou vizi a maluje sice originální, ale vlastně nenápadné postavy a obličeje, takže, alespoň u mne, zůstává prostor pro vlastní představivost.
V kapitole s podzemní hrobkou ale ukazuje, že ví co dělá a že je schopen namalovat skutečně cokoliv. Klobouk dolů.
Takže, pokud jste předlohu nečetli neváhejte, pokud ano, tak... neváhejte.
Generace 89
Tomáš Prokůpek
Některé příběhy stojí za přečtení (prohlídnutí) kvůli kresbě. Zbytek stačí prolistovat.
Pátý svědek
Michael Connelly
Zatím nejlépe zpracovaný díl. Výborně baví a napětí jako řemen
Snění
Denis Pierre Filippi
Na knihu jsem se docela dost těšil, secesně vybarvená a prosluněná obálka je lákavá.
Hlavní hrdinka nastupuje místo guvernantky mladíka - steampunkového vynálezce. A každé ráno se probouzí po velmi živém snu ochuzená o část spodního prádla. Konkrétně kalhotek. S postupujícím dějem se nečekaně objevuje i detektivní zápletka vše směřuje do finále.
Bohužel, po dvou týdnech už ani nevím, jaké to finále vlastně bylo. Samotná zápletka by nebyla až tak špatná, ale autor se nevyhnul snaze vytvořit něco víc, než jen zábavný erotický příběh. Velká škoda, stačilo trochu ubrat plyn a nechat čtenáře víc ponořit do samotné kresby. Ta je velmi pohledná a kromě zmíněného děje ji škodí jistá neohrabanost nahoty hlavní hrdinky. Oblečení a oblečené postavy šli autorovi mnohem lépe od ruky.
Knihy magie
Neil Gaiman
První setkání s Gaimanem, které mě překvapivě nebavilo. A to třeba kniha Nikdykde (román) mě velmi silně oslovila a patří ji čestné místo v knihovně.
Mladý chlapec je vyzván, aby uvažoval o možnosti zabývat se magií a než si uvědomí co se děje je do ní vtažen. A poznává, spolu s námi, že náš svět je jenom malý omezený prostor na nekonečně rozlehlém hřišti světa. Vyprávění je ale velmi lyrické, naplněné spoustou slov a myšlenek a jaksi samozřejmým způsobem spojuje nespojitelné události v různých časech a prostorech (vesmírech).
Komiks na mě působil podobně, jako komiksová verze Nikdykde. Totiž, že rychlé tempo komiksu zvládá pouze určité množství myšlenek, byť jsou sebezajímavější.
Kolosální Conan z Cimerie
Timothy Truman
Povídky jsem nečetl, filmy jsem viděl (sic mě moc nebavily pro svoje pomalé tempo).
Komiksová verze je naproti tomu velmi dobrý zážitek, byť tento svazek obsahuje povídky s menším podílem magie a o to větším podílem bojů a vítězství Conanova.
Tempo je solidní, nejsou tu nudné či zbytečně ukecané pasáže.
Kresba je zdařilá, odpovídá charakteru vyprávění.
Zatím jsem v ruce nedržel mnoho takhle velkých a těžkých (váhově) knih, ale je pravdou, že na její čtení si člověk musí udělat čas a hlavně prostor.
Knihy džunglí
Rudyard Kipling
Tu knihu si pamatuji z dětství jako ten divný přebal co leží na poličce a který mě svou modročernou barvou ke čtení nikdy nenalákal.
Všechno má svůj čas a já mohu spokojeně konstatovat, že to je dobrá kniha.
Děj je tak trochu na přeskáčku, některé příběhy (jednotlivé knihy džunglí) jsou z naprosto jiného soudku, než jsem čekal. Ale styl vyprávění je zábavný, nenudí a je i poučný.
Některé pasáže jsou hodně dramatické a popisované násilí je přirozenou částí života v divočině, což se člověku panelákovému může jevit jako trochu nemístné. Asi tak jako příprava králíka z králíkárny u babičky na dědině na nedělní oběd.
A to by mělo každé děcko aspoň jednou zažít, no ne? Tak to přece v přírodě chodí...