Ayen komentáře u knih

Prostě nádhera. Dokonalý, krásný. Když opominu, jak nádherná je obálka, tak příběh samotný je něco úžasného. Snad to teď přeháním s přívlastky, ale jinak to napsat ani nejde. Již od prvního slova bylo jasno, a já se zamilovala do Animantiho příbehu. Autorka píše takovým způsobem, že se dokážete vžít do světa téměř okamžitě.

12 04.05.2021

Dámy a pánové, máme zde jednu z knih, kterou si čtenář buď zamiluje, a nebo ji odloží zpátky na poličku. Tento příběh pro mne skrývá jedno rčení a to: v jednoduchosti je krása.
Prvních pár stran jsem litovala, že jsem si ji vybrala jako četbu k maturitě. Děj se táhl a tématiku moře obecně nemám ráda. Ale!
Později se děj přesunul k osamocenému rybáři na moři a k rybě. Od té chvíle jsem knihu hltala velkými doušky, až jsem se málem utopila.
A konec knihy? Nevěděla jsem jestli mám brečet, být naštvaná, nebo se radovat. Každopádně, k zamyšlení to bylo. Kdo touží po něčem neotřelém a nevšední výstavbě děje, hurá s knížkou do ruky.

11 03.09.2019

,,Nejlepší přítel člověka.''
Velice dojemná a nádherná knížka. Jistě se budu opakovat jako ostatní, když řeknu, že mě knížka rozesmála a několikrát rozplakala. (O to víc je to smutné, když víme, že většina věcí v knize, nejen dobré ale i zlé, se dějí v reálném světě.)
Člověka to také více zasáhne, když si sám s pejskem prošel něčím takovým, jako když je pejsek starý a musí k hodné paní do bílé místnosti.
Myslím na všechny pejsky, kterým se podařilo splnit poslání, a na ty kteří ho teprve hledají.

10 25.07.2017

Jako četba k maturitě to byl úžasný výběr a určitě se k panu Čapkovi několikrát za život vrátím. Víte, jeho příběhy mají vážně něco do sebe a to vopravdu hodně. Když si představíte, že tohle napsal bez toho aniž by existovala televize a v ní běžely apokalyptické filmy, které dnes známe.
Jeho fantazie byla bohužel ovlivněna hrůzami reálného světa, a tak je příběh skoro až tak reálný, že se možná co chvíli kontrolujete v zrcadle, zda také nemáte bílý flíček. Knihu jsem přečetla na jeden nádech a výdech a doporučuji všem, kteří touží po nahlédnutí do světa s Bílou nemocí.

9 03.09.2019

(SPOILER) Co tohle bylo?! Nechápu, jak někdo může napsat tak grandiózní příběh. Kniha mě doslova vcucla a já najednou běhala s členy Havraního klubu po ulicích Ketterdamu. Lezla jsem s Inej po kluzkých stěnách a mohla si oči vyplakat, když jsem se vrátila s Kazem do jeho minulosti. Autorka píše takovým způsobem, že jí věříte každé slovo. Jediné přes co jsem se nemohla přenést, byl věk postav. Možná Barrel je takové místo, kde musíte dospět a utvořit si skořápku proti vnějšímu světu, ale i tak mi to přišlo trošku přitažené za vlasy.
Každopádně knihu jsem dočetla v metru a hned jsem si musela jet pro další díl.

8 29.08.2021

Vážení čtenáři, vážené čtenářky. Je to tady. Tři měsíce a konečně jsem dočetla 6. díl Potterovské série. Před pěti lety, kdy jsem byla obdarována těmito knihami, jsem se ihned dala do čtení a udělala si Harry Potter maraton. Skončila jsem u čtvrtého dílu s tím, že jsem se probouzela ze snů, kdy mě knihy pronásledovaly a chtěly uhryznoutn kus končetiny. Nedávno mě trklo, že bych tuto sérii mohla dočíst a podařilo se mi prokousat až k šestému dílu, kterýžto jako film je můj oblíbený. No a co si budem ... i přesto, že v knize je Snape vykreslen snad ještě jako větší darebák, je pořád mou nejoblíbenější postavou.
Šestka narozdíl od ostatních děl mě bavila asi nejméně - málo akce, kouzel a napětí. Za to se dozvíme celkem důležitou část Voldemortova života.
Podtrženo a sečteno 3 a 1/2 hvězdičky je fajn.

7 07.12.2019

Knihu jsem do rukou brala s určitou představou, jak bude příběh z vyprávění od ostatních vypadat. Ale dokud si člověk sám nepřečte, nemůže a nemá právo soudit. S první stránkou začalo melancholické okouzlení, které měnilo barvy během příběhu. Překvapilo mě, jak rychle a dobře se četla. Jednou jsem si ji vzala do metra a kapitoly utíkaly stejně rychle jako stanice - během chvíle jsem se ocitla u konce knihy.
Někteří tento příběh přirovnávají k Romeovi a Julii. Ano, sice v obou případech jde o nešťastnou lásku, obě díla nesou v názvech jména hlavních hrdinů, ale ... . Podle mého názoru Petr a Lucie především ukazuje, jaký dopad měla válka na životy obyčejných lidí, ať se třeba jednalo o zamilovaný mladý pár.
Každo a pádně, knihu doporučuji všem 20 bodů z 10.

7 05.09.2019

Kniha se četla jedním dechem. Donutí vás se zamyslet nad spousty věcech, o kterých normálně neuvažujete. Velmi hezky napsané.

7 31.01.2017

Stejně jako si mě zavolala kniha Panda a dráček, i tato kniha uloupila velký kus mého srdce. Slova tak jednoduchá a tak krásná. Při dočtení jedné stránky, jsem se vždy pozastavila na několik minut, přemýšlela, zkoumala slova a prohlížela si krásnou ilustraci. Kniha potěší a pohladí na duši.

6 06.12.2022

Pokaždé když si chci přečíst knihu, nejprve se podívám na anotaci. Bůh ví, proč jsem u této udělala výjimku a dala se do čtení, aniž bych věděla, co mě čeká. V druhé polovině se kniha pro mne stala emočně tak náročnou, že jsem ji musela číst s častými pauzami. Myslím, že tento příběh si budu pamatovat do konce života.

6 03.01.2021

Tady ani slovy nejde vyjádřit, jaké pocity jsem měla, při čtení této knihy. Krásné, dojemné, jednoduché a něžné. Každá stránka mě na několik minut pozastavila ve vlastních myšlenkách ... a ty ilustrace jsou naprosto kouzelné.

5 27.09.2022

Kdybych měla prstem ukázat na knihy, do kterých jsem se zamilovala, Obraz by byl jednou z nich. Do příběhu jsem spadla jako Alenka do králičí nory a jen tak jsem z něho nevylezla. Plácala jsem se mezi stránkami a obdivovala každý charakter, každou myšlenku (a že jich bylo, panečku!). Kniha je také jedna z mála, kde jsem si nenašla zápornou postavu, i když u lorda Henryho by se o tom dalo polemizovat. Jenže jeho řeči byli někdy až tak děsivě skutečné, že to jednoduše nešlo.
Pouze jediná část mě na příběhu nebavila, a to když se Dorian vydal na cestu a sbíral hmotný majetek. Příliš mnoho popisu, příliš mnoho věcí ..... ale čert to vem, knížka je úžasná.

5 04.09.2019

No ... Jak se k tomu vyjádřit. Osobně jsem to nečekala, ale přečíst knihu mi trvalo pět měsíců. Musela jsem si dávat pauzy a v průběhu jsem četla jiné knížky. Možná to bylo tím, že jsem si dala Harry Potter maraton a už jsem se toho ,, přejedla". Ale zkrátka a jednoduše, po dočtení jsem zase měla pocit, že se kolem mě hýbe opravdová magie.
V příběhu, jako asi většina čtenářů, Dolores jsem chtěla vzít palicí po hlavě, Snapea jsem milovala (jop, je to moje nejoblíbenější postava), a dvojčata? Ty mám ještě radši, než předtím. Ale za to k Harrymu se můj postoj změnil. Začíná mi lézt trochu na nervy, tak jsem zvědavá, jak to bude pokračovat.

Spoiler!
Ochutnávka mých oblíbených scén s dvojčaty, protože těch se nikdy nemůžu nabažit.

Fred s Georgem přední obálku Jinotaje začarovali zvětšovacím kouzlem (...), takže Harryho obrovitá hlava (...) čas od času dunivým hlasem pronesla něco jako MINISTERŠTÍ JSOU MAGOŘI nebo UDAV SE HNOJEM, UMBRIDGEOVÁ!

(...), zjistil, že se hned za nimi schovávají Fred s Georgem, poslouchají zuřivé hulákání Umbridgeové a Filche a zalykají se potlačovaným smíchem.
(...)
,,Doufám jen, že teď na ně zkusí odstraňovací kouzlo ... Po každém takovém kouzlu se totiž naše ohnivé legrácky desetkrát rozmnoží."

,,Už se asi neuvidíme," oslovil Fred profesorku Umbridgeovou (...).
,,Jo, ani nám snad nemusíte psát," přidal se George (...).

A má nejoblíbenější:
,,Jo, Montague to na nás o přestávce taky zkoušel," oznámil George.
,,Jak to myslíš, zkoušel?" chtěl vědět Ron.
,,Nějak to nestih doříct," vysvětloval Fred, ,,nacpali jsme ho totiž hlavou napřed do té rozplývavé skříně, co stojí v prvním patře.""
(...)
,,Z toho, ale budete mít hrozný průšvih!"
,,Nebudem, dokud se Montague znovu neobjeví, a to může trvat celé týdny, nevím totiž, kam jsme ho poslali," (...)
(J.K.Rowling)

5 21.09.2017

Malý moment, tohle musím rozdýchat. Kniha mi přišla do života v tu chvíli, kdy jsem ji nejvíc potřebovala.
Není to žádná učebnice a přesto složité téma, podává jednoduchým způsobem. Kapitoly mě nechtěly pustit a několikrát jsem kvůli nim přejela stanici. Celá kniha stojí na příkladech z reálného života, takže na každé stránce se chytáte za hlavu a v duchu si říkáte: to znám! Přesně tohle se mi stalo!
Ovšem nejúžasnější na této knize je, že vám dává naději. Naději, že i ten nejsmutnější vztah, může skončit šťastně. Amen

4 18.05.2022

Nechtějte po mně jakoukoliv kritiku, protože Oscar Wilde si navždy ukradl kus mého srdce. Počínaje Obrazem Doriana Greye přes Slavíka a růži až ke Cantervillskému strašidlu. Řeknu vám jedno. Když jedu v autobuse a knížka mě rozesměje tak, že sotva popadám dech a ostatní se smějou tomu, jak já se směju, očividně to bude dobrá knížka. Samozřejmě každý má svůj humor, ale mně tenhle příběh sedl jak p*del na hrnec.

4 07.12.2019

Autorky styl psaní je kouzelný. Bavilo mě, jak si dokázala pohrát se slovy a vdechnout tak život nejen postavám, ale i celému Prythianu. Dokázala mě učarovat i tato jednoduchost: ,,(...), dokud jeho srst barvy uhlí, obsidiánu a slonoviny se nepřestala zvedat a klesat.''
Krásku a zvíře miluji a způsob jakým to Maasová pojala je, myslím, více než vydařený.
Spoiler!
Postava, která mi nejvíce utkvěla v hlavě, což jsem vůbec nečekala, je Rhysand. Ze začátku jsem ho nesnášela, ale ke konci jsem si ho zamilovala. Jsem zvědavá co s ním autorka zamýšlí dál. Jde se na druhý díl :).

4 22.08.2017

Přečteno jedním dechem. Jelikož jsem jako první viděla film, tak jsem se knížky docela bála, ale předčila moje očekávání. Ke knížce se budu znovu a znovu vracet.

4 18.04.2016

Po dočtení první knihy jsem byla docela skeptická, ale nakonec jsem ráda, že jsem druhému dílu dala šanci. Bavilo mě splynutí obou dějů a naprosto jsem si zamilovala novou postavu Carswella Thorneho. Ty jeho hlášky jsou naprosto geniální.
A jde se na třetí díl.

3 15.10.2022

No teda ... jedno velké wow!
Říkám vám, že takhle knížka, je naprosto úžasná. Kapitoly jsou kraťoučké, takže v nich není žádné zbytečné okecávání a to se mi moc líbilo. Velká životní moudra jsou shrnuta do jedné věty. Někdy se stalo, že právě jedna taková věta, mě zastavila na celý den a já jsem si hlavu mohla ulámat, jak jsem nad ní urputně přemýšlela.
Pokud se stejně jako já plácáte životem a nevíte co se sebou, určitě doporučuji sáhnout po této knize.

3 19.03.2022

Tak já vám nevím. Kniha Muž, který chtěl být šťastný mě dostala na kolena. Je to jedna z knížek, jenž si zaslouží čestné místo v mé knihovně. Ale tato ... nejspíš to bylo očekávání, se kterým jsem začala číst. Námět se mi moc líbil, ale ve chvíli, kdy se Johnatan dozvěděl věštbu, nedostavilo se žádné rozuzlení. A potom jako by se během příběhu zapomnělo na to, že se nad ním vznáší blízká smrt. I přesto Gounelle nezklamal a v díle se opět objevují myšlenky, které vám zamávají životem.

3 05.08.2021