Ava365
komentáře u knih
Na dosah ruky
Václav Erben
Výborná starší česká detektivka. Tuto považuji za jednu z nejlepších od tohoto autora. Přestože se děj odehrává hluboce v minulém století, nechybí příběhu napětí a chvílemi vyvolává i strach. Kapitán Exner je jedna z nejlepších postav české detektivky.
Ostře sledované vlaky
Bohumil Hrabal
Klasická Hrabalova novela plná poetických obrazů. Velmi zdařilá a notoricky známá je i filmová podoba s Václavem Neckářem v hlavní roli.
Dracula
Bram Stoker
Příběh natolik známý, že nemá smysl komentář. Jeden ze základních pilířů hororu.
My děti ze stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow
Dnes již kultovní záležitost. Nepotřebuje komentář.
Vítězný oblouk
Erich Maria Remarque (p)
Mistrovské dílo. Temná atmosféra a ukázka toho, co s mužem může udělat žena.
Džungle před tabulí
Evan Hunter (p)
Dnes již klasická kniha popisující těžký život kantorů na ne zrovna prestižní škole. Autor ji napsal pod jiným jménem, než pod jakým píše své světově známé detektivky.
Pět malých prasátek
Agatha Christie
Jedna z jejích nejlepších. Agatha Christie je mistrem detektivek s omezeným množstvím podezřelých na jednom místě.
Loutkové divadlo
M.W. Craven
Tady půjdu silně proti proudu. Ten název knihy odpovídá celému příběhu:-). Začátek byl celkem slibný - brutalita, za kterou by se nemusel stydět ani Chris Carter s Johnem Lutzem a Mo Hayder dohromady. Pak se vše rozplizlo a následovalo nudných 200 stránek. Nebýt vtipných replik Bradshawové, hrozilo, že knihu přiřadím k ostatním v kategorii nedočteno. Vnímavější čtenář musel již zhruba od poloviny tušit, o čem to celé bude. Pořád tu ale byla naděje, že to tak nebude. Bohužel bylo. Po přečtení celé knihy bylo zřejmé, že nechutné popisy brutality zde byly užity samoúčelně a pouze na efekt, takže se minuly účinkem. A třešničkou na dortu této slátaniny, plné jednoho klišé za druhým, bylo sladkobolné vysvětlení jména Washington. A ještě jedna věc stojí za zmínku. Takové množství zkratek a vysvětlivek pod čarou se hned tak nevidí.
Kdo je bez hříchu
Bo Svernström
Výborná kniha od mně do té doby neznámého autora. Text je dělený do krátkých kapitol a i díky tomu se dobře čte. Přestože jde o severskou kriminálku, postavy jsou tentokrát vcelku normální. I když už brzy tušíte, jak některé věci v příběhu jsou, stejně nejspíš neodhadnete celou pravdu, kterou se dozvíte až v překvapivém závěru.
Podzimní případ
Anders de la Motte
Nebyla to špatná knížka, jen si myslím, že by jí prospělo zkrácení.
Někdo cizí v domě
Shari Lapena
Zajímavý příběh s překvapivým koncem. Kniha je psána i zvláštním, nepříliš obvyklým stylem. Přesto mi tam k udělení plného počtu hvězdiček něco chybělo.
Kritik
Peter May
Ze všech mých zatím přečtených knih od tohoto autora byla tato nejslabší. Možná měl Kritik trochu smůlu, že se mi dostal do ruky až po přečtení Zpětného rázu, jinak by to "odnesl" spíš Zpětný ráz, který byl napsán později. Knihy si byly totiž hodně podobné. Rozdíl byl pouze v tom, že Kritik se týkal vína, zatímco Zpětný ráz hlavně jídla. Hlavní postava - Enzo Macleod mi byl tady těžce nesympatický. Ovšem ženy v jeho okolí to tak evidentně nevnímaly a chtěly ho všechny - mladé, zralejší, svobodné i vdané. Pozor spoiler !!! Pasáž s pašováním vzorků do USA působila téměř komicky. Myslím, že celní úředníci v USA jsou přece jen trochu chytřejší, a po té jeho "důmyslné pasti" by šli jako první. Vyzdvihnout tak lze pouze to, že P. May zná dokonale prostředí, o kterém píše, a to, že psát umí. Což ve finále není tak málo :-) Kladem je i celkem dost zajímavostí ohledně vína a procesu jeho výroby, které kniha obsahuje. Detektivní příběh i s jeho akčními scénami a konečným vysvětlením byl ale tentokrát slabší, a proto dávám 3*, ale knize by možná odpovídalo 3,5 :-)
Temná hra
Andy Maslen
Začátek super. Potom ale z knihy velmi vyčnívá snaha autora o šokování a efekt. Ono je asi čím dál těžší pro autory tohoto druhu literatury přijít s nějakým originálním způsobem zabíjení, ale tady je ta snaha příliš okatá. Navíc to, že detektiv si prostě zhruba ve čtvrtině knihy umane (bez nějakých viditelných a vyšetřováním podložených indicií, pouze na základě své intuice), že vrahem je ten a ten, působí skoro úsměvně. Což ovšem v "mrazivém" thrilleru není věc úplně žádaná. Trochu mimo realitu pak působí i protagonistův vztah se svým patnáctiletým synem. Scéna, ve které otci nabídne obejmutí, působí u mě, jakožto neanglosaského člověka, nepřesvědčivě a tak nějak sladkobolně a lacině jako z pera Rosamunde Pilcher.
Jak neuloupit smaragd
Donald E. Westlake
Neskutečně vtipná kniha. Dortmunder a jeho parťáci jsou úžasní a přestože jsou to vlastně zločinci, držíte jim palce.
Našeptávač
Donato Carrisi
Zpočátku mi chvilku trvalo zvyknout si na autorův styl, ale posléze se kniha začala jevit zajímavě. Bohužel zhruba od strany 140 se tam začalo objevovat takové množství nelogičností, že to u mě vyvolávalo téměř smích. V knize je tolik klišé(např. Mila a její sebepoškozování s následnou chirurgickou aktivitou) a zbytečného patosu(některé Goranovy výroky), že mi dělalo stále větší potíž v četbě pokračovat. Ovšem od strany 202 se už objevila taková snůška do nebe volajících blbostí (jinak se to nazvat nedá), že četba skončila a kniha zůstane nedočtena. Na druhou stranu...pokud bychom to brali jako literaturu naučnou, dozvíme se, že kdybychom byli natolik hloupí, jako jedna z policistek pracujících na případu(Mila), a napili se náhodou čaje neznámého původu od jednoho z možných podezřelých a cítili pak překvapivě nástup únavy a mátožnosti, stačí se střelit pistolí do deltového svalu, tím se nám tělem rozproudí adrenalin a my tím pádem neusneme...ty wo.e, to fakt ne.