ArrowM komentáře u knih

Mohl bych toho napsat poměrně dost, ale v podstatě bych jen napsal trochu jinak to, co už napsal Kobalt. Stanice Bazilišek je zkrátka silná, čtivá kniha a skvělý začátek jedné z nejlepších military sci-fi sérií.

2 19.02.2024

Tyhle komentáře píšu zpětně, takže mě nenapadá co jiného tu napsat, než: O něco lepší a obsáhlejší Stín svobody. Ve skutečnosti je to vlastně jedna kniha. Jednoho dne, až budu mít asi tak měsíc v kuse čas, tak vezmu tyhle dvě e-knihy a tu jednu knihu z nich udělám, páč i když to bude šíleně dlouhé, pomůže mi to se v tom orientovat. V této i té druhé knize sledujeme další protimantichorskou operaci bloku pod falešnou vlajkou, ve které náš starý známý Damien Harahap a další agenti pro Blok obrážejí nejrůznější planety, kde má Svaz alespoň nějáký zájem, a pomáhají destabilizovat tamní vlády pod ochranou solariánského ÚPB rozpoutáním povstání, jemuž přislíbí podporu, ale ne svojí, nýbrž mantichorskou. To vše má vyvolat ve svazu dojem, že manťáci proti nim hrají špinavě, a zničit Mantichorskou reputaci všude jinde, až všude začnou vypukat povstání dovolávající se pomoci, o které nikdo na mantichoře nevěděl, že má přiletět. A jasně že to nevyjde, páč Miki poměrně rychle dojde, o co jde a jaké to bude mít následky, jakmile se objeví první z revolucionářů, který se nespolehl na slepé komunikační kanály od mesanů. Jinak kniha se stále parádně čte a tohle všechno. I ti revolucionáři z plejády světů jsou celkem sympatičtí a některé z těch postav jsou důležité i později v hlavní sérii nebo To End in Fire, takže se vyplatí si tuto dvojknihu přečíst.

1 19.02.2024

(SPOILER) Tyhle komentáře píšu zpětně, takže mě nenapadá co jiného tu napsat, než: O něco horší a míň obsáhlý Stín vítězství. Ve skutečnosti je to vlastně jedna kniha. Jednoho dne, až budu mít asi tak měsíc v kuse čas, tak vezmu tyhle dvě e-knihy a tu jednu knihu z nich udělám, páč i když to bude šíleně dlouhé, pomůže mi to se v tom orientovat. V této i té druhé knize sledujeme další protimantichorskou operaci bloku pod falešnou vlajkou, ve které náš starý známý Damien Harahap a další agenti pro Blok obrážejí nejrůznější planety, kde má Svaz alespoň nějáký zájem, a pomáhají destabilizovat tamní vlády pod ochranou solariánského ÚPB rozpoutáním povstání, jemuž přislíbí podporu, ale ne svojí, nýbrž mantichorskou. To vše má vyvolat ve svazu dojem, že manťáci proti nim hrají špinavě, a zničit Mantichorskou reputaci všude jinde, až všude začnou vypukat povstání dovolávající se pomoci, o které nikdo na mantichoře nevěděl, že má přiletět. A jasně že to nevyjde, páč Miki poměrně rychle dojde, o co jde a jaké to bude mít následky, jakmile se objeví první z revolucionářů, který se nespolehl na slepé komunikační kanály od mesanů. Jinak kniha se stále parádně čte a tohle všechno. I ti revolucionáři z plejády světů jsou celkem sympatičtí a některé z těch postav jsou důležité i později v hlavní sérii nebo To End in Fire, takže se vyplatí si tuto dvojknihu přečíst.

19.02.2024

(SPOILER) Hodnocení Úderu ze stínů je pro mě poměrně náročná mentální gymnastika. Takže nejprve a bez mučení - kniha se mi četla dobře. Děj utíká, Miki, neboli admirál Goldpeaková, je fajn 'hlavní' (u novějších knih Honorverse tenhle termín tak úplně nefunguje) postava, ale vrací se nám i Ajvars Těrechov a jiné postavy z minulého dílu a sledování dalších mesanských intrik je prostě zábavné a čtivé. Weber stále zvládá vyvážit dialogy, technické vsuvky, politiku a akci do poměrně vyváženého mixu.


Teď přijdou 'ale'. Možná někoho naštvou, takže pokud už jste knihu četli a/nebo Honorverse znáte a máte problém s jakoukoli krytikou vašich oblíbených knih, dál už prostě nečtěte.


Kniha má jeden obrovský problém - admirála Jozefa 'od téhle chvíle budeš synonymem tuposti' Bynga. Byng je nafoukaný, arogantní, bigotní a především naprosto, ale naprosto tupý. Dokonce i Meč Simons z Cti královny vedle něj vypadá jako skvělý taktik a vzor vojenské brilantnosti. A ano - Byng není tak úplně záporák, ale tupý předmět, kladivo, jejž Mesanský Blok hodil ze střechy a čekal, až se rozmlátí o dole položenou nokii. Ale o kolik lepší by byla závěrečná bitva, kdyby:
a) solariáni nebyli kolektivně lobotomové,
b) Byng by přežil první výstřel (třeba proto, že by se přesunul na jinou loď) a dostal šanci pokusit se o nějakou obranu, než by se on sám vzdal.


Dostali bysme tak šanci na nějaký charakterový vývoj v budoucích knihách, páč my VÍME, že Byng nebyl naprostý tupec, byl jen zaslepený arogancí a nenávistí k mantichoře a kdyby dostal šanci, mohl se vypracovat na plnohodnotnou postavu. Protože kdyby přežil, co by zažil: výsměch, za to, že se vzdal, ponížení v očích svích známých a přátel, těch, jihž si vážil a jenž považoval za sobě rovné. Jinými slovy náraz do zdi. V tom vidím tolik potenciálu.


A tím jsme u toho závažnějšího problému.


Takřka všechny knihy Honorverza od této počínaje mrhají potenciálem toho světa a postav v něm a mě to strašně mrzí.

19.02.2024

(SPOILER) Ve stínu Saganamiho je za mně jedna z nejsilnějších novějších (ehm ehm 2009) knih Honorverse a za mě jedna z těch nejlepších. Zvlášť poslední knihy nejsou nějak extrémně napínavé (můj nejoblíbenější případ je Jacob Zavala a jeho pět torpédoborcům proti admirálu Dubrovskaje a jejím šesti (edit čtyřem) bitevním křižníkům, kde největší problém představuje Zavalova neschopnost několikanásobně silnější solariány nezmasakrovat). Oproti Stínu svobody a Stínu vítězství je kniha výrazně uzemněnější a skutečně se soustředí na postavy z jedné jediné lodi, jejihž potenciálu využívá na maximum, a to ať už Ajvarse Těrechova, naší známé Ginger Lewisové, Helen Zilwické nebo Abigail Hearnsové. Máme tu i scény odjinuď, ale jádro příběhu - tím myslím jak dějové, tak emocionální - je pevné a jasně dané - HMS Hexapuma, kapitán Ajvars Těrechov a hvězdokupa Talbot, chtějící se takříkajíc nechat anektovat a zachránit se před smrtícím objetím Solárního svazu a jeho Úřadu pro pohraniční bezpečnost - a samozřejmě lidé, toužící urychlit ono objetí a udržet Mantichoru hezky daleko. Máme tu tak teroristy, bojovníky za svobodu, intrikánské mesany a zkorumpované solariánské klientské státy, (zdánlivě) neschopné admirály a notnou dávku napětí ve finální bitvě. Skoro jako z prvních knih jako Stanice Bazilišek, Čest královny nebo mé oblíbené - Mezi piráty. Takže nezbývá než zopakovat - v rámci žánru a celkově dobrého literálního světa výborných pět hvězd.

2 12.02.2024

Na sérii o Percim Jacksonovi jsem narazil už jako odrostlejší teenager o vánocích 2020. Za okny vládl lockdown a já se potýkal s novou školou a možná proto mi tehdy přišla tak moc vhod. Pro pořádek, kniha je psaná v Ich-formě, má velká písmenka, krátké kapitoly a hromadu sarkazmu. Není to složité čtení. Avšak má taky fajn postavený svět, skvělé postavy a čte se úžasně snadno. Co natom, že je z ameriky předminulého desetiletí a že se inspiruje Potterem.

4 03.01.2024

Z nějakého důvodu mi přijde, že když Rick píše o Percim, je to tak nějak podivně nejopravdovější. Po původní sérii jsem přečetl spinoffové série i dvě další samostatně stojící a všechny jsou dobré, ale Percy byl prostě vždycky lepší. A tady to zase vnímám stejně. Stejný sarkasmus, stejné psaní, stejné hlavní trio, stejná lehkost, usedlejší, ale pro mě aktuální témata. V rámci žánru naprosto neodmyslitelných pět hvězd.

3 27.12.2023

Možná jsem to mohl napsat už k recenzi na první knihu série, ale mé čtení vlastně všech knich série probíhalo tak, že jsem seděl opřený o futra dveří vedle rozpálených kamen a smál jsem se na celé kolo. Kniha - všechny knihy série - má za mě skvěle pojatý humor, který je však dobře vyvážený s vážnějšími motivy, a to, alespoň za mě, velmi organickým, přirozeným způsobem, díky kterému jsem si tuhle i další knihy užil v plné víši, aniž bych ignoroval vážnější zápletky nebo mi humor připadal naprosto nemístný. Moře Nestvůr je možná krapánek slabší než jednička, ale u týhle série nejsem úplně objektivní, takže to bude zase pět hvězd.

1 27.12.2023

(SPOILER) Mám rád historické romány i alternativní historii a tak jsem si triologii Maxmilián po celkem slušných Žabách taky přečetl a výsledek je za mě až překvapivě fajn. Drnek zvládá předat složité historické (a pak alternativně historické), vojensko-politické, státnické i filozofické myšlenky celkem čtivou a vztřebatelnou formou. Titulní Maxmilián je takřka dokonalou "hlavní postavou" nebo vypravěčem pro podobný typ knihy. Jistě, v reálu víme, že skutečný Ferdinand Maxmilián Habsburkský se nechal konzervativci korunovat mexickým císařem, načež si je znepřátelil opatrnými liberárními reformami a až ho nesnášeli všichni a nakonec ho zastřelili, ale proč si tím, že v reálu politickým géniem tak úplně nebyl, kazit zajímavou fikci, že?

Navknize Deklarace závislosti je již zak trochu vidět vyčpělost tématu. Krom války s Pruskem a nestřílení panovníků se neděje skoro nic, ani ty intriky už nebyli tak dobré, a teologické části knihy (je jich výrazně víc než v předchozích) dovedou být vyloženě otravné, stejně jako to, že nyní náhle jakoby si Maxmilián bez modlidby ani neuprdl a pak mu za to vnuknutí nezapoměl poděkovat - a to se v první knize píše o caru Mikolášovi jako o náboženském fanatikovi(!). Abych to uzavřel, tak je Deklarace závislosti nejhorší ze série, ale celá triologie si udržuje dosti vysokou kvalitu.

2 14.07.2023

(SPOILER) Mám rád historické romány i alternativní historii a tak jsem si triologii Maxmilián po celkem slušných Žabách taky přečetl a výsledek je za mě až překvapivě fajn. Drnek zvládá předat složité historické (a pak alternativně historické), vojensko-politické, státnické i filozofické myšlenky celkem čtivou a vztřebatelnou formou. Titulní Maxmilián je takřka dokonalou "hlavní postavou" nebo vypravěčem pro podobný typ knihy. Jistě, v reálu víme, že skutečný Ferdinand Maxmilián Habsburkský se nechal konzervativci korunovat mexickým císařem, načež si je znepřátelil opatrnými liberárními reformami a až ho nesnášeli všichni a nakonec ho zastřelili, ale proč si tím, že v reálu politickým géniem tak úplně nebyl, kazit zajímavou fikci, že?

Válka na zkoušku je za mě vrcholem série. Je zajímavé sledovat cestu k válce, bitvy, jenž jdou Drnkovi skvěle, boj s "hydrou" i převrácení Viktora Emanuela a další a další intriky. Kvalitou velice podobná knize Námořník, proto hodnotím stejným počtem hvězd.

1 14.07.2023

(SPOILER) Mám rád historické romány i alternativní historii a tak jsem si triologii Maxmilián po celkem slušných Žabách taky přečetl a výsledek je za mě až překvapivě fajn. Drnek zvládá předat složité historické (a pak alternativně historické), vojensko-politické, státnické i filozofické myšlenky celkem čtivou a vztřebatelnou formou. Titulní Maxmilián je takřka dokonalou "hlavní postavou" nebo vypravěčem pro podobný typ knihy. Jistě, v reálu víme, že skutečný Ferdinand Maxmilián Habsburkský se nechal konzervativci korunovat mexickým císařem, načež si je znepřátelil opatrnými liberárními reformami a až ho nesnášeli všichni a nakonec ho zastřelili, ale proč si tím, že v reálu politickým géniem tak úplně nebyl, kazit zajímavou fikci, že?

Námořník je za mě zdaleka nejlepší ze série. Ne že by druhé dvě knihy byli nějak výrazně horší, jen je z nich nejzajímavější svím "wow" efektem, politickými intrikami a občasným bojem ve vyváženém mixu a vyhnula se teologickým pasážím, u nihž mám tendenci si říkat, jestli je autor vážně myslel vážně.

1 14.07.2023

Za svůj život jsem přečetl mnohé. Četl jsem fantasy a četl jsem sci-fy, četl jsem historické romány i literaturu faktu, četl jsem braky a veledíla, četl jsem detektivky, četl jsem klasiku, četl jsem rudou knihovnu, četl jsem knihy dětské, young adult i plně dospělácké knihy, četl jsem fanfikce, četl jsem amatérské překlady, amatérské překlady fanfikcí i anglické knihy se slovníkem při ruce, dokonce jsem přečetl dvě encyklopedie, nikdy jsem ale nečetl nic, co by mě tak dokonale zhnusilo, jako tahle bezatmosférická, téměř nečitelná slátanina bez jakékoli vnitřní logiky, se zprasenými postavami, s nanic příběhem...

Vyhněte se jí.

Fascinující kniha psaná poněkud strohým vojáckým jazykem, přesto překypující lehkým vtipem a dokonale nastolující atmosféru místa a doby.

Jednoznačně povinná četba pro každého, kdo se zajímá o historii, ať už Rakousko-Uherska, koloniálních bojů, první světové války nebo první republiky.

4 09.02.2023

(SPOILER) Původní Černá flotila představovala mé první setkání s military sci-fi a doteď patří mezi mé nejoblíbenější série. Avšak Torpédoborec nemá nic z toho, co činilo Válečnou loď skvělou. Zmizely ty dlouhé taktické souboje, už žádné manévrování přes celou soustavu, žádná střelba raket, u kterých nevíte, a ještě pěkně dlouho vědět nebudete, jestli jste trefili.

Navíc kniha vyloženě promrhává některé možnosti, které jí některé nové postavy dávají.

spoiler

Například taková Ella Marcumová. Kdo se netěšil na interakci pacifistické vědkyně s "bojovným primitivem" Wolfem?

Za příliš rychlý vývoj techniky, vedoucí až ke ztrátě taktických soubojů, a promrhané příležitosti nemohu hodnotit více než dvěma hvězdami.

09.02.2023