antuka komentáře u knih

Humanistická, skoro osvícenská kniha o tom, jak lidský důvtip a vynalézavost zvítězí nad lží a nenávistí. A smrtí. Marťan srší optimismem a důvěrou v lidstvo do takové míry, že tu nejen chybí jakýkoli záporák, ale dokonce i jen malou nepatrnou postavičku pokrytce, prospěcháře, remcala nebo cynika byste tu hledali marně. Děj odehrávající se na Marsu byl ještě do jisté míry věrohodný, ale situace na zemi byla spíš plochá. Potřebě více rozpracovat geopolickou situaci, politické obhájení monstrózní záchranné operace apod., které by si kniha tohoto rozsahu jistě zasloužila, se autor vyhnul tím, že jednotlivé složky záchranny líčil pohledem "zdola", tedy pohledem jednotlivých malých aktérů, kteří se na záchranně podíleli. Nevěřila bych, že někoho napadne v dnešní době něco tak průzračně laskavého, a vlastně naivního a utopického napsat, ale hlavn by mě nenapadlo, že mě bude bavit to číst!

18 30.09.2018

Třetí kniha od nakladatelství Gnóm! a zase trefa! Nikdy bych neřekla, že až budu říkat, že čtu ráda cokoli od ... tak místo tří teček nebude autor, ale celé nakladatelství. A zrovna v tomto případě, je vklad nakladatelství značný. Skvělý výběr povídek, výborný překlad, nádherné a uživatelsky přátelské zpracování (od formátu a tloušťky, přes hrubost papírového přebalu až po vychytávky, jako označování povídek hodinovými ručičkami, nebo grafické znázornění délky povídky v obsahu) a nápadité řazení. Obzvlášť oceňuju megavtipnou feministickou sekci, to byla jedna pecka za druhou - od ježíška (klidně až od toho příštího, nebo přespříštího) bych si přála knížku složenou jenom z takových kousků!

12 03.05.2021

Už dlouho jsem nebyla tak nadšená z nějaké nové knihy! Trhlina se přímo i nepřímo odkazuje k Záhadě Blair Witch, Twin Peaks, k Hory mají oči apod. (a normálně by vás to štvalo, že vám autor vysvětluje popkulturní odkaz, jako byste ho snad nepochopili, ale tady je to prostě proto, že hrdinové znají ty samé filmy, knihy a počítačové hry jako vy), a zároveň dělá pro literaturu něco podobného, jako udělala Blair Witch pro film. Autor mistrně pracuje s intertextualitou a neustálým zpochybňováním online zdrojů i svého vypravěče vytváří příběh ještě živější a věrohodnější, než by dosáhl v případě klasičtější formy vyprávění. Akorát na ten Tribeč už mě nikdo nedostane...

12 30.09.2018

Nejdřív mě zarazilo překvapivé množství otřepaných frází (pohlédl dolů a okamžitě toho zalitoval... slunce laskalo chloupky... řeka křišťálovým hlasem splétala hedvábnou síť... blablabla), ale sváděla jsem to na překlad, a překvapivě nesympatický moralista Servaz, ale říkala jsem si, že je to záměr. Ne, není, moralista není Servaz, ale autor, který má spoustu názorů na mládež, počítačový hry a porno, ale není schopen vystavět zápletku, aniž by se neustále uchyloval k nemožným náhodám a nehodám. O dementním zdůvodnění koně nemluvě. Ztráta času:-(

Tentokrát se k všeobecnému nadšení nepřidám. Nene, četlo se mi to sice báječně, obzvlášť poslední třetina knihy byla téměř strhující, ale tak nějak mám pocit, že mi to neřeklo vůbec nic. Faber mistrně zvládá kroužit stovky stránek kolem zajímavých témat, aniž by se jich doopravdy dotkl. Chvílemi jsem si sama připadala jako chudák Bea, která zoufale křičí napříč galaxiemi: "Tak už přestaň žvanit a konečně něco řekni! Nemusí to být zvláštní. Nemusí to být nové. Ale ať už je to proboha něco!"

12 24.11.2016

Poprvé jsem četla Americké bohy v omámení z Dobrých znamení a Nikdykde a jako líbili se mi, ale nijak zvlášť mě neuchvátili. Teď, když už jsem velká, mám vlastní peníze a můžu si dokupovat knížky, co jsem vždycky chtěla mít, doplňuju gaimanovskou sbírku. A zase jsem četla bohy v těsném závěsu za Nikdykde, ale zatímco steampunk je teď všude a jeho estetika už pro mě není tak překvapivá a uchvacující, jako když mi bylo náct, tak bohové, ach bohové! Milovala jsem každou stránku. Protože Gaiman umí sdělit tajemství, bez toho aby vám ho prozradil. A to je velká vzácnost.

11 05.04.2018

Spousta lidí si tu stěžuje, že takhle jednoduše by to nešlo, že je to nereálné, že by se ženy vzbouřily... To, že to v knize není, přece neznamená, že na to autor nemyslel. Svět, který nám Houellebecq ukazuje, je ale přefiltrovaný Francoisovým vnímáním a toho bouře nezajímají (v televizi to není a na venkově ho to neruší) a ženy vnímá jen jako prostředek pro utěšení vlastních potřeb, takže jejich vyřazení z veřejného života ani nevnímá (ostatně, v těch akademických kruzích jich stejně moc není ani v naší "emancipované" současnosti, takže co). To, co je zajímavé (a pro mě dost mrazivé) sledovat, je intelektuální konverze hlavního hrdiny a akademická obhajoba totalitarismu jinak, než na příkladu nacismu a komunismu. Obzvlášť oceňuju pasáž, kde Francois reinterpretuje Huysmansův život a tvorbu z pohledu této konverze a jak je to jednoduché. Protože přesně tak jednoduché to bohužel je.

11 20.03.2017

Čtu si fakt ráda, pokud možno skoro pořád, když neni co číst, čtu si klidně i nápis na balíku toaleťáku, ale málo co mě fakt potěší. Respektive, největší radost mám z knížek, ve kterých je spiknutí, zednáři, ilumináti, ufoni, indiáni, mytologie, biblické odkazy, ideálně všechno najednou, celý je to trochu meta a neni to blbý. Do této chvíle tuhle kategorii naplňovalo v podstatě jenom Foucaultovo kyvadlo (tzn. posledních deset let jsem byla v podstatě čtenářsky frustrovaná...). Takže mám vážně, vážně rádost, že už tam není samo! V Tajné historii Twin Peaks je tohle všechno a ještě Twin Peaks! Plus tahle knížka je fakt nádherná a přeju jí každému zmatenému fanouškovi seriálu. Na druhou stranu nevím, jestli by bez seriálu dávala takový "smysl".

10 09.10.2017

Nejsem křesťan, ale jsem hříšník (vědomí hříchu tu bylo podle Zmarchroba dřív než křesťanství), a tahle knížka mi občas přišla nechutně suchá a bigotní a občas strašně trefná a ty trefy byly bolestivé. A je jasné, že příště až jí budu číst, což nejspíš budu, tak mi bude připadat puritánská a trefná v úplně jiných místech, ale to už je osud člověka, jehož celý život je až do samého konce jenom zmítáním mezi dobrem a zlem.

9 03.04.2018

Tohle, že je May? Můj oblíbený May? Autor důchodcovské roadmovie slash detektivky? Tohle je tak přitažené za vlasy, otravné a nevěrohodné (hlavní motivace vražd? cože?!), že to směle konkuruje Minierovu Mrazu. Jednu hvězdičku dávám asi jenom ze sentimentu:-(

8 20.02.2019

Nejdřív jsem dala 4 hvězdy, protože zápletka byla trochu překombinovaná, ale pak jsem si vzpomněla na funebráka, co měl obličej tak dlouhý, že si ho mohl dvakrát omotat kolem krku a musela jsem své hodnocení přehodnotit.

8 12.12.2017

Z Pražského hřbitova mám rozporuplné pocity. Protože čtu i teoretického Eca, už jsem příběh o protokolech a o tom, jak vyfabulovaná konspirace může být příčinou skutečné konspirace (Thomasův teorém stručně - jevy považované za skutečné jsou skutečné ve svých důsledcích) četla minimálně třikrát. Tudíž jsem po prvních sto stránkách knihy tušila, co bude zhruba následovat a tady Eco tedy nepřekvapil. Na druhou stranu, jak tu čtu komentáře, možná právě to, že jsem znala pozadí děje už předem způsobilo, že jsem knihu nečetla jako thriller a nebyla tedy zklamaná. Pražský hřbitov není jednoduché čtení, ale je to krásné čtení, a není to thriller, je to mnohem horší, protože je mnohem blíž skutečnosti.

8 08.11.2017

S českou Alenkou je ta potíž, že vyšla ve dvou diametrálně odlišných překladech. Já jsem vyrostla na vydání, které přeložili Skoumalovi a ilustrovala Markéta Prachatická a miluju ho, dodnes ho považuju za svojí nejkrásnější dětskou knihu. Potíž je v tom, že v tomhle vydání se vyskytuje třeba Tlachapoud, kterýho nikde jinde nenajdete. Když čtete jakoukoli jinou knihu nebo film, který cituje Alenku, a že je, tak v nich najdete Žvahlava. Což je mírně matoucí, obzvlášť jste-li děcko. Ale nevadí, Císařův překlad se Žvahlavem teď vychází s ilustracemi Jana Švankmajera a já se nemůžu dočkat, až přidám ke své nejkrásnější dětské knížce nejkrásnější knížku dospělou. A bude to ta samá!

Tak dlouho jsem na ní narážela v jiných knihách, až jsem na Plochozemi narazila i v knihovně. Skvělá kritika jakékoli struktury, která nám připadá přirozená a přitom je společenská. V tomto případě to rozhodně není jenom zkostnatělá struktura viktoriánské Anglie, ale třeba i postavení žen ve společnosti (jak daleko je Abbotem popsané ženské volání jako prevence před ohrožením mužů od ženského zahalování?) nebo udržování naděje na lepší zítřky, které nižší vrstvy udržuje v poslušnosti. Přímo geniální je pak názorná ukázka toho, jak těžké je představit si něco, co je za hranicí naší představivosti, protože je to za hranicí našeho vnímání a tím pádem i pojmového aparátu (nahoru, ne na sever!).

6 23.02.2023

Fakt nesnáším, když si najdu nějakou knížku, začtu se, fakt se mi líbí, pak si ji tady chci přidat, jakože jí čtu, a v neprozřetelném okamžiku si přečtu některé komentáře. Myslim ty komentáře, které říkají "začátek fakt supr, ale konec odbytý", protože já jsem ještě v té fázi "fakt supr", ale už se začínám bát, kdy to tak moc supr nebude a kdy už to bude odbytý. A ne, nepomůže mi to vyhnout se nepříjemnému překvapení, jsem jenom nepříjemně nepřekvapená mnohem dřív. Nicméně jo, ten konec mi přišel odbytý. Sorry, budoucí čtenáři.

Na druhou stranu, do červnovočervencových veder neznám moc lepších knih! Konec nekonec.

6 11.10.2017

Stalo se vám někdy, že jste se s někým měli fakt rádi, mysleli jste si, že vám to vydrží celý život (láska nebo přátelství, to je jedno), že váš vztah je výjimečný, ale časem, plíživě a jakoby zničehonic, to už tak dobré nebylo a nakonec jste na sebe nemohli ani promluvit, protože vás pouhé pomyšlení na toho druhého rozbrečelo, rozčílilo, nebo uvrhlo do naprostého zoufalství? A vy jste marně přemýšleli, jak se to stalo, kde se to pos*alo a kdo mezi vás postavil tu nepřekonatelnou zeď, od které se veškerá snaha o blízkost nemilosrdně odráží zpátky? Tak Styron vám to v téhle knížce popíše - bez milosti, bez oddechu, bez špetky naděje pro vás zachytí sebenepatrnější hnutí mysli a citů, které mnohdy sami nedokážeme pojmenovat.

6 11.10.2017

Od téhle knížky jsem nečekala vůbec nic a dostala jsem toho vrchovatě:-) Protože i když se v ní dohromady nic neděje, je tak nějak mimochodem a úžasně uklidňující a mírná, plná takových těch běžných obav i běžných nadšení. Je to jedna z těch knih, které považuji za tak nějak malé, a pak zjistím, že mi uvízly. Nenápadná radost.

5 20.08.2019

Fenomenální! May opět využívá nespolehlivost lidské paměti, ale zatímco v prvním díle byly důvody poněkud přitažené za vlasy, tady zůstává nohama na zemi. A funguje to ještě mnohem líp! Za prvé, empatické líčení rozbíhajících se myšlenek člověka z Alzheimerem je samo o sobě vynikající a dojímavé, za druhé čtenář (tzn. detektiv) má všechny indicie, které lze získat a nemůže si na konci připadat podvedený (což se čtenářům Skály stát mohlo). Nevím, nevím, jestli se May dokáže v Šachových figurkách překonat, protože mám pocit, že v Muži z ostrova Lewis už dokonalosti dosáhl.

5 30.05.2016

S touhle sérií by to šlo od desíti k pěti, nebýt toho, že první díl byl teda absolutně nejhorší. Tady není ani takový problém v tom, že by to bylo tak přitažené za vlasy, jako to, že prostě od 30 stránky tak nějak tušíte, jak se bude příběh vyvíjet, včetně nečekaného zvratu. Taky mě dost štvalo, že autor nejdřív potřebuje, aby byl Enzo geniální mezi samými idioty a pak proto, aby nám mohl naservírovat zvrat v hollywoodských kulisách, se sám musí chovat jako naprostý idiot.

4 23.02.2023

Tahle knížka na mě působila takovým hipstřím dojmem. Spousta odkazů na trendy autory (Borgess apod.), ale zpracování a poselství (jo, tahle knížka se tváří, že jde o knihu s poselstvím/metaforou života/popkulturními odkazy) nic moc. Možná to bylo trochu postmoderně mnohoúrovňový, ale spíš tak jako formálně. Jako když si necháte narůst plnovous jako Rumcajs, ale nejsou v něm žádné včely, protože se tam přes šampónek a tužidlo nedostanou...

4 11.10.2017