annihilation komentáře u knih

Myslím, že člověk ani nemusí patřit mezi fanoušky kapely The Doors, aby tuto sbírku básní náležitě ocenil. Jim Morrison byl básník tělem i duší a dokázal do své tvorby mistrně odrazit svou inteligentní šílenost. Jeho básně jsou často silně existenciální, zmatené, krásně choré. Navíc je kniha rozdělena do dvou částí, z níž je jedna psaná anglicky a druhá obsahuje překlad, takže je možnost překlad (který je zde velmi dobrý, protože jde o volné verše) srovnat s originálem a plně se ponořit do velmi zajímavé poezie.

"Proč piju?
Abych mohl psát poezii.

Když se všechno zamotá
A vše ošklivé jde bokem,
Usne, pomíjí,
Člověk procitá a
Co zbude, je skutečnost.
Tělo je nadranc, zato
Duše tím víc sílí.

Odpusť mi, Otče, neboť vím,
Co činím.
Chci slyšet poslední báseň
Posledního básníka."

14 04.10.2012

Charles Baudelaire je pro mě jedním z nejoblíbenějších básníků vůbec, má totiž úchvatný smysl pro poetičnost a hru se slovy, která vám dokážou navodit škálu všech depresivních pocitů, na které si jen vzpomenete a zároveň se tomu obdivovat. V této sbírce jsem ale jeho typickou tvorbu jaksi postrádala, samozřejmě se mi spousta básní líbila, ale většina mě do jisté míry zklamala. Mám však pocit, že je to bohužel způsobeno překladem. Škoda jen, že neumím francouzsky, abych se tomuto vyvarovala.

5 04.10.2012

Charles Duroy se díky své dokonalé přetvářce dostane ze dna společnosti až téměř na vrchol – stačí se stýkat s vlivnými lidmi a hodně intrikovat – především mezi několika milenkami, se kterými si výborně pohrává kvůli jejich nezměrné naivitě.

Mám ráda, když je hlavní postava antihrdina – typicky kladné charaktery jsou občas nudné, ale když vidíte, kolik vtiskl autor negativních povahových rysů postavě přezdívané Miláček, nestačíte se divit. Na jednu stranu vás naprosto znechutí, ale stejně vás zajímá, jestli se mu další jeho lest vyvede a jak to s ním nakonec dopadne. Jde o velmi pěknou kritiku (nejen) tehdejší společnosti.

12 04.10.2012

Hezká útlá knížka, do které se však autorovi podařilo dobře vměstnat všechny věci, které tvoří celkový portrét tohoto egoisticky geniálního umělce. Dozvíte se zde něco z jeho života a čeká vás průprava jeho díly - od těch raných až po ta známá, která jsou vytvořena Dálího originálním způsobem. Akorát mě trošku mrzelo, že jsem zde nenašla všechna má oblíbená, protože u děl jsou zde hezké popisy, které poukazují na to, proč vznikala a čím jsou zajímavá, avšak v konečném dojmu to nevadilo.

7 04.10.2012

Velmi chytrá kniha od chytrého muže. Václav Havel se zde snažil zachytit sled svých myšlenek – hlavně o tom, jak by si představoval fungování našeho nově vzniklého státu. Takhle na první pohled to musí vyznít, jako by šlo o knihu ryze politickou, opak je ale pravdou – jde o dílo lidské. Inteligentní úvahy vám možná budou připadat poněkud optimistické – náš prezident vždy věřil v dobro a slušnost lidí. Pokud tedy nechováte odpor přímo k němu, podle mě stojí určitě za přečtení. Spousta krásných myšlenek vás opravdu donutí k jistému zhodnocení vašich názorů a představ, ale určitě vám nebudou násilně vnucovány žádné idey.

8 16.09.2012

Krásná alegorie kritizující stalinovský režim, ale kouzelným způsobem zapadající do současné doby. Zprvu krásná představa farmy zvířat, kde si zvířata tvoří vlastní rovný stát a pozdější zotročování je podáno krásnou, až téměř vtipnou bajkou. Různá zvířata navíc symbolizují různé druhy lidí – kůň je zde typický dříč, ovce znázorňují tupý dav. Kniha je velmi čtivá a chytrá, metaforicky poukazuje i na dějiny Sovětského svazu.
Zprvu se zvířata vzbouří svému pánovi a vymyslí si pak vlastní pravidla, která je mají odlišovat od lidí a dávat jim svobodu. Farmu začnou řídit prasata a později intrikovat, jak zrovna uznají za vhodné. No, určitě vám to bude při čtení připadat nějak povědomé. Protože jak jistě víte: „Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější.“

Ne každá jednovaječná dvojčata jsou stejná. O tom ví svoje Julie, která je povahově naprosto jiná, než její dvojče Samanta. Zatímco Sammi byla vždy umělecký typ, naše hlavní postava nade vše miluje vědu. Její nejnovější vynález, který dokáže proniknout člověku do krajiny jeho vzpomínek se nakonec rozhodne použít na své sestře, která z neznámého důvodu upadla do kómatu.
Možná takto námět nezní zas tak světoborně, ale v podání, které vám přichystá kniha je téměř magický. Autoři nám přichystali nejen velmi čtivý a napínavý příběh plný nečekaných zvratů, ale zároveň odkryli velmi zajímavé poznatky o lidské paměti. Některé naše vzpomínky nám zůstávají skryté, proč asi?

5 16.09.2012

Poutavý příběh krásného Doriana Graye, který zůstává mladým, kvůli vyslovené prosbě, že by dal duši za to, aby místo něj stárl jeho portrét, jistě okouzlí další a další generace. Vykreslená povaha postav, poutavý a nápaditý styl psaní a hlavně nesmírně chytré myšlenky vás vtáhnou do příběhu a nechají vás unášet Dorianovo proměnou a všemi těmi špatnými činy, které se promítnou jen v jeho obraze. Hnus lidské povahy, manipulace, sobectví, ale i spousta krásy, hloubky myšlenek a pokus o napravení.

„Za vším, co je na světě neobyčejné, vězí něco tragického.“

14 16.09.2012

Veronika se rozhodne zemřít, jenže její pokus o sebevraždu nevyjde. Ocitá se v sanatoriu pro duševně choré, kde poznává zajímavé lidi a jejich příběhy se propletou s jejím osudem. Veronika si svým nezdařilým pokusem poškodila srdce a zbývá jí jen několik dní života. Ty se rozhodne žít naplno a konečně dát svému životu smysl.
Motiv knihy je vlastně celkem depresivní, ale v podání Paula Coelho získává spoustu světlých myšlenek. Dává lidem pocítit, že by neměli popírat svou přirozenou osobnost…


Ukázka:
Někteří lidé v úsilí vytvořit si svět, kam by nemohla proniknout žádná hrozba zvenčí, příliš zesílí svou obranu proti vnějšku – proti cizím osobám, novým místům, odlišným zkušenostem – a nitro nechají nechráněné. Od té doby začne Hořkost působit nenapravitelné škody.
Hlavním cílem Hořkosti (Vitriolu, podle dr. Igora) je vůle. Lidé postižení touto chorobou si postupně přestávají cokoli přát a za několik let už nedokážou vyjít ze svého světa – protože obrovské rezervy energie promrhali na stavbu vysokých hradeb, aby realita byla taková, jakou ji chtějí mít.
Současně s tím, jak se vyhýbají vnějším střetům, omezují svůj vnitřní růst. Dál chodí do práce, dívají se na televizi, stěžují si na dopravu a mají děti, ale to všechno probíhá samovolně a bez nějakých silných vnitřních emocí – protože koneckonců vše je „pod kontrolou“.
Velkým problémem otravy Hořkostí je, že také vášně – nenávist, láska, zoufalství, nadšení, zvědavost – se přestávají projevovat. Po nějaké době už zahořklá osoba vůbec po ničem netouží. Nechce se jí žít, ani umřít, v tom je ten problém.

9 16.09.2012

U hlavní postavy nečekejte, že bude kladná (ale myslím, že i přesto si jí oblíbíte). Náš pokorný vypravěč Alex s partou dalších tří mladíků totiž velmi rád ponižuje a mlátí lidi. Jenže se tak nějak stane, že Alexe chytí a ten skončí ve vězení. Je mu nabídnuto, že ho propustí během několika dní na svobodu, když se zúčastní experimentu, při kterém by mělo dojít k vymazání jeho násilnických sklonů. A tak se stane. Jenže, neztratil zvráceným pokusem svobodnou vůli?

Kniha podle mě patří k jedněm z nejlepších vůbec, protože její autor měl originální nápad a nekopíroval ničí námět. Tématika je trochu drsnější, hlavně popisování násilných činů a podobně, ale hodně záleží na lidské představivosti. Celé dílo je poměrně čtivé, akorát že je psané slangem, který z velké části vychází z anglických slov, takže pokud patříte mezi němčináře, tak se asi budete muset často koukat do vysvětlivek. Ale věřte mi, stojí to za to.

7 16.09.2012

Ostroočko je přezdívka našeho hlavního hrdiny. Vysloužil si jí za to, že nechtěně zastřelil těhotnou ženu. Tahle událost se s ním vleče celý jeho život a on se snaží všem lidem sloužit, aby to nějak odčinil. Už prostředí, ve kterém vyrůstá je šílenost od shora dolů: Jeho otec si hraje na malíře a obdivuje Hitlera, jeho matka je naprosto lhostejná do té doby, než dostane velký zásah radioaktivním zářením.

Je těžké knihu takhle popsat, protože je příběh vyplněn spoustou zvláštních úvah, které často zesměšňují lidský druh a také ostře kritizují válku. Knihy od Kurta Vonneguta Jr. se všechny musí brát trochu s nadhledem, potom teprve zjistíte, že má velmi inteligentní (a také velmi černý) smysl pro humor.

7 16.09.2012

Dlouhý pochod je název nové soutěže. Výhra je lákavá – dostanete cokoliv, co budete chtít. S pravidly je to ale poněkud horší. Sto chlapců se účastní pochodu a nesmí se zastavit, ani zpomalit pod určitou rychlost. Pokud se tak stane, dostanou napomenutí. A po třetím napomenutí je konec…

Jestli znáte Stephena Kinga, tak vás asi poněkud drsnějším námět nepřekvapuje. Pokud ne, tak jedině doporučuji. Jeho styl psaní je nesmírně poutavý, protože dokáže věci popsat způsobem, že je nemožné si je nepředstavit. V této knize vlastně naráží na stupiditu soutěží a varuje, kam až by některé věci mohly zajít. Zároveň vám na papíře vytvoří hlavního hrdinu, který se Dlouhého pochodu zúčastní a vykresluje jeho pocity a zážitky, takže není nouze ani o poutavý příběh. A vsadím se, že mu celou dobu budete držet palce, aby vyhrál.

11 16.09.2012

Vždy je pro mě těžké mluvit o Malém princi a o tom, proč je právě on tak jiný. Všichni tuto knihu v raných letech neměli rádi, ale mně jí prý rodiče museli číst v jednom kuse. Možná má malá dětská duše podvědomě tušila, že z tohoto krásného příběhu budu čerpat myšlenky ještě po mnoho let. Spousta lidí se ohrazuje, že je naivní. Jak říká Descartes: "Existuje jedna vada společná všem smrtelníkům: to, co je obtížnější, považují za krásnější." A tak tomu také bývá u spousty kladně (ač v mnoha případech oprávněně) hodnocených děl, která oplývají niterními úvahami nad lidským bytím. Ale právě proto je Malý princ výjimečný. Životní hodnoty Saint-Exupéry nelíčí pomocí složitých slov, ale podává je s přirozenou lehkostí pohádkového díla. Lze snad lépe popsat lásku, než jako květinu s trny? V celém příběhu není ani jediné prázdné místo; naprosto brilantně svým osobitým způsobem přivádí čtenáře k úvahám nad životem, avšak tak jemným způsobem, že pocity po přečetní v něm zůstávají kladné.
A kdybyste náhodou někdy cestovali africkou pouští, postůjte na chvíli pod tou hvězdou...

16 16.09.2012

Osamělý poutník je kniha povídek, respektive příběhů, které Jack Kerouac zažil a podává je svou typickou formou. Upřímně, nevím, jestli knihu doporučit nebo ne – nejsem si totiž jistá, jestli se mi přímo líbila. Občas, když čtu Kerouaca, absolutně mě znudí a znechutí svým přístupem k životu a mám sto chutí knihu zahodit někam hodně daleko. Ale vzápětí napíše něco tak krásného, že si mě svou poetičností znovu získá. A právě asi celá tahle labilita a zmatek, který tvoří jeho nekonečná souvětí, mě nutí číst další a další řádky.

"Na ulici je zase vše dokonalé, svět je stále prostoupen růžemi štěstí, ale nikdo z nás to neví. Štěstí spočívá v tom, když si uvědomíme, že všechno je to velký podivný sen."

8 16.09.2012

Hlavní postava – Ema Bovaryová – se ve svém manželství trápí, ačkoliv má na první pohled vše k tomu, aby byla spokojená. Jenže neovladatelná touha po dokonalé lásce a vášni jí přivádí k šílenství. Právě pro tenhle nápad se mi námět knížky líbil – spousta lidí zůstává nespokojených ve vztahu, touží po něčem jiném, po něčem, co si myslí, že je bude více naplňovat a uspokojovat touhy jejich těla i duše a z toho všeho nenaplnění postupem času vzniká jistá nesnášenlivost k partnerovi. Co mě dále příjemně překvapilo, byla právě hlavní postava – ať už chcete nebo ne, čím víc toho přečtete, tím méně jí budete mít v oblibě. Právě to, že není kladná a místy si říkáte, že je až ubohá, knize dodává na reálnosti. Bohužel ke konci je kniha už trochu více plytká, ale dle mého názoru určitě stojí za přečtení, protože byla v dějinách literatury počátkem něčeho nového a určitě v ní narazíte i na dost zajímavých úvah.


„V hloubi duše však čekala, že se něco stane. Jako námořníci, když jsou v úzkých, se rozhlížela zoufalýma očima po osamělosti svého života a hledala v dálce na mlžném obzoru nějakou bílou plachtu. Nevěděla, jaká náhoda, jaký vítr ji přivane až k ní, k jakému pobřeží ji zanese, zda to bude šalupa nebo velká zámořská loď se třemi palubami, zda bude naložena úzkostí nebo až po okraj plná blaženosti. Každé ráno, když se probudila, doufala, že dnes připluje, a naslouchala všem zvukům, znenadání vyskakovala, divila se, že nepřijíždí, potom při západu slunce, čím dál smutnější, toužila opět po zítřku.“

10 16.09.2012

Démon bloudící světem se chce napravit, vrátit se zpět do doby, kdy mohl cítit štěstí, víru i lásku. Zamiluje se do princezny Tamary. Té zemřel snoubenec a proto odešla do bezpečí kláštera, ale jsou spolu s Démonem v jakémsi citovém kontaktu. Jenže, může toto spojení skončit dobře?

Možná to je tím, že jsem měla vždy obdiv k autorům, kteří dokážou napsat dlouhou a smysluplnou báseň a vsadit do ní zajímavý příběh, ale dílo se mi vážně líbí. Spousta krásných veršů a také poukázání na to, že i někdo zlý se může změnit, ale jen když mu to společnost a řád umožní.

12 16.09.2012

„Válka je mír, svoboda je otroctví, nevědomost je síla.“ Tyto hesla razí totalitní režim zobrazený v knížce. Hlavní postava jménem Winston Smith se snaží vymanit z manipulace a dohledu, pod kterým jsou všichni lidé na světě. Ten je v této době rozdělen do tří zemí, které spolu střídavě válčí a navazují spojenectví, což slouží jako skvělá záminka k ovládání lidských životů. Samozřejmě je tu mnohem víc lidí, než jen Winston, kteří nechtějí dál žít v takovémto režimu, jenže něco jako spojenectví je naprosto nereálná myšlenka, protože jsou všichni nepřetržitě sledováni a jakýkoliv odpor je přísně trestán. Velký bratr tě sleduje!

Velmi ponurá kniha vám musí vzít dech, protože ač je psaná o minulosti, vzbudí ve vás oprávněný strach, že je o budoucnosti, ne-li spíše o přítomnosti. Ovládání lidské mysli a její naprostá kontrola, no, nehodilo by se to někomu? Toto dílo vás donutí celou dobu přemýšlet nad všemi těmi ironiemi, na které poukazuje, ale zároveň je velmi čtivé a zábavné. Hlavní postava není typický dokonalý hrdina, který umí vše a z každé špatné situace vyvázne, jak to bývá ve spoustě knih, ale je to obyčejný člověk s vůlí opravdu žít, což se ve světě, který je zobrazován, nedá. 1984 patří k jedné z nejoblíbenějších knih vůbec a jsem si jistá, že velmi oprávněně.

13 16.09.2012

Kniha popisuje příběh Billyho Pilgrima, který se jako zajatec dostal do Drážďan, kde úplnou náhodou přežil jejich nechvalně známé bombardování. Po tom všem začne tvrdit, že ho unesli mimozemšťané a že cestuje časem tam a zpátky, takže ho mají všichni za starého labilního blázna.

Je vždy těžké nějak popsat Vonnegutův příběh, ale stejně je víc důležité soustředit se na myšlenku. Tato kniha je vázána na autorův zážitek, kdy opravdu za 2. světové války pracoval v Drážďanech na jatkách a zažil celou tu hrůzu spojenou s nálety. Samozřejmě že je kniha plná kritiky války jako takové a Američanů právě za bombardování Drážďan. Dále se klasicky zamýšlí nad životem a to vše podává svým stylem plným černého, avšak velmi chytrého, humoru.

12 16.09.2012

Jde o skvělou knihu zabývající se lucidním sněním – autor je v tomto oboru průkopník, sám vedl výzkum, který luciditu prozkoumal a prokázal a všechny tyto věci zkoušel především sám na sobě, takže ví, o čem mluví a dokáže to popsat. Zabývá se zde tím, jak lucidní sny vznikají, jak je navodit a především jak je využít. Věděli jste, že se tato metoda dá využívat nejen k sebepoznání (a i následnému smíření se sebou samým), ale také v boji proti fobiím?

Jelikož jde o celkem novou publikaci, výzkum je více celistvý a také přesnější – například Freud dříve neměl takové možnosti, jaké jsou teď a vycházel hodně ze spekulací a domněnek. Pokud vás toto téma zaujalo, vřele doporučuji – kniha je velmi čtivá i pro laika, dokonce i zábavná (což je u odborných knížek příjemná změna) a dozvíte se spoustu zajímavých a užitečných věcí. Jediné, co bych vytkla je, že se nezabývá žádnými negativními (ať už psychickými či fyzickými) účinky, ale možná to je schválně.

7 16.09.2012

"Byl pozdní večer - první máj -
večerní máj - byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech."

Často se první sloka Máje učí na školách nazpaměť, ale já si kladu otázku - proč? Říká nám tato sloka něco o básni? Takto vytržená může vyznít jako pouhá oslava přírody, do které zapadá člověk a jeho idea naplněné lásky. Avšak v Máchově díle je motiv přírody použit přesně naopak – krásná nespoutaná krajina je zde kladena jako tvrdý kontrast s lidským utrpením a bezmocí. Někdo by mohl namítnout, že sám autor v doslovu podává vysvětlení, že jde o oslavu krásné májové přírody, zcela zřejmě však tento doslov napsal jen proto, aby dílo bylo vůbec vydáno.
Kontrasty jsou právě jedním z hlavních motivů a východisek Máchovo díla. Balancování mezi životem a smrtí, jemná jarní příroda a depresivní představa popraviště,"na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal". Mácha rozevírá hlubokou propast mezi lidskou individualitou a společností, uměním a reálným životem, rozdíl mezi sněním a krutou skutečností. V některých dílech bývá souboj polarit nutností, která vede ke smíření, avšak u Máchy ústí v pocit nedostatku. Přesto jsou protipóly neodmyslitelně spojeny. I přes cenu nekonečné bolesti.
Nutno dodat, že jako silný symbol se v tomto díle jeví země. Země v Máji figuruje nejen jako kontrastní příroda, ale i jako počátek a zároveň konec: "Ach zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou i hrob můj, matku mou", země je podstatou tvoření a ničení, života a smrti.
Autor se v tomto díle dotkne otázky, jestli existuje i něco po smrti. V posmrtný život nevěří, snad ani nedoufá. Smrt je totiž ponurý cíl, má v ní dojít k završení temného života každého jedince.
Dílo provází jakási životní cesta, která končí tragicky. Ke konci básně jako by se Karel Hynek Mácha vtělil do zlého lidského osudu, pomocí ich-formy se najednou stává součástí příběhu; přebírá bolest na svá bedra. Tímto jako by se sám stal romantickým hrdinou. Strhne čtenáře svou upřímností. Ten je nucen pochopit, že jde o ryzí formu umění, protože vychází přímo z básníkova nitra.

13 16.09.2012