Anna 13 komentáře u knih

Zatraceně...


Tohle je...
...nezapomenutelné.

I když je z této série poměrně slušný fenomén, stejně mě nikdo nevaroval, že se takhle zamiluju a nedokážu to odložit. A že představa, že jednou dojdu na konec, bude tak nevýslovně krutá.
Já všechny nezasvěcené varuji: Allie a Kaden jsou hrdinové, kteří jsou tak dobře napsaní, že je poznáte skrz naskrz a vytvoříte si k nim silná pouta, která nezpřetrháte. Jejich trpělivé a neskutečně nápadité sbližování je koncertem pro duši. Je to taková krása. Příběh je tak excelentně vystupňovaný... Je to tak překrásně zamilované...

Jak je možné, že jsem díky Kadenovi Whiteovi skoro zapomněla na Deana Holdera? Kluk Mony Kastenové překonává kluka Colleen Hooverové...

Boží.
Nejbožštější.

Srdcová záležitost. Jednou provždy.

11 27.09.2020

(SPOILER) Příliš mě nezasáhla.
Zaujala mě. Zpočátku jsem knihu hltala. Pak nastoupila hluchá místa - scény, které sloužily jen na zaplnění stránek - nic moc nepřinesly příběhu ani čtenáři, který knihu četl.
Někdy to na mě působilo zbytečným a plytkým okecáváním, pak mě to zase silně zaujalo, následně nadšení znovu zvadlo.
Je to taková nevyvážená kniha.

Přesto nemohu říci, že by nebyla dobrá. Zabývá se otázkou konečnosti - smrtelnosti. Osaměním a stárnutím. Časem. Časem splašeným, plynoucím i táhnoucím.
Mnohem víc bych asi s knihou souzněla na prahu padesátky. To bych se pak Plachetnicí na vinětách nechala unášet...

Není pro každého. Někomu dá vše, dalšímu nic. Není líbivá.
Ale myslím, že velmi dobře odráží život. Ryzí život.

I když knihu hodnotím "jen" třemi hvězdami, nevylučuji, že se k ní v životě vrátím...


"Jak to mohl přežít? Vypít studnu rumu..."
"Třeba je to naopak. Musel vypít studnu rumu, aby to přežil."

11 23.09.2020

Literární drahokam...
Drahocenný klenot, který nás všechny přežije... Příběh, ze kterého bude jednou klasika.

Tahle kniha je tak hlubokomyslná, tak magická a tragická. Plná jedinečné atmosféry...
Je drsná, a přesto vnímavá a empatická...
Nikdy jsem nic podobného nečetla a věřím, že kdo prožije Volání netvora, nikdy na to nezapomene. A bude se k tomu vracet...
V příběhu malého chlapce a oživlého tisu je tolik moudrosti, lidskosti a života.

Já nemám slov. Tohle je umění. Tohle je poctivý příběh s dalekým přesahem...

Když vás netvor zavolá, tak mu odpovězte... Vyslyšte ho. Momentálně není nic důležitějšího.


"Ty mi budeš vyprávět příběhy? A to jako má být strašidelné?"

11 23.08.2020

"Často míval otevřeno dlouho do noci - zrovna tak jako bývalo často zavřeno celé dopoledne."

Obchodník s hudbou je milostný dopis hudbě. Skladatelům, textařům, umělcům, interpretům, obchodníkům, hudebním nástrojům, notám.

Když čtete tuto knihu, máte takovou chuť se ponořit do své oblíbené hudby. Protože zdejší literární hrdina Frank vás ji naučí poslouchat úplně jinak než doposud.
Nebo si toužíte poslechnout všechny ty skladby, které tu jsou popsané tak, jak jsem to ještě nikdy nezažila. O konkrétních dílech jsem nikdy nečetla ani neslyšela tak vznešené "recenze". Bylo to úchvatné.
Všichni známe Beethovenovu Měsíční sonátu. Ale nevěřím, že je tu někdo, kdo by si ji během čtení znovu neposlechl.
Tahle kniha ve mně probudila touhu po hudbě. Chtěla jsem raději poslouchat než číst. Je to tedy dobrá nebo ne zas tak dobrá kniha? Když dokáže ve čtenáři vyvolat takovou touhu, která je ale zároveň větší než v knize pokračovat?
Je ale nádherné zabrouzdat na Youtube ke skladbě, která se v knize objevuje a pod ní najít sloupec komentářů, kde lidé píší, že ji poslouchají právě díky Obchodníkovi s hudbou. To mě dojalo.

Příběh je to nostalgický, často velmi bolestný. Odehrávající se v Anglii na konci osmdesátých let. V době, kdy vinyl bojoval s CD. A kdy se za něj s obdivuhodnou troufalostí a odvahou postavil jeden muž, který hudbu miloval více než cokoli jiného. Frank je postava, která ve vás bude žít už navždy. Vzpomenete si na něj pokaždé, co budete poslouchat hudbu. Pokaždé, co ještě někde zahlédnete gramofon.
Jeho poslední větu potřebujete slyšet. Protože potřebujete vědět, že on na stránkách této knihy bude žít věčně.

Děkuji... Nebylo to dokonalé, ale bylo to krásné. A jistým způsobem nezapomenutelné.
Těším se na autorčiny další knihy. Jsem na ně velmi zvědavá.

11 14.08.2020

Musím být upřímná...
Prakticky celá kniha mě nudila...

Jsem fascinovaná tím, že zrovna tato kniha má tak silnou fanouškovskou základnu, že se vtiskla do tolika srdcí. Nějak nerozumím tomu, co všechny ty čtenáře uhranulo.
Dle mého děj knihy neměl žádnou atmosféru. Netuším, zda to bylo tím, že byla psaná v dopisech, protože tento nápad se mi naopak moc líbil. A zpočátku mi připadalo, jako bych četla cizí korespondenci, jak to bylo uvěřitelné.
V příběhu jsem se zkrátka necítila jako doma. Nebyla jsem v něm uvelebená. Prostředí některých knih považujete až za náhradní domov, jak moc ho máte zmapované. Ale tady se mi nelíbilo.

Celé mi to přišlo napsané z důvodu toho, aby autorka vylíčila vše, co se dělo na Normanských ostrovech za druhé světové války. Cítila jsem z knihy naléhavost. Shafferová měla asi velké nutkání podat světu zprávu o okupovaném ostrově Guernsey. A do příběhu toho našroubovala tolik, že se mi zdálo, že mají být postavy snad jen prostředníci, kteří mají vše sdělit. Každý z nich nesl břemeno nějaké vzpomínky nebo události.
Mohlo se to zdát jen mně, ale příběh nevycházel z fiktivních postav, ale postavy vznikly na základě reálných událostí a dle mého to bylo dost poznat.

Můj komentář zde nemá žádnou váhu, neboť mě dvě stě čtenářů přetlačí opěvnými ohlasy. A asi je to tak dobře.
Cítím se zvláštně, že na mě její kouzlo nepůsobilo. Ale možná jsem čekala něco jiného. Možná více literatury, více čtenářů, více děje točícího se kolem knih. Ale válka zde měla přednost. A tak to asi mělo být...

11 20.06.2020

Bravo, Jodi. Bravo.

Tuto knihu bych doporučila každému extremistovi z hnutí pro život. Každému, kdo chodí na veřejné demonstrace proti potratům. Kdo soudí ty, v jejichž situaci se nikdy neocitl. Kdo klade práva embrya nad práva dospělých žen.
I já kdysi patřila do této skupiny a vyznávala extrémní názor. Ovlivněná emocemi, touhou po mateřství, výukou ve škole, médii, věkem.
Každý extremismus je špatný. Téměř každý vede k násilí.

A o tom je tato kniha. Jodi Picoultová vypráví příběh žen a lékaře, kteří zůstanou uvěznění za bílého dne na potratové klinice mužem se zbraní.
Příběh autorka popisuje pozpátku, tedy od konce na začátek. Překvapilo mě, kolik čtenářů má problém s retrospektivním vyprávěním a nechápou jeho důvod. Jsem přesvědčená o tom, že kdyby příběh plynul posloupně, ztratil by něco ze své dramatičnosti a tajemnosti. Plánuji si však v budoucnu tuto knihu přečíst od konce, ale zároveň tím pádem od začátku, abych si svou tezi potvrdila či vyvrátila. A třeba přijdu na něco dalšího, uvědomím si něco jiného.

Tato spisovatelka je mistryní v tom, kolik otázek ve vás, jako v člověku, dokáže vzbudit. Rozpitvá vás. Nahlédnete do kontroverzních témat z tolika možných úhlů pohledu. Budete soucítit s lidmi - i když fiktivními, o kterých byste si nikdy nemysleli, že je někdo dokáže před vámi polidštit. Spatříte neviditelné. Odhalíte sami sebe. Budete se možná za sebe i trochu stydět. A změníte své názory. Ti citlivější a rozumnější, ti, co dokážou vidět věci objektivně a vcítit se do lidí (nebo alespoň do fiktivních postav), zcela jistě uvidí problematiku jinak než před začátkem čtení.
A to je vzácnost. Když kniha dokáže změnit život. Neboť změna nahlížení na určitou záležitost je změnou v životě.

O totálně nečekané zvraty se autorka postarala hrdinkám Janine, Bex a Izzy. Jednu označíte za pokrytce, u druhé budete zírat s otevřenou pusou a ta třetí vás svou sílou a bezednou láskou dojme.

Proč se to osudové ráno na klinice v Mississippi střílelo? Kdo je útočník? Proč osud spojil hlavní hrdinky dohromady? Kdo vyjde z děsuplných hodin jako vítěz? A bude vůbec nějaký poražený?

Možná jste si pokládali otázku, jak může lékař, který denně provede několik potratů, sám se sebou žít. Možná jste se ptali, jak se sám sobě zodpovídá a čím své konání oddůvodňuje. Možná vás nenapadlo, že je odpověď prostá...
Možná vás zajímalo, co cítí žena, která prochází kolem tlupy demonstrantů na potratovou kliniku.
Možná jste si mysleli, že nikdy neporozumíte muži, který ve jménu Boha tasí zbraň na lidi, kteří upírají život nenarozeným, ale navracejí ho do rukou dospělých žen. Možná vás nenapadlo, že by to mohl být otec, který něžně své dceři roky česal vlasy a každý večer četl pohádku před spaním. Třeba jste netušili, že před tím, než se proměnil v netvora to byl člověk. Člověk, co miloval. Možná příliš...

Možná zastáváte názor, že žena nemá právo o sobě rozhodovat, když je těhotná...
Či si myslíte, že potrat není smrt a dítě v děloze do určitého týdne není dítětem.
Třeba jste nestranní a posuzujete každou ženu a její příběh individuálně...
Možná si myslíte, že se vás tento problém nikdy týkat nebude a tudíž vám nestojí za pozornost.
Ať jste kdokoli... přečtěte si tuto knihu. Budete obohaceni.

Picoultová napsala, že legislativa je černá nebo bílá, ale životy žen jsou v různých odstínech šedi.
Tato kniha je ve všech možných i nemožných barvách, emocemi nacpaná k prasknutí. Laskavá, trefná, bolestná, pravdivá a mocná.

Již posedmé se Jodi Picoultové klaním. A děkuji.

11 29.12.2019

Neskutečný čtrnáctidenní zážitek...

Pan King vás unese do úplně jiných světů, které opravdu stojí za to poznat. Stojí za to se z nich ponaučit, popřemýšlet o nich, pokochat se jimi, užít si atmosféru a nechat ji na sebe plně působit.

Povídky je třeba si umět vychutnat, jak sám King vždy ve svých předmluvách a úvodech zdůrazňuje. Proto jsem si je pečlivě vybírala a nechala se jimi políbit... Některé vyšuměly, ale většina z nich ve mně stále přebývá. Další z nich mě možná brzy opustí, ale povídky jako Ur, Duna, Posmrtný život, Morálka nebo Nekrology ve mně asi zůstanou napořád. Jsou to skvosty, nad kterými žasnu.

Tato sbírka je hororová, ale poprvé mě King spíše nutí přemýšlet a filosofovat než se bát. Což je úchvatné. Je to nové a prostě... báječné.
Bazar zlých snů je opravdu příhodný název, neboť každá jednotlivá povídka bude vaše noční můra.

Stephen King je Bůh, je to král, vládne literární atmosféře.

Navždy v mém srdci... Děkuji, za všechna čtenářská odpoledne s Vámi, mistře. Večer a v noci si na Vás netroufám. Tak moc dobrý jste...

11 16.12.2019

Po dočtení budete absolutně vyždímaní. Emocionálně, mentálně,...
Na jednu stranu budete asi rádi, že už to máte za sebou, protože je to síla a někdy je čtení tak těžké, že si musíte dělat pauzy...

Nějaká oddechovka je po této četbě nutností...


Na knize mi vadily dvě věci: ten neskutečně drsný a pro mě zcela nepochopitelný rasismus (hlavně ze stran Turka a jeho "sekty") a dále to, že ve mně kniha vyvolávala pocit, že bych se měla stydět za to, že jsem bílá...
Tyto dva aspekty ale absolutně přebily dechberoucí postavy doslova z masa a kostí, případ, na který se dalo pohlížet z mnoha stran a celá atmosféra příběhu, která gradovala v absolutně famózní finále. (Kennedyinu řeč mám chuť si vytisknout.)

Neříkám, že souhlasím s posláním celého tohoto vyčerpávajícího příběhu. Ale ani nemohu nesouhlasit. Složitost těch otázek, které Picoultová zaseje do čtenářovy hlavy, si žádá mnohem více času a ještě více zkušeností, které navíc my Češi možná ani nemůžeme nasbírat.


Každopádně se vžijte do kůže Ruth. Alespoň na těch 500 stran.

11 11.07.2019

Já jsem unešená a rozbolavělá... a smutná.

Sparks každou svou knihou dokazuje svůj talent a jeho hrdinové lámají srdce mnoha čtenářům po celém světě. Tato kniha - ačkoliv je jiná než všechny, co jsem od něho četla - se řadí mezi ty TOPKY. Je o rodičovství a manželství. Scény, kterými jsou stránky vyplněny jsou mnohem uvěřitelnější než ty z jeho jiných, velmi sladkých knih.

Myslím, že tu chtěl vykreslit především lásku sourozeneckou a otcovskou, protože láska partnerská ustoupila do pozadí.

Kniha je velmi čtivá, do životů postav se rychle vžijete a jakmile pár hodin nečtete, začnou vám chybět. I když má kniha přes 500 stran, přečtená je za den dva.

SPOILER:
Navždy mi zůstane v srdci Marge, která bolestivě a dojemně umírala, až se mi svíraly útroby. Bylo mi to neskutečně líto a z té rodinné atmosféry a nespravedlnosti mi ukáply slzy.

Plusem je i přenádherná obálka.
Všem doporučuji. Ať už jste příznivci Sparkse či ne, kniha si vás získá naprosto obyčejnými hrdiny, kterými byste mohli být vy samotní.

Je o tom, že v životě by neměl být nikdo sám.

11 17.07.2018

Pro mě kouzelné, zázračné, sněhové, voňavé, vánoční, boží, americké, sladké, roztomilé, fascinující, úchvatné, dojemné, srdceryvné, dokonalé, zábavné, vtipné, romantické, chytlavé, návykové, famózní,...

Pro mě byla četba této knihy vánočním zázrakem, který jsem prožila na jaře...
Zbožňuju tuto knížku a chystám se do ní halit každé Vánoce po zbytek mého života...

11 07.04.2018

SPOILERY!!!

Miluju knihy, kdy se manželka dozví, že její milovaný manžel je zvrhlý psychopat, který má na svědomí neuvěřitelně početnou sérii vražd, kterou prováděl v dobách jejich "šťastného" manželství. Že si jen od večeře odskočil utopit sousedku, vrátil se a celý večer bavil děti.
Miluju knihy, kdy terapeut ze svých klientů stvoří vraždící gang labilních osob.
Proč mě baví? To je jasné: napětí, zvraty, nečekanost, nepředvídatelnost, originálnost a strašný děs, který vás provází od začátku do konce.

A tohle je přesně ta kniha!!!
PS: Pak si představte, že jste Maggie! Na konci knihy udělala jedinou možnou věc. Zasloužil si to. Jen držím hrdince palce, aby se s tím dokázala vyrovnat.

11 05.01.2018

Kniha zcela uchvátí již od první strany...
Od začátku byla jiná, než všechny ostatní příběhy o lásce. Nezačíná to tak, že se do sebe hlavní hrdinové zamilují na první pohled, ale naopak se láska zrodí z nenávisti a city hlavních hrdinů jsou nesmírně komplikované. Zvolí neodolatelný, ale nebezpečný Damian lásku, nebo zvítězí jeho neukojitelná touha po pomstě? Zvítězí zbraně, či papírové labutě? A co je největší oběť?
Kniha spojuje spoustu žánrů v jedno a vzniká fascinující dílo, které napíná, dojímá, děsí a zároveň se stává jedinečným a vás to úplně oddělá. Papírová labuť je příběh romantický, ale i temně nenávistný. Vzniká z něj jakýsi thriller, který nemá obdoby.

A souhlasím s ostatními, že červené varování je zbytečné. Román není nijak extrémně násilný, ani příliš erotický nebo vulgární. Četla jsem mnohem násilnější knihy bez varování! :) A sprostá slova k některým hrdinům prostě patří, stejně, jako k romantickým příběhům trocha té erotiky.

Rozhodně nezapomenutelná kniha nejvyšší kvality.

11 31.12.2017

Tahle kniha, ač má přes 700 stran, je naprosto vynikající. Dokonalá není, je v ní pár slabých a táhlejších pasáží, ale poukazuje na ty nejdůležitější problémy a předsudky. A je poctou pro téměř všechny lékaře...

Začínáme v dětství dvou hlavních hrdinů, kde pochopíme, proč se lidé dobrovolně rozhodnou pro povolání lékaře. Poté následuje obsáhlá a možná nejlepší část, kdy se seznamujeme s partou mediků z Harvardské univerzity. To čtení je strašně zajímavé, dozvídáte se věci, které nevíte a které by vás nikdy nenapadli. A potom se množství sympatických i odpudivých hrdinů vydává do světa zachraňovat lidské životy, léčit, pomáhat.

Erich Segal vytvořil dílo, ve kterém se setkáte s mnoha obory. Dostanete se do piteven, na internu, na operační sál, do výzkumných a vědeckých center, na neonatologii i porodní sál, dokonce i na psychiatrii. Nemineme ani onkologická centra a pediatrii. Tím, že je kniha právě takto pestrá, téměř nikdy nenudí. Souhlasím, že by mohla být tak o sto stran kratší a některé pasáže by mohli být méně rozpitvané. Ale to je věc názoru.

Autorovi se povedlo lidem ukázat, co to obnáší být doktorem, jaká je to oběť a utrpení. Ale také pocit něčeho nepochopitelného. Z Doktorů vzniklo psychologické dílo, které vzdává hold lékařské profesi.

A děkuji, pane Segale, že jste velmi široce otevřel a rozpitval otázku eutanázie.

11 26.12.2017

Tak jsem asi objevila další autorku, jejíž díla mne budou dostávat stejně jako knihy Moyesové či Picoultové nebo Sepetysové.
Od první kapitoly jste si jisti tím, že jste nikdy nečetli nic podobného. Autorka si vás získá prvními řádky svým ojedinělým způsobem podávání příběhu a pak je těžké se od něj odtrhnout.
Opravdu mne překvapila samotná síla příběhu, neboť z anotace vyplývá, že to bude nejspíše jednoduché příjemné počtení, ale příběh je strašně moudrý s posláním. Mnoha lidí určitě dokáže nakopnout k určitým rozhodnutím a samotné čtení vybízí k polemizování nad životem postav i nad vaším vlastním.

Rozhodně knihu doporučuji všema deseti a těším se na její další.

11 26.06.2017

Kniha o nemoci jménem Alzheimer. Ale především kniha o neuvěřitelné lásce, především lásce mateřské.
Autorka má nádherný styl psaní a doufám, že bude tvořit dál. Již teď se těším na její dvě knihy vydané u nás. Příběh byl prostě přenádherný, vtáhlo mě to do děje tak rychle, četla jsem téměř pořád, fantastická zápletka, úžasná hlavní hrdinka a především ty krásné věty o lásce...

Přesvědčíte se tu o jedinečném poutu mateřské lásky, o nemoci, která je opravdu tak hnusnou a nevyzpytatelnou... Všem, kterým se tato kniha líbila bych doporučila knihu Ještě jsem to já, která je také ohromně, citlivě psaná. Obdivuji lidi, kteří se o nemocné s touto chorobou starají a mají neuvěřitelnou trpělivost a lásku, kterou dávají najevo. Kterou si v srdcích uchovají navždy...

11 15.06.2016

Docela se divím, že k této knize je tu tak málo komentářů a že kniha není označována za Světový bestseller! Opravdu by si to zasloužila. Myslím, že i film by byl naprostou bombou, pokud by mi dovolili vybrat herce! :D

Kniha je plná lásky, zvratů, zápletek, podvodů, lží, pochybností, exotiky, podmořského života, smrti strachu a otázek Proč?! Knihu doporučuji všem ženám, ale myslím, že i mužům by se mohla moc líbit.
Nádherně kniha gradovala a já jsem z ní ještě celá rozpolcená!

11 07.11.2015

Moje třetí kingovka! Jsem z ní nadšená!!! Bavil mě vyšinutý mercedesový vrah, starý, ale hodný detektiv Hodges, mladý černoch Jerom i bohatá Janelle, které mi bylo strašně líto! Jsem připravená na další díl, který se k nám doufám brzy dostane!
Konec knihy mohl být sice trochu šokovanější jak to v jeho knihách bývá, ale napjatá jsem byla až do konce, takže bomba!
Strašně mne bavilo jak si Pan Mercedes dopisoval s detektivem Hodgesem na Debiiným modrým deštníku a jeho dlouhé zábavné mistrovsky napsané dopisy.
Prostě, kniha by si za svou jedinečnost zasloužila více než pět hvězdiček a spoustu ocenění...
Všem doporučuji.

11 05.07.2015

Tak tohle byla jízda!
Zhltla jsem ji, ani nevěděla jak. Najednou byl konec... Přiletěl motýl a všechno ztichlo. Došly slova... A přitom je pořád co říct.

Delphine de Vigan svou knihou konečně zakřičela. A já doufám, že si ten naléhavý nářek přečtou ti, kterým je určený. Nejen ti, co tohle vše už dávno ví, tuší, silně nesouhlasí a cítí se vůči tomuto "neskutečnému" světu bezmocní.
Příběh je to nepředvídatelný, až lahodně čtivý, prozkumávající každou skulinku ve fenoménu, kterého se dosud žádný autor takto bravurně nezhostil. Zanechá ve vás stopu. Má zanechat stopu. Má způsobit mnohem víc.

Delphine de Vigan dokazuje svůj pozoruhodný talent vyždímat téma na maximum, neponechat nic ladem, propsat se až do samého jádra problému a přitom čtenáře nezahltit - naopak čtenář chce ještě víc.

Má to poslání.
Má to emoci. Hněv.
Je to akraktivní svou absurdností, hloupostí, šílenstvím.
Vyvolává to skutečné obavy.
Je to živé.
Lidské.
Ohromující.
Velkolepé dílo.

Gratuluji Delphine de Vigan k této knize, protože je absolutně nezapomenutelná, pohlcující a hlavně opravdu hlasitá.

Jde o děti. Vždycky jde o děti. Vím, že tahle kniha neprobudí svět, ale těm, co ještě nejsou nakažení tolik, by mohla otevřít hlubiny jejich svědomí. Skutečně věřím, že je napsaná natolik dobře, že malé odezvy ve společnosti, v lidech mít bude.

Jsem nadšená... A na tuto ženu strašně pyšná.

10 10.04.2023

Napsat svou matku…
Uložit ji do papírové rakve.

Bádat. Hloubat. Pronikat. Přibližovat se.
Topit se. Pochybovat. Klást si otázky. Mít strach.


Delphine de Vigan je zjevení, které se mi poprvé objevilo v ruce v podobě knihy Pouta a od té doby se do mých dlaní vrací. Pokaždé se k nim doslova přilepí…
Noc nic nezadrží byla jiná než No a já nebo Ani později, ani jinde. Byla to ta samá královna Viganová, nicméně s úplně jiným záměrem. Čtenář od první stránky vycítí její nejistotu, pochybnosti a nedostatek důvěry v napsání toho, co již drží v ruce – v příběh natolik intimní, že sama autorka si klade otázku, zda může… Zda vůbec může tohle všechno vyjevit.

Je bolestné číst tento román, pokud byste sami mohli napsat podobný, kdyste byli obdařeni Viganovým talentem. Když je vaše matka a váš vztah k ní stejně problematický a bolestný. Když stejně jako autorka toužíte porozumět, pochopit… Cítíte podobné křivdy. Hořkost. Stejnou potřebu odpoutání se.
Je to vlastně o vás, neboť rozumíte až příliš. Ta kniha vás trápí, vrací do vzpomínek… Myslíte na ni po probuzení, myslíte na ni, když usínáte. Máte ji v sobě vpitou – všechny ty postavy, ty rodinné tragédie, o kterých se mlčí a pro které se nepláče…
Je to o to silnější, že to není fikce… Že víte, že ti lidé žili, žijí a jejich osudy jsou skutečně prožité. Obdivujete je za to, co dokázali snést a nenávidíte za to, co předali dál – jak ubližovali a vepisovali do druhých další utrpení.

Kniha je tak pohlcující, tak brilantně napsaná, že i když vás doslova drásá, nedokážete přestat číst… Nechcete. Vzdáte ženě, která se pro ni trápila, hold tím, že ji pozorně přečtete, nevynecháte ani řádek, byť téma knihy je pro vás silně osobní, doslova vás profackovává.

Delphine de Vigan je to nejlepší, co jsem si mohla z police s knihami vybrat. Je úctyhodná, ohromná, fascinující, nesmírně talentovaná a odvážná.
Noc nic nezadrží je člověčina, od které se nemůže nikdo odvrátit…

10 10.09.2022

"Domov není vždycky jen místo, viď?"

Upřímně? Kolikrát jsme tohle už četli nebo slyšeli... Vzhledem k tomu, jak silně byla kniha propagovaná, jsem očekávala, že bude také výjimečná... Ale většina citací je jen ohraným klišé, zasazeným do něžného příběhu čtyř netypických postav.

Grafická podoba knihy je úchvatná... Desky knihy svádí k myšlence, že držíte doslova klenot. Nicméně nadšení se u mě nekoná...

Jako dárek dětské duši... to určitě ano. Neboť dítě "uslyší" prostřednictvím knihy tyto věty poprvé... A dostane je krasopisně napsané, doprovozené laskavými malůvkami.
Nadchne, protože to všechno bude nové - dosud neslyšené...
Starší čtenář knihu buď přijme nebo se do ní rovnou zamiluje, či ji odsoudí jako vykradačský počin...

Kniha vede k laskavosti. Je plná dobra. A to je něco, co jí nelze upřít. Proto ji i přes své zklamání nezavrhuji... A pokud v lidech bude plodit lásku a dobro, má důvod být mezi námi.

10 12.06.2022