Anna 13 komentáře u knih

Tohle mě vážně neskutečně bavilo.

Liane Moriarty je pro mě autorkou, u které se nikdy neobjeví zklamání. A která vždy překvapí. Její postavy jsou jako živé. Jako kdyby to byli vaši sousedé či známí, co se zhmotňují na stránkách bestselleru. Jako kdyby jejich problémy byli těmi vašimi...
Prostředí jejích knih je vám blízké. Je uvěřitelné, reálné...

Tato kniha měla výborně vystupňovaný děj, který snad nikdy nestagnoval, nenudil. Fascinoval mě excelentně vykreslený drsný osud rodiny Marconiových, zamilovala jsem si úžasnou spisovatelku romancí Frances a samotná Máša byl úkaz, u kterého čtenář netušil, co za jejím chováním doopravdy stojí a zda ji vůbec soudit...

Po čtyři dny jsem se probouzela s těšením se na další dobrodružství s těmito hrdiny a užívala si každičkou stránku.
Ta kniha je prostě báječná.
Takže ji rozhodně doporučuji. Doporučuji všechny příběhy z dílny paní Moriarty.

12 19.01.2020

Mistrnně vystavěný psychothriller, který vybočuje z řady dalších.

Příběh Eastona a Steinové se rozehrává pomalu, avšak tajuplně a přitažlivě. V průběhu čtení se z děje stává neskutečně chytrá a mnohovrstevnatá kniha, ve které nejde jen o to odhalit vraha a vyčkávat na další oběť. Jde mnohem o víc.
Kniha si s vámi hraje. Pokládá otázky, které vám možná dosud nikdo nepoložil, nutí přemýšlet a často se i ve čtení zarazit a vstřebávat informace, trousí množství nápaditých detailů spojující se na konci v celek. Profily postav získávají uvěřitelné obrazy a jejich jednání je psychologicky rozpitvané a nic se neděje bez příčiny.
Příběh odehrávající se na poli psychologie se zabývá manipulacemi, hypnózou a netradičními formami zabíjení.
I když knihu hodnotím vysoce kladně, tak mi na ní něco chybělo. Něco, co by tomu dodalo ještě větší říz a neuvrhlo by to tak příběh v zapomnění. Tuším, že i přesto, jak dobrá tato kniha byla a jak jsem si ji vychutnala, se nestane tou, na kterou se nezapomíná.
Dát pět hvězd by tudíž bylo nespravedlivé vůči těm knihám, které si i po letech vybavuji ve zcela jasných barvách.

Rozhodně je ale Noční pták jeden z těch nejzajímavějších a nejnapínavějších thrillerů, jaké jsem doposud přečetla.

Doporučuji!

12 05.11.2019

Film Účastníci zájezdu je skvělou podívanou před letními prázdninami, kde na vás atmosféra nadcházejícího volna dýchne přímo magicky. Tato komedie dle mého patří k těm lepším českým počinům a vždy se u ní se sestrama zasměju a užiju si známé fórky.

Viewegh mě nikdy moc nebavil a já ho moc nevyhledávala, ale teď jsem po knize sáhla. Snad proto, že jsem chtěla nasát nějaký letní příběh od moře, možná, že jsem chtěla dát ještě populárnímu spisovateli šanci.

Ale já jeho styl psaní fakt nemusím, a ani tato kniha mě nepřesvědčila o talentu, o kterém se mluví. Kniha neměla žádnou čtivost, humor a ve čtenáři nevzbouzí zájem ani o jednu jedinou postavu.
Nevím, jak se filmařům povedlo tento příběh polidštit tak, abyste se smáli a cítili z něj denodenní život.

Doporučuji film.
Nedoporučuji si o tom číst, protože je to fakt zdlouhavé a nezáživné...

Zpočátku, kdy výletníci jedou k moři, se děj snést dá a vy si říkáte, že to ještě tak špatné nebude. Ale pak je to už jen čtenářské utrpení.
A pokud se za postavou jménem Max skrývá sám autor tak... vážně nemám slov... :( :( :(

12 27.06.2018

Absolutně uhrančivá kniha, která vás nepustí a kterou čtete dlouho do noci, i když víte, že musíte přestat, protože se ráno chcete probudit s tím, že budete moci v příběhu pokračovat...

Já nemám slov. V tom příběhu je tolik života, různých druhů lásky, těžkých dilematů,... Je to dechberoucí příběh o žáru lásky, která nikdy nemohla být uhašena a nikdy se nemohla dostat pod kontrolu. Všechny postavy sympatické... Gabe velmi rozporuplný hrdina, který na své chyby doplácí až na samotném konci. Ale byla to chyba?

Knížka rozpláče romantické duše a v hlavě rozproudí nový vír otázek, na které nemusíte hned najít odpověď.

Kladně hodnotím i přenádhernou obálku a styl, kterým autorka příběh ztvárňuje. Naprosto originální a emotivní.

Doporučuji každým úderem mého srdce.

12 21.05.2018

Bála jsem se, že po Bábovkách bude Osm zklamáním! :O Proč?

Tohle je detektivka, která je neuvěřitelně zábavná. Je napsána tak originálním způsobem, který vás nadchne a nepustí...

Zde jsou důvody proč Osm přečíst: (za možné spoilery se omlouvám)
1) Začíná to Koncem.
2) Končí to Začátkem.
3) Každý hrdina je podezřelý, každý má dost dobrý motiv.
4) Skvělé je, že se tu nejedná o vyšetřování vraždy. Oběť byla "jen" postřelena.
5) Co tedy mladá Michaela, která přežila, ví?
6) Všechny postavy budete téměř zaručeně nesnášet. Na konci rozhodně.
7) Všechno je po celou dobu naruby.
8) Obsahuje zvraty, napětí, šmrnc. :)
9) Čekáme na vyřešení situace dlouho. A málokdo si asi tipne viníka.
10) Autorka brilantně zvládla propletení vzájemných vztahů, což nám předvedla již v Bábovkách.
11) Její román není o vyšetřování. Nebude vás štvát žádná partička detektivů.
12) Dokonale vykreslené postavy, které ve vás vyvolají paranoiu.
13) Rozhodně nutí k zamyšlení. I nad vaším životem.

Chci pokračování!!!

Třeštíková překvapila, obhájila svůj talent a svou jedinečnou nápaditostí bavila.

12 26.03.2018

Kniha ze mě vyždímala duši, kterou jsem jí věnovala...
Probrečena celá poslední část knihy...

Dost složité pro mě bylo napsat jen recenzi, aby vystihla to, co pro mě samotný příběh znamená...

Zde je:
http://knihy-jsou-duvodem-k-ziti.blog.cz/1803/hana-alena-mornstajnova
Napsat ji byla pro mě výzva.

A dál se již v mých pocitech z ní raději pitvat nebudu.
Protože tento klenot opravdu nejde slovy popsat...

12 04.03.2018

Moje třetí od Jojo! Miluji její knihy, její perfektně vykreslené postavy, její neobvyklé a zajímavé příběhy!
Kniha je opět úžasně čtivá, obsahuje dalšího zajímavého a krásného muže: Willa a celý příběh je napjatý, zamilovaný a smutný. Ale já jsem přesto ráda, že to dopadlo, tak jak to dopadlo. Mělo to tak dopadnout, cítila jsem to už od začátku. Will udělal správnou a možná pro ostatní čtenáře děsivou věc, ale co vy víte? Co vy víte o životě kvadruplegika? NIC!

Všem ostatním ještě velmi doporučuji knihu Stříbrná zátoka, která je stejně skvělá, jako tato kniha.

Přemýšlejte více u tohoto příběhu. Rozhodně to není žádná oddychovka, ale pěkně emotivní román u kterého vám budou slzy téct proudem.

Příběh nadchne milovníky knihy Hvězdy nám nepřály! :)

12 24.11.2015

Zašije mi někdo srdce?
Po tom, co mi ho tahle kniha roztrhala na cáry?

Já vlastně nevím, co napsat... Nechci nic okecávat, nic prozrazovat, nad ničím dlouho dumat. Stejně nic z toho, co jsem v průběhu čtení cítila, nedokážu vložit na papír...

Sára Zeithammerová je pro mě objev. Nevěřím, že někdo tak mladý mohl napsat něco tak skutečného, tak bolavého a dospělého. A tak krásného... Vypravěčským talentem doslova hýří, čtenáře si zaháčkuje a nepustí...

Zničí vás. Pokud jste žena.
A pokud jste raněná žena, netuším, zda bude pro vás příběh Anny a Lucie terapií, nebo ho pro jeho ostré hrany ani nedokážete dočíst.

Tleskám.
Klaním se.
Miluju.

Děkuju.

11 12.03.2023

Petru Dvořákovou jsem nikdy nečetla. Zahradu jsem objevila na pultech knihkupectví dřív, než jsem na ni natrefila na internetu či tady na databázi. Zaujal mě formát útlé knížečky, obálka a především tajemná anotace, která vyloženě lákala k objevování - tedy ke čtení. A tak jsem si ji zamluvila v knihovně a jedno volné odpoledne se do ní pustila.

Styl paní Dvořákové je velmi čtivý, příjemný, laskavý. Někdy možná až moc popisný a táhnoucí se. Pokud ovšem knihu otevřete v ten pravý okamžik, můžete se do její monotónnosti propadnout tak, že vás bude až uklidňovat. Skutečně si myslím, že na knihu musí být ta správná chvíle, aby čtenáře neunavovala...

Zahrada má své kouzlo v hlavním hrdinovi, který otevře čtenářovo srdce dokořán. Jaroslav zakouší peklo za to, kým je, aniž by se hledělo na to, co dělá a jak žije. Líbilo se mi nahlédnutí do tohoto velmi nepříjemného tématu prostřednictvím neuvěřitelně lidského přístupu. Ať už je to postava, kterou paní Dvořáková vytvořila nebo samotný soucit autorky, co dělá knihu nesmírně citlivou a výjimečnou, je jisté, že se jedná o literární dílo, které v člověku zůstane.

Dotýká se odsouzeníhodného... Ale čtenář je plný emocí, důvěry a především spřízněnosti a laskavosti.

Kniha popisuje zlo, které existuje, ale které se nestalo...
Kniha mě překvapila. A já si vážím odvahy, která byla k napsání tohoto příběhu jistě třeba. Věřím, že vzbudí vlnu lidskosti a čtenářům hodně dá...

Děkuji.

11 21.01.2023

Knihu jsem četla snad ještě někdy před mým patnáctým rokem... Byla jsem z ní uchvácená. Měla jsem pocit, že jsem v ní objevila moudrost světa, návod ke štěstí. Zmanipulovaná pohádkou jsem došla na pár dní k jistému vyklidnění, k naději v zítřek.

Rozečíst Alchymistu po takové době v jedenadvaceti letech byl dobrý i špatný nápad zároveň. Knihu jsem bez velkého přemýšlení vepsala do svého maturitního seznamu četby, ale s blížící se zkouškou jsem zjistila, že si ji vlastně vůbec nepamatuji. Ponořila jsem do ní své já tedy podruhé, ale žádné uchvácení se nekonalo.
Co se týče stylistické stránky - jsem bez výtek. Coelho se prostě čte dobře a nikdy tomu nebude jinak. Děj Alchymisty, přesvědčení knihy a celý ten magický realismus mi bohužel už nic neřekl. Nejsem na tyhle "pohádky"... Nevěřím v podobné myšlenkové směry. Nemám ducha, kterého by Alchymista dokázal naplnit.

Je zajímavé vidět, jak jsem jako mladá čtenářka v knize nalezla útěchu a jen o pár let později jí nevěřím.
Jedna kniha, jedna osoba a v podstatě dva zcela rozdílné literární prožitky.

O Coelhovo dílo se nepřestávám zajímat, ale Alchymistu a jeho podobné si už do hlavy vpouštět nehodlám...

11 10.09.2022

Delphine de Vigan mě uchvacuje... A to každou větou, kterou mi vloží do mozku. Pokaždé jsem jejím příběhem zcela pohlcená. Tluče se ve mně touha nepřestávat a dát její knihu na jeden zátah s touhou šetřit si ji a mít pořád ještě pár kapitol před sebou...

NO A JÁ mě vytrhla z déle než měsíčního nečtení a předložila mi příběh, který se četl sám. Který dýchal a ožíval v mé hlavě, aniž bych mu musela pomáhat. Líbilo se mi nahlížet na svět čistým nezkaženým pohledem třináctileté dívky, která vnímala nespravedlnost a utrpení světa, opravdu ho viděla a nedokázala přijmout věci tak, jak jsou. Která se nevzdávala a věřila, která v sobě měla tolik dobra a naděje, že si člověk sám není jistý, jestli byl kdy stejný. Stejně dobrý a čistý.

Paříž a její světy, které autorka propojuje v jeden.
Balancování na prahu dítěte a dospělého.
Neporazitelná absurdnost všeho a všech...

Kniha je i přes krutost lidských osudů nesmírně laskavá, vrací čtenáře do nevinných dětských let - k přímočarosti, jednoduchosti a dobrotě.
Na příběhy paní de Vigan se nezapomíná... A tak ani Lou, No, Lucas a další hrdinové nádherně vykresleného příběhu neupadnou v zapomnění.
Nemohu se dočkat dalšího díla této spisovatelky - královny svého žánru, královny současné literatury.

11 08.05.2022

Opravdu nevím, co k této jemné,
hluboké,
citlivé,
něžné,
smutkem prostoupené,
křehké knize napsat.

Člověk se s ní prolne.

Vzdám jí hold mlčením...

11 12.03.2022

Velmi povedené.

Krátké, barevné, strohé, sympatickou formou podané citlivé téma, které v nás vzbuzuje rozpaky, soucit i empatii. Autorka se vykreslila a vypsala z vlastní strastiplné cesty, z emocí a obav, kterých byla plná a za to jí patří můj respekt - otevřít se s tak intimním trápením světu určitě nebylo snadné...

BEZDĚTNÁ přivede k hlubšímu zamyšlení, vzdělá, pobaví i rozesmutní.

11 10.03.2022

Četla jsem ji s neuvěřitelným zápalem a vykulenýma očima… Síla. Fakt, že jo.

To všechno kvůli neprohlédnuté iluzi, pocitu méněcennosti a nesebehodnoty. Jak je vůbec možné tohle na sobě samé dopustit? Jak je možné být dospělým a podílet se na baletní tyranii – dokonce už u desetiletých dívenek?
A to, co mě nejvíc pálí – děje se to pořád? Takhle? Změnilo se něco?

Balet je peklem. Cestou, která snad nemůže dojít naplnění – alespoň podle těchto příběhů ne. Je to jen bolest, sebepopření, trýzeň. Jsou to muka, odříkání, ztráta sebe samé. Je to úzkost, strach a nenávist. Je to otázka proč?

Kniha je velmi tísnivá a hlasitá. Du forma vás polapí a vtáhne – mnoho toho na vás přenese, neskutečně moc emocí probudí.
Cítíte s baletkami - cítíte potřebu ty křehké dívky uzdravit, obejmout a zbavit je vší té tíhy.
Je to neuvěřitelně krutý svět. To, co Miřenka Čechová ve své knize popisuje, si doopravdy nepředstavíte. Je to tak hrozné, že se až rozhodujete, jestli tomu vůbec budete věřit.

Kvůli čemu, proboha, tohle všechno? Nedává to vůbec smysl. Ne mně. Ne té, která tancem kdysi také dýchala, a která měla to štěstí, že neměla dispozice a odvahu, jinak by teď byla zlomená.

Tohle je nelidské… A panebože – jde o děti!

11 17.02.2022

Pouta jsou paralyzér.
Po dočtení nastane stav ochromení…


Nepřichází ke mně slova, kterými bych mohla tento čtenářský zážitek popsat. Pokouším se o to již druhým dnem, ale paní de Vigan mi zkrátka sebrala dech a schopnost nějak se k jejímu dílu vyjádřit. Nejde mi to… Cítím, že k tomu vlastně není, co napsat, neboť si neumím představit člověka, kterého se příběh Théa a všech kolem něj nedotkne. V každém z nás se po poslední větě probudí něco jiného… Ti, co četli nepotřebují číst komentáře a ti, kteří ještě ne, potřebují jen absolutně odrovnané reakce, aby po jejím ovzduší zatoužili.
Takže – nemám slov. A zároveň jsem jimi naplněná. Těmi od neskutečné Delphine de Vigan.

Poutům absolutně nic nechybí a nic v nich nepřebývá.
Jsou dokonalé. A zasluhují si tu nejvyšší možnou pozornost.

Nemohu se dočkat, až se touto autorkou nechám dál utvářet...

11 13.02.2022

Slza za slzou.
Stránka za stránkou.
A mé srdce bylo touto knihou.

Já se odmítám vzpamatovat.
Já odmítám zapomenout.
Odmítám popadnout dech s další knihou.
Chci jen ji. Chci ji znovu. A pak ještě jednou. Tu krásu, to vzrušení i tu bolest. Milese.

Ještě tak dvacetkrát obracet lásku v její odvrácenou tvář. Prolít tisíc slz. Spolykat slova, jež mají moc člověka zachránit...
Tohle si nikdy nepřestanu myslet - že knihy Colleen Hooverové zachraňují člověka.
Potřebujete naději? Tady ji máte.

Asi by mi nevadilo v knize uvíznout. Přecházet z bytu do bytu. Ze srdce do srdce. Pořád dokola. Vrátit se znovu na první stránku a zjistit, že jsem v minulém životě šlápla na minu...
Kapitáne... Tate... Milesi... Rachel... Claytone... Miluju vás!

Colleen Hooverová - ždímáte mě. Ničíte. Inspirujete. Přivádíte ke snění. Vytváříte něco nádherného. Zcela nepokrytě vás miluju. Jste ve mně. A nikdy nezmizíte.

11 02.09.2021

Dovedeno k dokonalosti...

Vybroušený román.
Fascinace na nejvyšším levelu.

Tato kniha předčila veškerá má očekávání. A to je výjimečné... To přichází jednou za čas.

Je to drásající, neuvěřitelně vtíravé. Když to čtete, máte to všude. Pořád na to myslíte. Nemůžete (ani nechcete) se toho zbavit.
Strašně mě to bavilo. Každá nová věta byla jako zjevení, které jsem potřebovala nasát. Vychutnávala jsem si každou stránku krátkých kapitol v atraktivní du-formě. Od samého začátku jsem věděla, že v rukou držím poklad...

Samotná hrdinka je nádherně lidská. Tak opravdová. Na přebalu knihy se píše o její neuchopitelnosti, ale já jsem ji popadla a nepustila. Nebo možná ona lapila mě. Byla úžasná.
Možná jsem v knize našla něco, co ostatní ne. Nebo jsem si ji jinak vyložila. Protože absolutně nepobírám její nízké hodnocení.
Pro mě je to skvost, na který nedám dopustit. Který jsem si vychutnala do posledního písmenka.

Ashley Audrainová v této knize mapuje mateřství. Studuje ho a předkládá v podobách děsivých i lákavých. Odvedla neuvěřitelnou práci. Brilantní psychologie, senzační závěr... zkrátka - KUPTE TO! Nebudete to chtít dát z ruky. Garantuji!


Nastavte této knize svou tvář...

11 30.06.2021

Neodložitelné.
Pohlcující.
Zraňující.

Adresát neznámý se mi vryl pod kůži. Tak málo stran a tolik řekly.
Příběh, který sledujeme prostřednictvím korespondence mezi dvěma muži, vnucuje čtenáři silné podněty k zamyšlení.
Z knihy dýchá lidství a život sám. Nezapomeňme, jak "málo" stačí. Musí nás tento příběh děsit, musí se nás hluboko dotýkat...

Je pozoruhodné, jak velké dílo se dá vytvořit na pár desítek stran. Jak silně dokáže zapůsobit.

11 25.04.2021

Povídky se nestávají moc často nezapomenutelnými...
Ale jsem si téměř jistá, že Běžkyně na dlouhou trať odstartovala tuto smršť příběhů tak okázale, že je nejen nezapomenutelná, ale dává tušit, že tato kniha bude přes svou útlost zcela ohromující.

Dlouhá trať je mým prvním setkáním s Viktorií Hanišovou. Jsem zasažená. Cítím, že mám dost, ale zároveň bych četla dál, kdyby měla kniha další stránky.
Nelze nesouhlasit s tvrzením v anotaci: "Možná to není nic líbivého - ale číst přestat nelze." Nejvíce jsem tohle pociťovala v povídce Zbytečný člověk.

Vycucla (nebo spíš vcucla?) mě Díra.
Rozbolela mě povídka Vrátíš se?, ke které mám vážnou chuť se vrátit, stejně jako už tu beznadějnost nikdy nepocítit.

Velmi silné, opojné a důležité.
Šílené i racionální.
Živé. Navzdory tématu.

Bolesti se při čtení vyhnout nelze.

11 09.04.2021

Složitá...
Komplikovaná...
Náročná...
Výborná!

Když jsem knihu četla, chtěla jsem být už u konce a mít ji za sebou.
Když jsem ji teď dočetla, už se mi po ní stýská.

Je to přesně ten typ knihy, která vás ovlivní natolik, že s ní budete všechny další příběhy s podobným tématem srovnávat. A pokaždé, co toto téma přijde na přetřes, si na ni vzpomenete. Na knihu, jejíž čtení bolí. Na knihu, která vám ale už pár hodin po dočtení chybí.

Za celou dobu čtení se toho ve mně přemlelo tolik, že jsem knihu zaklapla a uvědomila si, že nemám názor. Že tomu prostě nerozumím. Cítila jsem se zmatená...
Pak jsem ale knihou začínala znovu listovat, vypisovat si její části a najednou to pochopila. Jako by mě všechny ty citace, které mě v průběhu knihy zaujaly, dovedly k tomu, jak příběh pojmout.

I přes všechen zmatek a zhnusení jsem z knihy vlastně nadšená. Protože se na téma zneužití a znásilnění díváme jinak, než jak je "zvykem". Protože něco jako jednoznačnost neexistuje. Nebo přeci jen existuje?

Autorka bravurně píše a psychologii postav má zmáknutou tak, jako nikdo jiný.
Také se mi líbilo, že do příběhu zakomponovala Lolitu. Román, který měl na všechno možná mnohem větší vliv, než by se zdálo uvěřitelné.

Jedna z nejpozoruhodnějších a nejtěžších knih mého života.
Myslím, že se na ni nedá zapomenout. Zvlášť ne v této době.

Vanesso - jsi ta nejkomplikovanější literární postava, kterou znám. Asi si tě budu muset přečíst ještě jednou. I když myslím, že vím, možná nevím nic... Co já vím? A co víš ty?

SPOILER: "Musí to být milostný příběh, chápejte, musí." - Vanessa.

11 19.02.2021