Anjin
komentáře u knih
Transcendentální pramen práva
Zdeněk Koudelka
"Moc ležela na ulici, tak jsme ji zvedli. Nyní ji zvedají ústavní soudy... Moc chutná i soudcům." V zásadě stručný a pravdivý popis nebezpečí a nedemokratičnosti soudcovského aktivismu, který bohužel lehce sráží autorova osobní historie. A citace šíleného Petra Hájka si opravdu mohl odpustit. I tak má určitě cenu si těch 33 stránek přečíst. Byť jsem tam nenarazil na nic moc nového.
7.9.1836 - Ferdinand V.: Poslední pražská korunovace
Milada Sekyrková
Publikace je přínosná zejména co do podrobného popisu korunovačních oslav, při kterých je zde opravdu zaznamenáno s až udivující přesností, což si jistě vyžádalo dost studia, mnoho detailů. Naproti tomu, obávám se, že jinak je zde až příliš mnoho faktických chyb, jen namátkou označení arcivévody Ludvíka za Ferdinandova bratra nebo zaměňování dvou větví Ditrichštejnů.
Analýza vývoje a činnosti moravistických politických subjektů v letech 1989–2005
Pavlína Springerová
Určitě velmi přínosná kniha, zejména z toho ohledu, že o "Moravismu" opravdu ještě nic moc nevyšlo, maximálně sekundárně, v pracích se širším záběrem, a přitom šlo v určité době o dosti vlivný politický proud. Jde však o dílko dosti útlého, které se navíc zabývá relativně dlouhým obdobím, přičemž projednávání je zde o tomto fenoménu dosti rovnoměrně. Z mého pohledu by tak mohlo být o něco více pozornosti věnováno období, kdy byli moravisté poměrně vlivní, nebo třeba osobnosti Boleslava Bárty.
Předzpěv k Andělskému pozdravení
Otec Jeroným
Jedním slovem nádherné. Až bude potřeba, zase se k ní vrátím.
Kniha politiky
John Farndon
Opravdu pěkná kniha, která člověku může mnoho přinést zejména svým širokým záběrem, který spíše než že by přinesl ucelené informace motivuje k tomu, aby se člověk o myslitele, kteří ho zaujali, dále zajímal. Což se pojí i s přehledností vysvětlovaných myšlenek. Problémem je dosti selektivní a výběrový přístup, kdy jednostranně dominují liberální a levicově liberální autoři (stačí jen porovnat osobnosti zařazené pod liberalismus, vůči tuším třem, kteří jsou označení za konzervativce), přičemž o významu některých zařazených osob mám i pochybnosti.
Stát a církev: Český případ
Hieronim Kaczmarek
Dobré jako naprostý úvod do problematiky. Z tohoto důvodu to může být opravdu a zejména prospěšné pro polského čtenáře, což je ostatně také původním cílem této knihy. Co se týče Čecha, tak je to složitější. Na jedné straně lze nepochybně ocenit vervu, s níž se cizinec do téhle, natolik "české", problematiky vložil, stejně jako pečlivost, s níž si vyhledal nejrůznější průzkumy a sčítání. Jako určitá syntéza to tedy obstojí. Ovšem nelze si nevšimnout, a pevně věřím, že je to dáno autorem, že citace autorů jsou dost jednostranné a povrchní, což jednak vyplývá ze snahy o co největší zobecnění, jednak jejich výběrem (pravděpodobně nejčastěji je zde citován Tomáš Halík). Například je zde v jádru celistvě, byť nikoli otevřeně, přejímána teze o době temna, a implicitně je zde naznačováno, že za většinu toho, co u nás katolickou církev potkalo, si vlastně může sama. Což samozřejmě při hlubším proniknutí do tématu neobstojí.
Sekularizace venkovského prostoru v 19. století
Jiří Hanuš
O něco lepší, než ta malá brožura z CDK (ale chápu, to byl pouze takový úvod) ale principiálně dosti podobné, byť obsáhlejší. Stejné je i autorské jádro. Některé příspěvky jsou snad skoro zbytečné (např. hned ten první, kde se mluví o geneticky pojmu sekularizace, aniž by se ovšem v podstatě řeklo, co se tím kdy myslí), s některými nesouhlasím (např. až příliš pozitivní vnímání Alfonse Šťastného), s některými naopak. Jako celek to je nepochybně přínosné.
Urážka císaře a prezidenta
Adam Strašák
Diplomová práce se všemi negativy, které k tomu patří, jež však nelze přičítat autorovi ale obecně požadavkům, jež jsou na diplomové práce kladeny obecně, a jež ve svém důsledku autorské bádání, a zejména jeho projev v příslušném textu, dle mého názoru dosti považují. Zejména jde o přílišnou sešněrovanost textu s velkým množstvím kapitol, jež však mnohdy nemají téměř o čem být, ale je třeba lpět na tématu (jinak by diplomka nemohla být úspěšná), stejně jako v podstatě vyvozovat jednoznačné důsledky z podle mého názoru dosti chabých podkladů. V diplomce není příliš místo pro nějaké spekulace. Ovšem asi jediné, co můžu přičíst k tíži přímo autorovi je přílišné zjednodušování, jež někdy přeroste ve vyloženou chybu. Naproti tomu, a to je zcela zásad klad, je třeba ocenit autorovu ochotu a odvahu se pustit to tohoto nepříliš probádaného, zato však na výsost zajímavého, tématu. Někde je třeba začít.
Právo exklusivity při papežských volbách
Drahomír Suchánek
Kniha, jejíž význam skutečně tkví zejména v tom, že jako první se snaží nějak komplexněji zabývat vlivem světské moci na papežské volby v kontextu, z nějž později vykrystalizovalo iuris exlusivae. Sám autor si je toho vědom, však také tento historiografický deficit připomíná. Nelze mu upřít snahu o vyváženost, byť sem tam může být čtenář trochu na vážkách.
Stát nebo stav?
Vojtěch Belling
Hutná studie, která vyčerpávajícím způsobem předestírá celkový kontext Spannova univerzalismu, což je o to důležitější že jde u nás vlastně o první dílo na toto téma. A domnívám se, že i na nějakou dobu i posledním, protože jde vskutku o celistvé zprostředkování zamýšlené cíle. To je také asi největší slabinou knihy, neboť zatímco první část je skvěle vyvážená a nelze ji po této stránce nic vytknout, popisy recepce Spannovi teorie podle mého názoru přesahují vytyčeného cíle a jsou ve své rozsáhlosti nakonec zbytečné. Byť lze pochopit, i s ohledem na v úvodu zmíněnou a stále přetrvávající "teorii fašismu", že autor chtěl jasně odlišit popisované teorie od fašismu/nacismu.
Zasuté kameny: deset postav konzervativního myšlení
David Floryk
Ne, že by to bylo k ničemu, to určitě ne. Třeba o takovém Abrahamu Kuyperovi se toho v našich končinách příliš neví (a zajímalo by mě, kolik toho o něm dnes vědí průměrní Nizozemci) a tohle bylo určitě zajímavé seznámení. Ale obávám se, že se autor poněkud minul v knize kterou napsal. Celkově mám totiž pocit, že to není ani tak kniha o 10 zapomenutých postavách konzervativního myšlení, jako spíš o devíti zbožných protestantech a lordu Actonovi, jejichž myšlenky měli určitý politický přesah. Jistě, je tu Burke, politiku inspirovanou křesťanstvím nelze upřít Wilberforcovi, ale co takoví Lewis nebo Boehoffer? A proč kniha začíná Třanovským a největší medailonek je věnován Edwardsovi, to si nedokážu vysvětlit ničím jiným, než že autor se prostě neudržel na uzdě a rozepsal se o osobách, které jeho osobně nepochybně velmi inspirovali, ale tady nemají co pohledávat. Nemluvě o tom, že v kapitole o Edwardsovi opouští pozice konzervativní, ale píše z pozice puritánského apologety. Což sem prostě nepatří.
Sekularizace Českých zemí v letech 1848 - 1914
Jiří Hanuš
Snad jako úvod do problematiky je to obstojné dílko, kterému ovšem jeho schématičnost nedovoluje větší rozvinutí.
Šlechtická demokracie
Jan Květina
Víc než o tom, kdo a jak mohl za konečný zánik Rzeczypospolite, se jedná o zasvěcený, byť relativně útlý, popis toho, jak její politický systém doopravdy fungoval. A nutno podotknout, že to vůbec nevyznívá tak jednoznačně, jak se zdá a především, jaké je obecné povědomí. Ukazuje, že asi největší nebezpečí, které se nakonec stalo celému státu osudné, bylo obsaženo už v samotném politickém systému.
Křižáci. 2, Fides graeca
Zofia Kossak-Szczucka
Tak už jsme úplně odhodili naše původní průvodce dějem, jen na nás občas v nějakém odstavečku vyskočí, aby se připomněli, že tu stále jsou, a koherentnosti děje to prospívá. Teď už se pohled zaměřuje spíše na vůdce výpravy, mezi kterými si vydobyl čestné místo (nebo v jeho případě možná vymodlil) Godfried Lotrinský. Za nimi stále bzučící úl navzájem se proplétajících individuálních osudů První krev, první mrtví (nejen ti v bitvách), první loučení s některou postavou.
Právnický stav a právnické profese v minulosti
Michal Skřejpek
V zásadě věrná kopie přednášek stejnojmenného předmětu na PF UK, kterýžto více rozvádí některá témata českých i obecných právních dějin a církevního práva.
Politické ideologie a teorie: Od starověku po rok 1848
Vladimír Prorok
Ano, jako všeobecný přehled to stačí. Naneštěstí, autoři zcela zjevně selhávají v jakémkoli pokusu o objektivitu. Deklarovaná snaha o vyhnutí se europocentrismu se nám mění v absolutně nekritické přejímání ruských autorů a jejich postojů (více jak polovina zdrojové literatury, možná dokonce 2/3, je ruskojazyčná). Určitě není potřeba se vůči ruské historii nějak primitivně vymezovat, a zajisté je potřebné se mu zasvěceně věnovat, ale ve vyvážené, odborné politologické vědecké práci by určitě neměl být relativně podrobně popisován vývoj ruského pravoslaví, zatímco katolicismu je zde věnováno nepoměrně méně prostoru, navíc dosti negativně (viz zjevně jednostranná prezentace Velkého schizma). A ostatní civilizační kruhy jsou upozaděny ještě více.
Strany jednoho tématu ve střední Evropě
Ladislav Cabada
Samotná studie o stranách možná už v dnešní době vyznívá spíše trochu historicky (ostatně, s tím už sama také nejspíše byla psána), nicméně to nijak neznehodnocuje její obecné závěry a je zajímavé dnešní optikou sledovat další vývoj v ní jmenovaných subjektů (jmenujme např. Sulíkovu SaS, nebo nynější vývoj v moravistickém hnutí).
Údělná knížata a markrabata moravská
Petr Nohel
Vzhledem k poněkud méně známé problematice zajímavější než první díl.