Zasuté kameny: deset postav konzervativního myšlení přehled
David Floryk
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/384233/mid_zasute-kameny-deset-postav-konzerva-HfX-384233.png
2
1
1
Portréty několika osobností západního křesťanského myšlení posledních čtyř století. Jde o lidi z různých míst i časů, osobnosti vědy, politiky, umění i duchovní služby, muže nejrůznějších profesí a osudů. Každý z nich byl tak či onak inspirován křesťanskou zvěstí a stopa, kterou svým životem zanechali ve své době, je patrná dodnes. Mnohé z těch "skrytých kamenů" v základech snad ani nejsou na první pohled vidět, přesto by však scházely, kdyby ve své době nebyly na svých místech.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Zasuté kameny: deset postav konzervativního myšlení. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Zasuté kameny: deset postav konzervativního myšlení v seznamech
| v Přečtených | 1x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
Autorovy další knížky
| 2013 |  Milujte se a množte se |
| 2008 |  Zasuté kameny: deset postav konzervativního myšlení |
Ne, že by to bylo k ničemu, to určitě ne. Třeba o takovém Abrahamu Kuyperovi se toho v našich končinách příliš neví (a zajímalo by mě, kolik toho o něm dnes vědí průměrní Nizozemci) a tohle bylo určitě zajímavé seznámení. Ale obávám se, že se autor poněkud minul v knize kterou napsal. Celkově mám totiž pocit, že to není ani tak kniha o 10 zapomenutých postavách konzervativního myšlení, jako spíš o devíti zbožných protestantech a lordu Actonovi, jejichž myšlenky měli určitý politický přesah. Jistě, je tu Burke, politiku inspirovanou křesťanstvím nelze upřít Wilberforcovi, ale co takoví Lewis nebo Boehoffer? A proč kniha začíná Třanovským a největší medailonek je věnován Edwardsovi, to si nedokážu vysvětlit ničím jiným, než že autor se prostě neudržel na uzdě a rozepsal se o osobách, které jeho osobně nepochybně velmi inspirovali, ale tady nemají co pohledávat. Nemluvě o tom, že v kapitole o Edwardsovi opouští pozice konzervativní, ale píše z pozice puritánského apologety. Což sem prostě nepatří.