andrii24 komentáře u knih
... ztraceni. Mezi venkovskými stěnami. Všední dny zanechali. V závětří měst. Lapeni do koloritu líného času stavení. Dvoření se půdě, zeleni. Na dvorcích, zápraží. Nejen letní hosté. Při pikniku. Bytí na čerstvém vzduchu. Volná pole, poezie působnosti.
Zaklíněný, zprvu v líném, soudném letním dni. Spolu s ním, ale žádná komisní, jeho osobní klenot. V klání nažehlených obleků. Proti klanu lítého stylu, v týlu konání "přátel žehu."
Být ničí(m). Ničit jej. Už ne. Budou (se) bít. Srdce(m) cídit. Budovat cit. Mimo chladné dlažby. Karavanu charakterů, synů sinavé ražby.
Tu mají na vestě. Rozkmotřenci. Tak rychle stříhejte skalpy do koflíků, než vás skálopevně chytne, učit bude svět fraků.
Vyléčí, meditativní krajinky, medové rezidentky z malinové chaloupky, co bodá člověka, kvůli člověku?
Tehdy. Za bídy, Zpívá. Za světla. K obědu. Uličkám, bulváru. Večer. Pelíškům šantánu. Za lesku. Profi. V noir saténu. Ke kávě smetánkám. Mademoiselle dešťových kapek. Madame nočních koktejlů. Ptáček pařížských lokálů. Přes lávku. Ložím mekk. Pěnice se slávou, lávou v hrdle. O širém životě, v šeru.
Stíní jí pyramida chamtivých. Nedopadne, padne. Kleopatřino El Dorado, Atlantida ve zlatém. Sošná figura zataví své útroby. Kouzelná flétna Amorových sonát se protne s fugou Morany. A zůstane jen oslnivý, nedostižný opiát v sítích poddolovaných, vzdalujících se komnat. Privilegovaná legenda mytické, nejmagičtější země. Karavana zamotaných sarkofágů, zavátých porcí prachu, písky času. Kulisy siluet. Magnetizující, smaragdové podnebí aromatického, ebenového kontinentu.
Nebe pro čtenáře, s mraky příhod. Z pera reka filozofie života, aristokrata slov.
Čtenáři - rybáři, navnaď se. Usedni v revíru, kudy teče osobitá řeka. Ponoř se do mých vod. Chyť si na splávek. Úsměvné vlnky do sítěk. Vylov si. Renomovaný. Rovný, nejen v saku. Život.
Kafkovské fouknutí do palety. Nakouknutí pod. Pražské prsty, pařížské dlaně. Ruce magických "jinde." Čarovný lektvar barev. Revuální zátiší intimit. Férie mezi rámy. Schovanky malby.
Prapory polní i volány salonní. Na oji spolu vlají. Polibky ojíněné májem i karmínem. Amor ale, nikoliv s Arésem, jen s Amorem tvoří rýmy.
Hlasité lásky, vrásky. Trasy módemana ve fraku. Všechny stránky znělé "vatry," barvy ohnivého melodika. V módu procítěné uhlazenosti, charismaticky planoucí vzlykavosti. Magie chlapáckého témbru, sametového "vyprávěcího" barytonu, jenž si střihl i trnoví. Vytáhl sinavý cíp z mokasín.
Zákeřná legenda. Dracula z říše zvířat, z tajemna. Vypočítavě vyčkávající. Toxický šum sla/s/tí. Zuby jako šavle nabroušené, řezající. Stahující. V barvách karmínu si libující.
Všem Arésům světa, co podali arsenu intelektu v rozkvětu. Stoupá skrz sivé mraky, ta hrdě postavená věta. Zanesen na Olymp Olympů. Jeden silný charakterový akt, rétorický zásah. Proti lítému rozlití zla.
Etablovaný před tabulí stál. O pannu Thálii za oponou, která je tu pro každý divácký sál. Klasa v emoci, když se mění jeho vlas(t). Látka na téma, která trému nemívá: "Láska, hrdě zpěvná, pevná v nás."
Čas má. Mámivý opiát světlušek a cikád. Hody varietní férie. Jankovatí ten, kdo miluje, pod jahodovým nebem. Z moci nektaru letních Sirén.
Nadaná. Dáma s drdůlkem. S citem pro "důlky." Many, mraky niter. Heroina. "Kočka" věcí člověčích, věcí života. S čarodějným jižanským espritem. Naše Anna Magnani. Femme fatale Národního divadla.
... princip-ál nebeské imaginace. Velký král/grál esence pravd, v hádankách.
... bez známek nepřízně přízně, nižších vrstev. Salonky laskonkových person ukládají k ledu oči svědků kratochvilných her. Nešidí pavučiny starých časů. Když přijde na to, goticky se ohradí, červánkovým vějířem.
Zatekla do duší. Rozvodněná. Zařekla se. Vtáhla do proudu osudí otupené utopené, "neotužilce bytí." Jantarová pára, která z ní utíká do ovzduší. Ve svých splývavých (p)ramenech, kadeřích nese zanesené časy, bažinné řasy, které omotaly tamní nářeky nábřeží. Temné.