Alphwen
komentáře u knih
Arturův ostrov
Elsa Morante
Na dovolené v jižní Itálii jsem přečetla román Elsy Morante Arturův ostrov s pohledem upřeným přes moře na Procidu, kde se příběh odehrává. Sledujeme dospívání chlapce Artura, jehož dny jsou jasně ohraničené ostrovem. Matka mu zemřela při porodu, a tak se o to víc upne na otce, který ovšem většinu času tráví mimo ostrov. Artur jeho cesty pokládá za dobrodružné výpravy a sní o tom, že na ně jednou vyrazí spolu s ním. Místo toho si ale otec domů přivede mladou manželku... Román je veskrze symbolickým vyjádřením zvláštního bezčasí a ztráty nevinnosti a svou snovou atmosférou mě naprosto uhranul, a to i díky výbornému překladu Alice Flemrové.
Neviditelné řemeslo: Tajemství redakční práce
kolektiv autorů
Jsem ráda, že takováto kniha vznikla, pro literární geeky must-read. Text Petry Diestlerové by mohl sloužit jako rukověť jazykového redaktora, bravo.
Tiberius: Pohnutý život císaře
Roger Caratini
Pro mě bohužel zklamání. Na každé druhé straně se rekapitulují příbuzenské vztahy, hojně se popisují pohyby armád (a to včetně tažení, kterých se Tiberius sám neúčastnil), období císařova života na Capri je pojato velmi stručně, autor upřednostňuje informace s bulvárním nádechem.
Kniha o životě a smrti
Axel Munthe
Snůška lékařských historek, která se tváří jako autobiografie, přitom ale Munthe ve skutečnosti často mlží, řadu důležitých informací vynechává, ba si i zcela vymýšlí. Je mi trochu záhadou, proč se z téhle knihy stal světový bestseller. Škoda že se víc nerozepsal o Capri, jeho vila San Michele na tomto ostrově v Neapolském zálivu je nádherné místo, které vřele doporučuji navštívit. Nový překlad Věry Kláskové se dobře čte.
Cvičebnice
Alejandro Zambra
Tohle bylo tak skvělý. Cvičebnice je něco přesně pro mě – odjakživa mě baví testy na literární gramotnost a logické myšlení, mám slabost pro Chile a zbožňuju literární hříčky. Když takhle originální knize nechybí ani společenskokritický rozměr, nemůžu se netetelit blahem. Výborný překlad Anežky Charvátové. Dokonalá jednohubka.
Mefisto
Klaus Mann
Vynikající dílo, tzv. klíčový román, pro které mám slabost. Literárně zdařilý, psychologicky propracované postavy, důležité téma. 100 %
Jantarové oči
Vilma Kadlečková
Zpětně nechápu, proč jsem tak dlouho otálela s přečtením. Výborné. Chytré, čtivé, spletité. Sci-fi šmrncnuté fantasy. Konečně mi zase něco připomnělo Dunu.
Hamnet
Maggie O'Farrell
Námět slibný, ale podle mě hodně průměrně zpracovaný. Děj nenabízí o mnoho víc, než co se dozvíte už z anotace. Postavy i doba jsou vylíčeny velmi ploše, mj. zase jedna nezkrotná žena-bylinkářka, která ví díky svým nadpřirozeným schopnostem víc než ostatní. Jazyk/styl románu bych spíš než jako poetický označila jako melodramatický a nijak zvlášť mě neoslnil. Kvituju obálku, překlad a nápaditou kapitolu o bleše, která do Stratfordu zavlekla mor.
Tajný príbeh
Donna Tartt
Moje očekávání bohužel byla příliš vysoká. Není to špatná kniha, ale má početné slabiny. Ráda bych ji brala s nadsázkou coby stylizaci antické tragédie, ale na to obsahuje příliš mnoho psychologicko-filozofických pasáží. Skoro všechny postavy jsou nemastné neslané a některé (Francis, Charles, Camilla) i vyloženě nepropracované, řecké motivy po slibném začátku mizí, děj obsahuje několik rádoby šokujících klišé a řada dlouhých scén spočívá v repetitivních dialozích, pití alkoholu a kouření cigaret. Knihu bych doporučila těm, kdo hledají kvalitní zábavné čtivo s "reverzní" detektivní zápletkou. Zároveň ale nad Donnou Tartt nelámu hůl a v budoucnu nejspíš zkusím ještě Stehlíka.
Neptunova jeskyně
Marek Toman
Přečíst si román, ve kterém důležitou roli hraje park Grébovka, jsem coby dlouholetá obyvatelka nedalekých Nuslí brala skoro jako povinnost. A vylíčení zrodu tohoto výjimečného krajinářského díla a jeho proměn je na knize to nejlepší. Vůbec bych se nezlobila, kdyby bylo (spolu s místními popisy Královských Vinohrad a doutnajícího česko-německého soupeření) ještě detailnější. S Neptunovou jeskyní se to nicméně má trochu jako se Skleněným pokojem Simona Mawera – zatímco první třetina knihy se točí kolem vily Tugendhat, resp. Grébovky, ve zbylých dvou třetinách jsou obě stavby spíš jen kulisou, která přihlíží životním osudům lidí s nimi spojenými a na níž autor demonstruje turbulence doby. Celá dlouhá pasáž o Neptunově milostném vztahu s Židovkou Rivou na sklonku první republiky a během druhé světové války nepřináší nic nového a dala by se snadno oželet. Chápu, že autorovým cílem bylo ukázat Neptuna v proměnách času od vzniku Grébovky až po současnost, ostatní období jsou ale pojatá tak stručně, že se tím text podle mě jen zbytečně rozmělnil. Pokud ale máte ke Grébovce vztah, lze román doporučit jako příjemnou četbu třeba do parku.
Přízrak v hrdle
Doireann Ní Ghríofa
Věděla jsem, že to bude "ženský text", jak se píše hned v úvodu, přesto mě míra, do jaké Přízrak v hrdle pojednává o mateřství, zaskočila. Ani ne snad pro detailnost popisů ubíjejícího života matky malých dětí, které v textu plní i veskrze estetickou, rytmizující funkci, jako spíš hrdinčino naprosté upozadění vlastní subjektivity a proměnu ve "stroj na děti", která silně připomíná dystopické romány. Ač je mi něco takového bytostně cizí, je zajímavé nahlédnout do autorčiny mysli (neboť se jedná o přiznanou autofikci) a spolu s ní v závěru knihy dojít k určité katarzi.
Důvodem, proč jsem po knize sáhla, byla nicméně její druhá rovina, a to autorčino dlouholeté usilovné pátrání po okolnostech vzniku irské básně Caoineadh Airt Uí Laoghaire z 18. století a po životě její autorky Eibhlín Dubh Ní Chonaill, o němž toho dnes mnoho nevíme, podobně jako o jejích ženských příbuzných, na rozdíl od těch mužských. Pátrání tak výmluvně dokládá častou neviditelnost žen v dějinách (nejen) umění. Kvituju, že báseň je v knize otištěna v celém znění, a to paralelně v irském originále a českém překladu.
Americká válka
Omar El Akkad
El Akkad není zrovna rozený vypravěč, ale jeho obraz budoucího světa působí promyšleně a proměna hlavní hrdinky věrohodně, navíc ve čtenáři vyvolává řadu otázek. Celkově tak kniha myslím za tu trochu námahy stojí, a to i díky kvalitnímu překladu Pavla Bakiče.
Císař z Portugalie
Selma Lagerlöf
Císař z Portugalie je navzdory svému názvu venkovský román, což je pro Selmu Lagerlöf typické, a pojednává především o neobvykle silném poutu mezi otcem a dcerou. V románu se odráží doba, kdy ho autorka psala – počátek první světové války, takže je prodchnutý poselstvím lásky, dobrého srdce, odpuštění a smíření, ale autorka to umí podat tak, že to vůbec nevyznívá jako klišé. Obdivuju, že po těch letech je to pořád velmi čtivé, a oceňuju špetku magického realismu i to, jak určitá tehdy rezonující společenská témata (mladá žena „na scestí“) autorka nelíčí na rozdíl od většiny tehdejších spisovatelů jako konec světa.
Šestnáct stromů na Sommě
Lars Mytting
Nadšení ostatních moc nesdílím. Kniha je čtivá, ale nepřekračuje škatulku oddechové četby. Nejslabším článkem jsou ploché a stereotypně pojaté postavy, přičemž milostná zápletka zabírá příliš mnoho místa. Nejzdařilejší jsou naopak popisy prostředí, zejména Shetlandských ostrovů, a rozličné motivy související se dřevem.
Nepřemožitelný
Peter Englund
I když se to zdá nemožné, ještě lepší než Nepokojná léta. Snad proto, že Nepřemožitelný pojednává o událostech u nás mnohem méně známých, v souvislostech, které takhle plasticky dokáže vykreslit snad jen Englund. Fantastická kniha včetně skvělého překladu Dagmar Hartlové.
Koumákův blog
Timo Parvela
Strašně vtipná knížka. Příběh je prošpikovaný množstvím bizarních příhod a jazykových hříček, které díky skvělému překladu pobaví i v češtině; boží ilustrace Pasiho Pitkänena.
Démon ze sídliště
Iva Hadj Moussa
Pro mě příjemné překvapení. Hlavní plus perspektiva šestnáctiletého kluka včetně brilantně zvládnuté hovorové mluvy, prostředí táborského sídliště a obecně pochmurná atmosféra dokreslená metalovou hudbou a hřbitovně-duchařskou tematikou. Naopak mi scházel propracovanější příběh (zejména od závěru jsem čekala víc) a chování v podstatě jediné výrazné ženské postavy (když nepočítám protagonistovu, poněkud stereotypně pojatou babičku) působilo krajně nepravděpodobně. Taky mi trochu lezlo krkem neustálé hodnocení ženského poprsí (třešně, citróny, melouny atd. – fakt je to ještě pořád v kurzu?), přitom jinak hlavní hrdina trousí velmi trefné a vtipné poznámky.
Naprostá šílenost
Tomáš Kopecký
Kresba skvělá, příběh se do dvou třetin poutavě rozjíždí, aby pak najednou přišel konec s nevěrohodným a nepropracovaným zvratem. Škoda.
Nedeľné šachy s Tisom
Silvester Lavrík
Od Silvestera Lavríka jsem četla už pár dalších děl (povídky, divadelní hry), ale tuhle tématem, jazykem i rozsahem vnímám jako (zatímní) vrchol jeho tvorby. Nejvíc na knize oceňuju vykreslení maloměšťáckého prostředí, v podstatě se jedná o historickou mikrosondu, úvahy o povaze Slováků a mnohdy až sžíravou kritiku, zřejmé paralely s dneškem s obecnou platností a v neposlední řadě barvitý až expresivní jazyk, který pro mě zpočátku představoval výzvu a přemýšlela jsem, že raději sáhnu po českém překladu, ale brzo se to poddalo.
Červená, bílá a královsky modrá
Casey McQuiston
Tohle bylo hodně slabé, škoda. Těšila jsem se na čtivou romanci se společenským přesahem, ale zůstalo bohužel jen u chytlavého námětu a občasných záblesků z americké politiky. Asi tak kolem půlky knihy mi ze všeho nejvíc připadalo, že čtu 50 odstínů šedi pro náctileté. Knize bohužel nepomáhá ani český překlad, jehož hovorová vrstva v dialozích neodpovídá jazyku současné mladé generace.