Aleh komentáře u knih

Nemám moc ráda "bichle", které mají přes 500 stran. Mívám obavy, že to bude nastavovaná kaše. Ale nebyla. Autor velmi pečlivě popisoval povahové rysy a chování pachatele, zabýval se jeho dětstvím, věnoval značnou pozornost obětem, které byly vybírány podle přesného klíče a neopomněl i pro čtenáře A. Olsena známého dánského vyšetřovatele Carla Morcka a jeho vyšetřovatelský tým. Ztěžejní pasáže příběhu popisoval autor často z pozice pachatele i obětí. A bylo zajímavé sledovat, jak pachatele šokovalo, co všechno již policie odhalila, ale přesto stále věřil, že má možnost uniknout.
A ještě dovětek. Pokud si dospělí dobrovolně vyberou svou životní cestu, tak mohou být někdy šťastní, ale mohou také třeba trpce litovat. Co ale dítě, které si tuto cestu dobrovolně nevybralo. Co pak? Pak to poznamená jeho život v dospělosti...
Byl to thriller, jak má být.

35 16.07.2016

Psal Nikolaj Vasiljevič Gogol o poměrech v Rusku v polovině 19. století? Ne, svým dílem překročil hranice prostoru i času!
Gogol nádherně vykreslil charaktery jednotlivých městských úředníků – tragikomických postav a postaviček. A co se teprve stane s těmito rádoby městskými úředníky, když do města přijede vysoko postavená osoba – revizor Chlestakov!
Společnost je zkažená a skrz naskrz prorostlá neduhy, lží a korupcí. I ten revizor!
Revizor symbolizuje jakoukoliv společnost v kterékoliv době, kde vládne korupce, úplatkářství, lež, boj o moc a snaha udržet si vlivné místo a něco znamenat! Všechny žene jenom touha po osobním prospěchu, penězích a pohodlném životě mezi smetánkou společnosti.
Je N.V. Gogol mrtev nebo je stále živ…….V pravém slova smyslu je to nadčasové dílo, které nám toho má mnoho co říct i v dnešní době.

40 08.07.2016

Jsou to příběhy lidí, kteří mají jedno společné –bolavou duši. Takoví lidé potřebují o to více naši pozornost a lásku. A když se jim starostlivosti a patřičné péče nedostává, jejich nemoc se neléčí a ještě více se prohlubuje Nemoc duše je dlouhodobá, náročná, není na pohled viditelná, ale zároveň všudypřítomná a život ovlivňující… A ostatními někdy nepochopená a těžko uchopitelná. A co stojí za takovým onemocněním? Každý příběh je jiný a hledání nové životní cesty je složité... Bylo to smutné čtení, ale já si myslím, že takové jsou i reálné příběhy lidí žijících kolem nás.

9 06.07.2016

Tak jsem si nenechala ujít pokračování e-mailové lovestory mezi Emmi a Leem. A udělala jsem dobře. A co se bude dít, když se Emmi dozví o dopise, o kterém původně neměla ani tušení? Děj se rozvíjí opět prostřednictvím e-mailů jen zlehka, pomalu a postupně. A závěr se dá předpokládat... Milé čtení jako stvořené pro letní večery.

11 05.07.2016

Tak zpočátku jsem to viděla jako takovou letní oddychovou četbu bez valného zaujetí. Emmi a Leo spolu začnou v podstatě díky omylu nevinně komunikovat přes e-mail. Během měsíců ovšem z této nevinné korespondence vznikne něco, co překročí určité meze. Ač je Emmi šťastně vdaná a miluje svého muže, hledá a nachází v komunikaci s Leem něco, co postrádá u svého manžela. Původně jsem si myslela, že pokračování už asi nebudu číst, ale musím říct, že posledních 50 stran mě tak zaujalo, že už se těším na pokračování v knize Každá sedmá vlna.

10 02.07.2016

Téma, které zpracovává kniha Voňavé (na)dělení je věnováno ženám, které své děti už vyprovodily do života ... A jsou-li tyto ženy navíc bez partnera, pak někdy tápou a hledají nový smysl života. Co teď? Jak být ještě užitečná, mít práci, která člověka naplňuje a radovat se ze života? Hlavní hrdinka Saša svůj smysl života našla. A to právě v době, kdy už pomalu a jistě začala ztrácet naději, že se jí to podaří. Fandím všem ženám v tomto věku. Vždyť věk kolem padesátky nic neznamená, zvláště pokud se odchod na zasloužený odpočinek neustále vzdaluje... Mnohé ženy v podobné situaci mohou v tomto příběhu nalézt inspiraci i pro sebe. Vřele doporučuji, protože mnohé z nás tam v něčem najdou i kousek sebe samé.

15 30.06.2016

Tato kniha mě vtáhla mě do děje už od 2. stránky. Byl to silný příběh od samého začátku. Těšila jsem se, jak to bude dál pokračovat, jak hlavní hrdinka Diane bude nést břímě, které jí osud připravil.Věřila jsem, že je silnou osobností a čas ji pomůže znovu se navrátit do života, Zklamala mě však 2. část. Chápu, že na určitý čas opustila Paříž, svůj byt, svou kavárnu, ale to, jak se v Irsku snažila znovu nalézt smysl života, to mě tentokrát zklamalo . Asi jsem čekala něco jiného. Ale skončilo to tak, jak jsem předpokládala.

14 26.06.2016

Tento příběh mě velmi zaujal. Byla to velmi zajímavá sonda do života handicapované dívky a její rodiny. Z velké části je vyprávěn samotnou postiženou 16letou Natálií. Natálka, i když je uvězněna ve svém těle a pohybuje se na invalidním vozíku, je šťastná. Dává nám možnost nahlédnout do jejího vnitřního světa. Svůj úděl nese statečně. To, co ji velmi trápí, je, že její nemohoucnost omezuje všechny členy její rodiny. Nepostradatelnou pro ni je její maminka a také sourozenci, jen o několik let starší bratr a malá šestiletá sestřička. Každý z nich se s postižením Natálky vyrovnává po svém. Zajímavé bylo také setkání Natálie s Leilou, která uvažovala o tom, že se stane asistentkou postižené dívky.Vyprávění mělo spád, žádná hluchá místa. Bylo to jen letmé setkání, ale zase jsem měla možnost uvědomit si, že zdraví je to nejcennější, co máme.

10 25.06.2016

Čapkovo drama R.U.R s sebou nese stejně jako ostatní jeho díla velké poselství do budoucna. V tom byl Čapek velký vizionář. I zde můžeme pozorovat neduhy dnešního světa na počátku třetího tisíciletí, přestože dílo vzniklo téměř před sto lety. Potvrzuje se, že člověk je opravdu středobodem veškerého konání na tomto světě. A co je hlavní - má duši......
A robot? To slovo, které Čapek dal světu,stále patří do současného jazyka a má své místo v dnešním světě. Doporučuji k přečtení a zamyšlení.

25 24.06.2016

Další z příběhů právě rozvedené mladé ženy. Veronika je maminkou malého syna. Zpočátku ani nevnímá, že její manželství už není takové jako dřív. Po rozvodu, který pro ni přichází jako blesk z čistého nebe, ale postupně dospívá a dozrává v uvědomělou ženu a matku. Podobným uvědoměním však po následném nevydařeném vztahu prochází i její bývalý manžel…
Kniha se dobře četla, ale zdálo se mi, že děj byl na určitých místech zbytečně natahován zmínkami o postavách, které pro hlavní děj neměly zásadní význam.

8 19.06.2016

Udivuje mě nadčasovost a aktuálnost tohoto díla. Rok 1937 a rok 2017! Kolik paralel s tímto dílem nacházím v dnešním světě!
Jak se společnost chová k člověku, který něco umí a něco dokázal a zpoza rohu zatím tahají za nitky osudu ti, kteří mají v rukou moc! Jak člověk lehce změní svůj názor, když se to začně dotýkat právě jeho samotného!.Jak je svět nemilosrdně rozdělen na bohaté a chudé, na ty, co mají moc a na ty, kteří ji nemají! A jak osud někdy zasáhne a rozhodne bez ohledu a vlivu kohokoliv! Tento odkaz tu zůstává i pro další generace. V tom byl Karel Čapek opravdu geniální.

42 18.06.2016

Pod sněhem se toho schová! Charaktery, vztahy, vzpomínky, nesplněné sny a staré křivdy! To vše ale vyplouvá na povrch při společné cestě tří sester za rodiči a na společné oslavě otcových narozenin. Odkrylo se toho tolik, že se to až nechce věřit. Střípky toho všeho, co se během cesty a při rodinné oslavě událo, můžeme však pozorovat kolem sebe, někdo to vidí v nejbližší rodině, někdo v zaměstnání, v domě, všude kolem nás.
Nemůžu osočovat spisovatelku, že je zbytečně negativní, nemůžu nadávat, že vidí všechno zbytečně záporně. Vždyť i já to kolem sebe vidím. Autorka líčí jednotlivé postavy a vztahy mezi nimi velmi realisticky. Příběh skončil. Ale chyběl mi závěr. A také jsem čekala nějaké vyústění – vysvětlení, odpuštění, smíření. To mi tam chybělo.

18 11.06.2016

Po Seifertově Mamince, která mě po letech zcela uchvátila, jsem sáhla po dalších verších. Tentokrát to je Máchův Máj. Kdo by neznal nebo někdy neslyšel alespoň jeho úvodní verše, i když poezie není jeho koníčkem ?

Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.

Máchův Máj je především oslavou lásky jako krásného lidského citu, to si jistě všichni pamatujeme ze školy. Dnes po letech jsem také ale o to více vnímala, jak básník opěvuje nádhernou a okouzlující přírodu a tentokráte nezůstalo pro mě bez povšimnutí i vyjádření filozofických myšlenek týkajících se neustálého pohybu a koloběhu přírody, změn v přírodě i v životě, neustále plynoucího času a také krásné vyznání lásky k rodné vlasti. To nejsou fráze, to je pravda, ale musíme k tomu dospět. Mladé generaci doporučuji vrátit se k těmto veršům po letech...

23 06.06.2016

Žena v kleci se mi dostala do rukou, aniž bych o to nějak moc usilovala. Ač jsem nebyla velkým příznivcem severských detektivek, kniha mě okamžitě zaujala již prologem. Bylo to napínavé od samého začátku Stále jsem obracela stránku za stránkou, abych se dozvěděla, jak děj bude dál pokračovat. Autor popisuje děj ve dvou rovinách - práci dánského komisaře Carla Morcka, který krok za krokem odkrývá tajemství kriminálního činu po dlouhých pěti letech a zároveň popisuje osud dánské političky Merete Lynggaardové právě v oněch uplynulých 5 letech. Po Složce 64 je to druhá kniha Adlera Olsena, kterou jsem četla. A obě jsou úžasné. Udrží čtenáře napnutého jako strunu od začátku až do konce. A tak to má být.Co víc si může autor přát ?

32 05.06.2016

Poněkud netrpělivé čtenáře by mohl zdlouhavý úvod odradit, ale věřte, že to podstatné teprve přijde a naplno se rozvine…. U této knihy se začíná děj rozvíjet především až ve chvíli, kdy Cecília v podstatě náhodou a pak také díky poněkud divnému chování svého manžela Johna Paula odhalí jeho tajemství. Pak se těšte na pokračování… Cecilii toto tajemství naplno zasáhne do života. Do všech běžných každodenních činností se vkrádají myšlenky, které se točí kolem dokola tohoto tajemství. Rozuzlení přijde doslova až v samotném závěru. Celý příběh pak graduje v závěrečném epilogu.

22 01.06.2016

K tomuto dramatu jsem se vrátila po 37 letech po maturitě. Po uplynutí dlouhých let a získání bohatých životních zkušeností mohu říct, že plně rozumím tomu, proč toto dílo patří dodnes k vrcholům české dramatické tvorby. Hovory matky s mrtvým mužem a mrtvými syny, snaha ochránit nejmladšího syna před válkou a její závěrečné gesto je vyvrcholením obrovské vnitřní proměny jejího chápání světa a touhy po míru bez válečných konfliktů a nesmyslného utrpení i za cenu pro matku nejvyšší.

27 26.05.2016

Velmi dojemný příběh.... Mladá maminka Laura stojí téměř ze dne na den bez varování tváří tvář smrti, její život je v troskách, sil kvapem ubývá a Laura zcela pragmaticky řeší, kdo se postará o její malou dceru Elišku. Nešlo se od toho odtrhnout... Co víc k tomu napsat, jen slova nestačí. Přečtěte si tento příběh plný emocí o ženě, kterou život opravdu nešetřil.

13 24.05.2016

Autorkou není známá spisovatelka, ale televizní scénáristka. Včera jsem přečetla několik prvních stránek a hned jsem věděla, že to je příběh, který mě bude zajímat. Matka dvou synů se dostává do situace, kdy jí manžel oznámí, že ji už nemiluje, žije s ní, ale každou sobotu odchází za svou milenkou. Začala jsem příběh hltat a záhy přišel další šok a překvapivé pokračování. Přicházi jedno překvapení za druhým. Autorka zná ženskou duši, dovede ji poutavě popsat a udržuje čtenáře v napětí. Jak to všechno vidí 3 ženy - Martina, Zuzana a Ludmila - manželka, milenka a matka? Co je pro každou z nich důležité? Žádná nuda ani přeskakování textu nehrozí. Moc se mi to líbílo.

9 20.05.2016

Papoušek v aspiku je oddechové humorně laděné čtení o tom, kterak žena veskrze městského typu odejde z města na venkov za milovaným mužem veterinářem Vladimírem, kde se jejich domovem stane polorozpadlé stavení, které volá po náročné rekonstrukci. A protože život navíc odvane jejího milého na rok na stáž do zahraničí, je nasnadě, že nebude nouze o humorné situace. Papouška na smetaně, který popisuje, co této knize předchází, tak "ochutnám" až někdy příště...

7 15.05.2016

Vzhledem k tomu, že J. Rowlingová je považována za skvělou vypravěčku, pustila jsem se do čtení této knihy. V centru dění je zdánlivě poklidné anglické městečko Pagford. A jak už to na maloměstě bývá, vztahy jeho obyvatel, kteří si dnes a denně vidí až do talíře, jsou různé. Líbilo se mi, jak autorka dokázala věrohodně vykreslit charaktery jednotlivých postav a vztahy mezi nimi. A jak to teprve zahýbá s obyvateli Pagfordu, když se dozví o smrti jednoho ze členů městské rady? Po jeho smrti tak totiž zůstalo v městské radě prázdné místo....
Tak jako někteří čtenáři, měla jsem na začátku problém s množstvím postav a jejich jmény a některé pasáže se mi zdály být příliš zdlouhavé. Rozhodně ale stojí za přečtení.

18 08.05.2016