Aleh diskuze u autorů

Líbí se mi styl psaní Michaely Klevisové. Své příběhy zasazuje do konkrétního prostředí, A byť je autorkou detektivek, není všechno jen pochmurné. Věnuje se pečlivě popisu osob a jejich konání, vztahům mezi jednotlivými postavami, popisu prostředí a přírody. Čtenář musí být velmi pozorný, pokud chce odhalit vraha. Není to tak, že by vše bylo od začátku zcela jasné. Těm, kteří doposud váhali, určitě doporučuji k přečtení. Michaela Klevisová mě překvapila.

Petra Dvořáková nám často představuje hrdiny v těžkých životních situacích. Odhaluje před čtenáři život se vším všudy, co přináší, nebere si servítky a nic se nesnaží přikrášlovat. Je pravdivá a věrohodná. Přečetla jsem Dědinu, Vrány, Sítě, Chirurga i Zahradu. Líbí se mi její styl psaní a ráda si přečtu její další příběhy.

Mám za sebou román Šikmý kostel a čtu Šikmý kostel 2. A já myslím, že to mluví za vše. Karin Lednickou pak už nemusíte představovat, její románová sága na pokračování mluví opravdu za vše a představila nám svou autorku dokonale. Co by čtenář(ka) chtěl(a) víc. A můžete se těšit na další díl. Jsem nadšená.... A děkuji paní Karin Lednické za úžasný čtenářský zážitek. Všem můžu jen doporučit!

Kromě nejnovější knihy Foukneš do pěny jsem četla všechny knihy RT. Autorka vyvolává u svých čtenáčů emoce a to je dobře. Od těch kladných až po ty záporné. Své čtenáře (nebo hlavně čtenářky) osloví svým stylem psaní a zpracováním témat, další skupina čtenářek se k jejím románům po první přečtené knize už třeba nevrátí. Mě její knihy baví, i když si někdy nebere servítky a někomu se může zdát být vulgární. Hlavními postavami jejich příběhů jsou lidé ze současnosti, jejich partnerské vztahy, rodiny, přátelé, spolupracovníci. A autorka umí podrobně vykreslit jejich charaktery a popsat životní příběhy. Jako ze života.

Myslím si, že Patrik Hartl ve svých románech dokonale vystihl dobu, ve které žijeme a stejně tak i postavy, o kterých píše. Mám ho ráda a vždy se těším na to, co nového nám nabídne. Někdy mám pocit, že všechno beru až moc vážně. A tak se ráda od toho všeho současného dění odreaguji a přečtu si, jak se se životem "perou" s tou dnešní dobou jeho hrdinové. Četba pro chvíle odpočinku. A Patrika Hartla si řadím mezí své oblíbené spisovatele.

Tak mi to připadá, že paní Alena Mornštajnová tak nějak tiše a nenápadně kromě jiné práce píše knihy. A ejhle! Ty knihy jsou velmi dobře napsané, krásné a úspěšné. Jak Slepá mapa, Hotýlek i Hana nejsou jen pouhým příběhem, ale hrdinové (především hrdinky) jsou konfrontovány se zásadními dějinnými událostmi Československa, které tak výrazně zasáhly do života obyčejných lidí. Po přečtení ve Vás nadlouho zůstanou pocity a vzpomínky vztahující se k té či oné době v našich dějinách a možná si vzpomenete, jak se dějiny dotkly právě té Vaší rodiny a Vašich předků. Už se těším na Tiché roky a další tvorbu této současné české spisovatelky.
Tiché roky i Listopád jen potvrzují vysokou kvalitu a úžasný čtenářský zážitek literární tvorby paní Aleny Mornštajnové (5.9.2021)

Petr Šabach je dalším českým autorem, jehož knížky si vždy se zájmem ráda přečtu. Je zkušeným vypravěčěm, dobrým pozorovatelem, skvěle dovede vystihnout atmosféru předrevoluční doby u nás, má smysl pro detail, píše lehce a s laskavým humorem. Autor patří k mým oblíbeným spisovatelům.

Oblíbila jsem si britskou spisovatelku Jojo Moyes. Také (jako některé čtenářky) nemám ráda nálepku bestseller, ale tentokrát patří k jejím knihám právem. Získá si vás od prvních stránek poutavým vyprávěním životních osudů hlavních hrdinů svých knih. V knihách je i kus romantiky, ale nebojte se, její příběhy jsou o životě a vždy je v nich něco vyjímečného, co stojí za to vyprávět a třeba i opakovaně čtenářům (nebo hlavně asi čtenářkám) a mít je doma ve své knihovně. A všechny její knihy mají nádhernou lákavou obálku. Těším se na její další příběhy.

Přečetla jsem od J. Hájíčka Rybí krev, Dobrodruzi hlavního proudu,Selský baroko, Dešťová hůl, Zloději zelených koní a povídkovou knihu Dřevěný nůž. Píše o době minulé, ale to je i doba mého dětství, na kterou ráda a často vzpomínám. Jeho sugestivní vyprávění mi umožňuje takové návraty do mých dětských let a jsem za to ráda. Seznámila jsem se s ním až díky DK. Těším se na jeho další knihy.

Od E. M. Remarqua jsem přečetla Čas žít, čas umírat, Nebe nezná vyvolených a Na západní frontě klid a Tři kamarádi a Cesta zpátky. Je to můj oblíbený autor. Všechny knihy se velmi dobře četly a zaujaly mě a jsou určeny opravdu pro široký okruh čtenářů. Každý si tam najde to své. Na pozadí válečných událostí se věnuje především obyčejnému člověku. Jeho životu, láskám, radostem, bolestem i strastem. Příběhy, které člověka pohltí, ovládnou, vryjí se do naší paměti a zanechají za sebou hlubokou brázdu. Výborný autor. Ráda se k němu vracím.

Vítězslav Jareš může svými kriminálními příběhy, které vyšetřuje Karel Krol z ÚOOZ, 12.12. a Vor v zakone, směle konkurovat úspěšným severským kriminálkám. Krimi příběhy se dobře čtou, jsou napsány velmi poutavě a čtenáře pohltí už od samého začátku. Trochu jsem se obávala, že fungování a praktiky ruskojazyčné mafie budou pro mě příliš vzdálená témata, ale to byl můj velký omyl. Budu se těšit na jeho další knihy a řadím si ho mezi své oblíbené autory.

Obdivuji jeho ryzí člověčenství, obdivuji jeho dalekosáhlé vizionářství, obdivuji jeho nádherný jazyk, který je tak typický pro všechna jeho díla. Novinář, spisovatel a především člověk.
Já myslím, že není třeba víc psát...

Liane Moriarty píše knihy ze života. Nejsou to prvoplánově jen ženské romány. Její knihy jsou čtivé, nechybí jim napětí, tajemství, ale také spousta životní moudrosti a ponaučení. V každé knize je zajímavá zápletka a překvapivý závěr.
Přečetla jsem zatím Manželovo tajemství, Na co Alice zapomněla a Sedmilhářky a Zamilovaná hypnotizérka a Tři přání. Určitě budu i nadále její knihy vyhledávat.

Už je to tak. Řadím si mezi oblíbené spisovatele i Chrise Cartera. Tak tomu bych ještě před nedávnem moc nevěřila. Opravdu se jeho knihy velmi dobře čtou. Od počátku mám jasno ve všech postavách. Krátké kapitoly mě nutí číst pořád dál a dál. Jsou to úžasně napínavé příběhy většinou šílených vrahů, jejichž neskutečné řádění mají na svědomí události, které je kdysi dávno silně zasáhly a ovlivnily jejich životy. A také člověk nahlídne i pod pokličku práce sympatických vyšetřovatelů, kteří nasazují i vlastní život, aby odhalili a potrestali šílence, kteří děsí společnost. Budu se těšit i na jeho další thrillery. A doporučuji nadšeným čtenářům thrillerů.

Petra Soukupová patří k mladší generaci. Je jiná, je svá a baví mě. Bravurně a naprosto reálně dovede vylíčit psychologiii všech svých postav. Její romány jsou především o vztazích, o rodině, o dětech, nemají žádnou složitou dějovou linku. Dovede se vcítit do toho, jak přemýšlí muž, žena i malé dítě. Přečetla jsem romány Pod sněhem, K moři a Marta v roce vetřelce. A také povídkovou knihu Zmizet. A jsem mile překvapena.

Čtu už čtvrtou knihu od tohoto autora. U mě je to v případě autora thrillerů něco nevídaného. Má ohromný dar čtenáře zaujmout, polapit a nepustit až do konce. Je výborný vypravěč a má vždy podrobně vykreslenou a propracovanou psychologickou charakteristiku hlavních postav (pachatele i oběti). Ty thrillery dánského autora mají opravdu něco do sebe. Díky němu si přečtu knihy i jiných autorů severských detektivek.

Je moje oblíbená autorka. Často jsou jejími hrdinkami ženy, které prochází složitými životními peripetiemi, ale zároveň je v jejích románech vždy něco navíc - dobrodružná zápletka, velké napětí, rozuzlení. To co Vás nutí číst pořád dál a dál. Jednoznačně nejlepší její román, který jsem četla je Poprvé. Ale líbily se mi velmi i Dámy z Grand Avenue, Ještě mě nezabíjej, Dobré úmysly, Šepoty a lži, Až ji uvidíš.

Michal Viewegh je solitér. Nevadí mi jeho styl psaní (jako jeho kritikům). Tzn. vyčuhuje z řady, vědělo se o něm, znali ho i ti, kteří moc nečtou. Je jiný, je zvláštní. Četla jsem snad všechny jeho knihy, hlavně tedy romány. Báječná léta pod psa je to nejlepší, co napsal. Líbí se mi ale také např. Účastníci zájezdu, Případ nevěrné Kláry, Vybíjená, Román pro ženy, Román pro muže, Andělé všedního dne. Četla jsem i Můj život po životě. Potřeboval se z toho všeho vypsat. Nedávno jsem zaslechla v tv, že chystá nový román a definitivně se s ním vrací do literárního světa... Určitě si to přečtu. Držím mu palce, ať mu to vyjde a přeji mu hodně zdraví.

Je pro mě zjevením na české literární scéně. Přečetla jsem zatím jen 2 knihy: Vyhnání Gerty Schnirch a Žítkovské bohyně. Myslím si, že jsou to díla hodna literátů ve zralém věku. Přiznávám, že jsem se pustila do jejich čtení právě proto, že jsem o nich hodně slyšela a četla. Zvláště námět pro Žítkovské bohyně byl pro mě hodně vzdálený. Obě knihy mě velmi mile překvapily a líbily se mi. Přečtu si i jiné její knihy a dále budu její tvorbu sledovat.

Eva Urbaníková je úspěšná slovenská spisovatelka. Četla jsem téměř všechny její knihy, jsou ze života a věnuje se v nich běžným společenským tématům - lásce, vztahovým problémům, rodině, práci, ale také ženám, které se provdaly za muslima, ....Hrdinky jsou ženy, které žijí všude kolem nás a řeší problémy, které se nás dotýkají.Už se těším na její další knihy.