ajla5 komentáře u knih
Tak všední život a taková krása. Chce se mi říct: “Anuško, moje dveře a srdce jsou otevřené.”
Už zase bulím.
Skvělá kniha! Bohužel opravdu smutná. V celém jejím průběhu se mi draly slzí do očí a to jsem věděla, jaká samota bude gradovat. Ray je odsouzen k samotě snad už při narození. Když se setká s Jednookem, začne se jeho svět proteplovat a jasnit, snad vlivem nadcházejícího jara. Jenže stále vidíte tu izolaci, smutek a drolícím se štěstím do jeho života proniká zmar. Jeho velký útěk do nikam je prozářen sluncem a voní létem, divokými květinami a všude slyšíme rorýse a šum moře. Události jeho předchozího života nám Ray ukazuje pomalu a opatrně je dál odkrývá s nastupujícím podzimem. Zimní gradace je prostě děsivá smršť. A to už jsem pro slzy neviděla. Je mi to tak líto. Popisy prostředí jsou dokonalé. Ray i Jednooko vám to prostě ukáží svýma očima a vy to VIDÍTE, SLYŠÍTE A CÍTÍTE.
Bohužel jak je v knize řečeno jasně a zcela pravdivě: Obec je dobrá věc, jenom když do ní patříš.
Já jsem tak naivní! Pořád doufám, čekám na revoluci... a na konci... Ach jo. Odcházím do nějaké líbezné léčebny, kde mne snad z té deprese osvobodí... Skvělá kniha!
Co napsat? Tove znovu a znovu vyrážela dech svou upřímností. I ve chvílích děsivé syrovosti se tu neustále proplétají její verše a naprostá přesnost toho, co a jak vidí. Skláním se před tou krásou.
Pořád nemůžu uvěřit, že jsou to skutečné výpovědi skutečných lidí. To je prostě neuvěřitelné.
Samozřejmě jsem po dočtení Cizinky byla napjatá. Zůstane Claire s Frankem nebo bude nějak s Jamiem? Nebo, co vůbec se stane? Možností je tolik. A já jsem samosebou zapřisáhlý romantik, navíc rozmazlený mým mužem. Vzala jsem tedy druhý díl do rukou a že je to pěkná bichle, na několik dní jsem vypustila posilování. Ale stále ta otázka: Co proboha paní Gabaldonová může ještě s mými hrdiny vyvádět? Vážně 951 stran? Co jim může chtít udělat a čím je protáhnout? Po přečtení už vím. Všechno a vším. A zdaleka nekončí. Užijte si jízdu.
Nerozumím některým předchozím komentářům. Četli jsme stejnou knihu? Někde jsem četla, že milovat je jako, když ten druhý drží vaše srdce a vy víte, že až ho pustí, bude to bolet mnohem víc. Tenhle pocit jsem měla celou dobu, po kterou jsem četla tuhle knihu. A to od začátku do konce. Asi jen tak nepřestanu brečet a nepřestanu myslet na to, co cítil Park. Bože! Jdu číst příručku k vozu Škoda.
Krásný příběh. Obžaloba samoty. Ke knize by mělo být přiloženo balení papírových kapesníků. Nádhera. Dokonalost.
(SPOILER) Pokud jsem měla pocit smutku z dění v první části, tak druhá je zdrcující.
Stále si říkám: Tohle jsou ty malé holky ze začátku první části?
Spoiler: A Tomek? Proboha, Julka!
Kniha, která vypráví o tom, že spolu lidé mají mluvit a mají být upřímní. Jinak zničí svoje životy i těch, které milují.
Tahle kniha mne vtáhla do sebe. Byla jsem úplně pohlcená. Moc pěkný příběh. Popis rozpojení jsem četla na zastávce. Asi jsem se tvářila všelijak, protože se mne nějaká paní ptala, jestli je mi dobře. Zjistila jsem, že si zakrývám ústa. Doporučuji ke čtení.
Příběh přesně pro moji současnou náladu. Kopec dobrodružství, krásný pár, šarmantní padouch a dech beroucí popisy větru a krajiny. Prostě jsem tam s nimi byla a mám větrem ošlehanou tvář a navlhlé oblečení.
Pecka! Jen bych chtěla vědět, co bylo dál. Asi to nebylo mé oblíbené cválání na jednorožci za duhou...
Říkala jsem si, že se mi to nebude líbit, ale jsem unesená. Sledovat Joadovu rodinu a lidi, které potkají, bylo ... Já nevím. Je mi líto všech těch lidí, které mocnější a více šťastnější odkopli a oni se po každé ráně znovu zvedají. Jejich maminka se neotáčí zpět ze strachu, že by se ostatní také ohlédli.... a nakonec ohromující Roza Šaron, která ji podepře a snad bude její důstojnou následovnicí. I když v té době? Prosím nefňukejte, že žijete v ČR a v tomto století.
To je tak pěkná knížka! Přesně pro chvíli, kdy je pošmourno, uvaříte si čaj, zapálíte svíčku a čtete ty pozitivní věci, A chci mini prasátko!
Nečekala jsem, že budu celou dobu tak rozčílená. Stále jsem nemohla uvěřit časovému období, ve kterém se příběh odehrává. Je nepředstavitelné, co s v tak vyspělé zemi odehrává a čím si zdejší ženy musejí procházet. Ti jejich manželé, otcové, bratři, přátelé.... Ale bohužel i jejich matky. Je mi to líto.
Moje další srdcovka! Na konci jsem bohužel brečela. Kéž by všechna nedorozumění končila tak dobře a laskavě. Toby byl velice trpělivý a plný lásky a taky asi strašně sám.
Pořád se k ní vracím. Ta pohoda a zmatek... Jak to mohli přežít?
Raději si dojděte pro nápoj a pozor budou spoilery. kniha začala pomalu a rozvláčně, až jsem si říkala, proč ten humbuk kolem knihy. Všichni jen tak plkali v hospodě jako kavárenští povaleči. Pak se kola roztočila...
Začátky ve slumu jsou zářivé a jasné, lidé milující, všude samé naděje a jednorožci. Do toho začnou záblesky temnoty, jako opravdu TEMNOTY. Lin se otáčí opravdu špatným směrem a dělá pochopitelné chyby.
A vy se s ním radujete a jste šťastní a vyděšení a nenávidíte a milujete a jste milováni a podváděni a zase se zvedáte.
Moc jsem se zasmála u šití ran ve slumu. Johnny Cigar je studnice optimismu.
Dále pasáž s Lisinými stehny - nádhera!
Pak pojetí absolutní komplexnosti - jednoduché, hladké a tak srozumitelné.
A hlavně Vikramova pasáž:
"Chlap si musí najít dobrou ženskou..."
Samozřejmě také Prabhákar.
"Chválit lidi za jejich zády je hrozně nefér, protože jediné, čemu se nemůžeš bránit, je dobro, co o tobě lidi napovídají."
"Muži vedou války kvůli zisku a zásadám, ale bojují v nich o ženy a území.
"Existují jen tři typy hrdinů: pobití, potlučení a pochybní."
"Jediná síla, jež má nějaký reálný smysl, je síla usilovat o lepší svět."
"Žádný člověk a žádné místo není bez války."
"A takhle to s námi je. Klademe jednu nohu dopředu, pak druhou. Vzhlížíme vždy znovu a znovu ke světu, který se na nás někdy zaškaredí a jindy usměje. Myslíme. Konáme. Cítíme. Přispíváme svou troškou k přílivům a odlivům dobra i zla, které zalévají svět a zase se z něj stahují. Vláčíme svůj kříž vstříc naději další noci. Ženeme svá odvážná srdce vstříc příslibům nového dne. A to vše s láskou: s vášnivým hledáním pravdy jiné , než je ta naše. S touhou:čistou, nevýslovnou dychtivostí po spáse. Dokud osud čeká, žijeme. Bůh nám pomáhej. Bůh nám odpusť. Žijeme dál."
Vím, že je Lin zločinec a udělal spoustu chyb, ale ten příběh je skvělý a čistý.
§