Air15 komentáře u knih

Četl jsem ji když mi bylo asi 15 let, nebo tak nějak. Tehdy to byla, tuším, moje čtvrtá kniha od Kinga, dnes jich mám za sebou 40. Když si na ni vzpomenu, tak vidím, sebe, sedícího v křesle na zahradě, je horké léto a moje prsty přejídějí po papíru a já jsem naprosto ztracen v jiném světě a jiné době. To, je ztělesnění toho, proč máme rádi knihy. Vypravěčský um v té nejryzejší podobě. Jednou si ji přečtu znovu, Derry mě láká, stejně jako Smolaře. Pennywiseovi se nedá odolat.

18 05.07.2016

S otočením posledních stránek ve mně zůstala paleta pocitů a dojmů. Musím uznat, že už hodně dlouho jsem hlavní postavě tak moc nefandil, nelitoval ji, nebyl dojatý a neměl takový vztek na nespravedlnost světa. Během čtení jsem vystřídal tolik názorů na Sugar, Williama a Agnes, že bych to nespočítal. Pohrdání, smutek, lítost, nenávist nebo posměch. Lezla mi na nervy Williamova arogance, Agnes jsem chtěl profackovat a Sugar dát trochu toho štěstí. Přitom to vůbec nebylo tak černobílé, názory na postavy se mi měnily s každou další kapitolou. Jakmile jsem jim viděl do hlavy, tak se pro mě stali uvěřitelnější, skoro jako reální lidé. Pak už nastoupila jen lítost. Román je hutný, zdánlivě se nimrá v drobnostech, sleduje cesty, které se ukážou jako slepé, ale přece jenom je to fascinující podívaná. Ten konec je výstižný. Asi to není to, co bych si představoval, ale uznávám, že tohle k tomu, tak nějak prostě sedí.
P.S. Jsem rád, že autor (jak sám tvrdí), změnil závěr. Kdyby zůstala původní verze, tak bych po dočtení asi tu knihu vyhodil z okna.

16 26.02.2017

Více jak 300 stran přecpaných k prasknutí informacemi o světě Písně ledu a ohně. První polovina popisuje historii světa od Dětí lesa, osídlování Západozemí, přes podrobný popis vlády Targaryenských králů až po jejich sesazení. Druhá část je v podstatě cestopis, který zahrnuje snad všechny země a národy o kterých v románech padla zmínka. Příjemně mě překvapilo, jak velké množství informací kniha obsahuje. Navíc jak poutavě jsou podávány, i když je text stylizován do podoby kroniky. K tomu jsou zde navíc krásné ilustrace (ať už jako menší černobílé kresby nebo velké celostránkové malby), mapy a rodokmeny. Je opravdu radost si v tomto „průvodci“ listovat, člověk má hned chuť znovu začít číst Hru o trůny.

13 28.01.2015

Zneklidňující, ale hodně podnětná kniha, která nutí k zamyšlení. Vzhledem k tomu, že autorův domovský týdeník sem tam čtu, tak jsem dostal naprosto to, co jsem čekal – věcnou, nehysterickou a podrobnou úvahu o složité české společnosti. Přečteno za jeden deštivý víkend, o obsahu samotném, ale určitě budu přemýšlet ještě dlouho poté.

11 03.09.2017

800 stránek přečteno za necelý týden. Spousta postav z nichž každá je originální. Nečekané zvraty. Skvěle zvolený způsob vyprávění. Intriky kam se podíváš. Atmosféra jako hrom.

Asi sem si našel novou závislost. :)
Chci další díl !!!

11 26.06.2011

Samotný nápad je skvělý, o tom bez debat. Ovšem samotné provedení… já vám nevím, ale já prostě nemám rád pasivní postavy a nečekanou záchranu shůry. Arťom jde, jde a jde, má sny, přemýšlí nad svým údělem a smyslem života. Do toho potkává postavy, které mu neustále podávají pomocnou ruku, zachrání mu život, posunou ho dál, čirou náhodou se dostane k věcem nebo na místa, která se ukážou jako klíčová a tak to jde víceméně celou knihu. Autor je nicméně dobrý vypravěč, umí postavit napínavou scénu a atraktivita metra vás udržuje v napětí (chcete prostě vědět, co bude dál, co je v další stanici nebo na povrchu). Rozhodně to tedy není špatná kniha, ale musím přiznat, že mantinely, které Glukhovsky vystavěl, pro mě byly občas zbytečně svazující. Nicméně to beru tak, že to byla autorova prvotina.

10 08.02.2019

První světová válka se díky vzdálenosti, kterou vytvořil příkop času, stala už pro někoho jen nic neříkající historickou událostí. Proto je tenhle román fascinující, jak i přes své stáří dokáže být stále aktuální a čtivý. Překvapila mě míra syrovosti a realističnosti – na svou dobu určitě velmi neobvyklá. Remarque popsal kolotoč smrti, ze kterého se nedá vystoupit. Silné, velmi silné.

10 13.08.2016

Po přečtení i druhého (a zatím posledního) dílu Kroniky královraha můžu říct, že je to tam. Od Hry o trůny je to nejlepší fantasy román, jaký jsem kdy četl. Přitom obě dvě ságy nemůžou být rozdílnější. Rothfuss ale vítězí jazykem, promyšlenou strukturou a tím, že si jde vlastní cestou a nepodbízí se čtenáři. Je to něco mezi Oliverem Twistem, Harrym Potterem, Sapkowskim a Shakespearem. I tak to moc neodpovídá pravdě, lépe to ale popsat nemůžu. Je to ale nehorázná pecka. Strašně se mi líbí, že Kvothe si všechno musí vybojovat sám, nikdo mu nic nedá a jenom svojí chytrostí a schopnostmi se musí protlouct. Díky tomu, se mu nedá nefandit a už se strašně těším na další díl.

10 20.02.2016

Je to pár hodin co jsem Aljašku dočetl a pořád nevím, co bych do komentáře měl napsat. Jak mám popsat, že mě tahle 250 stránková kniha, která řeší první lásky, kamarádství a mládí prožité na internátní škole tak zasáhla. Kdejaký autor se snaží vytvořit výjimečnou knihu, a marně si láme hlavu o čem má být a jak složitou má mít konstrukci. John Green ale šmahem napíše jako debut tu nejupřímnější a nejcitlivější knihu, jako jsem kdy četl. A to říkám zcela upřímně. Jednoduchý děj, ale napsaný s takovým citem, pochopením že jsem jen zíral. Když se děj posunul z „předtím“ do „potom“ tak teprve tehdy jsem si uvědomil, že mi na těch postavách záleží, prožíval jsem s nimi jejich radosti a smutky. Dokonce jsem i tu slzu upustil. Nevím, co víc bych měl po té knize chtít. Navíc jsem měl pocit, že ta kniha je napsaná přímo pro mě. Některé postavy a situace jsem poznával z mého reálného života, o to víc to na mě zapůsobilo. Rozhodně to nebude poslední kniha, kterou jsem od Greena četl.

8 10.10.2014

Nechápu, co se to sakra stalo. Ten americký vousáč Rothfuss, je opravdový borec. Jeho Jméno větru mě strhlo, sežvýkalo a vyplivlo. Jsem naprosto nadšen. Tohle je fantasy posunuté na úplně jinou úroveň. Přitom je to relativně jednoduchý příběh, který sleduje hrdinu od dětství až po dospělost. Nic moc originálního. Ale ten vypravěčský um, to správné dávkování informací, ty postavy... ten hlavní hrdina... to celkové provedení... Ještě než jsem tuhle dočetl, tak jsem si sehnal druhý díl. Zítra se do něj pustím, a už se nemůžu dočkat.

7 15.02.2016

Moje první přečtená kniha od Murakamiho. Hodně jsem se bál, že budu mít problém pochopit japonského autora, ale obava to byla zbytečná. Je to pár hodin, co jsem to dočetl a pořád na tou knihou musím přemýšlet. Všechny postavy jsem si oblíbil a i když jsem měl občas chuť zatřást s Tórů a zakřičet "Prober se! Dělej něco!" tak jsem svým způsobem chápal jeho pasivitu. Určitě si od autora ještě něco přečtu, ale ne hned, teď budu muset Norské dřevo v sobě nechat trochu vstřebávat a k tomu si budu pouštět něco od Beatles.

7 12.11.2014

Vymazlená a vyšperkovaná kniha, po které si i takový pecivál jako jsem já chce sbalit batoh a vyrazit někam za obzor a objevovat nepoznané. Přečteno za jeden den. Dostal jsem intenzivní chuť přečíst si něco dalšího z pera H+Z. Jo, a chci taky Tatrovku.

6 16.02.2019

Sherlock Holmes, Dan Simmons ani samotná zápletka neospravedlňuje 560 stran tohohle úmorného čtení. Je to prostě špatně. Celé je to jen autorova nafouknutá exhibice, obsahující rozvleklost děje, nic neříkající a děj nikam neposouvající scény, ba celé kapitoly. Nudil jsem se, a to je u detektivky docela zásadní problém. U Simmonse je vidět, že spíš než na záhadu se pokoušel čtenáři předložit panoramatický pohled na USA konce 19. stol., proto jsou zde ty odkazy na všechny tehdejší osobnosti a reálie viz Marka Twaina, Roosvelta, Kruppovu továrnu, Chicagskou výstavu, Sedícího býka a já nevím co ještě. Simmons s tím má zkušenosti, např. z jeho knihy Terror, Drood nebo Black Hills, jenže tady je děj tak slabý, že prostá kulisa světa křičí: „Nemám o čem vyprávět, ale chtěl jsem napsat román o Henry Jamesovy a Holmesovi. Tak tady to máte!!!“. Ano, některé scény nebo pasáže nejsou špatné, ale mezi tím je spousta vaty, která pro děj, jako takový nemá žádný význam. Být redaktorem, tak mu těch 200 stran klidně seškrtám a v klidu si to obhájím.

6 01.01.2018

Červenák si pořád drží svou vysokou úroveň, nastavenou prvními třemi díly. Je to svižné, dobře napsané a dost hořké čtení. Stein, Barbarič a Jaroš stále baví. Dost rychle jsem si na tom vybudoval závislost.

6 30.06.2017

Povídky z jedné kapsy - to jsou chytré a lehké jednohubky, které na malém rozsahu pobaví a zároveň donutí k zamyšlení nad lidskou povahou. Škoda, že Čapek nikdy nenapsal klasický detektivní román.

6 05.11.2016

Opravdu jsem se snažil to pochopit, vstřebat všechny myšlenky. Jenže všechno zabila neuvěřitelná nuda při čtení tohoto románu. Nic tak nezáživného jsem snad ještě nečetl. Velká chyba byla z mojí strany, protože jsem čekal něco jiného a byl jsem velmi zklamán. Vyloženě mě štvali 50 stránkové debaty ruské šlechy nad politikou, filozofií apod. u toho jsem umíral. Možná že kdybych byl v době kdy jsem to četl straší měl bych jiný názor, to už ale nezjistím, protože to už nikdy číst nebudu.

6 05.11.2011

U knih Eleny Ferrante mám pocit, že se dostávám "hloub", že se neklouže jen po povrchu, ale tne se přímo do živého. To neumí každý autor. Nikdy by mě nenapadlo, že mě bude román o dospívání v 50. - 60. letech v Neapoli, chudinské čtvrti, lásce, pomluv, emocí, pláči a fackám (s tímhle dílem jsem plně pochopil, co znamená sousloví "italská domácnost") bavit. Nicméně se to stalo, a já si říkám, že chci vědět víc o Eleně, i o té nevyzpytatelné Lile. Jistě, občas si říkám, že se to docela vleče, že ty Eleniny vrstevnice jsou občas strašné hysterky a že mužům jde jen o jedno (ne, vážně. Tam snad není jediný "normální" muž). Pak se ale opět začtete do těch dlouhých odstavců a jste zase zpátky v tom. P.S. Překladatelce patří velké uznání. Ta její čeština se s dějem skvěle doplňuje...

5 12.05.2018

Nepochopil jsem a přiznávám, že tohle mě naprosto míjí. Snové a asi i magické, ale zároveň jedno velké a prázdné NIC. Nemám rád knihy, jejichž výklad si musím po přečtení vyhledávat, a u kterých zjistím, že mohou znamenat tohle, nebo tamto, případně něco úplně jiného a do kterého si čtenář může dosadit víceméně cokoliv, co se mu zrovna líbí.

5 21.10.2017

Nevšední. Jako hlavolam, který máte v ruce, snažíte se přijít na řešení nebo celkový smysl, ale ať to pořád v ruce převracíte, tak vidíte, že vám tady něco přebývá nebo naopak chybí. Nicméně se vám to líbí a máte radost z něčeho tak nejednoznačného. Stejné je to i s touto knihou. Děj je smíchanina z různých prvků, žádný ale není hlavní nebo podstatný. Je to sci-fi, špionážní román, pohled do duše porobeného národa, pohled do duše okupantů, zajímavá alternativní realita a dystopie. Nedokážu říct, že jsem to pochopil v celé šíři, ale ta atmosféra je zajímavá a nevšední.

5 27.12.2016

Nebyla to ta kniha, který se čte rychle. Musím se přiznat, že mi to trvalo docela dlouho, ale stálo to za to. Před autorem musím smeknout, tolik pramenů a zdrojů, které musel projít, tolik detailů co si musel nastudovat. A výsledkem je ohromná freska utrpení jedné expedice. Terror je nejenom název jedné z lodí, ale také je to slovo, které dokonale vystihuje děj a osud posádky, a to na několika úrovních. Až si budu někdy stěžovat, že mám hlad, nebo že je mi zima, tak si vzpomenu na tuhle knihu, a na tyhle namořníky.

5 23.10.2016