Aimee1 komentáře u knih

Knihu jsem si chtěla přečíst ze tří důvodů. Ten první byl, že zahraniční autor se pustil do českých reálií, což považuji za velmi odvážné. Ten druhý to, že předobrazem domu Landauerů byla Vila Tugendhat a ten třetí to, že potomci Tugendhatů proti knize vytrvale brojí s tím, že je plná lží. Ano, je - však je to beletrie, nikoliv literatura faktu! Na jednu stranu je chápu, také by se mi nelíbilo, kdyby si někdo vypůjčil můj dům, aby do něj zasadil cizí rodinku suplující osudy té mojí. Na druhou stranu znám několik lidí, kteří vilu speciálně navštívili jen proto, protože četli Skleněný pokoj a byli uchváceni. A nedivím se. Kniha je skvělá, skvěle napsaná a každému natolik inteligentnímu, který by pochopil že Landauerovi nerovná se Tugendhatovi, ji vřele doporučuji.

11 11.01.2019

Název pěkný a originální, zbytek těžce pod úrovní. Zajímalo by mě, jestli si to autorka po tom, co to napsala, po sobě ještě přečetla, protože to by snad ani nemohla nechat vydat. A je to velká škoda. Kdyby se tohoto tématu ujal někdo, kdo má alespoň špetku literárního talentu, mohla by to být pěkná kniha na úrovni. Takže za název hvězdičku, ale jinak se mi z té úrovně chce spíš brečet... Kdo má rád kvalitní literaturu, ať raději sáhne po něčem jiném.

Vtipné je, že jsem si během studií přivydělávala jako knihovnice a v životě, když jsem tuto knihu zakládala do regálu, by mě nenapadlo si ji přečíst. Až teď před státnicema jsem si přečetla v jednom výzkumu, že Vejce a já je údajně nejoblíbenější knihou českých čtenářek. Nemohla jsem tomu uvěřit - dokonce mě to rozčílilo! Ta kniha byla věčně vypůjčená, pořád zamluvená, ale už jen její minimalistický název Vejce a já mě opravdu odrazoval. Rozhodla jsem se jí tedy přečíst a s pocitem studu se zařazuji do dlouhé fronty fanynek Betty MacDonaldové - jak vtipně poznamenala moje dlouholetá kamarádka a spolužačka v jednom: "Je to ženská bible, jak uspokojit chlapa. Mám ji doma na nočním stolku." A co je nejhorší, začínám jí věřit :) Tudíž vřele doporučuji, a to obzvláště těm zarytým odpůrkyním jakou jsem byla já :)

10 01.07.2012

Musím říci, že ačkoliv jsem to nečekala, opravdu mě kniha zaujala a přečetla jsem ji jedním dechem za víkend. Knih z tohoto období jsem přečetla hodně, takže jsem si myslela, že už mě nic nedokáže překvapit, ale překvapilo :) mohu vřele doporučit..

9 15.05.2017

O tématu nacistické perzekuce už jsem toho přečetla více než dost (mimo jiné to bylo téma mé diplomky) a dovolím si prohlásit, že to byla jedna z nejlépe napsaných knih o holocaustu. Skoro mě překvapuje, že tak mladý autor dokázal napsat tak srdcervoucí příběh z tohoto období, když už o něm bylo napsáno tolik! Vřele doporučuji!

9 06.12.2012

Trhlina mě zaujala tím, že vychází ze skutečných zpráv o zmizení lidí ve slovenském pohoří Tribeč. A nezklamala mě. Jestli čekáte, že se dozvíte, jak to je - čekáte marně. Na to kniha odpovědět nedokáže, ale ačkoliv na začátku nebudete věřit, že by se něco takového mohlo stát, na konci si možná už tak jistí nebudete. Horory obvykle nečtu, mysteriózní už vůbec, ale jsem ráda, že jsem udělala výjimku. Trošku mě zklamala forma - myslím, že jazyk mohl být lepší, nicméně chápu, že autor se snažil co nejvíce přiblížit vyprávění mladého Igora, který si tím prošel. Trošku více spisovatelské invence by určitě neškodilo, ale jinak mohu doporučit.

8 19.01.2019

Abych řekla pravdu, tak moc netuším, za co přesně kniha dostala Magnesiu Literu. Vlastně mě to dost zklamalo. Nechápu, jak někdo může být tak "závislý" na sběru bylin, a to takovým způsobem, že je ochoten při jejich sběru zdevastovat svoje tělo... (a ano, jsem milovnice přírody a přírodní léčby, ale samotná úchylka hlavní hrdinky mi přišla až silně nepřirozená). Sama hrdinka se před čtenářem neustále skrývá - anotace sice slibuje, že se o Anně dozvíme vše, protože s ní budeme non-stop, nedozvěděla jsem se o ní naprosto nic (vyjma její závislosti na bylinách a nějaké nemoci, která se projevuje modráním končetin). Nevyřešilo se nic. Postava si léčí mindráky, o kterých čtenář téměř nic neví. Co ale mohu ocenit je naprosto věrný koloryt malého města, kde i ta zatracená bába Tomanů věděla, co měla ráno na snídani. A vzpomínky na dětství... osobně si ale myslím, že je rozhodně kvalitnější literatury v současných českých vodách.

8 15.08.2016

Na to, jaká obrovská propagační kampaň kolem knihy proběhla, to bylo docela zklamání. Vše se strašně táhlo, žádné napětí a na konec jsem čekala jako na vysvobození z vězení. A to vše jen proto, protože mi bylo líto knihu odložit a navíc jsem si pořád říkala, co na tom ty lidi vidí. No... to nevím ani po dočtení knihy. Takže za mě nedoporučuji.

7 22.05.2019

Kdybych to brala z hlediska toho, co je a není reálné, asi bych měla výhrady, ale jako četba to bylo úžasné. Vtáhlo mě to do děje, ač u první kapitoly jsem absolutně nevěděla, o co jde. A do malého Malona bych se zamilovala jako jeho třetí maminka... opravdu jsem to prožívala.

7 30.01.2017

Obdivuji autorku, s jakou odvahou a úctyhodnou přesností, dokázala uchopit tak ožehavé téma jako je právě segregace bílých s černými v 60. letech v Americe. Ke knize mě přivedl až film natočený podle ní a je to upřímná škoda, protože číst knihu s tím, že vím, jak to dopadne, už není takový začátek. Každopádně doporučuji každému, kterého zajímají příběhy "o dvou lidech, kteří k sobě hledají cestu", v tomto případě dvou lidí s jinou barvou kůže.

7 15.11.2012

U Irvinga člověk velmi rychle zjistí, že své příběhy rozehrává ve velmi podobných kulisách - malé město, bohatí prarodiče, soukromá střední škola, divadlo a prkna, která znamenají svět. Velmi to vynikne například pokud se člověk rozhodne, že si přečte Owena Meanyho a vzápětí V jedné osobě. Téměř jsem měla pocit, že jsem vzala do ruky stejný román (alespoň ze začátku). Každopádně V jedné osobě se mi líbilo více než zmíněný OM a to nejen tématem, ale i čtivostí. Na obou knihách lze však vidět, že Irving dokáže psát jak o sexu, tak o velmi konzervativní víře v Boha.

5 24.06.2019

Tak tohle, panečku, to bylo něco :) na to, že místopisy ani cestopisy obvykle nečtu a vlastně jsem knihu vzala do ruky jen proto, protože jsem chtěla splnit kolonku v Čtenářské výzvě, tak musím říct wow. Velmi zajímavé, napínavé, neuvěřitelné, chvílemi strašidelné a to autorka jen pátrala po tom, co se tak asi mohlo stát. Doporučuji i necestopisářům :D

5 22.05.2019

Knihu jsem přečetla jedním dechem. Víc není třeba dodávat.

5 26.01.2019

Hodně se zajímám o toto období, ale většina knih popisuje události pohledem obětí. Hledala jsem tedy i něco, co by přiblížilo druhou stranu. A myslím, že jsem našla.... velmi zajímavé, výborně napsané, mohu jen doporučit. Více takových knih!

5 09.07.2018

Vynikající kniha, která mě dostala od začátku až do konce. A vlastně ani nevím, proč jsem si ji nepřečetla už dříve. Kdybych věděla, že to není možné, skoro bych měla nutkání zeptat se autora (pokud by ještě žil, samozřejmě), zda to sám zažil, neboť Charlieho úvahy, vnímání, přesvědčení byla tak realistická, že musí chytit za srdce každého. Je smutné a neuvěřitelné zároveň, jak obrovský klín mezi dva lidi může vtlouct výška IQ. Jako jazykovědec jsem velmi ocenila hru s jazykem, která ukazovala, že sám autor měl velmi dobře nastudovánu propojenost inteligence s užívanými jazykovými formami.

5 16.06.2017

Začátek byl skvělý, prostředek taky, s koncem už to bylo horší. Připadá mi jen velmi těžko uvěřitelný. Ale jinak mohu doporučit jako výborné oddechové čtení, které Vás chytne a donutí nepřestat, dokud neotočíte poslední stránku. Navíc se jedná o velmi originální téma, ačkoliv konec je trošku víc předvídatelný...

5 05.10.2016

Obálka a anotace splnila svůj účel - knihu jsem přečetla během dvou odpolední. Ale narovinu - je to literární blaf, špatně napsané, myšlenka dobrá, ale zpracování hrůza. Vykreslení postav, hrůza, ať žijí stereotypy - neustále veselý a neproblematický gay, který je nejlepší přítel hlavní hrdinky a kdyby byl hetero, byl by dokonalej, nenáviděný soused s vizáží drsného a sexy Ira z reklamy na whisky, který jí nakonec vyléčí.. a ona co? No hádejte... Čekala jsem kvalitnější literaturu.

5 08.06.2016

Ačkoliv bývám obvykle k podobným bestsellerům dost skeptická, líbil se mi styl psaní i prostředí, ve kterém se román odehrával. Nevím, zda bych si cíleně přečetla další dílo od Weavera, ale pokud na něj narazím, určitě se mu nebudu bránit. Napínavá oddychovka.

4 13.05.2019

Tak jak většinou u knih nebrečím, tady mě to potkalo hned několikrát. Srdcervoucí smutný příběh o vztahu dvou mužů, který ale není kýčovitou telenovelou ani lacinou romancí. Více než romantiky si užijete slz a bolesti, ale ani tak jsem nemohla přestat číst. I když bych řekla, že po smrti VR mě to dočítání až fyzicky bolelo. Takhle si představuji natahování na skřipec. Ale přečetla bych si tu knihu znovu, znovu a znovu...

4 21.03.2019

Smutný příběh o tom, jak předsudky, které si nesou rodiče ze svého dětství a dospívání mohou ovlivnit dětství a dospívání jejich dětí - obzvláště, pokud se jedná o děti ze smíšeného manželství. A dokáže to změnit až smrt jejich dcery.

4 29.01.2019