Aimee1 komentáře u knih

Z trojice volně navazujících Smithových románů podle mě ten nejslabší článek :( Bohužel jsem knihu ve 3/4 odložila, protože se stále nedělo nic zásadního. Lev Stěpanovič se utápí v depresích po smrti své ženy a to bych z toho měla za chvíli depresi taky :( Nicméně předchozí dvě knihy Dítě číslo 44 a Utajovaný projev mohu vřele doporučit!

Literatura s židovskou tématikou mě fascinuje celý život. Přečetla jsem desítky knížek o Židech, židovské kultuře, holocaustu apod....Kdybych z toho kvanta měla pár doporučit, tak tahle by byla jedním z nich. Ukazuje, že i ortodoxní Židé nejsou staromódní, nežijí zahrabaní v jeskyních, nepěstují si dlouhé pejzy a netráví celé dny a noci u Zdi nářků. Právě naopak. Vřele doporučuji!

09.09.2013

Výborná kniha, která skvěle popisuje život běžných lidí během 2. světové války. Když si člověk uvědomí, že to všechno jedna žena zažila, je to strašné. Vřele doporučuji všem, kteří si touží přečíst příběh, který chytne za srdce.

30.08.2013

Výborný příběh, výborný námět. Řemeslná zpracování mě ale trošku zklamalo. Přinejmenším rozuzlení mi nějak nezapadalo do informací, které jsem získala o Ester během čtení celé knihy.

2 12.05.2013

Čekala jsem horor a vyklubalo se z toho fantasy, nicméně velmi dobře napsané a velmi záživné. Vtáhne Vás do děje a nebudete chtít knihu odložit. Fotografie celý dojem jen umocňují. Velké zklamání přišlo až na posledních stranách...žádný konec, žádné uzavření, což mě hodně vytočilo. Každopádně v rukou Tima Burtona příběh snad jen rozkvete!

1 27.04.2013

Výborná kniha, kterou mohu vřele doporučit. Obzvlášt pro milovníky Forresta Gumpa bude tato kniha opravdovým zážitkem. Můj obdiv patří autorovi, který dokázal perfektně vystavět tak náročný příběh plný úžasného situačního humoru. Škoda, že neumím švédsky, jsem si jistá, že číst knihu v Jonassonově rodném jazyce musí být ještě zábavnější!

2 21.04.2013

Zajímavá kniha, ale k jejímu čtení jsou někdy potřeba hodně velké donucovací prostředky. Příběh mě chytl až zhruba ve 3/4 knihy a knihu jsem do té doby neodložila jen proto, protože jsem pořád věřila, že v určité chvíli se musí začít ukazovat, o co tam jde. Někdo by možná namítl: "To je klasický Harukami!". Ano, je to klasický Harukami, protože každá kniha je namixována ze stejných ingrediencí: životní a někdy trošku nepochopitelná láska dvou lidí už od dětství, studentské recese, postavy vyžívající se v dlouhých pasážích, v nichž o světě, zvláštní sekty oddělené od zbytku světa, které vždycky hrají nějakou zásadní roli (viz kniha Na západ od slunce, na východ od....). Obávám se, že touhle knihou začíná můj bojkot tohoto japonského autora :/

2 21.04.2013

Obdivuhodný exkurz do stárnutí dvou naprosto odlišných duší, které i tak k sobě nakonec našli cestu. V jednom okamžiku se totiž našli. Výborně napsaný román, který doporučuji každému, kdo hledá sám sebe.

2 20.01.2013

Zajímavý intimní dialog mezi snachou a tchánem. Vyžaduje trošku více soustředění, ale možná pomůže těm, kteří bilancují své minulé vztahy.

4 25.12.2012

Literáti tohleto dílo často přirovnávají k Norskému dřevu. Četla jsem obojí, ale Norské dřevo pro mě nebylo až tak emotivní jako Na jih od hranic, na západ od slunce. Šimamoto byla tak tajemně vykreslena, že jsem měla chuť ji zavřít v Hadžimově chatě v Hakone a držet ji tam tak dlouho, dokud mi všechno neřekne...to, že žádné odhalení nakonec nepřišlo, bylo pro mě velké zklamání. Ale možná právě o tom ta kniha byla...

1 22.12.2012

Vlastně moc nechápu, proč jsem si už Kmotra nepřečetla dřív. Možná jsem se k němu tak nějak musela "pročíst". Ale jinak jedním slovem geniální. Už chápu, proč nikdo nemohl po vydání knihy uvěřit, že neměl Mario Puzzo co do činění s opravdovou mafií. Výborně napsáno, skvělá zápletka. Velmi napínavé. Chvíle, kdy dočtete jeden díl a najednou sledujete paralelní osud jiné postavy, chytne Vás strašná zuřivost, že předchozí díl skončil tak nějak neurčitě. Jenomže než se stihnete dostat k jeho pokračování, chytne Vás další osud. Je to opravdu výborné. Doporučuji všem :)

O tématu nacistické perzekuce už jsem toho přečetla více než dost (mimo jiné to bylo téma mé diplomky) a dovolím si prohlásit, že to byla jedna z nejlépe napsaných knih o holocaustu. Skoro mě překvapuje, že tak mladý autor dokázal napsat tak srdcervoucí příběh z tohoto období, když už o něm bylo napsáno tolik! Vřele doporučuji!

9 06.12.2012

Tuhletu knihu jsem od Zusaka četla ještě dříve než jsem do ruky dostala Zlodějku knih. A je to možná dobře - kvalitou zpracování totiž Zlodějky knih moc nedosahuje. O to větší překvapení bylo, když jsem přečetla Zlodějku knih. Najednou se totiž i řemeslné zpracování Posla ukazuje jako účelové k danému příběhu. Nic víc nedodám - snad jen to, že v půlce Vám přijde, že svět může být krásný, když si v něm najdeme své místo.

2 06.12.2012

Námět zajímavý a velmi děsivý (ukazuje, jak děsivá může být minulost starého bytu a jedné vážené rodiny). Zpracování mě už ale tolik nenadchlo - autorka po krátkých úsecích neustále skákala z minulosti do přítomnosti a zpět. Výsledkem byl poměrně velký chaos, který se poskládal do ucelené skládanky defakto téměř na konci.

1 06.12.2012

Obdivuji autorku, s jakou odvahou a úctyhodnou přesností, dokázala uchopit tak ožehavé téma jako je právě segregace bílých s černými v 60. letech v Americe. Ke knize mě přivedl až film natočený podle ní a je to upřímná škoda, protože číst knihu s tím, že vím, jak to dopadne, už není takový začátek. Každopádně doporučuji každému, kterého zajímají příběhy "o dvou lidech, kteří k sobě hledají cestu", v tomto případě dvou lidí s jinou barvou kůže.

7 15.11.2012

Vtipné je, že jsem si během studií přivydělávala jako knihovnice a v životě, když jsem tuto knihu zakládala do regálu, by mě nenapadlo si ji přečíst. Až teď před státnicema jsem si přečetla v jednom výzkumu, že Vejce a já je údajně nejoblíbenější knihou českých čtenářek. Nemohla jsem tomu uvěřit - dokonce mě to rozčílilo! Ta kniha byla věčně vypůjčená, pořád zamluvená, ale už jen její minimalistický název Vejce a já mě opravdu odrazoval. Rozhodla jsem se jí tedy přečíst a s pocitem studu se zařazuji do dlouhé fronty fanynek Betty MacDonaldové - jak vtipně poznamenala moje dlouholetá kamarádka a spolužačka v jednom: "Je to ženská bible, jak uspokojit chlapa. Mám ji doma na nočním stolku." A co je nejhorší, začínám jí věřit :) Tudíž vřele doporučuji, a to obzvláště těm zarytým odpůrkyním jakou jsem byla já :)

10 01.07.2012

Nádherná kniha - komentáře ze světových periodik umístěné na zadní straně knihy tentokrát nelhaly. Silně jde vidět vliv velkých realistických autorů, už jenom to, jak dokonale má Némirovská zvládnuté postavy, které se navzájem prolínají, ač by se to někdy dozvěděly. Čtenář vidí, jak je i tak velká země jako Francie najednou malá, ale i přesto se celé rodiny míjejí (viz Jeanne a Maurice Michaudovi a jejich syn Jean-Mare v městečku Bussy).

01.07.2012

Přečetla jsem jak K moři, tak Zmizet, i Martu. Abych řekla pravdu, tak mám pocit, že kvalita jde ale s počtem děl bohužel dolů. K moři se mi líbilo nejvíce, ke Zmizet už jsem měla výhrady a z Marty v roce Vetřelce jsem byla poměrně znechucená. Nejen, že se to velmi špatně četlo, i když chápu, že heslovité zápisky teenagerky vyrůstající v době ICQ a Facebooku mělo své autorské opodstatnění, ale zároveň mám pocit, že se Soukupové už nepodařilo vcítit do hrdinky, jako například v případě velmi realisticky vykresleného vztahu odcizených sourozenců v novele K moři. Navíc nejsem tak stará, 24 let, a svoje devatenáctý léta si pamatuji velmi dobře, každopádně ale pochybuji, že by někdo mohl přemýšlet podobně jako Marta, obzvlášť pokud se chce profilovat jako budoucí bohemista (vystudovala jsem stejný obor a mohu říct, že lidé vybírající si tohle studium by s Martou asi nesdíleli její myšlení). Navíc připadá mi až přehnané, že by stihla během roku otěhotnět se ženáčem, k tomu potratit a následně ujíždět na alkoholu, utéct do zaplivané hospody a skončit na antidepresivech. To by bylo na jednu inteligentní holku, která chce studovat literaturu, fakt krapet moc.

2 02.06.2012