absolutmachal komentáře u knih

(SPOILER) Je to depka, ale zase lepší než sledovat zprávy a nadávat na Babiše.
Tamtamy nezklamaly, takže jsem neudělal chybu, když jsem si po čase zase koupil současnou českou literaturu.

Hele, ale zlatej covid.

Tohle je totiž devatenácté století. Ještě, že už brzo skončí, můžeš si říkat. To ještě nevíš, co přijde v tom dvacátém.

Dítě a muž ti zemřou spolu s dalšími 250 lidmi při důlní katastrofě. Prachy od pojišťovny nedostaneš, žádná není.

Kolem tebe umírají děti, je to normální. Zbyly tři, jak je jako vdova v 19. století uživíš? Záchytný sociální systém není. Jiné vdovy poslaly děcka do služby, takže se jich prostě vzdaly.

Do toho první světová válka, kousek od tebe fronta, žiješ ve Slezsku, tak co bys chtěla.
Sotva to skončí, debilní Čechoslováci začnou debilní válku s debilními Poláky o Těšínsko, kde Češi a Poláci normálně léta žili spolu.

Je to depka. Zlatej covid. Ale skvěle napsaná a na historii stavěná depka.

16 24.03.2021

Tak jo, je to skoro geniální. Tímhle dílem jsem se asi definitivně zařadil mezi fanoušky. Víceméně.

Liou válí z pohledu příběhu, zápletky a překvapivosti řešení. Jeho vývoj lidstva po navázání kontaktu s Trisolorany vypadá pravděpodobně, jeho vědecké znalosti a jejich používání pro potřebu vyprávění jsou fantastické. Vědecko-fantastické.

Pár ale to má, to je jasné. Když už jsme u té sci-fi… Na přebal prvního dílu dal český distributor citaci ze slovutných The New York Times:

"Tato série vdechla nový život žánru, na který se hlavní literární proud kdekoli na světě často dívá skrz prsty."

Je to vtipné, ale bohužel se obávám, že Temný les zůstává důvodem, proč se na sci-fi dívat skrz prsty.

Bavím se o dialozích, o uvěřitelnosti postav, o pochopení jejich motivací a vykreslení povah, nemluvě o takřka neviditelném vnitřním vývoji. V prvním díle jsem to mohl ještě přidat na vrub autorově čínské národnosti, teď už to ale vím jistě. Tuhle část autor nezvládl. Například rozhovory doktora Liou s velkým Š jsou fakt blbě napsané, tam tenhle problém vyhřezává v plné nahotě.

Nicméně – pokud sci-fi čtete kvůli „science“ a  „fiction“ a ne kvůli něčemu jinému, tohle je série, která vás dostane. Vy už jste ji ale dávno četli. Já se těším na poslední díl.

13 25.08.2021

Hodnotím to vysokým počtem bodů, ale stejně si trochu připadám zrazeně. Ony jsou totiž dvě věci. Dílo a pak autor.

Nejprve to dílo. Sapiens je boží. Jako knížka, i jako druh. O tom ta knížka ostatně je. Harari by ode mě dostal plný počet bodů. Za skvělé vyprávěčství, za schopnost předat složité věci poutavým způsobem, za schopnost provokovat myšlenkami k přemýšlení.

Harari tenhle dar má a nebojí se ho použít. Vezměme zemědělskou revoluci. „Největší podvod v dějinách“ říká autor. Ten podvod měla spáchat pšenice a jiné druhy rostoucího jídla. Spáchaly jej na člověku. Lovci a sběrači si žili krásný život, načež zjistili, že mohou znásobit produkci jídla zemědělstvím. Inu znásobili.

Tím ale také znásobili i počet obyvatel. Až příliš pozdě zjistili, že nový zemědělský život je plný dřiny a problémů. Zpět už to nešlo, protože nás bylo hodně a někdo ty hladové krky musel živit. Společnost vzkvétala, ale štěstí jednotlivce nikoliv. Pšenice udělá svoje „muhehehe“ a mne si ruce. Napálila nás. Největší podvod v dějinách.

Takových postřehů je Sapiens plný. Trošku to ale skřípe už při čtení, nezdá se to totiž podložené adekvátním počtem zdrojů. Občas si autor vybírá ze dvou hypotéz, aniž by to vysvětlil. Prostě si vybere tu, která se mu hodí. Hodí se do příběhu.

S důrazem na příběh souvisí i už poněkud kontroverzní dopad, který jeho dílo má, alespoň podle Wikipedie, na odbornou scénu. Když historici píší o Hararim, padají slova jako „Infotainmnent“, „Populist Science“ nebo „brand“.

Brand je silný a firma Harari jede. Vydávají knížky, komiksy pro děcka, chystají se na filmy. Fičí to. A chce to fičet ještě víc, proto Harari neváhá s vydáváním knížek v Rusku a jiných diktaturách. Zásahy cenzorů většinou akceptuje a neváhá upravit pasáž o anexi Krymu. Je to brand, potřebuje prodávat.

Tohle všechno naštěstí čtu až po přečtení knížky. Připadám si stejně ale jako kdybych letěl z Marsu, cestou poslouchal dobrý desky od Jarka Nohavici a pak si na Zemi koupil noviny s jeho vyjádřeními z posledních pěti let. Desky od Nohavici už si nepustím, nedokážu to. Ale jsem rád za to období, kdy jsem si je pouštěl a poslouchal je. Stejné to budu mít už napořád s Hararim.

11 01.11.2023

První díl byl moc fajn. Exploze nápadů, vtípků, hravého psaní bez velkého přemýšlení. Ale trochu už mě ke konci unavuje plochost postav.

Už jsem v pětačtyřiceti prostě na tohle moc starej, v příštím životě si to přečtu v pubertě.

11 07.02.2023

Mind fucked. Kniha o mimozemšťanech napsaná mimozemšťanem.

Autor je Číňan. Obecně je to známo, ale je to podstatné. Knížka je pro Evropana nezvyklého na čínské reálie, jména a uvažování, opravdu trochu jako od mimozemšťana. Je to místy nesrozumitelné, podivné až ujeté, člověk s tím textem místy trochu bojuje.

Liou Cch’-sin (to jsem zkopíroval z Wikipedie) ovšem překypuje imaginací. Neustále jsem nasazoval spadlou bradu – co všechno on musí vědět o vědě a technologiích…! Jak umně se pohybuje na hraně a přidává smyšlené vědecké objevy, které slouží jehož příběhu. Se slovy „to snad není možné“ čtenář googlí a naráží přitom na samé „the novel could be enjoyed by physicists“.

11 23.07.2021

Tuhle Snyderovu tenkou knihu beru jako učebnici, učebnici průběhu ztrácení svobody. Nebo jako checklist, který by měl mít u sebe každý, kdo usiluje o svobodnou společnost, a řídit se podle něj. Vůbec nevadí, že je to takhle stručné. Je to naopak přednost. Musí to být kdykoliv k dispozici. Když přijde nějaký fašista a začne společnost měnit podle fašistických kuchařek. Tohle je protijed. Skvěle napsaný protijed.

9 07.05.2022

V hodnocení jsem rozpolcený. Na jednu stranu – výborně (a v padesátých letech!) popsaná dnešní realita politické totality, zakrytá tupou, ale strašně atraktivní digitální zábavou, která z lidí dělá nemyslící zombíky. Výborně popsaný důvod, proč totalita pálí knihy – mají obsah („hodnotu“ a „strukturu“), který může být v kombinaci s dostatkem času a svobodou aktivity pro společnost nebezpečný.

Na druhou stranu – je strašně těžké přijmout svět, ve kterém se požárníci stali zbytečnými, protože domy nehoří a začali být používání ke spalování zakázaných knih (a občas i jejich čtenářů). Je těžké prokousat se Bradburyho lyrickými úlety, ale dobře – jsem asi až příliš racionální.

Hodnotím jak hodnotím. Hodnotím to tak ve svých čtyřiačtyřiceti, když doháním čtení sci-fi klasik. Ale je docela možné, že až si to přečtu znova, hodnocení zvýším.

9 09.11.2021

Četl jsem poněkolikáté, tentokrát jako doplněk k Bledému jezdci, k vykreslení ducha doby první světové války.

Zase mě to vzalo. Takto syrově, brutálně a zároveň citlivě a přirozeně by to nemohl napsat nikdo jiný než člověk se zkušenostmi v zákopech války. Nikdo jiný než Remarque.

Stále jsem ale nepochopil, proč autor píše, že „kniha nemá být obžalobou“ a proč má podat zprávu o generaci zničené válkou, i když „unikla jejím granátům“. Neznám lepší obžalobu válečné politiky, neznám silnější zprávu o lidech ze zákopů, kteří naopak granátům neunikli.

9 09.07.2021

Tak jo, dostal mě. Na plný počet bodů to sice není – „trojka“ je místy unylá, podivně se skáče v čase, jsou tam až psychedelické odbočky…

Ale ta jeho finální verze Vesmíru a způsobu boje civilizací je fantastická. Boží. A to doslova.

Zdá se mi, že tady už trochu upozadil postavy, dialogy a jejich vnitřní vývoj. To mu stejně nešlo. Většina knihy je o líčení budoucí historie. Událostí a následných reakcí lidské civilizace. To je jeho obrovsky silná stránka. Nevím o nikom, kdo by uměl lépe vyprávět tyhle příběhy. Ne příběhy lidí, ale příběhy civilizací.

V různých recenzích se píší různé věci o tom, co tam je možné číst. Mě ale zaujala jedna věc, kterou tam možné číst není. A je důležité, že ji tam nedal. Nesnaží se líčit mimozemské civilizace. Podobu jedinců, konkrétní technologie… zůstává abstraktní, obecný. Ale knížce to, na rozdíl od mnohých jiných sci-fi, dodává na uvěřitelnosti. Jeho teorie jsou spekulativní, ale těžko je něčím sestřelíte.

Liou Cch’-sin netráví čas líčením obludnosti osmichapadlové chobotnice z galaxie XY a jejich stravovacích návyků při konzumaci lidských jedinců a namísto toho se věnuje se přemýšlením nad problémem, který mají asi všechny civilizace společné: Jak přežít v tomhle zatraceném Vesmíru?

8 17.09.2021

Dvojka, která navždy zůstane hluboko ve stínu jedničky. První Duna vykreslí Herbertův svět v celého jeho komplexitě – politické, náboženské, válečné, na které se staví příběh a vnitřní světy hrdinů.

Poměrně útlá dvojka se intenzivně věnuje hlavně té poslední části – vnitřnímu světu Paula Atreida. Ten vybudoval ohromné impérium a náboženství, které jej uctívá jako Boha. Jenže čtenáři vidí, že se z impéria stalo monstrum, které požírá vlastní děti a jak by se řeklo v jiném eposu „přechází na temnou stranu síly“.

Dvojka přináší nové faktory, které svět vykreslují, jako předzvěstnou schopnost a zajišťuje, aby příběh mohl dále plynout. Staví základ pro další díly. Už teď ale vím, že nic nepřekoná první Dunu.

7 07.07.2022

(SPOILER) Je to vcelku jízda, která ale časem trošku ztrácí tempo s tím jak čtenář začne chápat algoritmy přemýšlení autora. Žádná scifi klasika z toho nebude. Odpočinek a místy výborná zábava v tempu na úrovni moderní detektivky, to ano.

~~~

První čtvrtina je přímo strhující. Andy Weir umí vymyslet překvapivou a přesto uvěřitelnou civilizační hrozbu. Práce se ztrátou paměti hlavního protagonisty je výborný nápad, díky kterému si Weir čtenáře krásně povodí, kam potřebuje.

Setkání s mimozemskou bytostí je vždy ošemetné a i Weir zde trošku mé čtenářské důvěry poztrácel, ale myslím, že se s tím nakonec vypořádal docela dobře. Přes všechna zjednodušení a spoléhání na náhodu.

Závěr už mě nebavil. Pročetl jsem se k pochopení způsobu, jakým Andy píše. Je klid. Pak problém. Pak řešení postavené na vědě. Vysvětlení. Chvíli zase klid.

Postava hlavního protagonisty je zcela plochá, ale tak co už chtěli jsme zábavné scifíčko, tak ho prostě máme. Na film se těším a rodinu vezmu s sebou. Popcorn taky.

6 20.05.2023

Oči otevírající zážitek! Knihu hodnotím 5 z 5. Je trošku dlouhá a hodně detailně odborná, ale vydržel jsem u ní a musel si pořád dělat poznámky.

Při čtení jsem si definitivně uvědomil, že lidé, včetně mě, mají opravdu velmi daleko k racionalitě.

Docela pravidelně se rozhodujeme základě emocí, instinktů a velmi mnoha zkreslení. Knížka zavádí koncept intiutivního systému myšlení (Systém 1), který velmi často nepustí k práci racionálnější Systém 2.

Blbý je, že přečíst si takovou knížku vám zase tak moc nepomůže. Těch zkreslení k pamatování je totiž opravdu, ale opravdu hodně.

Nezbývá než se smířit s tím, že racionální nejsme, i když si to myslíme. A sakramentsky si dávat pozor při důležitých rozhodnutích, hlavně těch ekonomických, při vyjednávání nebo při řízení projektů.

Vezměme takový princip primingu. Naše myšlení může být ovlivněno nevědomými vlivy z okolí. Například když si pořídíte nové auto, začnete si všímávat všech nových aut stejné značky na silnici. To ukazuje, jak může být naše myšlení ovlivněno vlivy, které nejsou zcela zjevné.

Když vám marketéři opakují značky, dříve nebo později je začnete mít rádi, i když je neznáte a vědomě třeba i rádi nemáte.

Spolu s aktuálním nástupem AI je pro mě knížka vlastně dost přelomovým zážitkem.

Začínám si myslet, že spojení znalostí moderní psychlogie a ekonomiky prezentované Kahnemanem a pokroku AI ve výsledku znamená, že sami lidé budou dělat stále méně rozhodnutí a analýz. A dříve bych nečekal, že to řeknu, ale bude to dobře.

6 03.04.2023

Podruhé a zase nedočteno. Nemůžu se naladit na ten svět, kde jsou všichni hloupí a chovají se pitomě. Všichni do jednoho. Občas to vtipné je, ale zároveň tak silně přitažené za vlasy, že se tomu nedá věřit. A překlad? Je výrazný, to ano. Ale obávám se, že svým vlastním jazykovým výrazivem spíše akcentuje tu přitaženost za vlasy a celkově to čtenáři komplikuje.

Je to nasraná severomoravská depka. Zhmotněná nenávist vůči vrchnosti. Sebelítost. Jsou tam ale i nádherné věci, láskyplné, jako Jen jedenkrát nebo Plumlov IV.

Jako kluk odtamtud mám za to, že díky práci komunistického režimu tahle knížka do jisté míry definovala něco, čemu říkám „ostravská povaha“. Světonázor lidí odtud jakoby vycházel z Bezruče, je to až děsivé a vlastně to vůbec nepovažuji za zdravé.

6 10.05.2021

První díl mě fakt bavil. Tady už to trošku začalo zadrhávat. Postavy jsou všechny jako jedna. Hravost a vtípky mě zabíjí jejich plochost. Příběh pádí tak šíleně a absurdně, že stačí nepozornost a vůbec nevíš, kde seš. Třetí díl už nedám, jsem na to moc starej. Ale puberťákům věkem či stavem mysli vřele doporučuji.

5 07.02.2023

„Čísla nelžou“ je prý ze všech Smilových knížek nejlepší a nejpřístupnější, říká to Bill Gates, jeho velký fanoušek.

Václav Smil je zajímavý člověk, pro našince nejen svým plzeňským původem. Zajímavý je tím, že se cíleně nevěnuje žádnému oboru zařaditelnému do akademických škatulek. Má rád čísla a zkoumá civilizaci. Z pohledu technologií, životního prostředí, ekonomiky nebo třeba stravování.

V téhle knížce je sada 71 esejů, které původně psal pro čtenáře ekonomického týdeníku. Často k sobě neladí, ale důležitý je celkový obrázek verze světa, ke které Smil během života došel. Tohle vám ta knížka předá a je to strašně zajímavé.

Někde jsem četl, že Smil podává dokonalý obrázek současného světa. To bych neřekl. Smilův největší problém je, že nevěří aktuálním technologiím. Nevlastní mobil, Facebook zásadně píše s malým „f“ a o sociálních sítích se vyjadřuje s despektem. O softwarovém boomu posledních let mlčí. Na wikipedii je parafrázován kus jeho rozhovoru, když „podle jeho soudu nebyla v minulých 50 letech žádná přelomová inovace“.

Smil si, jako asi každý, vytvořil vlastní verzi světa. Je dobré si uvědomit, že nemůže být kompletní a autor sám mezi řádky říká, co ze současného světa vynechává.

Pro mě, jako pro člověka silně zahleděného právě do technologií posledních pár desítek let, byla tahle knížka obzory rozšiřující.

Jenže… Čísla sice nelžou, ale záleží, jaká čísla do obrazu vašeho světa vyberete.

5 07.12.2021

Nehřeš slovem, neber si nic osobně, nevytvářej si domněnky, dělej vše jak nejlépe umíš. Čtyři rady, které, důsledně aplikované, mohou změnit život člověka opravdu k lepšímu.

Vycházejí z učení národa středoamerického národa Toltéků, které sepsal pan Ruiz. Národa, který podle Wikipedie možná nikdy neexistoval. Což je příznačné.

Rady jsou skvělé. Jako vážně. Jednou za čas si je připomenout, zkusit se podle nich řídit, rozhodně může člověku pomoci cítit se na světě lépe.

Ale ten text kolem… je to samý abstraktní pojem a ezotericky znějící blaf. Duškovina. Nejsem schopný delší texty v téhle podobě učíst.

Chtěl bych do toho trochu ověřené vědy, trochu psychologie, trochu západního poznání a hlavně mnohem a mnohem více západního uvažování a západního jazyka.

4 17.10.2022

Předevčírem jsme to s dětmi doposlouchali jako audioknihu. V dobrém mě to překvapilo.

Pro menší děti to úplně není – v téhle verzi je to samý odborný námořnický výraz, čeština mírně archaická… popisy detailní, lidské vlastnosti nehezké a hody kanibalů brutální. Silně tomu ale pomáhá hlas a herectví Zbyška Horáka.

Toto je oproti Plevovi daleko košatější, komplexnější a filozofičtější.

Ten filozofický rozměr je dost dobře popsaný. Je o údělu bílého muže, o jeho vině za zotročení světa a jeho původních obyvatel, podceňování až nepokrytý rasismus. O bezohledném kapitalismu, který pro zisk těží lidské i přírodní zdroje. Je taky o prozření Robinsona, kterého se mu dostává díky více než dvacetiletému pobytu mimo civilizaci a díky osobě divocha Pátka, který jej osobnostně a časem i vzděláním v mnohém předčí.

4 03.08.2021

Tři hvězdičky a nedočteno. Také jeho předchozí knížku, Sedmá funkce jazyka, jsem odložil a nedočetl, což se mi zase tak moc často nestává.

Je možná překvapivé, proč jsem se pak hrnul do Binetovy novinky. Důvody jsou dva. Za prvé HHhH, jeho prvotina a svérázně pojaté téma atentátu na Heydricha. Jak mě tohle bavilo! Za druhé nápad. Binet má výborné nápady a tentokrát se pustil do líčení „co kdyby“ historie po vzoru kultovní PC hry Civilizace.

Co kdyby Inkové sedli na lodě mrtvého Kryštofa Kolumba, přepluli oceán a Atahualpa na vždy změnil historii evropské civilizace? To zní tak skvěle, že si klidně koupíte knihu autora, jehož poslední jste odložili a už se k ní nevrátili.

Binet ale bohužel opět naplnil pohár mé čtenářské trpělivosti a to stejnými prostředky jako u Sedmé funkce jazyka. Napsal znovu knihu pro geeky.

Koláž historie, pseudohistorie a smyšlených příběhů, pro lidi, kteří se orientují v tématu. Pro nás, vesnické křupany z periférií Prahy, kteří neoplýváme detailní znalostí historie sémiologie nebo 16. století, to není.

To by zase tak moc nevadilo, horší je, že se tomu tentokrát nedá moc věřit. Inkové zázračně opraví ztrouchnivělé lodě Kryštofa Kolumba, zázračně se je naučí ovládat a tradá - prostě fičí přes oceán, aby přistáli v Evropě. Načež jsou zdejšími lidmi bez větších potíží přijati, protože mají zlato a to umožňuje Evropanům zapomenout na jejich zvyky, vzhled a bezvěřství.

Binet umí být hodně zábavný, ale musíte s ním vyšplhat do jeho levelu znalostí kontextu, ale co hůř – musíte mu odpustit nelogičnosti příběhu.

4 10.05.2021

Poprvé jsem Nesmrtelnost četl, když mi bylo asi třicet. Bylo to plné zajímavých myšlenek, ale jako celek to pro mě moc nefungovalo. Čtení mi šlo těžce, ale tehdy jsem chtěl dokončit každou načatou knížku, proto jsem i Nesmrtelnost dočetl.

Je mi šestačtyřicet, když Nesmrtelnost čtu podruhé. Změna! Až do konce kapitoly Nesmrtelnost mě to velmi bavilo. Příběh Goetheho a jeho Bettiny je skvělý. Téma nesmrtelnosti, o kterou asi všichni stojíme, je nosné a vysvětlené geniálně pomalu jako když rozbalujete cibuli na příběhu několika lidí.

Jenže dále mi už Nesmrtelnost jako celek moc nefungovala. Šlo to těžce.

Nyní už nečtu knížky, které mě nebaví, proto se s Kunderovým nejslavnějším románem loučím v polovině.

A těším se až mi bude zhruba šedesát let.

3 29.01.2024