Zápisník alkoholičky
Michaela Duffková
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/429531/bmid_zapisnik-alkoholicky-bVu-429531.jpg
4
718
718
Poslední sklenička dnes už popáté. Kniha podle blogu, který získal cenu Magnesia Litera. Michaela Duffková je mladá matka, která se rozhodla otevřeně promluvit o své závislosti na alkoholu i o složité léčbě. Chcete vědět, proč je tak těžké přiznat si problém s pitím? Proč není překážkou závislosti ani malé dítě? Co bylo autorce motivací k léčbě a jak vypadal první rok po ní? Všechny odpovědi přináší otevřená a přímá zpověď abstinující alkoholičky. Upřímně sdílená zkušenost o pádu doslova na dno vzbudila velký zájem veřejnosti, Michaela získala za svůj blog cenu Magnesia Litera a začala o závislosti veřejně přednášet. Dnes se věnuje svému vysněnému projektu – centru pro prevenci a léčbu závislosti na alkoholu. „Příběh Míši Duffkové je skvělým příspěvkem k destigmatizaci ženského alkoholismu a současně unikátní výpovědí o bolesti i naději.“ prof. PhDr. Michal Miovský, Ph.D. přednosta Kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN... celý text
Přidat komentář
Velmi poučná kniha. Přestože jsem nikdy sama nemusela s ničím takovým bojovat, jsem ráda, že autorka šla se svou kůži na trh a že se o tomto tématu mluví. Hvezdicka dolu za formu. Vadilo mi, jak se ze začátku kapitoly překrývaly. Bylo vidět, že jde prostě o překlopené statusy z Facebooku.
Autobiografické vyprávění Míši Duffkové, která se potýkala se závislosti na alkoholu. Zpracování knihy je sympatické, přesné a popisuje téma, které alespoň ve společnosti, tedy u žen, je velké tabu. Přitom zase pohled společnosti na alkohol je velmi tolerantní. Myslím si, že autorka dosáhla svého, tedy upozornit na to, s čím se potýkala, jaká byla další cesta - léčba a abstinence a jaký byl další (sociální) přesah v podobě založení centra Alkos. Pro člověka to může být návod na to, jak se dostat z pasti alkoholu, odpovědět mu na otázky, které potřebuje, když chce začít bojovat. Vnímám celkově tuto knihu pozitivně, kvůli tématu, kvůli tomu, co každému může nabídnout, když má tentýž problém. Jen nechápu, proč Míša tolerovala manželovo chování. Asi bych neměla nervy na to, být s člověkem, který mi nedává dostatek podpory, uráží mě a chce mi vzít to nejvzácnější - dítě. Celé mi to přišlo jako, že manžel neví sám, co chce.
Popravde jsem od knihy cekala vic, prilakala me k ni cena Magnesia
Litera, mozna kdybych o ni nic nevedela, bylo by moje hodnoceni lepsi, takhle jsem s ni stravila jedno odpoledne, ale nezanechala zadny hlubsi dojem.
Po knize jsem sáhla že tří důvodů : rozhovor Míši v médiích, Magnesia Litera a Čtenářská výzva.
Myslím, že smyslem knihy nebylo získávání literárních cen, ale spíše upřímná zpověď člověka o životě se závislostí, jak snadno do ní lze spadnout, jaký je život s ní vč.vlivu na členy rodiny a jak těžký boj je se jí zbavit. Míša má můj obdiv za svoji otevřenost, odkrytí se veřejnosti, odvahu... věřím, že tato kniha splní to, co si Míša přála. Klobouk dolů
Knihu jsem si pořídila na popud autorčina blogu na fb, na který jsem náhodou narazila. Její psaní je čtivé, stručné a výstižné. V mnoha ohledech ji chápu, jen mě mrzí, že v knížce není více rozvinut konec s její rodinou. Zda spolu s manželem k sobě našli cestu, a jak pokračuje v boji jak s alkoholem, tak s úřady. Ale třeba po čase přijde další pokračování, kdo ví?
Za mě osobně, knihu či blog můžu doporučit.
Velice otevřená soukromá zpověď! Velkou odvahu projevil také pan manžel tím, že s vydáním knihy souhlasil, neboť z toho rozhodně nevychází jako Chlap.
Ke knize jsem se dostala přes autorčin blog na facebooku. A teď si říkám, že jsem u něj možná měla zůstat. První dvě části knihy se solidně bijí s přidanými příspěvky z blogu a z deníku. Prakticky si přečtete třikrát to samé v jiném provedení - což mi přijde docela nešťastné a člověka to po určité době začne otravovat. Pak ale konečně tyto vsuvky ustanou a kniha má zase svůj spád.
Příběh je to mrazivý, ukazuje jak snadné je spadnout do otřesné závislosti, které se nedá jenom tak zbavit.
Na druhou stranu mi autorka přišla jako velmi nevyzrálá. Když jsem si uvědomila kolik jí v té době bylo let, tak už mi spousta jejích hysterických výlevů nepřišla tak divná. Ani jejich úplně pošahaný vztah s manželem. Obrovská láska, ale žádná komunikace, žádné pochopení. Přestože se ke konci knihy vyjadřují i její další aktéři, tak manžel se nijak nepokoušel obhajovat. Je to škoda, chtěla bych vědět proč se choval tak jak se choval.
Celkově mi to ke konci chvílemi přišlo jako nekonečný seriál ve stylu "José nepřijel." Ale přesto musím říct, že má autorka kuráž jít s kůži na trh, tak brzy po tom co svého démona zahnala a s vervou se pustit do tolika dalších projektů.
Doufám, že už si všechno zlé vybrala, bylo toho dost.
Dávám 3 hvězdy za čtivost, vlastně jsem knížku přečetla za den a kousek. Je psána "stručně", se spádem děje, který bohužel napsal život sám.
Vzhledem k tomu, že autorka je zároveň hlavní postavou, nutně si k ní v průběhu čtení vytváříte sympatie / antipatie. Ve mně kniha vyvolala spousty otázek, hlavně co se týče vztahu s manželem a jeho přístupu k celé věci. Jsem si vědoma, že jde primárně o pohled autorky, že detailní vyprávění manžela by zas vypadalo trochu jinak. Nicméně mám pohled jen této strany a manželovo chování jsem v mnohých situacích nechápala (láhev vína na dovolené, přičemž už se o problému ví, vyhrožovat odebráním dítěte v okamžiku, kdy autorka podstupuje stacionární léčbu a další podobné příklady, jsou pro mě nepochopitelné).
V mnoha situacích jsem si řekla, že s takovým chlapem bych nebyla (a to pominu jejich společné finance, které jsou v knize nastíněné tak, že tedy skoro vše financuje jen autorka).
Nicméně autorka na konci píše, že ji manžel velmi podporoval. Já jsem toho dojmu z knihy nenabyla.
Celkově mám z knihy rozpačitý dojem, obdivuju autorku za zvládnutí alkoholu (takových lidí by se však jistě našlo více), ale co se týče nějakých pocitů po přečtení, mám dojem jakési submisivity autorky vůči manželovi, nerozhodnosti v životě (nikoliv ohledně léčby)... chybí nějaká ucelenost, aby kniha "dávala smysl", knihu bych si znovu nekoupila.
Cením si autorky za zveřejnění sebe samé , kde ukázala "Ano to jsem já, ta alkoholička".
Sice amatérské psaní, ale má to určitě svou hloubku, která se do písmen nedá úplně promítnout a asi nikdo s podobnou zkušeností nemůžeme vidět do nitra a do toho všeho humbuku, kterým si člověk projde.
Důvodů spadnout do jakékoliv závislosti je už v dnešní době bohužel mnoho - od šrámů z dětství až po trable v dospělosti.
Co se týče těch méně pozitivních komentářů ke knize - člověk velmi rád odsoudí a odhrne na jednu hromadu - jenže ty boty si neobul.
Cože? Manžel se finančně nepodílel na chodu domácnosti? No tak to bych, samými starostmi, začala pít taky... Nechci soudit knížku obsahově, ale asi i obsah se promítnul do touhy, mít to za sebou.
Autorku obdivuju, že svůj boj s alkoholem vyhrála, ale to je asi tak všechno.
Špatně napsané, potenciál velký, ale promarněný. Škoda, velká škoda
Moc jsem se na knížku těšila.
Budu jen opakovat předešlé komentáře, plytké, amatérské psaní, neodpovídající neúměrné reklamě. Škoda velkého potenciálu tématu. Místy jsem měla pocit, že si autorka po sobě ani nečetla, co napsala. Hodně se opakovala. Nerozvedla důvody k pití, manželství ji nenaplňuje, mateřství také ne ( i když tam malinký slabý paprsek chvilkami zableskl), prostě mám pocit, že ji to chutnalo :-) Ale zase klobouk dolů, jak vše rychle zvládla. Vždyť je to mladá holka, které ještě není ani 30. Porodila, stala se z ní alkoholička, uvědomila si to docela rychle ( někomu to trvá desítky let) a léčí se, to vše v řádu cca 3 - 4 let. Přeji jí, aby se jí konečně dařilo a aby ji její život bavil. Snad to, že vydala knihu, píše blog, někde se zviditelňuje a pomáhá ji konečně naplní.
Fandím autorce v tom, že zvládla svůj boj se závislostí na alkoholu, ale na druhou stranu trochu nechápu, proč se k pití uchýlila. Myslím, že její problémy byly takové, že kdyby to byl důvod k pití, tak pije asi 90% populace. Každý jsme si prošel nelehkým obdobím života a leckdo myslím mnohem složitějším. Útěk k pití není nikdy řešení.
Je dobře, že o tomto vyšla kniha, kéž to někomu otevře oči a dojde mu, že alkohol problém nikdy nevyřeší, naopak. Nejsem puritán a víno mám velmi ráda, ale s přáteli při posezení a ne sama. Držím palce autorce, ať se daří.
Není to žádný literární skvost - a není to ani průkopnická záležitost, jak se nám snaží reklama namluvit. Je to blog, navíc původně anonymní, takže jistá míra obecnosti je pochopitelná - a pro nás, co jsme prošli podobnou cestou jako autorka, je až úsměvné, jak používá banální skupinový "odvykací žargon" (komunikace, otevřít se, cesta, zvládl-nezvládl...). Na druhou stranu, oč méně mě zajímá autorka jako literátka, o to větší respekt u mne má jako člověk, který... který to prostě zvládá. :-)
Moje pocity jsou smíšené a to hlavně proto, že autorka nevyužila potenciálu, který by si obsahově tento typ knihy zasloužil. Sama několikrát zdůrazňuje, že obsah jejího blogu byl průkopnický, možnosti předat co nejvíce informací ale v knize nevyužívá. Nevím do jaké míry kniha reflektuje obsah blogu, ale velká většina toho, co v knize popisuje - polemika nad jejím neutěšeným manželstvím - je repetitivní a ve své podstatě odráží situaci mnoha partnerských vztahů. Autorka nejde na dřeň a v knize postrádám sebereflexi. Je to možná drsné, ale celkově mi to přišlo ploché...
Co mi naopak přišlo jako skvělá myšlenka byl pohled rodinných příslušníků. Zasloužili by si více prostoru pro sdělení svého úhlu pohledu.
Kniha podle blogu autorky a ještě něco navíc. Na knihu jsem se moc těšila, každopádně jsem se s ní dostala do krize a v necelé polovině knihu odložila a několik měsíců jsem nedokázala číst. Pak mi došlo, že je to touto knihou. Asi mě nezaujala. Vrátím se k ní později.
Velmi poutavá první polovina knihy. Pasáž o získání ceny Magnesia Litera a o vydání knihy podle mě nadbytečná (připadá mi to i trochu srandovní – do knihy psát o vydání té knihy...). Naopak bych uvítala, kdyby autorka víc rozvedla peripetie okolo vzniku centra Alkos. Moc jí fandím, ať to vyjde a taky ať se naučí komunikovat s manželem. Dokázala toho opravdu hodně, palec nahoru.
Mám stejný názor jako asi 3 poslední komentáře. Jedině co dodám je, že v některých momentech nevěrohodné a to mohu říct zcela jistě a to z vlastních zkušeností. Mezi jinými není tak jednoduché chodit v pohodě do práce (jak tvrdí autorka), tam vydávat ze sebe vše a to zvládnout bez alkoholu a pak se postarat o dceru a teprve večer si dát dvě, tři lahvinky vína a ráno znovu do práce, v klidu ? Palec nahoru za to, že autorka se veřejně přiznala k problému, to zvládne málokdo, ale kniha nic moc.
Nějak jsem od té knížky čekala víc. A asi i od autorky; i vzhledem k tomu, že byla oceněna cenou Magnesia Litera, jsem si myslela, že půjde o trochu kvalitnější literární zážitek. Samozřejmě nezpohybňuju, že její příběh je těžký, že to chtělo sílu to sepsat. Zároveň se ale nemůžu ubránit pocitu určité nedospělosti autorky. Ty neustálé stížnosti na manžela, popis toho, jak hrozně se k ní choval, jak ji srážel, ale když si našel někoho jiného, tak velká touha získat ho zpátky. Nevím, prostě z toho mám smíšené pocity. (A tedy překvapilo mě, že paní Duffková nevěděla, co je DVTV a ceny Magnesia Litera. To druhé možná i víc než to první, vzhledem k tomu, že v knize samu sebe popisuje jako velkou čtenářku. Zkrátka celkově pro mě byla kniha vlastně zklamáním.)
Paní si zaslouží velký obdiv, že vyhrává nad závislostí a co se snaží dělat pro alkoholiky.
Kniha je pro mě špatná, celé vyprávění velmi povrchní, některé části až odbyté, čekala jsem něco jiného.
Štítky knihy
ženy rodinné vztahy alkoholismus závislosti podle skutečných událostí Magnesia Litera
Zápisník alkoholičky
To byla teda jízda! Míše patří můj velký obdiv - za to, že se dokázala postavit závislosti..za to, že se sama rozhodla jít na detox..za to, jak to všechno zvládla (a že toho nebylo málo)..a hlavně za to, že byla schopná se k tomu vrátit a napsat o tom tuhle knihu. Míšo, přeji Vám, ať je Váš život už jen podle Vašich přání a představ!