Zápisník alkoholičky
Michaela Duffková
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/429531/bmid_zapisnik-alkoholicky-bVu-429531.jpg
4
718
718
Poslední sklenička dnes už popáté. Kniha podle blogu, který získal cenu Magnesia Litera. Michaela Duffková je mladá matka, která se rozhodla otevřeně promluvit o své závislosti na alkoholu i o složité léčbě. Chcete vědět, proč je tak těžké přiznat si problém s pitím? Proč není překážkou závislosti ani malé dítě? Co bylo autorce motivací k léčbě a jak vypadal první rok po ní? Všechny odpovědi přináší otevřená a přímá zpověď abstinující alkoholičky. Upřímně sdílená zkušenost o pádu doslova na dno vzbudila velký zájem veřejnosti, Michaela získala za svůj blog cenu Magnesia Litera a začala o závislosti veřejně přednášet. Dnes se věnuje svému vysněnému projektu – centru pro prevenci a léčbu závislosti na alkoholu. „Příběh Míši Duffkové je skvělým příspěvkem k destigmatizaci ženského alkoholismu a současně unikátní výpovědí o bolesti i naději.“ prof. PhDr. Michal Miovský, Ph.D. přednosta Kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN... celý text
Přidat komentář
Pravdivý příběh, přečteno za 2 dny. Pokud si člověk sám sobě přizná, že má problém a CHCE ho řešit a bez pomoci to nezvládne, není to ostuda - je to půlka výhry! Tohle určitě nebylo jednoduché, ale nakonec patří Míša mezi ty, co obstály a nemají zájem se k alkoholu vracet. Doporučuji.
Oceňuji odvahu vyjít takhle s kůží na trh. Obzvlášť v naší české společnosti, kde ten, kdo nepije, je "ňákej divnej". Díky za tento příběh a aktivity s ním spojené.
Padnout na dno by uměl každý z nás, na to není třeba mít nějaké zvláštní schopnosti. Ale zvednout se i přes hromadu klacků pod nohama, to už dokáže málokdo. Najít odhodlání a neochvějnou víru v sebe sama. Kde pokulhává spisovatelský um, plně jej převyšuje síla sdělení a sdílení, o kterou jde především. Všechno zlé je pro něco dobré a tady to platí dvojnásob.
Kniha se mi líbila, určitě stojí za přečtení. Alkohol je také droga, ale nemluví se o něm tak hodně jako o jiných závislostech. Autorka popisuje svůj boj, za což ji moc fandím a držím palce. Není to lehké a obdivuji ji, že se k tomu postavila čelem. Člověk si aspoň uvědomí, že má v okolí docela dost lidí co holdují alkoholu a tvrdí, že to mají pod kontrolou.
Obdivuju autorku. Musela mít velkou odvahu říct o svých problémech takhle otevrene. Ale je potřeba o takových věcech psát, takže já dávám 4 hvězdičky!
Oceňuji pěti hvezdičkami, protože toto osobní odhalení je velmi intimní a když to čtu, tak se mi vlastně chce brečet. Hrozná bezmoc, naivita a naštvání. Doporučuji preventivně přečíst všem.
Kniha se četla velmi dobře. Obdivuji odvahu autorky, že dokázala tohle všechno zveřejnit a nebála se odsouzení širokého okolí, ale i jejích nejbližších, o kterých se v knize nevyjadřovala vždy jen lichotivě. Psala to upřímně tak, jak to v té chvíli vnímala ona sama..
Autentická, nepřikrášlená a otevřená výpověď o tom, co prožívá závislý člověk (pokud si to vůbec uvědomuje). Nejvíc na mě zapůsobila první část popisující vznik a vývoj závislosti, vztahy s blízkými a cestu do léčby. Jak Michaela píše vše je o komunikaci.
Obdivuji odvahu autorky! Kniha byla zajímavé počtení, zase něco jiného než člověk denně čte.
Ty kráso.... přečteno jedním dechem....Tak mě to vtáhlo. Doufám, že nikdy se s takovou závislostí nebudu muset potýkat. Smékam ????
Určitě chtělo velkou odvahu jít s tímhle přiznáním ven. Každý člověk dělá chyby. Míše se podařilo odrazit ode dna, úspěšně jde dál a zaslouží si pochvalu i podporu na své cestě.
Přímá zpověď týkající se problematiky alkoholu byla velmi zajímavá a psaná naprosto bez okolků a vytáček. Situace, se kterými se hlavní postava (autorka příběhu) potýkala, jsou líčeny z mnoha různých úhlů - matky, manželky, dcery, kamarádky.. Oceňuji styl psaní a logickou posloupnost příběhu. Myslím si, že skutečně není snadné si v rámci logické časové posloupnosti utřídit a sepsat myšlenky a prožitky spadající do této problematiky. A příběh podat tak, aby se v něm čtenáři neztratili a ještě z něj něco získali.
Děkuji za čtenářský zážitek!
Přečteno za jedno nedělní odpoledne. Dávám 5 hvězdiček. Michaela je silná a na to, že měla (či ještě v současné době má? - nevím) po svém boku manžela, který ji v nejtěžších chvílích příliš nepodržel - nevím, co na to říct :-( . A nejhorší asi je, že ne že ji moc nepodpořil, ale až byla jakž takž vyléčená, tak jí záměrně slovně zle ubližoval... to jsem teda čuměla a obdivuji ji, že to nebyl spouštěč dalšího pití (navíc sebevražda otce alkoholika... geny jsou prevíti..). Je prostě DOBRÁ! Alkoholismus je rozjetý vlak, ubližuje to bohužel i nejbližším lidem v okolí, i když to alkoholik třeba nechce, či si to neuvědomuje. Míši držím moc palce.
Zajímavý můj pohled abstinenta na problém s alkoholem. Doporučuji všem, kdo svůj čas rád tráví se skleničkou alkoholu,nebo rovnou flaškou.Ale i abstinentům to přinese určitý pohled na tento problém.
Nebudu hodnotit styl psaní, protože o tom zrovna tahle kniha nebyla.
Hodnocení hodna je rozhodně odvaha. Přiznat sobě a pak i "celému světu", že mám problém. A hlavně ho pak být odhodlaná řešit. Michaele děkuji a držím moc palce, ať se jí daří!
Velice hodnotná kniha. Zkušenosti autorky určitě mohou řadě lidí pomoci, či přesně jak je její záměr, ukázat jim, že v tom nejsou sami. Velice kvituji, že je velká část knihy věnovaná průběhu její závislosti. Myslím, že tohle v řadě knih na toto téma chybí. Například Josef Formánek ve své jinak skvělé knize rovněž líčí především pobyt v léčebně, ale nějakému hlubšímu popisu své závislosti, excesů a důvodů k pití se příliš nevěnuje. Autorka naopak celkem přesně popisuje svoje pití od zdánlivě nevinných počátků až k chvílím, kdy si den bez alkoholu neumí představit.
Knihu by měli číst nejen ti, kterých se tento problém týká, nebo mají podezření, že by se jich týkat mohl. Přečíst by si ji měli i ti, kteří mají dojem, že se jich to naopak vůbec netýká, a překypují soudy nad těmi, kteří se v osidlech těchto nástrah ocitli. Kolikrát jsem slyšel, že to je jejich vina, že "můžou přestat", "nemaj chlastat", "to jim to za to stojí?" a další odsudky. Ono to ale většinou není tak jednoduché, a spousta by jich přestat chtěla. jenže to nedokážou, a není to bohužel jen otázka vědomé vůle. Nejde totiž jen o pár asociálů, pro něž je alkohol už jediným povyražením, a následky je ani nenapadne řešit. Jde o spoustu navenek i uvnitř slušných lidí, kteří by rádi byli zodpovědnými, střízlivími a štastnými. Ale bojují tenhle boj, a nemají tu sílu sami zvítězit.
Nejprve bych chtěla zmínit, že knihy tohoto typu vůbec nečtu, ale toto téma mě zajímá a chtěla jsem poznat co na tom ti lidi mají a hlavně matky. Jak se to vůbec může stát... Jak se říká "alkohol je metla lidstva" a velmi aktuální téma dnešní moderní doby.
Mou recenzí rozhodně nechci autorku urazit, ale nedokážu si jako matka představit, že si koupím flašku když je mému dítěti cca 8 týdnů, prostě mě to nejde do hlavy. Také jsem tedy nepochopila zvláštní přístup autorky manžela k přispívání na domácnost. Musím přiznat že mě občas štval. Nechápala jsem také tu nekomunikaci mezi sebou.
U kapitol, kde autorka popisuje své pití, kolik vypila, na co myslela apod. jsem jen kroutila hlavou a říkala si : " hrůza, hrůza".
Knihu ozvláštnily texty z pohledu jejích blízkých a zápisky z deníku při léčbě, jen mě mrzelo, že se autorka více nerozepsala co během léčby prožívala a jak probíhala. Myslela jsem, že se na tuto část autorka více zaměří, aby čtenáři, kterých se to týká věděli co je čeká.
Každopádně se mi kniha hodně líbila a byla velmi čtivá a doporučovala bych ji snad každému, protože nikdy nevíte kdy se toto téma může týkat vás nebo vašich blízkých. Autorku obdivuji, že šla takhle s pravdou ven. Klobouk dolů.
Výborný nápad bylo vložení kontaktů na pomoc s alkoholem v každém kraji.
Štítky knihy
ženy rodinné vztahy alkoholismus závislosti podle skutečných událostí Magnesia Litera
Zápisník alkoholičky
(SPOILER) Přijde mi, že dnešní společnost je tak nějak postavená na alkoholu.
Při posezení s přáteli - „Ty si nedáš pivo/víno/panáka? Si děláš pr*el, ne? A proč jako? S tebou je teda zábava..“
Přitom se dá čas smysluplně využít i bez alkoholu. Vlastně hlavně bez něj.
Kniha se mi líbila, autorce fandím, ať se drží dále. Na jejích sociálních sítích jsem viděla, že je těhotná, tak přeji mnoho štěstí ♥
Nejsmutnější na celém tom je, že člověk si svůj problém opravdu musí uvědomit sám. Pokud ho nevidí, nikdy se nevyléčí. Otázkou je, jestli se člověk "probere", když spadne na dno, a nebo ne..
Doufám, že příběh autorky pomůže hodně lidem, kteří mají s alkoholem problém.
SPOILER!
V knize mě nejvíc zasáhla smrt jejího tatínka, je to část, která ve mě z celé knihy zůstane tak nějak nejvíc. Bylo mi to hrozně líto. A o tom parte ani nemluvím.
A její manžel mě vytáčel, hlavně co se SMS týká.