Zahrada
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/516431/bmid_zahrada-6460f9334b34f.png
4
1721
1721
Jak žít, když člověk dostane do vínku danajský dar? Dlouho neobývaná stará vila se zanedbanou zahradou. A jedna velká životní prohra navrch. Pětatřicetiletý Jaroslav Havlát se vrací do domu svého dětství ve chvíli vážného životního zlomu. Po zpackané „církevní kariéře“ hodlá začít nový život, poprvé konečně sám za sebe. Snad také s trochou naděje, ale především s nákladem vyhoření, samoty, s pocitem odcizení vůči všem a všemu. Jedinou laskavou náručí se mu stává zanedbaná zahrada a práce v ní. V odloučení mezi stromy, keři a květinami se pokouší znovu najít sám sebe a dát životu ještě nějaký smysl. Postupně se seznamuje se sousedy a stále víc začíná svému zvláštnímu odcizení přicházet na kloub. A s tím se dostavují i tísnivé konflikty, protože poznání sebe sama je děsivější, než dřív mohl snad jen tušit. Kudy vede hranice mezi odmítnutím a přijetím nepřijatelného? Najde se aspoň někdo, kdo mu porozumí a podá ruku? Existuje z této temné noci cesta ven?... celý text
Přidat komentář
Další trýznivé téma. Přijde mi že čím dál krutější - podobně jako Vrány. Uff, musím vykompenzovat nějakou oddychovkou. Ale psát Petra Dvořáková tedy opravdu umí.
“A i když nikdo jiný by se mnou soucit neměl, já jediný ho sám se sebou měl. A v tom okamžiku pochopím, že to je to nejvíc, co může být.”
Velmi těžké intimní téma moc krásně zpracované Petrou Dvořákovou. Nejsilnější emocí, kterou ve mně příběh vyvolal, byla bezmoc. Bezmoc spojená se zoufalstvím a samotou. Tak se podle mne cítil hrdina, jehož zákonitě většina společnosti snadno odsoudí, aniž by znala všechny skutečnosti a okolnosti. Mistrný náhled do duše nešťastného člověka.
(SPOILER)
Tak tohle bylo něco!
Přečteno na posezení a musím říct, že jsem hodně rozpolcená, na čí stranu se připojit.
Jarka mi bylo líto, plácal se ve svém novém životě a když už si mohl říct, že konečně někam zapadl a našel klid, tak se stane, že ho dopadne vlastní démon o kterém neměl ani ponětí...
Chápu i rodiče, že mají strach, taky bych ho měla a vyvolala paniku po okolí.
Ale...
Jarek byl sám ze sebe překvapený, připravený se tomu postavit a nenechat se strhnout. I když je mi jasný, že bez odborné pomoci se to nedá zvládnout, pud je silnější, a proto jsem vděčná za doktora.
Snad každý vnímavý čtenář se při čtení této knihy musí zamýšlet nad osudem hlavního hrdiny a nad tím, že ve skutečnosti takovýto lidé s náma žijí a jak to tedy vlastně mají a se svými příšerami bojují... ufff a woow ... těžké čtení, pravdivý pohled ...
Ne, nešla mi přečíst jedním dechem. Vyvolala tolik emocí, že jsem ji musela vždy na chvíli odložit a "vydýchat". Silná, emocemi nabytá. Chvílemi mi bylo hlavního hrdiny líto, chvíli jsem k němu cítila silnou antipatii. Ráda si přečtu i další autorčiny knihy.
Uvědomění si čehokoli, je začátkem cesty, jak na sobě pracovat. Bývalý farář Jarek toho schopný je, ač jeho poznání sebe sama mu vyrazilo dech. Daleko odpornější mi připadá chování okolí. Zloba, nenávist, snaha poškodit, a to ještě ke všemu ze strany těch, kteří by měli chápat každý projev člověka, "neb ho tak Bůh chtěl". A to, že lidé jsou stádo, dav, který si utvoří názor podle toho, co říkají ostatní, je už dávno známé. Autorka tak plasticky a přesvědčivě vypsala pocity "vyděděnce", že jsem je vnímala, jako by byly moje vlastní. Moc dobře napsaná kniha.
Výborně podaná psychologie hlavní postavy, hodně náročné téma. Bylo mi Jarka docela líto, uvědomění si pravdy o sobě samém a hlavně vědomí toho, co to znamená pro další život. K tomu opovržení a nenávist okolí, které démonizuje i toho, kdo se ničím neprovinil.
(SPOILER) Uff, tak tohle bylo silné téma. Moje první kniha od autorky a určitě si přečtu další. Styl psaní mi přišel lehký, přes to náročné téma. Příběh člověka, který o sobě zjistí, že je pedofil, náhled do jeho duše, ten boj se sebou samým. A pak lidi okolo! Jak vlastně nechtějí znát pravdu, jak chtějí prostě jenom drama a chtějí mít pořád někoho, po kom se "oprávněně" dá hodit kamenem. Skvělé čtení, zhruba od poloviny už jsem knihu nedokázala odložit a musela jsem to dočíst. Pouhých 180 stránek, a kolik toho na nich autorka dokázala napsat!
Petra Dvořáková mě baví čím dál víc a její Zahrada mě dostala asi ze všech jejích knížek úplné nejvic! Ani ne tak příběhem, který byl podobně silný jako skvělé Vrány, jako krásným poetickým stylem vyprávění. Přestože šlo o hodně smutný příběh, Jarka jsem vnímala jako dobrého člověka, který se všemi svými démony bojuje, jak nejlépe umí. Pochopitelný byl ale i pohled druhé strany a i já jsem měla strach, co se může stát.
Každopádně vsechny barvy, zvuky a vůně Zahrady ve mně budou ještě dlouho doznívat.
Tušila jsem, jak se Jaroslav bude chtít zbavit všech těžkostí a jsem vděčná autorce za parádní zakončení. Jsem vděčná za doktora a přeju si, aby svět měl víc takových doktorů. A taky si přeju, aby bylo na světě hooooodně poztrácených růžových míčů.
Škoda, že táta žádný míč nezahlédl :(
Autorka to dokázala. Znovu. Sedím, koukám a říkám si wow. Neotřelé téma, které se v knihách neobjevuje. Zhostila se toho se ctí. Věřila jsem jí každé slovo. Bravurně napsaný, depresivní, opravdový
Příběh bývalého kněze Jaroslava Havláta pojednává o různých křivdách o víře k Bohu, o zjištění možné pravdy o sobě sama. O samotě, o bolesti, o pokrytectví, o lži, o lásce, o přátelství, ale i o jedné zanedbané zahradě, která pomáhá Jaroslavovi najít svůj nový smysl života.
Mrazilo mě z pomyšlení, že byl lidem dobrý jen jako kněz, jakmile odešel, byl pro ně padlý. Lehce uvěřili věcem, které nikdy neudělal. Aneb hoď kamenem, kdož jsi bez viny. Styl psaní mi sedl, knihu jsem v podstatě zhltla, bylo lehké vcítit se do pocitů Jaroslava, ale i do pocitů sousedů, kvůli dětem.
V příběhu mi bylo smutno, zároveň jsem potřebovala vědět jak to s ním dopadne. Vzpomínal na maminku, která mu umřela na rakovinu, na prarodiče, které ho pak vychovali. Nelehký vztah s otcem. Musela jsem myslet na chování ostatních lidí z vesnice.
Jsem moc ráda za konec knihy. Kniha mě donutila přemýšlet nad životem a různými osudy lidí. Je tak lehké někoho odsoudit
(SPOILER)
SPOILER! Já teda k hlavní postavě Jarkovi žádné sympatie necítila, pořád se omlouvat, že se prostě narodil jinak a že je nešťastník ztracen sám v sobě, nikdy nemá šanci být šťastnýtohle prostě neberu, když si svůj problém uvědomuje, měl by ho okamžitě začít řešit, než bude problém. Vím, že tohle vidím dost černobíle, ale prostě žádné dítě by nikdy nemělo zažít zneužívání ani žádné obtěžování, tohle je prostě moc a mít slitování s lidmi, co jsou schopni toto dětem udělat mi prostě nejde. Vím, že v této knize se nic nestalo, ale zatímkdo ví, jak by děj pokračoval, kdyby měl více stránek.
Téma této knihy bylo hrozné, při čtení mi bylo kolikrát až blbě, bála jsem se, kam až Jarek zajde. Autorkou skvěle zpracované, čtivé, vyvolá to ve vás emoce, nechcete číst a zároveň musíte, protože vás zajímá, jak to vlastně celé dopadne.
Podle mne zatím nejslabší kniha autorky. Nevadí mi to téma, ale totální neznalost církevního prostředí, špatně uvěřitelný příběh a těch klišé! Nicméně řemeslná stránka, co se týče atmosféry a popisu domu nezklamala, proto dávám 3 hvězdy. Ke knize se už, na rozdíl od Chirurga a Dědiny, vracet nehodlám.
Výborně rozkreslena postava hlavního hrdiny a davu, kde stačí jen něco mimoděk utrousit a už se rozjíždí nenávist. Kniha se čte jedním dechem.
Tak to je prostě Petra Dvořáková. Těžké téma k zamyšlení. Zpracováno, tak jak to autorka umí nejlépe. je to o hledání sebe sama a smyslu života. Kdo nebo co Jaroslavu Havlátovi pomůže? A proč právě zahrada? Poměrně útlá knížka, ale pro čtenáře bylo o Jaroslavovi řečeno mnohé. Víc nebylo zapotřebí.
Opět silný příběh od paní Dvořákové, který čtenáře nutí k zamyšlení, jak z pohledu "viníka", tak z pohledu "oběti".
Po přečtení knihy Zahrada musím kromě příběhu ocenit také perfektně zpracovanou obálku - trnová koruna, pozornost zacílená na slovo HRA a úvodní otázka "Jak žít, když člověk dostane do vínku dar, o který nestojí?"
Jako danajský dar v knize nevystupuje pouze opuštěná vila a zanedbaná zahrada, kterou hlavní postava, Jaroslav Havlát, zdědí, ale především jeho určité osobní sklony, s nimiž bojuje více než se zarostlými zákoutími a zahradními škůdci. Jaroslav na nás po většinu knihy působí jako takový "nešťastník", který po ukončení církevní kariéry není příliš samostatný a praktický.
Provázíme ho na jeho cestě hledání nové práce, okruhu známých a hlavně sebe sama. Autorka Petra Dvořáková nám dlouho neprozrazuje, co stálo za ukončením jeho předchozí kariéry a s jakými myšlenkami bojuje. Zpočátku na nás vše působí nevinně, jako "hra", prostě příběh pětatřicetiletého chlapa, který se neobratně potlouká životem. Zvrat přijde ve chvíli, kdy si připustí, že s ním je něco v nepořádku - a na chvíli jsem si pomyslela, že to je opravdu to největší klišé, jaké se mohlo v příběhu udát. Hlavní postava a situace jsou ale vykreslené tak, že ve vás vyvolávají rozporuplné pocity: cítíte k Jaroslavovi lítost, snažíte se ho obhajovat, děsíte se ho, chcete mu poradit, vyslechnout ho. Ale jaký postup je v těchto případech ten správný? A nakolik člověka dokážou kromě vlastních výčitek zničit i reakce jeho okolí?
Štítky knihy
česká literatura faráři tajemství katolická církev samota společenské romány české romány
Těžko stravitelné téma, ale autorka to zvládla skvěle.