Ty chladné oči
Scarlett Wilková
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509369/bmid_ty-chladne-oci-YZ1-509369.png
4
646
646
Mráz přichází z duše. Historický román od autorky bestselleru Až uvidíš moře. Válka hraje s lidmi krutou šachovou partii, pěšáci se promíchají, na barvě uniformy tolik nesejde. Během nacistické okupace Smolenska se setkají okouzlující ruská dívka Neonila a český mladík Emil donucený bojovat za wehrmacht. Když se spolu po válce usadí v Československu, vznáší se nad nimi stigma kolaborace, a tak jim nezbývá než opatrný život ve strachu. Utají svou minulost a dokážou se po tom, co zažili, dívat na svět i jinak než chladnýma očima? A může strach ospravedlnit krutost spáchanou na jiných? Scarlett Wilková přichází s druhým románem, v němž opět otevírá citlivé a málo reflektované téma novodobých dějin.... celý text
Přidat komentář
Příběh velice zajímavý. Ale "Moře " bylo lepší. Propracovanější od začátku do konce. Tady byl sice začátek příběhu dobře popsaný, jak se ale blížil konec, vše se urychlovalo, zkracovalo. I když vysvětlení návazností, která byla formou osudů vedlejších postav, byla velice dobře vymyšlená.
Dobře ten příběh Scarlett vymyslela a moc pěkně ho napsala. Přizpůsobit se jakékoli situaci. Přiznejme si, že to jde dobře spoustě z nás a často v tom ani nevidíme nic špatného.
Akorát, chybička se vloudí, v šedesátých letech Světlana určitě nechodila na gymnázium, ale na SVVŠ neboli dvanáctiletku.
Četla jsem bez prestani.Svizne napsaná kniha, bez zdlouhavý rozvlacnosti.
Příběh úžasný,jak to vše ti lidé mohli vydržet,?Tahle knížka bude ve mně dlouho domnívat.
Zajímavá kniha s netradičním námětem. Hlavní postava Neonila mne svým charakterem neskutečně prudila. Ale stále jsem knihu otvírala znovu a znovu se zvědavostí, jak její příběh bude dál pokračovat. A pak i příběhy jejich blízkých.
Mám pocit, že za celý svůj život udělala jednu jedinou dobrou věc (záchrana "falešné Světlanky"), ale zároveň nikdy nepátrala po té pravé, což nejsem schopna pochopit.
Popis městečka, kde nakonec Neonila bydlela, je přesný, mám ho za humny. Opravdu to tam tak vypadalo, včetně paneláků s novinami v oknech, vůní nebo lépe řečeno zápachem baryšní i čilým obchodem mezi Čechy a Rusy...
Přemýšlím, jak knihu hodnotit. Trochu se totiž přiznám, že po předchozí autorčině knize a také nadšených komentářích, se nějak nedokážu ubránit pocitu, že mi na knize něco málo chybělo.
Příběh je neskutečně zajímavý a určitě oceňuji, že hlavní hrdinka je jiná, než klasické ženské hrdinky historických příběhů. Velice oceňuji, že autorka nechává na čtenářích, aby rozhodl, zda činy hrdinů byly správné nebo špatné. Myslím si ale, že by si příběh zasloužil víc rozpracovat, občas až přehnaná zkratkovitost mu dle mého uškodila.
Co se vám vybaví, když se řekne chladné oči? Já si je asociuju s necitelností a neschopností (nebo dokonce neochotou) brát ohledy na jiné, proto se pod jejich pohledem cítím zpravidla nesvá. Scarlett Wilková takové oči přiřkla hlavní hrdince románu. A protože jsou u Neonily tak významným rysem, dokonce podle nich román pojmenovala.
Ty chladné oči mě oslovily více než autorčin předchozí román, a to podle mě proto, že jeho hrdinka mi přijde mnohem jedinečnější a svébytnější než postavy v Až uvidíš moře. Neonila na mě sice prostřednictvím stránek nemohla přímo pohlédnout, přesto mě z ní místy mrazilo. Nejsilnější je pro mě určitě její příběh ještě z doby, kdy žila ve Smolensku. Když čtete, proč se rozhodla pořídit si dítě, uvědomíte si, že nejde o obyčejnou ženu. Její odhodlání za všech okolností i za každou cenu přežít, je obdivuhodná, ač z toho občas naskočí husina. Ať už je Neonila v Rusku, Německu nebo Československu, přesně ví, jak se postarat o to, aby se udržela v bezpečí a naživu.
Rozhodně musím pochválit prolog, který mě bezpečně zaháčkoval a já potřebovala vědět víc. Epilog bych naopak klidně vypustila, ale zároveň mě ani neurazil. A výborné je především postupné odhalování toho, co se odehrálo na pozadí některých Neoniliných činů, například jak si ještě v Rusku opatřila koně na cestu. Scarlett Wilková vám totiž neřekne všechno hned a dokáže vás drobně překvapovat během celého románu.
Moc zajímavé čtení, které ráda doporučuji.
Určitě zajímavá kniha a stojí za přečtení. Člověk se opět něco dozví o minulosti a o životě lidí za války i po. Soudit a odsuzovat je jednoduché, ale čím si ti lidé prošli a co je donutilo k činům, už někdy některé nezajímá... jsem ráda za závěrečný dopis v knize, protože jsem byla zvědavá jak Světlanka dopadla.
Scarlett Wilková se dostala do povědomí čtenářů svým debutovým románem Až uvidíš moře. Já jsem měla tu čest setkat se s ní až při této knize.
Historických románů je v dnešní době velké množství, ale vzájemně se od sebe liší tématem, dobou, jazykem, pojetím, tento příběh se odehrává na pozadí kolaborace, druhé světové války a komunismu v Československu.
Jedná se o neuvěřitelně citlivě napsaný román, který ale nezkresluje krutost a zlo konané v minulosti. Ráda bych příběhu věnovala každou vteřinu, což časově není možné, a tak mě vždy zamrzelo, když jsem knihu musela dočasně zavřít.
Jsem ráda jestliže historické romány vychází z ověřených informací, které si pak můžu zapamatovat a rozšířit si obzory. Přesně to se zde stalo. Text ke smyšlený, ale je stavěna na základě výpovědí pamětníků, obsahuje všude známé informace, ale také malé detaily, které umí překvapit a přiblíží čtenáři určenou dobu.
Jako hlavní hrdinku na scéně sledujeme ruskou dívku Neonilu. Popravdě jsem se nikde jinde nesetkala s tak záměrně nesympatickou a zároveň detailně propracovanou literární postavou. Mnohdy mi běhal mráz po zádech, autorka si pohrála s pohledy a časy a vše působilo neuvěřitelně živě. O to hůř, když si uvědomíte, že to vše se doopravdy dělo.
Hlavní hrdinka na sebe ovšem neupoutá všechnu pozornost, ale dělí se o ni s jinými více či méně důležitými postavami. Je pak velmi uspokojující získat rozuzlení životního příběhu téměř každé zmíněné postavy.
Přála bych si takto zpracovaných románů pravdivých, čtivých více.
Závěrem si tedy dovoluji napsat, že Scarlett Wilková je pro mě českou Rutou Sepetys (výborná autorka YA knih s polozapomenutými historickými tématy) pro dospělé.
Mě tedy kniha oslovila mnohem méně. Postavy mi byly nesympatické, často až zaslepené a nepředstavitelné. Vím, že lidé takhle smýšleli v rámci ochrany svého vlastního svědomí. Nicméně kniha zcela jasně zachycuje, kam daleko jsme se s našimi analýzami vztahů a důrazu na společnou komunikaci posunuli. 85%
Moje prvni kniha od autorky. Byla opravdu velmi ctiva a poutave napsana. Vsechny knihy z valecneho obdobi me zajimaji a bavi a nejinak tomu bylo i zde. Je neuveritelne, co vsechno museli lide prozit.. co dokazali vydrzet.. a v jakem strachu museli zit. Nase generace si toto neumi ani v nejmensim predstavit.
Opět velmi přesvědčivě popsaný příběh velmi přizpůsobivé Rusky za různých režimů. Hlavní postava je neuvěřitelně povahově prokreslená, až člověka mrazí v zádech.
No tak tahle byla taky hustá.. úplně mě z hlavní hrdinky mrazí ... To byla doba.. děkuji autorce o další zajímavé rozšíření a budu se těšit na další knihu
Pohnuté dějiny dvacátého století na příběhu jedné ženy. Tak bych asi ve stručnosti v kostce shrnul obsah knihy. Vcelku se mi líbila, ale na všechny hvězdy to z mého pohledu nebylo. Ale lepší čtyři určitě.
Po knize Až uvidíš moře, další skvělý fiktivní příběh ženy, na pozadí krutých realistických témat 2. sv. války, kolaborace s nacisty během války, ale i vliv těchto jejich činů na život po válce. Příběhem svého tajemného života nás provází Neonila. Její příběh začíná v roce 1942 ve Smolensku, život po válce v Československu, přes 50-tá léta, srpen 68, r.89 až ... Krásné jméno, krásná žena, chladné srdce i oči, chování, za které ji mohou čtenáři soudit, ale ona chce jen každé období přežít jen se svou vírou a tajemstvím. Životy zachraňovala, ale i ničila. Nemůžeme moralizovat její chování, protože jsme nežili její život. Nikdy pro ni nenastala doba, aby mohla opravdu říct pravdu.
Kniha je situována do mého okolí a vzpomněla jsem si na své dětství, kdy ve Frenštátě byla kasárna pro okupanty a v oknech opravdu byly noviny, ale paničky nahastrošené, voňavkou až smr....... a vše v obchodech jen pro ně. Bohužel kšeftovali jen důstojníci, obyčejných vojáčků mi bylo líto, že musí být tak daleko od rodiště jen na příkaz. Ale byla taková doba.
Věřím, že tato úžasná autorka má pro nás nachystané další krásné, poutavé příběhy. Sedla mi svým , sice strohým, ale výstižným stylem psaní.
Ruská dívka a český mladík. Ona pracuje v nemocnici, on zase pro wehrmacht. Dvě hlavní postavy, které ač by si měly být blízké, je mezi nimi cítit chlad a odtažitost. Velmi zajímavé dílo, nad kterým budete přemýšlet.
(SPOILER) 2. půlka knihy mi přišla zajímavější a závěrečné rozuzlení v dopise, to byla pecka!
Ty chladné oči se pokouší vzbudit podobně silný dojem, jako Až uvidíš moře, ale kvality předchozí knihy nedosahují ani omylem. Tedy myslím, tím kvalitu a hloubku příběhu. Je to hezké vyprávění, ale jde hodně po povrchu a chyběla mi tam hloubka a jakási spletitost příběhu. Za přečtení kniha určitě stojí.
Musím říct, že první část odehrávající se za 2. sv. mě příliš nenadchla. Nemohla jsem se začíst, pořád jsem měla pocit, že se na děj dívám skrz sklo. Jakmile jsme překročili práh 50. let, začala mě kniha neskutečně bavit, příběh měl spád a konec byl geniální. Co si z příběhu odnáším? Nic není černobílé, člověk zkrátka někdy dělá jen to, co považuje za správné. Až čas ukáže, že naše rozhodnutí být správné nemuselo.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) tajemství Sovětský svaz rodinná tajemství komunistický režim přežití
Autorovy další knížky
| 2022 |  Až uvidíš moře |
| 2023 | Ty chladné oči |
| 2023 |  Desetkrát a dost |
| 2010 | Legenda Hana Zagorová: Málokdo ví |
| 2007 | Celebrity 2008 |
Neonila mi tedy moc sympatická svým chováním nebyla. Dokázala se přizpůsobit režimu, ale často tím zradila své známé a bylo ji to jedno - hlavně že dělala “správné věci a nevyčnívala. Zdála se mi až bez emocí a bez citů, trochu polevila snad až ve staří. Byla to ale vlastně silná žena, která se ničeho a nikoho nezalekla, dokázala si vždycky poradit. Celkově je to zajímavá kniha o osudu ještě ruské ženy, ale autorčino Až uvidíš moře se mi líbila víc.