Šepot včel
Sofía Segovia
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/476605/bmid_sepot-vcel-rdi-476605.jpg
4
371
371
Příběh tajemného dítěte nadaného mocí změnit osud rodiny, která žije v zemi zmítané revolucí. Od chvíle, kdy stará chůva Reja našla pod mostem opuštěné děťátko, se život v mexickém městečku nadobro proměnil. Malý Simonopio, kterého objevili znetvořeného pod přikrývkou včel, je pro některé z místních předmětem pověr — dítě políbené ďáblem. Velkostatkáři Francisco a Beatriz Moralesovi ho však přijmou do rodiny a starají se o něj, jako by to byl jejich vlastní syn. Čím je Simonopio starší, tím větší záhadou se pro své okolí stává. Když totiž zavře oči, spatří, co ostatní nevidí — to, co se má teprve stát, dobré i zlé. Simonopio, na každém kroku doprovázený ochranným rojem včel, chrání svou rodinu před hrozbami lidí i přírody a změní nejen osud rodiny Moralesových, ale i celého regionu. Zároveň však musí čelit svému strachu, tajemnému nepříteli a hrozbám války — španělské chřipce a sporům mezi těmi, kdo chtějí půdu, a těmi, kteří pro záchranu svého majetku udělají cokoli.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , HostOriginální název:
El murmullo de las abejas , 2015
více info...
Přidat komentář
Zajímavá, čtiva kniha.. ale v půlce jsem ji vzdala. Styl psaní perfektní, bohuzel mě více nevtahla do děje.
Tahle knížka mě dostala, krásný příběh o kamarádství člověka se zvířetem a jak dokáže být i jen malá včelička tak důležitá
Čekala jsem něco úplně jiného. Podle prvních 10 stran na internetu jsem čekala, že kniha bude převážně o Simonopiovi. Ovšem zážitky celé farmářské rodiny byly zajímavé. Kniha byla velmi čtivá, i když na takové téma nejsem vůbec zvyklá. 3 hvězdičky dávám čistě za svůj pocit ze čtení, spíše 3,5, ke konci mě hodně zajímalo jak děj skončí. Jsem ráda, že jsem na tuto knihu narazila, určitě nezklamala :)
Bohatstvím každého člověka je schopnost myslet a porozumět světu. Absence této dovednosti může vyvolat frustraci, nenávist, zášť vůči těm, kterým se daří a pak ještě závist, vlastnost, která člověku ubírá energii a odkloní ho od zbytku světa. Na tom vybudovala Sofía Segovia svůj příběh, přidala trochu magie, včelímu chlapci Simonopiovi přidala extrémní vnímavost a všem postavám uvěřitelné vlastnosti.
Průřez Mexikem v první polovině 20. stol. : od španělské chřipky, nesčetných vojenských převratů přinášejících strach a loupení až po pozemkovou reformu, kterou ale nastínila pouze z pozice svého knižního příběhu, nejde o hlubší vhled do historie a širší souvislosti. To jsem pak doplnila z jiného zdroje.
Knížka měla spád a dobře se četla.
Tenhle mexický román byl neskutečný, až nemám slov.
Srdcervoucí příběh víc generací, ten styl psaní a nakladatelství host a k tomu krásný přebal, zaručuju náruč plnou emocí všeho druhu. Určitě na tohle dlouho nezapomenu.
Temné kojotí zlověstno mi nemilosrdně rozhodilo duševní pantofel... ta krutost poháněná bezmeznou nenávistí mi totiž nejednou pohmoždila kardiovaskulární systém... a že to sakra hodně bolelo... zároveň mi ale bylo ve stínu voňavých pomerančovníků nejvíc krásno a milo... protože tenhle včelí kluk, tenhle Simonopio, je láska... a všichni jeho blízcí jakbysmet... obalili mi záložku tak půvabnou vřelostí a laskavostí... navíc ten jazyk je prostě líbeznost sama... zkrátka stojí za to si tohle okouzlující Mexiko prožít.
ŠEPOT VČEL od Sofíe Segovie je opravdu moc krásná, melancholická a smutná kniha o dobru a zlu, o dobrých a špatných rozhodnutích, o opravdovosti, a ano, i o pravdě. Z knihy je zřetelně cítit inspirace Garcíou Márquezem, které se autorka zhostila více než důstojně.
Příběh jednoho zvláštního chlapce se odehrává na mexickém venkově na začátku 20. století. Do magického osudu rodiny Moralesových zasahují dějiny - válka, španělská chřipka, politický převrat a znárodňování půdy, ale její osud předurčily do značné míry i včely.
Ďábel může zvítězit vždy pouze dočasně, to je krásné poselství této knihy pro nás.
(SPOILER) Tak nějak nevím, jak tuto knihu hodnotit. Ze začátku se mi moc líbila, četla se jedním dechem, pak jsem se zase nudila a říkala si, kdy už bude konec. Potom se to znovu rozjelo a mělo to grády. Konec takový zvláštní až divný. Příběh sám o sobě byl určitě zajímavý, ale dost přitažený za uši. Takže jsem ráda, že už to mám za sebou…..
Ľutujem, že som Šepot včel čítala tak rozkúskovane. Ubralo mi to pôžitok z čítania, čo si táto krásna knižka nezaslúži.
Je to príbeh plný magického realizmu odohrávajúci sa v Mexiku začiatkom 20. storočia.
Príbeh tajomného chlapca Simonopia, ktorý načúva včelám.
Príbeh rodiny Moralesovcov, ktorá sa snaží zachrániť svoju existenciu v búrlivom toku dejín.
Príbeh leva a kojota, kde v konečnom zúčtovaní môže byť víťaz iba jeden...
Dočítanie knižky vo mne zanechalo pachuť smútku a melanchólie. Ale tiež túžbu po hlbokom pute a láske, ktoré zdieľajú medzi sebou, k pôde, ku komunite, hrdinovia knižky.
Velmi krásná kniha magického realismu odehrávající se v Mexiku. Příběh vypráví příběh jedné rodiny a chlapce Simonopia. Velmi poutavě napsané ,plus trochu toho nahlédnutí na dějiny začátku dvacátého století. Kniha se mi velmi líbila a musím hodnotit plným počtem hvězdiček.
Překrásná, podmanivá, emotivní kniha! Mexiko, začátek 20. století, válka, epidemie španělské chřipky. Rodina velkostatkářů, vyprávění příběhu napříč generacemi, záhadný znetvořený chlapec obklopený rojem včel. Nezištná láska, lidská dobrota, pochopení, ale i hloupost, nenávist a zloba.
Čtení jsem si moc užívala, vždy jsem se těšila až se znovu ponořím do stránek s vůní medu a pomerančů! Se všemi hrdiny jsem soucítila, jedna postava mě šíleně iritovala a nenáviděla jsem ho a bylo mi líto, že kniha končí (a jak končí), samozřejmě jsem to oplakala. Ale bylo to tak moc nádherné!
Velmi doporučuji tento kouzelný příběh. Kniha má navíc krásně zpracovanou obálku, celé je to taková velká lahůdka. Oněch 527 stran uteklo jako nic, jelikož je to příběh plný napětí, ale i historie.
Začátek byl tak trochu utahaný, občas jsem dokonce měla pocit, že čtu něco, co už jsem četla, ale potom.. Až se mi rozbušilo srdce a jedno oko nezůstalo suché. Příběh má velkou myšlenku, odkaz pro život.
Knížka rozhodně získala místo v mé knihovně.
Tato nádherná kniha mě opravdu dostala a já jsem ji četla jedním dechem. Doporučuji.
Je asi těžké přemýšlet nad tím, kde začíná poetika nějakého magického realismu a kde jenom až něco jako náhodný generátor slov, které jednou vytvoří třeba příběh. Nevím, zda tomu bylo i tady. Příběh byl pro mě tak mlhavý, že mnoho aspektů jsem si uvědomil až ke konci konci nebo hlavně vůbec. Rozhodně byly momenty, které mě dostaly a zaujaly, ale opět toho bylo žalostně málo. Podobně jako kdysi i u Tokarczuk. Kupodivu i když jsem fascinován magickým realismem, tak asi nikdy nebudu číst knihu, která by mě v tomto žánru oslovila natolik jako sám otec Márquez.
Neurazí, nenadchne... Takové trošku nudné čtení. Alespoň mě si kniha nezískala.
Tak tohle byla dobrá volba. Knihu jsem sice četl dlouho, ale užíval jsem si každou stránku. Místy mě přechod na další postavu, z jejíž perspektivy je vyprávěno, rušil, ale šlo o zvyk. Budované napětí, magično. Střípky, co nejsou řečeny a postupně se vynořují. V tom měla kniha velké kouzlo. Více takových knih...
Krásná knížka, kterou jsem si užila od obálky až po poslední stránku. Magický realismus z mexického prostředí s příběhem okolo jedné rodiny, vyprávěný z více pohledů mi sedl po všech stránkách. A emoce se vystřídaly úplně všechny.
Kniha, jejíž děj odkapává pomalu a líně jako med včel, které jsou součástí příběhu. Stejně jako ten med je sladký život v Linaresu a jeho okolí. I přesto, že vám dá často bolestivé žihadlo, někdy i spoustu žihadel... Válka, španělská chřipka, pozemková reforma, to jsou úklady, které klade hlavním hrdinům do cesty osud. A přesto je nakonec nejvíc ze všeho doženou ne celosvětové (nebo alespoň celostátní) dějinné zvraty, ale lidská závist a zášť. Příběh obyčejný, a přesto magický. Četba, která stála za to, každá stránka.
Štítky knihy
rodina Mexiko magický realismus zázraky včely mexická literatura hispanoamerická literatura mexická revoluce španělská chřipka
Šepot včel
„Narodil se v živoucím domě, byla to součást jeho podstaty.“
Potomek původního majitele, i dům sám, vyprávějí magický příběh … „to co slyšíš, jsou jen ozvěny, které si dům uchoval, aby vám mohl připomenout, kolik lidí už v jeho zdech žilo“.
Vůně levandule a pomerančovníků vyvolává vzpomínky,
med z květů se dotýká smyslů,
bzukot včel nutí vydat se na cestu do dětství …
… všemi smysly vnímat ten dům a vzpomínat…
Před očima se vám velmi zvolna začne odvíjet příběh, o pocitech, že člověk někam patří, o tradicích a hodnotách, jež vám byly vštípeny, o ztrátách, jež přicházejí spolu
… s pošetilostí války – nenasytné, nekonečné, zákeřné jak jed – drsný vetřelec ničící vše kolem „usadil se jim v životě, jako nezvaný host“ – s odvetou pomstychtivých mužů a bolestí a strachem jejich žen,
… se zákeřnosti nemocí, jež přináší zármutek a nenávratně mění životy, snažíc se přerušit ten nekonečný koloběh,
a v neposlední řadě, příběh o žhavém slunci, jež vychází nad krajinou, navzdory všem zmařeným nadějím, každé ráno, znovu a znovu … „přesvědčit srdce, aby tomu uvěřilo“ …
Sofii Segovii se podařilo napsat přívětivý a silný, téměř intimní (z pohledu vypravěče) příběh o tom, že lidskost a sepětí s přírodou mají své místo na světě, příběh, který snese bez nejmenších potíží srovnání s příběhy Gabriela Márqueze (mírně light verze), a který rezonuje v mysli, ale tak jako sympaticky lehce s mírným nádechem, vlastně nevím, jak bych to nazvala, asi něco jako, pragmatického optimismu, kdy i morové rány typu revoluce nebo smrtící epidemie mají skoro optimistický podtext (jakoby očekávání toho lepšího, co by se mohlo stát), z příběhu navíc sálá taková důvěryhodná opravdovost vyprávění o tom skutečném světě, ale taky, o tom magickém v něm …
„… byly to roky naděje, … všechno, co život sliboval měli před sebou, … parníky umožňovaly přeplout Atlantik … díky telegrafu se člověk mohl i na velikou vzdálenost ještě tentýž den dozvědět o narození či smrti v rodině nebo rychle uzavřít obchod … elektrické osvětlení otevřelo netušené možnosti … jenže místo toho, aby lidé tohoto sblížení využili, spíš se od sebe vzdalovali … nejprve přišla do Mexika revoluce … a potom zachvátila celý svět válka …“
…
„… smysl pro praktičnost chápal, a tak odvážel všechny, živé i mrtvé, protože ze zkušenosti věděl, že řada těch, které vyzvedl živé, stejně dorazí na hřbitov už po smrti...“
A jakoby navzdory všemu … „neexistuje nic, jako náhoda … bylo to z nějakého důvodu“ … se příběhem line podmanivě sladká vůně, a ta mi připomněla léto … a to se mi teď v únoru, taky moc líbilo :-).