Šepot včel
Sofía Segovia
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/476605/bmid_sepot-vcel-rdi-476605.jpg
4
369
369
Příběh tajemného dítěte nadaného mocí změnit osud rodiny, která žije v zemi zmítané revolucí. Od chvíle, kdy stará chůva Reja našla pod mostem opuštěné děťátko, se život v mexickém městečku nadobro proměnil. Malý Simonopio, kterého objevili znetvořeného pod přikrývkou včel, je pro některé z místních předmětem pověr — dítě políbené ďáblem. Velkostatkáři Francisco a Beatriz Moralesovi ho však přijmou do rodiny a starají se o něj, jako by to byl jejich vlastní syn. Čím je Simonopio starší, tím větší záhadou se pro své okolí stává. Když totiž zavře oči, spatří, co ostatní nevidí — to, co se má teprve stát, dobré i zlé. Simonopio, na každém kroku doprovázený ochranným rojem včel, chrání svou rodinu před hrozbami lidí i přírody a změní nejen osud rodiny Moralesových, ale i celého regionu. Zároveň však musí čelit svému strachu, tajemnému nepříteli a hrozbám války — španělské chřipce a sporům mezi těmi, kdo chtějí půdu, a těmi, kteří pro záchranu svého majetku udělají cokoli.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , HostOriginální název:
El murmullo de las abejas , 2015
více info...
Přidat komentář
Moc krásně napsaný příběh, velmi typickým stylem magického realismu, kde se prolíná příroda, půda, tajemno...zároveň se odvíjí příběh jedné rodiny a jejích generací, vždy ve vztahu k půdě a prostředí. Přiznávám, že tenhle styl miluju a i když jde místy spíš o popisy, člověka to vtáhne do prostředí, jako by tam byl, cítil vůně, pachy, jako by chodil po těch cestách. Je to prostě magické.
Simonopio, Francisco, Beatriz,..... se všemi jsem žila jejich krásný i těžký život. Postupně se odvíjelo klubko událostí, které se staly a stát se musely protože doba byla taková, lidé jsou tací, okolnosti jsou pro nebo proti. Kniha se mi četla jedním dechem a konec i slzami. Moc pěkné dílo.
(SPOILER) Zvláštní kniha - četla se mi trochu těžko kvůli dlouhým psychologickým pasážím. Tam jsem si vždy říkala - asi to nedočtu. Ale ta kniha mě něčím držela a nepustila. Chtěla jsem vědět, jak to dopadne s rodinou Moralesových, co se stane se Simonopiem a Francescem... Škoda, že ten příběh neměl úplně šťastný konec. Stále přemýšlím, co bylo to, co mě u knihy drželo, jak se to autorce podařilo...
Hezký historický román z Mexika. Popisuje strasti i radosti rodiny, která se stará o chlapce se zvláštním zjevem a schopnostmi. V knize je láska, přátelství, ale také nenávist a zloba. Děj hezky plyne, přesto že má kniha přes 520 stran.
500 stran nádherného příběhu, který tak rychle uběhl. Děj vás pohltí, zpracovává velmi čtivou formou dějiny Mexika, lásku, upřímnost i smrt.
Postavy se vám dostanou do hlavy a na dlouhou chvíli tam zůstanou, díky nim se cítíte součástí knihy.
(SPOILER) Překrásná kniha, už dlouho mě žádná kniha tak nechytla za srdce, jako tato. V knize se prolíná historie s mystičnem tak lehce až je to vše uvěřitelné. Okouzlil mě Simonopio a jeho včely, Francisco a celá rodina, přišla jsem si jako jejich součást. Posledních, přibližně, sto stránek jsem probrečela, jednak mi bylo líto že příběh končí a hlavně pro to jakou měl konec sílu. Přirostli mi všichni k srdci a pravděpodobně tam i zůstanou. Opravdu silná kniha kterou budu hodně dlouho zpracovávat. Ach ty včely......
Krásně napsaná kniha. Historická sága rodiny Moralesovy ze severního Mexika. Některé pasáže byly trochu delší, na konci jsem brečela, ale jsem ráda, že jsem tuto knihu četla.
Příběh je jednoznačně nádherně a citlivě zpracovaný.Název výborně vystihuje celkovou atmosféru knihy.Je to něco těžce definovatelného,snad intuice,hlas srdce,bzukot včel...,co vede hlavní hrdiny životem až k samotnému závěru.Nezáleží na ničem,jen jít po své cestě k cíli ke smíření a odpuštění...A pak jen napnout uši a nechat se vést šepotem až do rozkvetlého pomerančového sadu, natáhnout ruku a běžet....
Šepot včiel je román, ktorý spája históriu s fikciou a príbeh s legendou. Autorke sa podarilo napísať magický príbeh inšpirovaný skutočnou históriou dediny v severnom Mexiku. Samotný príbeh je rovnako fantastický a pôsobivý ako jeho jazyk. Ako autorka v doslove píše, väčšinou sa snažila zostať verná historickým detailom, no niekoľko dátumov prispôsobila fikcii a posunula ich v prospech svojej fantázie.
Všetky postavy v príbehu sú veľmi zaujímavé a krásne vyprofilované a autorka opäť odvádza fantastickú prácu v tom, že vás pustí do vnútorného fungovania ich mysle a motivácií, takže máte takmer pocit, že príbeh prežívate cez ne.
Šepot včiel je román, ktorý mi ukradol srdce... Toto nie je len kniha, je to zážitok. Na týchto stránkach budete cestovať v čase, ucítite vôňu kvetov, ochutnáte med a pocítite rozkoš i bolesť lásky vo všetkých jej podobách.
Kniha je nádherná, i když jsem její konec probrečela, musím to přiznat. Občas se při čtení do knihy natolik vcítím, že se stane mojí součástí. Čím krásněji a barvitěji autor příběh vypráví, tím snazší to je a tím těžší loučení a odcházení od milovaných postav. A tato kniha je jednou z nich. Jak lehce jsem si přisvojila rodinu z La Amistadu. Obzvláště maminku Beatriz ve všech jejích podobách. Musela jsem obdivovat její laskavost, lásku, odvahu i energii a sílu, kterou v sobě nakonec vždy našla. V zrcadle vzpomínek Francisova Moralese mladšího jsem si s touto rodinou prožila jejich radosti i strasti v průběhu několika desetiletí, na pozadí řady historických a společenských událostí. Rozhodně to nebylo poklidné a bezstarostné období a jen díky soudržnosti, vnitřní síle a odvaze se většině těchto událostí rančerská rodina ubránila. A nejen úžasný příběh, ale i myšlenky, které se z knihy vynoří, vás chytnou za srdce.
Jsem na konci a jak se praví v příběhu, i když něco skončí, svět okolo se nezastaví. A já začnu číst další knihu, ale na Franciskův a Simonopiův včelí příběh budu ještě dlouho vzpomínat. A musím se někdy někde rozhodně projít sadem plným rozkvetlých pomerančovníků... Moc doporučuji, ke knize se určitě vrátím. 5*
(5/23)
" Ať už čas plyne pomalu, nebo rychle, vždy plyne se stejnou jistotou, zrnko písku po zrnku, až nakonec nadejde očekávaný den."
Několikrát mnou otevíraný multižánrový životní román o lidskosti, obětavosti, štěstí, úsilí, lásce, nespravedlnosti a marnosti. Román, který uchopuje život jedné rodiny v 19. až 20. století za mexické revoluce následované válkou a za rozvíjející se nové techniky a technologie, která znamená zjednodušení života. Román má politické vsuvky k revoluci, která byla podnětem pro boj o moc ke svržení tehdejší vlády a prezidenta a ke španělské chřipce. To, co mě fascinovalo bylo přítmí a nezbytnost neustálého boje o život. Je to román v soukolí několika tragédií, které vystupují do popředí každého lidského života, který je jimi unášen. V tomto řádu se směšují vaše pocity v jeden celek. Knihu bych zařadila do kategorie sociálních románů, kde vyvěrá celek s nezbytností zapojit každého jedince. Ačkoliv je kniha situována na Simonopia, uchvátila mě atmosféra tehdejšího prostředí a sociálních poměrů.
Šepot včel je vlastně taková kronika jedné rodiny mexických zemědělců. Překrásný, i když posmutnělý román okořeněný troškou mystična. Právě to spojení reality a prvku nadpřirozena dodalo vyprávění jedinečný punc, díky kterému mě příběh naprosto okouzlil a pohltil, a zase jsem jednou po delší době uronila drobet slané vody. Člověk jako Simonopio by byl dar z nebes. Pokud se potřebujete lehce emocionálně rozebrat a zároveň si užít opravdu úchvatný písemný projev, velice vřele doporučuji.
Musím se přidat k většinovému hodnocení této knihy.
Úžasně napsaný příběh, kniha mě opravdu dostala a i já jsem ji přečetla jedním dechem.
(SPOILER) Tahle kniha mě skutečně oslovila... Ať už zasazením do daného prostředí a historického kontextu, prvky magie a alegorie, nebo lidskými osudy, které se odvíjí vždycky tak nějak jinak, než jsme si to naplánovali. Nejde ani tak o prokreslení psychologie postavy, jako o její roli v příběhu/bajce. Každý má svoji určenou a pochopitelnou motivaci (byť je negativní) a spěje k závěrečné konfrontaci. Díky onomu sférickému vidění světa, které Simonopio učí svého malého chráněnce, se nakonec všechny konce propojí. No a na okraj si ještě dovolím poznámku ke vzkříšení Lazara... Ano, u téhle kapitoly, uprostřed mrtvol a španělské chřipky, jsem se tak bavila... Smekám před autorkou, která zachytila všechnu tu hrůzu tak, aby z toho člověk nebyl zdeptaný... O to víc pak nechala vyniknout závěru.
Já na ty rodinné ságy moc nejsem řekla jsem si nejprve, ale pak jsem zaslechla magický realismus a hned jsem své rozhodnutí přehodnotila.
A dobře jsem udělala!
Tohle byla zase jednou kniha, co se dotkla duše
Autorčin jazyk je krásný, a celý příběh je opravdu poctivě napsaný. I přesto mi trvalo se začíst, když to ale přišlo (cca kolem strany 100), tak už jsem se neodtrhla.
Postavy jsou trochu černobílé a jejich charaktery po celou dobu 500 stran vcelku neměnné.
Je to vlastně dobro versus zlo.
Lvi versus kojoti.
Ale tahleta zjednodušení v některých příbězích nejsou na škodu a naopak podtrhují to podstatné.
Zkrátka, stálo to za každou stránku i slzu (jo, i na ty po dlouhé době došlo). A k příběhu se snad jednou vrátím.
Veľmi sa mi páčilo prostredie aj doba v ktorej sa dej odohráva. Ale stále som čakala nejakú zápletku alebo niečo napínavé. Bola to skôr taká smutná legenda.
Taková poctivá kniha. Uvědomila jsem si, jak jsem ráda, že ji čtu a vlastně taky, že si ji šetřím. Myslím, že je štěstí na podobný kus narazit. Dobře svázaný překvapivý příběh, ve kterém hrají opravdové hodnoty. Ani jsem zde nezaregistrovala povinné pasáže, či, přinejmenším, "ty" obraty, slova. - Jaké blaho! Děkuji té náhodě, která mne k Šepotu přivedla. Už mám dva týdny dočteno a v sobě pořád ten milý pocit, který mi dokáže přivést skvělý čtenářský zážitek. Hýčkám si ho.
„Narodil se v živoucím domě, byla to součást jeho podstaty.“
Potomek původního majitele, i dům sám, vyprávějí magický příběh … „to co slyšíš, jsou jen ozvěny, které si dům uchoval, aby vám mohl připomenout, kolik lidí už v jeho zdech žilo“.
Vůně levandule a pomerančovníků vyvolává vzpomínky,
med z květů se dotýká smyslů,
bzukot včel nutí vydat se na cestu do dětství …
… všemi smysly vnímat ten dům a vzpomínat…
Před očima se vám velmi zvolna začne odvíjet příběh, o pocitech, že člověk někam patří, o tradicích a hodnotách, jež vám byly vštípeny, o ztrátách, jež přicházejí spolu
… s pošetilostí války – nenasytné, nekonečné, zákeřné jak jed – drsný vetřelec ničící vše kolem „usadil se jim v životě, jako nezvaný host“ – s odvetou pomstychtivých mužů a bolestí a strachem jejich žen,
… se zákeřnosti nemocí, jež přináší zármutek a nenávratně mění životy, snažíc se přerušit ten nekonečný koloběh,
a v neposlední řadě, příběh o žhavém slunci, jež vychází nad krajinou, navzdory všem zmařeným nadějím, každé ráno, znovu a znovu … „přesvědčit srdce, aby tomu uvěřilo“ …
Sofii Segovii se podařilo napsat přívětivý a silný, téměř intimní (z pohledu vypravěče) příběh o tom, že lidskost a sepětí s přírodou mají své místo na světě, příběh, který snese bez nejmenších potíží srovnání s příběhy Gabriela Márqueze (mírně light verze), a který rezonuje v mysli, ale tak jako sympaticky lehce s mírným nádechem, vlastně nevím, jak bych to nazvala, asi něco jako, pragmatického optimismu, kdy i morové rány typu revoluce nebo smrtící epidemie mají skoro optimistický podtext (jakoby očekávání toho lepšího, co by se mohlo stát), z příběhu navíc sálá taková důvěryhodná opravdovost vyprávění o tom skutečném světě, ale taky, o tom magickém v něm …
„… byly to roky naděje, … všechno, co život sliboval měli před sebou, … parníky umožňovaly přeplout Atlantik … díky telegrafu se člověk mohl i na velikou vzdálenost ještě tentýž den dozvědět o narození či smrti v rodině nebo rychle uzavřít obchod … elektrické osvětlení otevřelo netušené možnosti … jenže místo toho, aby lidé tohoto sblížení využili, spíš se od sebe vzdalovali … nejprve přišla do Mexika revoluce … a potom zachvátila celý svět válka …“
…
„… smysl pro praktičnost chápal, a tak odvážel všechny, živé i mrtvé, protože ze zkušenosti věděl, že řada těch, které vyzvedl živé, stejně dorazí na hřbitov už po smrti...“
A jakoby navzdory všemu … „neexistuje nic, jako náhoda … bylo to z nějakého důvodu“ … se příběhem line podmanivě sladká vůně, a ta mi připomněla léto … a to se mi teď v únoru, taky moc líbilo :-).
Štítky knihy
rodina Mexiko magický realismus zázraky včely mexická literatura hispanoamerická literatura mexická revoluce španělská chřipka
Šepot včel
Nádhera. Úžasně napsáná kniha plná emocí. Jedna z nejlepších, které jsem kdy četla.