Samotářky
Barbora Šťastná
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/490581/bmid_samotarky-VPD-490581.png
4
397
397
Minulost naší rodiny nás ovlivňuje, i když ji neznáme Ludmila, Amálie, Věra. Tři ženy, které kromě samotářství spojuje i rodinné tajemství, z něhož zná každá jenom střípek. Nejmladší Věra se snaží hádanku rozluštit: Proč její babička Ludmila nikdy nevychází z bytu? Proč se její matka Amálie schovává v rozpadlé usedlosti? A kdo je vlastně stará Škrlandová – přízrak, nebo skutečná osoba? Hledání odpovědí vede až k jednomu dávnému létu, kdy se spustil řetězec událostí, který se dosud nezastavil. Samotářky jsou už pátou knihou spisovatelky Barbory Šťastné, kterou čtenářky a čtenáři znají jako autorku románů Hezčí svět a Láska pro samouky.... celý text
Přidat komentář
Moje první kniha od autorky a hned taková pecka. Dočetla jsem včera v noci a nešlo mi usnout. Hodně dojímavé čtení.
Smutně laděný příběh, plný osamění, pochybností a smutku. Na pozadí české historie se odehrává příběh tří žen z jedné rodiny, kterým tyto události poznamenaly celý život. Výborně, čtivě napsané.
Tohle bylo jedno velke wau! Ja proste nechapu, ze o jedine ceske autorce, o ktere se mluvi, je skoro jen Trestikova. Pritom podivejme se na tenhle skvost. Nadherny pribeh napsany ctivym ceskym jazykem. Pribeh tri zen, propletene osudy, kontrast prirody, mesta.
Výborné chytlavé čtení.Chcete se dozvědět další osudy žen a rozhodně se nad tím zamýšlíme.
Autorku jsem doposud neznala, proto je to pro mě velké překvapení. Román se mi moc líbil a plně souhlasím s přirovnáním k Mornštajnové, kterou mám velmi ráda. Určitě všem ženám vřele doporočuji k přečtení.
Jsem v rozpacích. Takový královský hodnocení a já jen dobro. Příběh je životním osudem třech hlavních postav. Ludmily, Amélie a Věry. Tři generace, který osud nešetřil a každá z nich je svým způsobem pro okolí divná, jiná a samotářská. Mně vadil velkej časovej rozptyl, kdy se v kapitolách skákalo po desítkách let tam a nazpátek. Současnost, minulost, zúčastněný osoby jako děti a vzápětí pomalu důchodci. Do toho tam vlítl vir z Wuchanu, potom únosová eskapáda v důchoďáku (která tedy byla fakt hodně mimo), no a potom už jsem byla ráda, že jsem na konci.
Kniha na mě dvakrát vyskočila na databázi, vždy jsem zamítla, že ji budu číst, ale když vyskočila potřetí, tak jsem si řekla, že si ji přečtu.
Poslední dobou mám pocit, že si přečtu anotaci knihy, tak si nějak mylně myslím, o čem kniha bude. Tady jsem měla pocit, že se bude jednat o nějaké psychobláboly, ale vyklubalo se z toho téma, které velice vyhledávám.
Někdo to tady v komentářích srovnával se Selským barokem, a to musím říct, se mi líbilo více. Tady mi vadily divné postavy, které nevěděly, co se sebou.
Co mě ale dojalo, je příběh Tondy Hory.
S autorkou jsem se setkala již v minulosti, ale její první dvě knihy knihy mě nijak neoslovily a do dalších už jsem se nepouštěla. Ovšem pak si ke mně cestu našly SAMOTÁŘKY. A bude-li psát autorka takové příběhy, tak budu její velkou fanynkou. SAMOTÁŘKY jsou pro mě obrovským překvapením. Díky nim jsem si přečetla příběh, který mě velmi zasáhl. Byl skvěle napsaný, speciálně atmosféra 50. let je zde perfektně zachycena. Všechny tři ústřední ženské postavy mi nebyly sympatické, nicméně do jisté míry chápu, proč jednaly tak, jak jednaly. Jenom jednu jsem pochopit nedokázala. Autorka napsala v jedné malé knížečce velmi silný příběh, na který budu ještě dlouho vzpomínat, stvořila postavy, které ve mně ještě dlouho zůstanou a připomněla mi, že se mám vlastně velmi dobře, i když mám někdy pocit, že ryju držkou v zemi, tak neee, mám se dobře, já i mí blízcí.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.
Juj... takto byla jízda.Knihu jsem zhltla za jeden den,je tak čtivá že jsem se prostě nedokázala odtrhnout:).
Je to má prvni kniha od této autorky,ale myslím ze určitě ne poslední.
Joooo, krásně zpracováno. Hlavně jsem si vylepšila chuť po zklamání ze Selského baroka, kde jsou padesátá léta podána pro mne nezáživnou formou.Tohle se autorce moc povedlo. Zatím je to moje první kniha od ní a musím moc pochválit. Přirovnání k Mornštajnové, jak tu někdo již dříve uvedl se v tomto případě opravdu hodí.Jen tak dál a já rozhodně doporučuji k přečtení.
Perfektní. Námět mi sedl jak... Matylda na náves :-). Atmosféra... no doteď když tu knížku vidím, slyším vítr ve stromech, polích, ubrusech.
Prolíná se rok 2020 se stále ještě nadčasovou minulostí, ve stylu, který mi připomíná ještě další české autorky (vždy v dobrém!). A jestli mě neodnese stará Škrlandová, ráda si ji brzy přečtu znova.
Velmi poutavý román o ženách tří generací se skvěle vygradovaným závěrem. Byla jsem nadšená a knihu jsem přečetla za dva dny.
Příběh toho nabízí hodně k přemýšlení. Často se říká, že kdo nic nedělá, nic nezkazí, ale není to vždy pravda.
Vyzdvihla bych také nádherné popisy přírody.
Za mě je to jedna z nejlepších knih, co jsem v poslední době četla.
Všechny hrdinky byly na můj vkus až moc labilní, v podstatě se nechaly semlet životem. Ale četlo se to dobře, skvěle napsané.
Po delší době jsou Samotářky milým a příjemným knižním překvapením. Moc se mi líbil tento čtivý román české autorky a jeho čtení jsem si doslova užívala. Příběh tří žen Ludmily, Amálie a Věry je zahalen rodinným tajemstvím. Všechny tři jsou samotářky a docela podivínky a až Věrka se snaží přijít na kloub rodinné historii.
Samotářky je skvěle napsaný příběh, který velmi ráda všem doporučím !!!
...novinka od Barbory Štastné Samotářky. Ty bláho, mě to strašně semlelo, rozcupovalo na kusy, zasáhlo až do srdce. Osudy tří žen - Ludmily, Amálie a Věry - se postupně rozplétají od minulosti až po současnost. V knize najdeme několik časových rovin, od 50. let minulého století až do současnosti. Seznamujeme se kromě hlavních postav i s vedlejšími, které jsou ale pro příběh neméně důležité, dokonce bych řekla i stěžejní. Moc se mi líbilo to, že ač jsem si třeba zezačátku říkala, jak je mi nějaká postava sympatická či naopak, bylo mi to po pár stranách vyvráceno a naopak. Snad žádná postava ze Samotářek proto pro mě nebyla "černobílá", až na pár výjimek jsem měla vlastně pro všechny pochopení. V ty dny, kdy jsem knihu četla, jsem na ni pořád musela myslet a i teď to ve mně doznívá, zdá se mi o tom a dopis od Tondy pro Matyldu, ten mě bude bolet ještě hodně dlouho... Myslím, že naposled mě takhle dostal na kolena Žert od Kundery...
Tato kniha má ode mě jednoznačné doporučení, i když lehké čtení to není, a je to rozhodně jedna z nejlepších knih, jakou jsem kdy četla. Tleskám a děkuju!
Příběh zajímavý, ale mě kniha nějak nesedla. Nemohla jsem se pořádně začíst, a když se zdálo, že děj nabírá spád a konečně se začtu, tak skončila kapitola a najednou jsem se ocitla zase v úplně jiném období. Vzhledem k velmi vysokému hodnocení (97%, 19 hodnotících) jsem asi očekávala víc.
Kniha je velice dobře napsaná. Prolínají se tu dvě dějové linie. Moc se mi líbí, že postavy nejsou černobílé. Byla to jedna z těch knih, která mě tak vtáhla do děje, že jsem se nej těžko vracela do reality. A naví jsem si uvědomila, že samotářka rozhodně nejsem a bez přátel bych chřadla.
Příběh, který se vám dostane pod kůži. Napsaný civilně bez zbytečných "kudrlinek". Barbora vytvořila vlastní styl vyprávění, který vás vtáhne ihned do děje, udrží v napětí. Naše minulost - padesátá léta - je nekonečnou studnou lidských osudů .... Výborné, přečetla jsem knihu za dva večery , s hrdinkami jsem soucítila a tak se do jejich osudu vžila, že jsem se těžko s nimi i knihou, loučila. Barbora Šťastná touto knihou vstoupila do první ligy českých spisovatelek.
Štítky knihy
Československo 50. léta 20. století psychologické příběhy osudy žen ságy rodinná tajemství oběti komunismu kolektivizace zemědělství české romány
Autorovy další knížky
| 2022 |  Samotářky |
| 2013 |  Šťastná kniha |
| 2019 | Láska pro samouky |
| 2020 | Hezčí svět |
| 2017 | Dobrá tak akorát |
Velmi smutné laděný příběh o osudu tří žen jedné rodiny. Příběh jsem přečetla jedním dechem. Moc doporučuji