Samotářky
Barbora Šťastná
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/490581/bmid_samotarky-VPD-490581.png
4
397
397
Minulost naší rodiny nás ovlivňuje, i když ji neznáme Ludmila, Amálie, Věra. Tři ženy, které kromě samotářství spojuje i rodinné tajemství, z něhož zná každá jenom střípek. Nejmladší Věra se snaží hádanku rozluštit: Proč její babička Ludmila nikdy nevychází z bytu? Proč se její matka Amálie schovává v rozpadlé usedlosti? A kdo je vlastně stará Škrlandová – přízrak, nebo skutečná osoba? Hledání odpovědí vede až k jednomu dávnému létu, kdy se spustil řetězec událostí, který se dosud nezastavil. Samotářky jsou už pátou knihou spisovatelky Barbory Šťastné, kterou čtenářky a čtenáři znají jako autorku románů Hezčí svět a Láska pro samouky.... celý text
Přidat komentář
Na konci mi připadalo, jako bych odhalila velké rodinné tajemství a jako bych se měla cítit lehce nepatřičně, že to Věrce nemůžu sdělit.
Ze současné české literatury patří tato knížka pro mě mezi jedna z těch hodně lepších. Bavila mě moc a doporučuji.
Tohle je výborně napsanej příběh. Nostalgie. I já jsem chodila s dědou v neděli do cukrárny pro kousky!
Mám pocit, že každá z nás máme svým způsobem svoji “Evlu Škrlandovou”…
Pěkný a zajímavý román, ale na mě až moc velký časový rozptyl , ve kterém jsem se často ztrácela.
Veliké překvapení. Generační sága tři nešťastných žen, skvěle napsána stylem p Mornštajnové.
Moc pěkná kniha, ze života, tak jak si ho pamatujeme. Dojemný příběh, který nám z mysli jen tak nevymizí.
Klidně mohu doporučit všem čtenářům, tedy nejenom ženám, i když je to generační román ze života žen. Příběh se začíná psát v roce 1952 a pokračuje až do dnešních dní. Obsahuje mnoho bezpráví, křivd a tajemstvích popsaných tak dovedně pokud mohu posoudit i uvěřitelně, že musí zaujmout a dojmout každého čtenáře.
Tak tenhle koncept mě ba :-), tři generace žen, nic není tak jak vypadá, linie příběhu se možná překvapivě otáčí a zbytečně moc mění, ale proč ne, život je život. . . Je to příběh o lidské lásce, míjení a snad i pochopení. . . . Za mě hrdina zrovna nebyl ženského rodu, ale to ponechám na Vás, až budete číst. . . . . Je to příběh smutný, ale se světlem na konci tunelu. Paní Šťastná jen tak dál!!!!!
Velmi smutný příběh jedné rodiny i jejich přátel.
Podle mě dobře zpracované, místy dost překvapivé dějové obraty. Napínavé, kam jak se vše vyvine.
Ale smutné neskutečně.......
Ach ta rodinná tajemství..., nevyřčená, nevysvětlená. Tři generace žen, jedna větší podivínka, než druhá. Až ta třetí se snaží rozlousknout, co se to u nich v rodině vlastně stalo. Dobře vystavěný příběh. Čtivé. Na deštivý víkend jako dělané.
Nevím, jestli jsem nebyla v tom správném rozpoložení, ale bohužel se mě příběh příliš nedotknul. Za mě takový průměr...
Kniha se mi líbila moc. Také mi to připomínalo Mornštajnovou, jak už tady bylo zmíněno. Ze začátku jsem se nemohla začíst a postavy mi nebyly sympatické. To se vlastně nezměnilo až do konce knihy. I tak se mi moc líbil příběh, jak to bylo propletené, kdo s kým, čí je to dcera nebo vnučka atd.
Jedinou sympatickou postavou byl pro mě Vláďa Větrovec, ale to byl zase komunista, takže jsem mu nechtěla moc fandit. Nejvíc mi vadilo chování Ludmily, ale ta měla zase asi nejsmutnější život, takže mi jí zase bylo líto. Opravdu povedená kniha a vykreslení postav tak, že opravdu nebyly černobílé (taky už to tu párkrát někdo psal). Ráda si přečtu i další knihy od autorky.
Smutně laděný příběh tří generací žen jedné rodiny. Nejdřív jsem nevěděla, zda se mi kniha líbí či nikoliv, jelikož je zde opět zdrojem většiny problémů neschopnost mluvit o svých pocitech, pohledu či názorech, ale nakonec přece jen hodnotím kladně, ačkoliv Ludmila mi byla vyloženě nesympatická a její rozhodnutí uzavřít se mezi čtyři stěny a odvrhnout od sebe svou rodinu je pro mě stále neakceptovatelné.
Výborně napsaný a poměrně přesvědčivý román. Trochu mi bohužel vadily všechny tři hlavní hrdinky, svou netečností, neživotností a pasivitou...
Pro mě osobně asi nejlepší kniha, která se mi zatím letos dostala do rukou. Chvíli mi trvalo, než jsem se začetla, ale pak jsem se nemohla odtrhnout. Doporučuji!
Kniha nás provede generací tří žen od 50 let do současnosti.Atmosféra padesátých let je v knize skvěle zachycena,tehdejší historické události zasáhly celou společnost.Příběh i když smutný, je čtivě napsaný.
Štítky knihy
Československo 50. léta 20. století psychologické příběhy osudy žen ságy rodinná tajemství oběti komunismu kolektivizace zemědělství české romány
Autorovy další knížky
| 2022 |  Samotářky |
| 2013 |  Šťastná kniha |
| 2019 | Láska pro samouky |
| 2020 | Hezčí svět |
| 2017 | Dobrá tak akorát |
Tak jsem si ráno řekla: „mrknu, co jsem si to vlastně půjčila, přečtu si jen tak první dvě kapitoly a pak se půjdu věnovat tomu, co jsem si dnes naplánovala…“ Ale ouha!
Teď je odpoledne, před chvílí jsem knihu dočetla a zjistila jsem, že na těch několik hodin jsem ztratila pojem o prostředí a čase.
Ano, byla to pro mě opět správná trefa do černého, příběh tří trochu podivínských až asociálních žen mě opravdu pohltil.
Byl to zajímavý příběh opředený tajemstvím minulosti a krásně vykreslené ať už roky padesáté, osmdesáté, i ty téměř aktuální, které máme ještě v živé paměti.
Při čtení jsem tentokrát vůbec neměla potřebu přemýšlet, která postava je mi sympatická a která ne…valná většina z nich totiž sympatická vůbec není, ale co mě na tom bavilo….na každé z nich, i na těch, které by vlastně měli být synonymem špatných charakterů, se našla i spousta dobrých a sympatických vlastností.
A kupodivu mě tentokrát ani nevadilo, že současná dějová linka byla zasazena do počátku doby covidové, Líbilo se mi, že se autorka vůbec nesnažila nijak „covidově moralizovat“ a opakovat zaběhlé covidové mantry, prostě jen bez emocí popisovala obyčejné pocity a komplikace, které tato doba nám všem přinášela. Naopak…dokonce si myslím, že děj zasazený do tohoto období dost napomohl pochopit introvertní povahu a jednání Věrky.
I když je kniha dost předvídatelná ve smyslu rodinných vztahů a propletenců, vůbec mi to nevadilo. Na zvědavosti a napjatém očekávání mi to vůbec neubíralo, protože to, že tuším, kdo je kdo, vůbec neznamená, že si umím také domyslet, co udělá a jak ovlivní psychický stav okolních postav.
V poslední době se knihy tohoto typu v české literatuře množí jak houby po dešti…vždycky si před každou další kladu otázku: „Bude mě to ještě vůbec bavit? Může někdo vymyslet ještě nějaký další příběh, který by překvapil, působil nově, neotřele a zajímavě?“
Jsem moc ráda, že to pořád jde. Těm, kdo milují rodinné, dramatické ságy, tento docela smutný, ale přitažlivý a zajímavý příběh určitě doporučuju.