Samotářky
Barbora Šťastná
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/490581/bmid_samotarky-VPD-490581.png
4
397
397
Minulost naší rodiny nás ovlivňuje, i když ji neznáme Ludmila, Amálie, Věra. Tři ženy, které kromě samotářství spojuje i rodinné tajemství, z něhož zná každá jenom střípek. Nejmladší Věra se snaží hádanku rozluštit: Proč její babička Ludmila nikdy nevychází z bytu? Proč se její matka Amálie schovává v rozpadlé usedlosti? A kdo je vlastně stará Škrlandová – přízrak, nebo skutečná osoba? Hledání odpovědí vede až k jednomu dávnému létu, kdy se spustil řetězec událostí, který se dosud nezastavil. Samotářky jsou už pátou knihou spisovatelky Barbory Šťastné, kterou čtenářky a čtenáři znají jako autorku románů Hezčí svět a Láska pro samouky.... celý text
Přidat komentář
Mně se to hrozně moc líbilo. Knížek, které začínají v poválečném Československu a během líčení života několika generací (zde na přeskáčku v čase) sledujeme i dění v zemi, se teď vyrojilo několik, přesto mi tato přijde něčím jiná a nezapomenutelná. Možná to je díky zvláštnímu chování hlavních hrdinek - samotářek.
První setkání s autorkou, a jistě nebude poslední. Jak děj ubíhal, zdálo se mi, že těch tajemství, která mají všichni před všemi, je už moc. SPOILER Doufala jsem, že to, co poznává čtenář, někdo odhalí i Věrce, že už někdo začne být upřímný....takhle je konec dost otevřený. Ale i tak se mi kniha líbila moc....
První knížka od pro mě nové autorky. Zajímavý příběh se střídáním dvou časových linií. Dobře se čte, nechybí napětí a rozluštění záhady z minulosti. Některé postavy jsou méně sympatické, nejvíce protivná a neskutečně sobecká mi připadala Ludmila, její chování jsem vůbec nepochopila. Určitě si ještě něco od autorky přečtu.
Druhá knížka, kterou jsem od autorky četla a bylo to zklamání. Čekala jsem víc. Přitom námět velmi dobrý.
Námět i pozadí doby dobrý (povedl se popis 50.let), ale zpracování pokulhávalo. Postava Škrlandová šla mimo mne a ty ostatní se mi často pletly. Možná moje nesoustředěnost, ale připisuji to větším dílem autorce, zvláště když mohu srovnat s jinými autory, kde se také prolínají časové linie a je tam plno lidí:o)) Postavy mi nebyly moc sympatické, některé jejich postoje mi nezapadaly do jejich nastavených charakterů a spíše mě vytáčely než zaujaly. Škoda dobrého námětu.
Je to jako když skládáte hlavolam. To, co spolu zdánlivě nesouvisí, postupně zapadne do sebe. A pak přijde to pochopení, jak může jedno rozhodnutí ovlivnit a zkazit život dalším generacím. Z mého pohledu byla Ludmila sobecká a její chování mi přišlo hloupé.
Poprvé jsem četla příběh, kde je také zmíněn covid, ale nehraje tu zase tak velkou roli. Jinak kniha je velmi čtivá a pěkně se to čte. Taková sága hlavně o třech ženách v jedné rodině. Doporučuji.
Kniha k zamyšlení, žádná oddechovka... Pořád přemýšlím nad tím, jak je smutné, že jedno rozhodnutí člověka v těžké době může změnit život nejem jemu a všem okolo, ale i dalším generacím. A ta bezmoc, číst o tom, jak udržování starých rodinných tajemství ničí vzájemné vztahy a co způsobí lpění na starých křivdách...
Tak to byla síla! Propracovaná knížka od začátku do konce. U většiny knih, kde se střídají časové roviny, některé pokaždé pokulhávají, tady ne. Děsivý příběh a děsivé době. Citlivějším jedincům bych doporučila číst o samotě.
Samotářky Barbory Šťastné jsou mým letošním objevem spolu s Janou Poncarovou a Jiřím Březinou.
Čeští autoři mají co říct a říct to chtějí. Například Barbora nám tímto příběhem chtěla (soudím podle sebe, je to moje recenze, viď) sdělit, že ženy jsou tak houževnaté a ve finále, za každého režimu a doby dělají ve finále jen to nejlepší pro své děti.
Věra, současnice, její maminka Amálie dcera Ludmily a babička Věrky. Ať to máme alespoň pro teď jasné.
Jasné totiž od tohoto okamžiku nebude nic. Co se stalo v každé době má jasný následek pro další generaci. Ale pokud je v tom ještě místní nemocná ženská, je děsivé všechno.
Proč si ty rodiče a další rodiče v jiné generaci nechávají věci pro sebe? Stále to nechápu. Proč, třeba v 15 si Ludmila neposadila Amálku a neřekla jí, co a jak a proč se rozhodla nevycházet z domu? Nikdy? Proč si Amálka nevzala stranou Věrku a neudělala to samé? Když to šlo? Proč ze staré Škrlandové udělali pomluvy a nevědomost obecní postrach?
Moc otázek, že?
Osobně se mi líbí postava Amálčina tatínka
Tento příběh mě hrozně zasáhl. Protože tajemství v rodinách….Však to znáte sami. Ale díky Věřině hledání odpovědí se nakonec dozvídáme všechno, co chceme vědět nebo jsme vědět potřebovaly.
Tuto knihu doporučuju, vyvolá to hromadu emocí. A to se od knihy přece chce :)
Musela jsem jet stránku za stránkou.
SAMOTÁŘKY je kniha s velkým K. Ta kniha je smutná od A až po Z. Jenže já ty stará tajemství, křivdy, odkrývání starých pravd mám v knihách tak ráda. Je to nelehké čtení. Doba komunismu, padesátá léta zabírání majetku, vznikání družstev a budování socialistické země mnoho štěstí nepřineslo už samo o sobě. Natož pak když něco bylo řečeno jen napůl, něco bylo jinak pochopeno.
Ludmila a Matylda. Tonda, Luboš, Kristián (František) a Vláďa. Jsou mladý, krásný a přesto jim doba nepřinese nic dobrého. Vláďa není špatný, přesto to v očích druhých tak vypadá, protože jeho otec dobrý není. Že si rodinu nevybíráme už nikoho nezajímá.
V knize se střídá vyprávění z minulosti, rok 1952, 1968, 1987 a další, které doplňuje rok 2020, kdy je v zemi nemoc Covid, nikdo o tom pořádně neví. Všichni se bojí, staří lidé nerozumí, proč jsou věznění v pečovatelských domech. Proč si nemohou nakoupit bez roušky. Proč se nikam nesmí? A nesmí být ani návštěvy.
Opravdu hutná kniha, Věrka a Štěpán, spolužáci, kamarádi, kteří také v dospělosti skládají své životy z kousků informací, které na ně občas vykouknou. Každý má svoji půlku fotografie na které jsou se svou mámou. Ale jak to, že se znali už dřív?
Věrku vychovala babička Lída s dědou Vláďou. Ale proč, když její máma žije. Babička nikam nevychází z bytu, je to samotářka, zrovna tak matka na statku žije úplně sama. I Věrce v Pražském bytě vyhovuje samota… Všem co mají rádi rozebírání myšlení lidí, dozvědět se něco o minulosti moc doporučuji. Já měla u knihy mockrát husinu.
Začetla jsem se trochu později, ale stálo to za to. Další z příběhů, jak se během pár okamžiků může život od základů změnit. Můžu jen říct - doporučuji přečíst.
Je to čtivý, uvěřitelný, generační román, který se mi moc líbil. Přečteno jedním dechem.
I přes pomalejší začátek se jedná o velmi zajímavý příběh tří generací žen, které spojují podobné vlastnosti. Každá v jiné době, přesto se stejným způsobem potýkají s nepřízní okolního světa, do kterého jakoby nepatřily a přesto všechny mají své touhy po štěstí a lásce..
Těm nadšeným komentářům a vysokému hodnocení tu moc nerozumím. Čte se to sice samo, ale je to takové lehké čtení, klouže po povrchu, jako by ty těžší témata nechtěla autorka rozvíjet, aby neodradila čtenářky (záměrně píšu čtenářky, protože cílovka je tu jasná). První polovina knihy je hodně rozvláčná, ta mě moc nebavila, ale v závěru příběh dostal spád, a tak přečtení nelituji.
Moje první knížka od této autorky a jsem velmi ráda za doporučení, abych si ji přečetla. Velmi zajímavý a smutný příběh, bohužel taková byla doba. Mohu jen doporučit,já byla z knížky nadšená.
Příběh tří žen, které spojuje rodinné pouto, ale rozdělují rodinná tajemství, se četl velmi dobře. Byla jsem příjemně překvapena, jak se autorce podařilo složitý rodinný propletenec rozplést, aniž by sklouzla do laciného happyendu. Za mě je to určitě hlavně o tom, že není dobré se plést dětem do života, i když to myslíme dobře. Ještě dlouho mi tento román zůstane v hlavě, a tak ho doporučuji těm, kteří nemají rádi v knihách ani v životě jednoduchá řešení...
Štítky knihy
Československo 50. léta 20. století psychologické příběhy osudy žen ságy rodinná tajemství oběti komunismu kolektivizace zemědělství české romány
Autorovy další knížky
| 2022 |  Samotářky |
| 2013 |  Šťastná kniha |
| 2019 | Láska pro samouky |
| 2020 | Hezčí svět |
| 2017 | Dobrá tak akorát |
(SPOILER) Příběh Ludmily, její dcery Amále a vnučky Věry se odehrává od roku 1952 do roku 2010, kdy je Česko v karanténě a Lída zavřená v domově důchodců. Lída, nadaná matematička, se jako dcera soukromého zemědělce, který odmítá vstoupit do JZD, nedostane na vysokou školu, zažívá tajnou lásku, politické procesy a uvěznění přátel i otce, vdá se za komunistu Vláďu, který si osvojí její nemanželské dítě, a uzavře se v bytě, z něhož nikdy nevychází. Dcera Amálka je rebelka, která hledá alternativní styl života a svobodu, což jí nakonec StB zatrhne a způsobí její odcizení s dcerou. Samotářská Věra, vychovávaná prarodiči, je šťastná za nařízený homeoffice a celostátní izolaci. Ludmila mi přišla dost sobecká, možná byla trochu autistka, nejvíc sympatický byl Vláďa, který se obětoval pro rodinu, a osudem zocelená Matylda.