Prameny Vltavy
Petra Klabouchová
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/476611/bmid_prameny-vltavy-Abt-476611.png
4
658
658
Odkud vyvěrá zlo? Umrzlá dívka s židovskou hvězdou a křivdy, které Šumava nezapomíná. Hrůzný nález těla studentky vimperského gymnázia, které jako by ze svého nitra vyvrhly samy šumavské kopce, otřese obyvateli vesniček poblíž bývalého pohraničního pásma. Mrtvá dívka ustrojená do židovského mundúru se stává nejen tučným soustem pro bulvární novináře, ale především novou příležitostí pro stárnoucího policejního vyšetřovatele. Zatímco u něj se rodí naděje na nápravu pošramocené pověsti a získání uznání od kolegů i nejbližších, v místních se začínají probouzet dávné křivdy. S každým dalším posunem ve vyšetřování se příběh mrtvé dívky stále víc proplétá s pátráním po skutečném účelu dodnes zamlčovaného koncentračního tábora Prameny Vltavy. Dívčino pruhované pyžamo jako by plnou silou znovu vracelo nikdy neobjasněné osudy vězněných sovětských zajatců a tajemství Hitlerovy utajované fabriky pod Stolovou horou do přítomnosti. Jak moc ale vražda dívky s minulostí Pramenů Vltavy souvisí? A jaká další tajemství vydají šumavské kopce?... celý text
Přidat komentář
Kniha mě trochu zklamala. Chybělo tomu více tajemna z prostředí drsné Šumavy a konec mohl být o něco lepší a napínavější.
Příběh celkem pěkný, ale konec se asi snažil být šokující, ale za mě tedy spíš nevěrohodný. Přijde mi že jej autorka vymyslela opravdu až nakonec bez ohledu na (konzistentní) chování a myšlení postav v předchozích kapitolách.
Ani nevím, co napsat. Měla jsem příliš velké očekávání a přišlo zklamání. Těžkopádně psané, nemohla jsem se soustředit na postavy a vztahy dávno minulé. Vadilo mi střídání časových rovin. Postavy nesympatické. Prostředí a vše kolem plné pesimismu a vykresleno jako nevlídný konec světa bez naděje na lepší zítřek. Až posledních 50 stran to mělo šťávu a akci, jakoby to napsal někdo jiný. Zmínit v knize případ Kramný byl asi totální úlet.
Letošní dovolené mám v šumavském duchu, po zimní Kvildě (právě ta, a výlet k prameni Vltavy mě nalákaly na tuhle knížku) ještě letní kopce okolo Železné Rudy.
Plusy: Samozřejmě za Šumavu, kladně hodnotím i základ zápletky s přesahem na dobu protektorátu, skákání v čase mi docela vyhovovalo, nebylo nijak matoucí, plus i za přiblížení obsedantně kompulzivní poruchy. Příběhy, ve kterých ze střípků v minulosti postupně skládáme pointu, mám dost ráda, takže i tento postup jsem zprvu vítala.
Bohužel ale spousty minusů:
Překombinovanost závěru zklamala, i když ano, vše do sebe perfektně zapadlo. Ale trochu mi to nechtěně připomnělo Cimrmanovo „…Já totiž nejsem tvůj otec, já jsem tvůj syn.“
Vadily mi šablonovité zkratky a klišé, např. neuvěřitelná zlatokopka, ještě neuvěřitelnější televizní reportérka, která se v autorčině podání proměnila ve všemocnou stvůru, která svými televizními reportážemi o zločinech ovládne nejen veřejné mínění, ale zřejmě i závěry policejních šetření, kdykoliv si umane.
A představa, že na Kvildu se kvůli nějaké mediálně propírané vraždě ženou v zimě zástupy „lufťáků“ se svíčkami v rukou, kteří chtějí být u toho, takže hospody najednou nečekaně praskají ve švech? Jo, na Kvildě je v zimě opravdu spousty „lufťáků“ (slovy autorky), hospody opravdu praskají ve švech, ale je to normální, ti „lufťáci“ tam, kupodivu, jezdí v zimě především lyžovat…
Obecné zglajchšaltování důchodců a žen v domácnosti (tento pojem z dob socialismu se ještě používá?) do masy hloupých lidí bez názoru, pro které je televize novodobým oltářem a pošahaným náboženstvím, se mi zdálo jako další hloupé klišé.
Přes čáru bylo zakomponování skutečného kriminálního případu (Kramný), který byl ale oproti skutečnosti zcela změněn; podle románu byl výsledek policejního šetření zmanipulován, znalecký posudek vycházel – podle autorky – ze zfalšovaných nastrčených fotografií a policisté, kteří chudáka podezřelého dovedli do vězení, byli bídáci, kteří bažili po slávě. A původně odsouzený domnělý vrah (autorka nemá problém ho označit skutečným jménem), byl s omluvami propuštěn na svobodu. Což je nesmysl a lež, naprostá fikce... Být to jen případ beze jména, dejme tomu, ale konkrétní adresná soudní kauza?
Autorka na nikom nenechala nit suchou, všechny postavy byly negativní nebo aspoň divné, takže jsem měla pocit, že nejde o detektivku, ale o snahu za každou cenu tepat dnešní poměry a obyvatelstvo v naší kotlině ad absurdum.
Kupodivu kritice neunikli nejen televizní povaleči, ale i ti aktivní „lufťáci“: „…každý chce mít fotku s vlastním ksichtem u pramene Matky řek…“, „…přímo u studánky, tam, kde se dneska fotí kdejaký vysmátý idiot…“ No, já se tam letos v zimě vyfotila taky a marně přemýšlím, proč se mi dostalo takového ohodnocení.
Věta „Sucharda na něj dál nechápavě čumí jak cikán na lopatu“ by mi ani trochu nevadila v přímé řeči, takto není ani vtipná, ani odvážná.
Mrzí mě to, ten nápad nebyl špatný a kniha měla našlápnuto k zajímavému detektivnímu příběhu s přesahem do historie, ale pro mě ty minusy bohužel převážily.
Cením originální námět i to, že se v podstatě jedná o detektivku, ve které vlastně ani moc o vraždu nejde. Autorce se podařilo čtenářům nabídnout tolik zajímavých témat, že v roli čtenáře nakonec řešíte spíš to, co visí mezi řádky, než fakt, že nevíte, kdo je vrah.
Co mi vadilo:
- jazyk dobrý, až na "Masarykovo kalhoty", to se mi fakt otevírala kudla v kapse
- překombinovanost - zbytečně mě mátly nejrůznější odbočky a odváděly mou pozornost od toho základu, který mě jako čtenáře dost bavil.
Trošku jinak psaná detektivka, ve které mou pozornost upoutala linka věnující se zajateckému táboru Prameny Vltavy, o jehož existenci jsem neměla (a asi nejen já) sebemenší tušení. Se zájmen jsem si dohledala vše, co jsem mohla, a detektivku pak dočetla jako povedený oddychový příběh. Vydařené 2v1:-).
Poslouchal jsem to jako audioknihu skvěle načtenu od Otakara Brouska. Doposlouchal jsem to jedním dechem. Překvapivý závěr, i když něco jsem vytušil. Říkalo by si to o pokračování, kde by se odhalila pravda jak o vrahovi, tak o táboře. :-)
Dlouho trvalo, než jsem se začetla. Začátek byl takový těžkopádný, pak se děj chytil a v závěru to frčelo zase až s přemírou adeptů na vraha.
Co mám napsat o této knize? Vždyť ve svém komentáři už všechno napsala soukroma. Je o kousek níž, přečtěte si jej. Je výstižný, lepší bych nenapsala. Jenom tak trošičku nesouhlasím s tím srovnáváním knihy s Prokletým krajem, protože mně se líbil i ten.
Mrzí mě, že nemohu dát plný počet*. Vůbec jsem totiž neporozuměla tomu, proč autorka zmiňuje případ Kramný. Myslím, že to pro děj této knihy bylo zbytečné. Proto jen 4*
Dárek k svátku, asi bych si ji nikdy nekoupila, i když knihy z nakladatelství Host mě většinou nezklamou. Chvíli mi trvalo zvyknout si na autorčin styl psaní a její košatý jazyk. Shrnuto: začátek těžký, střed zajímavý, konec famózní.
Přes zajímavý začátek mě chuť na čtení postupně opouštěla. Vadily mi nesympatické postavy, časové skoky ve vyprávění, které byly snad až nahodile seskládané, názvy kapitol, které neseděly s vypravěči, a celkově se mi nedařilo začíst se. Ač se příběh odehrával na Šumavě, chyběly mi výraznější popisy krajiny a míst. Na druhou stranu jsem se dozvěděla i pár zajímavostí. Nechápu však zmínění o případu Kramného, z toho jsem byla docela znechucená. Závěrečné rozuzlení bylo překombinované a neuvěřitelné, pro mnoho čtenářů však jistě překvapivé. Celkově jsem zklamaná, bohužel.
Tato kniha mi příliš nesedla. Nedařilo se mi začíst, čemuž hodně přispívalo i skákání v čase, které ve mně budilo dojem, jakoby byl příběh napsaný na jednotlivých papírech, které se vzájemně promíchaly a byly svázány v náhodném pořadí. Prostředí i jednotlivé postavy jsou velmi nesympatické. Odkaz na případ Kramný je pro příběh úplně zbytečný. Opravdu zajímavé mi přišlo cca posledních 30 stran knihy, závěr byl možná až překombinovaný,ale každopádně nečekaný.
To bylo tedy drsné a nepříjemné čtení. Šumava naší doby, už dávno ne Klostermannovsky krásná a tajemná, drsná hlavně přírodními živly, ale s odolnými a rovnými lidmi (až na výjimky, samozřejmě). Šumava, kterou nám autorka líčí, je zapadlý kout, který se z několika po sobě rychle následujících ran našich nedávných dějin nemůže vzpamatovat - sudety se vším, co k tomu patřilo, především nejprve s odsunem Čechů, po válce s odsunem Němců, pak záborem pohraničního území se západem, se vším, co k tomu patřilo (pohraničníci nikoho nešetřili, do toho nejen utečenci, ale i převaděči a navrch konfidenti StB..., fuj), a ani svoboda a otevření hranic po pár desítkách let na úpadku některých částí Šumavy nic nezměnilo. A lidi tam taky nejsou, co bývali... Z knihy prýští frustrace, deprese a cynizmus, jedním slovem realizmus, naše doba a naše (morální, politická a podnikatelská) realita.
A to je všechno jen "známé" pozadí. Což teprve když ke slovu přijde tajný pracovní nacistický tábor, podzemní fabrika a v ní stovky sovětských zajatců. Všechna tahle dění a s tím související tajemství, zachovávaná mnohými potomky/pamětníky/přeživšími pro vlastní dobro a možnost na místě zůstat, zahušťují již tak vydatné bahno příběhu. Protože jsou to zase jen lidé, kteří jsou, jací jsou - a tady se tedy opravdu nevyskytují žádní hrdinové bez bázně a hany, komplikované příbuzenské vztahy, nikomu se nedá věřit, všude manipulace, děsivá minulost (včetně krve na rukou) a ještě hrůznější současnost - autorka se obula do justice stejně jako policie, nešetřila bulvár (nebo snad dokonce veřejnoprávní média?) a odhalila další hrůzy z minulosti, o kterých se mělo mlčet (asi pro "dobro" všech zúčastněných stran. však se k tomu nikdo nijak nehlásí).
Styl vyprávění z pozice mnoha postav, včetně výslechů apod. není zdaleka přímočarý, spíš namáhavý, ale k příběhu sedí. Komplikovanost zápletky se stupňuje až do samotného závěru, kdy se vše překvapivě vyjasní, všechny nitky se spojí. Pro čtenáře se odhalí všechna tajemství, která ale zůstanou povětšinu zcela pohřbena pozůstalými, mnohdy pachateli.
Příběh je to opravdu košatý a komplexně pojatý, což bije do očí zejména s ohledem na nedávno dočtený Prokletý kraj, který ze srovnání vychází jako pouhopouhá psychologická komorní zápletka, povrchní vzhledem k místu a jeho dějinám, a z příběhu si neodnese čtenář nic. To Prameny Vltavy pozornému čtenáři opravdu zamotají hlavu a nebude mu lehko na srdci.
Nakladatelství Host vydalo šestákovou detektivku.
Historický motiv pracovního lágru je sice zajímavý, ale propojení se současností je nevěrohodné.
Většina postav včetně vypravěče působí nesympaticky.
Šumavy je pomálu.
S přibývajícími stránkami se příběh uzavřel v neexistujícím podzemí.
Autorka používá jazykové obraty, které rozhodně mají daleko ke košatosti a pestrosti češtiny.
Linka s Kramným je naprosto zbytečná.
Zajímavá detektivka ,krásné prostředí ,staré křivdy , msta. No nakonec to bylo všechno trochu jinak, autorka si s námi pěkně pohrála.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé vraždy Šumava detektivní a krimi romány tajemno česká literatura pátrání v minulosti české detektivky
Autorovy další knížky
| 2023 |  U severní zdi |
| 2021 | Prameny Vltavy |
| 2020 |  Anglická zahrada |
| 2019 | Podvod zlatého faraona |
| 2014 | Prokletí upírů |
Moc se mi kniha líbila - zajímavý a napínavý příběh s překvapivým koncem. Odehrává se v srdci milované Šumavy a dotýká se tolika známých těžkých témat z doby poměrně nedávné i té dnešní.