Paví hody
Jan Štifter
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/497742/bmid_pavi-hody-cBt-497742.jpg
4
378
378
Venkovská románová kronika. Velké dějiny hýbou nebývalou silou i malými městečky – Horní Jelení je toho důkazem. Podivná sešlost, při které se místní obyvatelé oddávají pavím hodům, oživuje dávné démony, rodinná tajemství a především touhy, bez nichž by svět utonul v nehybnosti. Jak žít a přežít, když kolem bouří historie? Dramatické osudy první poloviny 20. století vás zavedou do jelenské divočiny, do krásné vily po Němcích v Trutnově i do luxusního hotelu ve válkou zmítaném Trenčíně.... celý text
Přidat komentář
Venkovská románová kronika napsaná krásným stylem, mnohdy až poetickým jazykem. Na pozadí dramatických událostí první poloviny 20. století sledujeme osudy několika obyvatel malého východočeského městečka a především jedné rodiny. Zlomové historické události výrazně mění jejich životy. Děj se odvíjí postupně od roku 1918 do roku 1946.
Paví hody přináší příběh o žití v nelehkých časech, o síle rodinných pout, o síle kořenů, které poutají k určitému životnímu místu. Jde o pomalu vyprávěný jímavý příběh, kde převažuje melancholická atmosféra, který však svojí silou dokáže čtenáře zasáhnout.
Souhlasím s dřívějšími komentáři, že tato kniha nesedne každému, tento styl vyprávění potřebuje své čtenáře.
70%
Paví hody mají opravdu nádhernou obálku, která zaujme na první pohled. Uvnitř najdete další ilustrace od Sabiny Chalupové. Musím říct, že moc povedené.
Kniha podle mě není úplně pro každého. I já jsem k ní hledala cestu, která byla ze začátku trochu trnitá, ale postupem času rozkvetla a úplně mě pohltila. Pan autor má svůj specifický styl psaní. V knize najdete hodně přirovnání, pocitů, přání a zajímavých myšlenek. Někdy se můžete ve všech těch myšlenkách až ztrácet. Budete si muset přečíst odstavec ještě jednou, aby Vám něco neuniklo, ale má to svou hloubku. Spousta vět vede k zamyšlení a je zde vidět krásná hra se slovy. Jednou se nad knihou zasmějete, podruhé můžete uronit slzu. Je to kniha plná emocí a životních křižovatek. Vypráví o tom, jak plyne život na vesnici v meziválečném, válečném a poválečném období.
Děj se odehrává převážně v Horním Jelení, kde se odvíjí život několika místních obyvatel, především jedné z rodin. Kniha nás provází obdobím mezi lety 1918 - 1946. Je zde vykreslený klasický život té doby. Jak byli lidé poznamenáni první světovou válkou a jak se připravovali na válku, která měla přijít, jaké měli touhy a jak se jim žilo. V některých situací z období druhé světové války až mrazí. A co jsou vlastně Paví hody? A jaké životní zvraty nám kniha přinese?
Za mě knihu určitě doporučuji. Ne každému sedne styl psaní, ale určitě stojí za vyzkoušení. Své čtenáře si bezpochyby najde. Při čtení knihy jsem měla pocit, že život ubíhá závratnou rychlostí a člověk si nestíhá užít vše, co by chtěl. Nikdy nevíme, co nám osud přichystá, kam nás zavede a na jak dlouho to bude. Je to pro mě svým způsobem zvláštní kniha, ale tak nějak krásně zvláštní.
Kdysi dávno, jsem viděla film Želary. A zařekla se, že už se na něj nikdy nepodívám. Působil na mě tmavě a ponuře, některé scény ve mně vzbuzovaly dokonce odpor. Proč, to nedokážu vysvětlit. Možná je to tím, že jsem snílek. Věci ve svý hlavě si mnohdy dost idealizuju. Tak třeba – když se řekne malá česká vesnice. Vidím domečky zalitý ranním sluncem, lidi s upřímnou povahou a ochotou si pomáhat, krásnou přírodu všude okolo. Ale to všechno jsou jenom představy. Mnohdy to tak nebylo a ani být nemohlo. Chod dějin udělal své.
Tenhle příběh měl pro mě hrozně dusivou a tíživou atmosféru. Právě proto se mi v souvislosti s ním hned vybavil film Želary. Měla jsem pocit, že je v tý knížce permanentně zataženo a hustě prší. Všude jsou obrovské kaluže, bláto, špína. Lidé žijí a zároveň tak nějak přežívají. Každý se snaží urvat si pro sebe aspoň kousíček něčeho lepšího. Jakkoli. Práce a zase práce. Tvrdá dřina. Vztahy a rodinné vazby. Vlastenectví, odvaha i strach. Idyla skrytá syrovostí. Četla jsem pořád dál a hledala světlý, hřejivý moment. Nenašla jsem ho.
Byl to velmi zvláštní a zároveň intenzivní čtenářský zážitek. Všechno se do mě tak nějak podivně propsalo. Paví hody mám neustále před sebou a asi je jen tak z hlavy nevymažu. A nejen je. Nicméně se nemusíte bát, příběh se čte velmi dobře. A pokud na něj budete mít dostatek času, proletíte jím, ani nebudete vědět jak.
Za sebe můžu rozhodně doporučit!
Jednoznačně nejlepší kniha Jana Štiftera. Bavilo mne, jak se příběh postupně rozkrýval a pospojovaly se jednotlivé dějové linie. A i když vám třeba až časem došlo, jak spolu souvisejí, nijak to neubralo na srozumitelnosti a čtivosti.
Kniha nás vezme do předválečného Horního Jelení, válečného Trenčína a poválečného Trutnova. Na všech místech sledujeme, jak velké dějiny zasáhly do života běžných obyvatel.
Autor povedeně zachycuje jednotlivé postavy, nikdo není černobílý, všechno jsou to lidé z masa a kostí se svými slabostmi, přednostmi a problémy.
Líbí se mi neokázalý styl autora. Když čtete a čtete a najednou vám dojde, že se právě stala nějaká velká věc nebo se něco vysvětlilo či odtajnilo.
Může se zdát, že knih s tematikou osudů obyčejných lidí v 1. polovině 20. století, hlavně v období před a po druhé světové válce, vychází velké množství. Ať už je to pravda nebo ne, Paví hody patří k tomu nejlepšímu, co s danou tematikou vyšlo.
Kronika jedné rodiny, jedné vesnice. Dostáváme se do východních Čech, do vesnice Horní Jelení a sledujeme zdejší obyvatele, jejich tajemství, démony i to, jak se oddávají pavím hodům. Příběh nás zavede i do Trutnova a Trenčína a budeme netrpělivě čekat na vyvrcholení jednotlivých částí příběhu.
Miluji knihy z edice Tvář od Vyšehradu, i knihy Jana Štiftera. Když je navíc situována do východních Čech, poblíž mého bydliště, tak je jasné, že si mě kniha Paví hody získá. A je to tak, čtení jsem si neskutečně užila.
Od prvních stránek mě příběh zaujal. Ač je začátek tajemný, nevíme, kdo jsou hlavní postavy, ani proč jsou tam, kde se právě nacházejí. Ale právě proto, jsem potřebovala zjistit a odhalit více, jsem se okamžitě ponořila do příběhu. Střídají se tu různí vypravěči, na různých místech, v různou dobu, ale vše je jasné a přehledné.
Při čtení se ve mně střídaly pocity radosti i smutku. Chvíli jsem se usmívala, chvíli se mi chtělo brečet. Kolikrát autor dokázal šokovat a v poklidném příběhu bylo najednou tolik smutku. Tajemství nám odkrývá postupně. Při čtení jsem byla napnutá a autor vždy ve správnou chvíli odhalil zase další kousek, další střípek skládačky.
Moc mě bavily barvitě popsaná místa (a to doslova). Vše mi vyskakovalo před očima, vše jsem viděla a prožila a rozhodně mě to nenechalo chladnou, nejedna slzička ukápla. Konec byl pro mě nečekaný, avšak nebyl překvapivý.
To, jak autor píše, jak skládá věty, jaká používá přirovnání, to je taková nádhera. V jeho knížkách si užívám každé napsané písmenko, vždy mě to pohladí po duši. Miluji jeho styl.
Název knížky a obal ve mně vyvolal určité představy, ale po dočtení se na celou knížku budu koukat jinak.
Nádhera.
Paví hody vás zavedou na českou vesnici do první poloviny minulého století. Jednotlivé osudy obyvatel Jelení dohromady utváří jeden bolestný příběh, který dokazuje to, jak byl osud k našim prarodičům a praprarodičům krutý .
I přestože historických románů z českého prostředí přibývá poslední dobou jako hub po dešti, Jan Štiftr nám dokazuje, že toto téma ještě vůbec není vyčerpané a pořád nám má co nabídnout.
Mě osobně Paví hody nejvíc učarovaly stylem vyprávění příběhu, který bych přirovnala k Zuzaninu dechu od Jakuby Katalpy. I když může odtažitý styl vyprávění někomu dělat problém v začtení se, nakonec začne bedlivý čtenář vnímat všechny ty myšlenky a osudy hlavních hrdinů, které nám autor podává tak trochu mezi řádky.
K Pavím hodům si tedy sedněte, až na ně bude mít čas. Až budete mít čas a náladu pomalu číst slovo od slova a obdivovat krásu českého jazyka a to, co vám knížka předá, aniž byste si to doslova přečetli.
Venkovský historický román, příběh se odehrává v letech 1918 - 1946 a co je zajímavější, vychází ze skutečných událostí.
Nacházíme se ve vesnici Jelení nedaleko Pardubic a sdílíme osudy několika málo obyvatel. Začátek je příjemný, řeší se běžné starosti venkovského života. Někdo má život lehčí než druhý. Někdo má rodinu, někdo žije sám a osud mu hází pod nohy jeden klacek za druhým.
Postupně roky plynou, děti rostou, probíhají svatby, pohřby a schyluje se k válce. Až nastane chvíle, kdy válka opravdu je. Jak ji prožívají obyvatelé Jelení se moc nedozvíme. S vypravěčem se přesuneme na jiné místo a prožívám s ním hrůzy války jinde.
Je to krásně napsané, pár stránek jsem si na styl psaní musela zvykat, ale pak už se to četlo samo a stránky utíkaly jedna za druhou. Věřím, že někdo se stylem může mít problém. Bude to asi čtenář od čtenáře. Také to pro někoho nebude úplně lehké čtení co do obsahu. Ale každý máme tu citovou hranici jinde.
V knize sledujeme osudy hlavně jedné rodiny a jejich příbuzných, sousedů či přátel. Někteří mi k srdci přirostli více, jiní méně. Někdo překvapil, někdo zklamal. Hodně jsem to s nimi prožívala a přála si, aby některé věci dopadly jinak a tím nemyslím nutně období války. Smutné, dojemné, a jak jsem již zmínila příběh vychází ze skutečných událostí.
Smutně laskavé čtení s hodně dlouhým ocasem ... ještě o ní budu hodně přemýšlet.
"Neuvadne, když se o ní dobře staráš. Ukáže ti poupě, po kterém tak toužíš."
Kniha nás zavádí do městečka Horní Jelení v období 1918-1946. V rámci několika hlavních postav je nám vyprávěn jejich příběh, který vychází ze skutečných událostí, což mě upřímně chvilkami mrazilo. Jedná se totiž o období po první světové válce až skrze druhou světovou válku a my prožíváme s místními právě dopad války na jejich životy. Postupně se dostaneme také třeba do pohraničí a na Slovensko.
Autor píše zajímavých jazykem, který může zpočátku dělat trochu problém. Oříškem pro mě bylo si zvyknout na různé časy a právě zvyknout si na styl psaní. Když jsem si ale ke knize sedla na delší chvilku, úplně jsem tomu propadla. Postupně mi začala třeba Jaruna a Jenda přirůstat k srdci a já se bála konce… Stránky odehrávající se s Otou a Jendou v lese, a také stránky v rámci přestěhování Josefy a Václava do vily v pohraničí, tak ty mi dělaly při čtení hrozně ouzko (o pochodu smrti se snad ani nemusím zmiňovat)…
Jedná se o ponurý, smutný, srdceryvný, ale nádherný příběh, který není rozhodně poslední, jaký jsem od autora četla. Až na počáteční delší začtení a konec, kdy mi chování určité postavy přišlo nelogické, vám to rozhodně mohu doporučit. Hodnotila jsem 4/5
Tak tohle byla opravdu radost číst.
Každá rodina má svou soukromou historii, příběhy o dávných láskách, hrdinských činech, drobné radosti, ale i tragédie a osudová rozhodnutí. Všechna ta tajemství, která měla zůstat skryta, ale nakonec si našla cestu na světlo. Osudy, propletené s osudy přátel, sousedů i docela cizích lidí. Životní peripetie, které přitom nejsou o nic menší a méně důležité než ty velké dějinné události, kterým nakonec stejně nejde uniknout a které zasáhnou a ovlivní život každého jednotlivce i každé rodiny.
Dějové zákruty, zvraty a souvislosti odhaluje autor pěkně krůček po krůčku, v různých časových rovinách, aby se postupně poskládala celá mozaika a příběhy všech hrdinů se provázaly a došly svého naplnění.
Je radost číst knihu, kde slova neslouží jen k popisu děje, ale i k vykreslení atmosféry a kde jsou hrdinové představeni skrze své činy a chování, a ne pouhým výčtem vlastností.
Štítky knihy
česká literatura ságy české romány
Autorovy další knížky
| 2018 |  Sběratel sněhu |
| 2022 | Paví hody |
| 2016 | Café Groll |
| 2020 | Světlo z Pauliny |
| 2014 |  Kathy |
Když jsem Paví hody začínala číst, měla jsem docela problém se do knihy začíst, ponořit se do příběhu a sžít se s postavami. Pořád jsem měla pocit, že se tak nějak vznáším nad tím textem a ne a ne s do toho dostat. Po dalších stránkách jsem si ale už zvykla na styl psaní autora bylo to mnohem lepší. Ve výsledku mi byl tedy předán zajímavý příběh z velmi charakteristického prostředí, který mě zaujal, ale musím říct, že ne tolik, jako například osudy lidí, o kterých píše třeba Karen Lednická. U Pavích hodů mi chybělo celou dobu to sžití s postavami, i když jsem na ně a na celý děj třeba myslela, když jsem nečetla. Bohužel se mi to celé ale nedostalo tak úplně pod kůži.
Tahle kniha ale rozhodně nebyla špatnou volbou, ale jsem jednoduše na vážkách. Proto si jsem ale v tuto chvíli jistá, že od Jana Štiftera musím zkusit i jeho další tvorbu.