Paví hody
Jan Štifter
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/497742/bmid_pavi-hody-cBt-497742.jpg
4
378
378
Venkovská románová kronika. Velké dějiny hýbou nebývalou silou i malými městečky – Horní Jelení je toho důkazem. Podivná sešlost, při které se místní obyvatelé oddávají pavím hodům, oživuje dávné démony, rodinná tajemství a především touhy, bez nichž by svět utonul v nehybnosti. Jak žít a přežít, když kolem bouří historie? Dramatické osudy první poloviny 20. století vás zavedou do jelenské divočiny, do krásné vily po Němcích v Trutnově i do luxusního hotelu ve válkou zmítaném Trenčíně.... celý text
Přidat komentář
Knížka, která mě zaujala svým krásným obalem a moje první setkání s autorem. Které tedy rozhodně nebude poslední, protože jsem z knížky opět nadšená. Četla jsem ji po Eugenii od Jany Poncarové a něčím mi tito dva autoři přijdou podobní. Řekla bych, že poetickým a velice barvitým popisem děje i míst. Tenhle styl vás připoutá k příběhu a nepustí. Většina knihy Paví hody se odehrává ve vesničce Jelení. Tady žijí všichni hlavní hrdinové příběhu, který se před námi postupně rozvíjí. Dva kamarádi Tonda a Václav, nešťastná Jaruna a její příběh, osudy několika rodin, do kterých zasáhne válka. Máte-li rádi silné příběhy, pak jsou pro vás Paví hody tou pravou knihou.
Na tuto nádherně vypadající knihu jsem si brousila zuby hned, jak spatřila světlo světa.
Stěžejní událost celé knihy je podivná sešlost, při které se místní oddávají pavím hodům a zároveň oživuje dávné démony a rodinná tajemství. Jak žít a přežít, když kolem bouří historie.
Dramatické osudy první poloviny 20. století nás zavedou do jelenské vsi, divočiny, ale zároveň i do krásné vily po Němcích v Trutnově nebo do luxusního hotelu ve válkou zmítaném Trenčíně.
Tato kniha pro mě byla překvapením. Nečekala jsem, že se mi bude tak líbit, že ji budu číst s takovou lehkostí i přesto, že některé části byly hodně těžké, troufám si říct, že až brutální. Osudy některých hlavních postav byly bolestné. Nejednou se v knize setkáte s tím, že budete cítit mráz po zádech. A po přečtení na ty děsuplné pasáže už nikdy nezapomenete…
Autorův styl psaní mi sedl nejspíš proto, že jsem na těžkosti a složitosti v textu zvyklá. Metafory a personifikace naprosto zbožňuji. Pro nenáročné čtenáře by jazyk textu mohl být oříšek.
Knihu obohatily ilustrace kreativní ilustrátorky a grafičky Sabiny Chalupové. A já jsem nyní přesvědčená, že zanedlouho sáhnu po starší knize od Jana Štiftera - Sběratel sněhu.
Kniha s obálkou nezajímavou, ale dokonale zpracovaným obsahem. Styl jakým to je napsané mě ohromil a postavy jsem si oblíbila. S postavami jsem prožívala jejich trable a radovala se ze štěstí.
Je spoustu příběhů, které se liší obálkou, originalitou, zápletkou, ale když nějaká kniha vybočuje stylem psaní, tak je to méně časté a já to velmi oceňuji. Přímo tady jsem narazila na poklad co se jazyku týče. Autor v jedné větě dokáže obsáhnout několik let, okoření text bohatými přirovnáními a jeho myšlenky jsou obdivuhodné. Jeho styl sestavení vět bych přirovnala k Radce Třeštíkové.
Celá kniha se odehrává v rozpětí skoro tří desítek let a popisuje životní cesty dvou generací z různých míst a odlišných úhlů pohledu.
V první části se nacházíme v době krátce po první světové válce a seznamujeme se s postavami Jaruny, Tondy a Václava. Jarunin osud mi přirostl k srdci a opravdu mi jí bylo líto. Tonda a Václav mi naopak vůbec nesedli, ale i tak jsem si čtení pasáží kde se vyskytovali velmi užívala. Tam kde nepomohly postavy, vyrovnalo to právě psaní nebo například popisy barev a květin.
Druhá část je opředena strachem z 2. světové války a následně přímo událostmi za války, kde figurují především potomci několika postav, s kterými máme tu čest o pár stran dříve. Všechno je vzájemně propletené, mnohdy více než se zdá, a občas se vám nedostane ani jasného vysvětlení, ale jen určité náznaky.
V celé knize jsou popsány životní osudy a cesty lidí, které spojuje minulost a místo. Nezapomíná se na jejich milostné vztahy, problémy a radosti. Postavy ukazují sílu i slabost a jsou reálně vykreslené. Umocnění atmosféry určitě dopomáhají i texty ve slovenštině, kdy se právě na scéně objevuje postava této národnosti. Jednoduše : tohle se vám zapíše do paměti.
Jan Štifter je velmi chválen za svůj román Sběratel sněhu. A právě tato jeho nejnovější kniha mě navnadila na předešlé.
4,5/5⭐
Příjemné překvapení...na knihu jsem narazila úplnou náhodou a mohu jen doporučit.
Vesnický román, ve kterém sledujeme osudy rodin Horního Jelení v období let 1918-1946. Moc ráda čtu knihy z českého prostředí, zvlášť když se zakládají, alespoň částečně, na skutečných událostech. Trochu mi vadilo a rušilo skákání v čase a tím i rychlá změna postav. Často trvalo, než jsem se znova zorientovala a nemohla se tak úplně vcítit do hlavních postav. Ale ten jazyk, kterým je kniha napsána, je skvostný, dokreslující danou dobu. Jde o náročnější čtení, vyžadující plnou soustředěnost, ale určitě doporučuji k přečtení.
Krásně napsaná kniha, postavy vykreslené, člověk se do děje opravdu vžije. Doporučuji.
Paví hody byly pro mě po delší době zase malinko vystoupení z komfortní zóny. Chtěla jsem zkusit i jiný žánr a dřív jsem tyto tipy knížek naopak četla častěji… Každopádně to byl můj první příběh od tohoto autora a teda velmi milé překvapení. Někdy se zkrátka vyplatí přečíst si i něco jiného a objevit tak úplně jiné příběhy… Kniha odkrývá historii našeho národa v první polovině 20. století. Poznáváme jednotlivé osudy obyvatel vesničky Jelení a jejich příběhy… V 320 stránkách nás Paví hody zavedou do života za první republiky a za druhé světové války, ale objevujeme tady i velmi citlivé témata jako jsou lidské hodnoty. Velmi mě oslovil styl, kterým Jan Štifter píše, a i když se kniha četla pomaleji, tak i po přečtení nad ní budete ještě chvilku přemýšlet a vstřebávat všechny ty důležité myšlenky. V některých recenzích jsem dokonce viděla, že Paví hody jsou zatím nejlepší knihou od tohoto autora, což bohužel nemám jak přirovnat.. ale údajně na ní pracoval dva roky.
Opravdu silné čtení a můžu jenom doporučit.
Románová kronika Paví hody jsou pro mne přečtenou prvotinou Jana Štiftera a hned potvrdila, že si od autora musím přečíst i další knihy.
V románu se spojují dějové linky, uvádí čtenáře do souvislostí, všechno do sebe nakonec zapadne. Autorův styl je poetický, důkladně popisuje atmosféru. Kniha se mi proto četla velmi dobře.
Určitě zajímavá kniha, která může odradit obyčejným příběhem, ale věřte, že autor ho rozhodne udělal neobyčejným :) Bude to kniha i pro náročné čtenáře, neboť i autorům styl psaní je poměrně náročný, a to hlavně na soustředění. Jakmile jsem myšlenkami trochu utekla, tak jsem se musela vracet, protože mi čtení nedávalo smysl. Se spoustou postav jsem sympatizovala (Janík, Jaruna..), ale některé jsem zase nemohla ani vystát (Alžběta, soudruh Květák..). Od konce jsem asi dostala to, co jsem očekávala, ale vyvstaly v mé hlavě další otázky “proč” :D Knihu hodnotím průměrně, ale jen kvůli stylu psaní, který mi příliš nesedl.
Kniha pojednává o době po první světové válce a pak v průběhu druhé světové války. Musím vyzdvihnout hlavně autorův styl a krásnou češtinu, kterou je kniha psaná. Tím na mně dýchla doba dávno minulá.
V knize je poměrně dost postav, ale dá se v tom orientovat. Jen se musí člověk trochu víc soustředit, kór když se skočilo v čase dopředu nebo zase pak dozadu. Já ale tohle skákání v čase v knihách miluju, takže jsem si to užila.
V příběhu jsou zajímavé a výrazné některé postavy. Mnohých mi přišlo hrozně líto, jaký osud je postihl, ale tak už to v životě chodí. Zasáhl mne osud Jaruny, ale i malé Aninky.
Velmi zajímavé mi přišla i místa v knize. O Jelení jsem nikdy neslyšela, ani o pavích hodech. Zase jsem si rozšířila obzory. Naopak se mi líbilo, když autor mluvil o Trutnově, Dvůr Králové, mně známým místům. I mi přišlo zajímavé, jak byli v domě po lidech, kteří tam museli vše nechat. Jak se tam necítili doma, i když to byl krásný dům. Moje prateta také takhle získala dům, že si o něj řekli a měli ho téměř zadarmo. Ale nevím, jak moc se těm lidem tam dobře žilo. Těžká doba přinášela těžké rozhodnutí.
Knize dávám plný počet hvězd v hodnocení. Zaslouží si to.
Má třetí kniha od Jana Štiftera! Paví hody jsou dalším přírůstkem edice Tvář nakladatelství Vyšehrad, kterou jsem nemohla minout, jelikož mě autorova tvorba moc baví...
Paví hody jsou na plné čáře nejlépe napsanou knihou Jana Štiftera. Ten jazyk!
Co se děje týče, tak to nebylo vůbec špatné, ale podobných příběhů jsem už četla vícero a tento pro mě bohužel ničím nevybočoval...
Podtrženo, sečteno nejsem zklamaná a tvorbu autora určitě mohu doporučit
Já mám moc ráda historické ságy, či jim můžeme klidně říkat románové kroniky, miluji číst si o osudech obyčejných lidí na pozadí dobových událostí. PAVÍ HODY zachycují období let 1918 až 1946, ne však chronologicky, občas tady skáčeme v čase, ale vůbec ničemu to nevadilo. Pomalu, ale jistě se nám před očima skládají střípky událostí, které časem pochopíme. A potom přijde konec, kdy to všechno pěkně hezky do sebe zapadne. Smutné, ale krásné čtení, jedinečné díky autorově práci s jazykem, i když tomu se nedá říkat práce, to je láska k rodnému jazyku, úcta, hold jemu vzdávaný...
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.
Od Jana Štiftera jsem přečetla všechno. Zatím vedl Sběratel sněhu, ale teď jsem s Pavími hody tedy hodně na vážkách - parádní jsou obě dvě, těžko vybrat, která je lepší. A ten konec! V kostce: Paví hody jsou nádherná knížka s ještě krásnější obálkou, prostě taková luxusní literární bonboniéra.
Celou knihu pro mě nevýrazný příběh se spoustou otazníků..Až poslední stránky byly to na co jsem.od Štiflera zvyklá a kvůli čemu mám jeho knihy ráda.
“Kdykoli sejdu z cesty a dotknu se trávníku, cítím, že jsem propojený se vším, co tu okolo roste a žije, s tou dokonalou soustavou, která sama sebe obnovuje, již nedokážeme ovládnout ani pochopit, protože je nekonečně vyšší než my všichni dohromady, tvoří podestu i baldachýn nad hlavami a je krásná v detailu.”
.
Horní Jelení, český venkov, rozpletenec příběhu, který se ve správný čas jako cop splete dohromady, jazykem a stylem tak barvitým, že máte pocit, že se jelenskými lesy procházíte taky. Moc jsem si to užila a do vypravěčskýho stylu autora se zamilovala. Dejte si
Opravdu krásně napsaný příběh,téměř až poetickym jazykem,jakým se dneska už skoro vůbec nepíše.
Při čtení se člověk musí více soustředit aby mu něco neuniklo.
Doporučuji všema deseti.
S románovými rodinnými kronikami se na českém knižním trhu letos doslova roztrhl pytel, četla jsem v posledních měsících například Šťastné Samotářky, Wilkové Až uvidíš moře, Horáčkové Rozpůlený dům a koneckonců i Tučkové Bílá Voda by se dala za takovou románovou rodinnou kroniku v určitém směru považovat. Jelikož mám tenhle typ literatury nanejvýš ráda, vůbec mi nevadilo, když na seznam přibyla další položka, kterou Paví hody jsou.
Od autora jsem četla povídky Světlo z Pauliny a novelu Café Groll, oboje bylo fajn, ale toužila jsem po tom, aby napsal něco delšího, do čeho bych se mohla pořádně ponořit, protože se mi líbilo, jak Štifter píše, a bylo vidět, že má v rukávu schovaných určitě spoustu zajímavých příběhů a že je dokáže lákavě zpracovat.
V Pavích hodech se to všechno potvrdilo.
Autor svými slovy a větami umí vykouzlit poetickou atmosféru, vytváří místy až lyrickou prózu, krásně se to všechno čte. Zároveň přináší originální a často spletité příběhy lidí (které jsou nejednou skutečné, v jednom rozhovoru říkal, že v této knize vypráví o životě svého pradědečka, kterému se opravdu říkalo Tarzan a který žil v Horním Jelení ve východních Čechách), nepíše úplně jednoduše, neservíruje vám všechno na zlatém podnosu, musíte dávat při čtení trochu víc pozor, aby vám některé souvislosti došly, což mě ale moc baví, nechybí ani napětí; konec knížky jsem doslova hltala, protože jsem se chtěla dozvědět, jak to všechno bylo.
Zkrátka nádherná kniha!
Kromě Jiřího Hájíčka jsem neměla jiného oblíbeného českého spisovatele (spisovatelek mám oblíbených hodně), Jan Štifter si teď ale definitivně zabral vedle Hájíčka své místo.
Konečně si taky musím přečíst autorovu prvotinu Sběratel sněhu, ta mi ještě chybí.
Hodnocení: 5 ⭐ z 5 ⭐ a vzkaz: Do téhle knížky rozhodně jděte!
P. S. Obálka samozřejmě nádherná!
Tato kniha mi od autora sedla asi nejmíň. Četla jsem ji relativně dlouho a nedokázala jsem si ani oblíbit žádnou postavu.
Přes jakousi zastírací lyriku se mi nějak schovával nosný příběh. Zbyla opět zajímavá atmosféra, ale jsem od Jana Štiftera zvyklá na lepší :).
Štítky knihy
česká literatura ságy české romány
Autorovy další knížky
| 2018 |  Sběratel sněhu |
| 2022 | Paví hody |
| 2016 | Café Groll |
| 2020 | Světlo z Pauliny |
| 2014 |  Kathy |
Naprosto dokonalé dílo. Kdyby šlo dát 10 hvězdiček, dám jich dvakrát tolik. Jan Štifter má neskutečný dar skvělé práce s českým jazykem, umí tak překrásně a barvitě vypravovat! Upředl román ze střípků vzpomínek své babičky, a i když se občas zdá, že jednotlivé příhody spolu nesouvisí, tak všechny jsou spojeny jemnými vlákny, která se postupně zaplétají. Navíc ta pointa s pavími hody! Výtečné!
Jan Štifter mě dostal a už teď se těším na další jeho dílo.
Musím ocenit i krásné grafické zpracování. Celá tato edice je vynikající počin od nakladatelství Vyšehrad.