Paví hody
Jan Štifter
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/497742/bmid_pavi-hody-cBt-497742.jpg
4
378
378
Venkovská románová kronika. Velké dějiny hýbou nebývalou silou i malými městečky – Horní Jelení je toho důkazem. Podivná sešlost, při které se místní obyvatelé oddávají pavím hodům, oživuje dávné démony, rodinná tajemství a především touhy, bez nichž by svět utonul v nehybnosti. Jak žít a přežít, když kolem bouří historie? Dramatické osudy první poloviny 20. století vás zavedou do jelenské divočiny, do krásné vily po Němcích v Trutnově i do luxusního hotelu ve válkou zmítaném Trenčíně.... celý text
Přidat komentář
Kniha se mi moc líbila, vyloženě to je můj šálek kávy. Porci páva bych si tedy na pavích hodech určitě nedala :) ale jinak bylo vyprávění o vesničanech žijících v období první republiky moc fajn. Zaujala mě ta barevná typologie, kterou provozoval malíř, pak vlastně i Jeník, který čaroval s květinami. Celé to vyprávění na mě působilo tak poeticky, laskavě, mile, řekla bych, že místy až tajemně. Některé věci byly jen naznačené, ponechané na fantazii čtenáře a to někomu nevyhovuje, mě to třeba takhle baví. Těším se, až si od autora přečtu další knížku.
Povedená dvougenerační románová kronika, se střídáním časových rovin období těsně po první světové válce a kolem druhé světové. Nejvíc se mi líbila první část se dvěma nerozlučnými hrdiny, každý z nich z jiného těsta, lamželezo a proutník, barvitě je zpracována také postava nešťastné Jaruny. Příběh s několika tajemstvími, jedna věc jsou svědectví a fámy, další věc pak skutečný život...
Jak tady už někdo napsal, jsou zde patrné paralely s postavami z děl dalšího Jihočecha Jiřího Hájíčka, ale proč ne? Osudy i příběhy se občas prolínají, nelze být originální donekonečna, někdo říká, že všechno už bylo napsáno, čteme jen nové variace starých příběhů...
Ala tato kniha je dokladem, že autor zvládá i rozsáhlejší formu. Oceňuji také jeho stylovou suverenitu a práci se slovem, například při popisu vytváření barev (Tonda). Nebyl jsem už tolik nadšený z ilustrací, ale to co nesedlo mně, může se zase líbit spoustě dalších.
Asi jsem se v knížce úplně nenašel, i když mě vlastně docela bavila. Pro mě takový průměr, i když romány z naší historie mám hodně rád.
Toto byla pro mě opravdová lahůdka, na těchto pavích hodech jsem si skutečně pochutnala! Psáno krásným jazykem, kdy si autor skvostně hraje se slovy, to se mi moc líbilo. Moje první setkání s autorem i s edicí Tvář od Vyšehradu - a rozhodně nebylo poslední!
Autor nám servíruje dějiny i tajemství obyvatel městečka Horní Jelení, to vše v jemných náznacích, kdy se čtenář dovtípí a ještě si při čtení všechna slova vychutnává.
Tato románová kronika nám představuje období let 1918 - 1946 na různých místech, a i když sledujeme převážně rodinu mladého Jendy, rozplétáme zároveň i tajemství ostatních - ať už se jedná o širší rodinu, přátele nebo sousedy.
Střídání a prolínání časových rovin dodává příběhu na dynamice, a my se tak postupně dozvídáme, kdo a proč tehdy udělal, co udělal.
Krásné, silné a dojemné, moc doporučuji!
A co že jsou to ty paví hody? Přečtěte si sami, možná vám také spadne brada jako mně!
Hodnocení začnu zcela jistě pozitivem - kniha má nádhernou obálku :))
Děj příběhu zhruba do půlky knihy nezáživný, ke čtení jsem se musela chvílemi nutit.
Avšak závěr to vše napravil - vše začalo dávat smysl a Paví hody se mi ve finále líbily.
Pro mně silný zážitek, hlavně druhá polovina knihy, jako rodačka z Horního Jelení jsem díky knížce nahlédla do historie našeho městečka.
Knížku bych hodnotila lehce nadprůměrnou, je krásně napsaná, ale kniha nemá v sobě to, co vás nutí číst dál. Jsem ráda, že jsem si ji přečetla, ale znovu už ne.
Váhám, jak knihu vlastě ohodnotit. Až v poslední třetině jsem začala více chápat postavy a jejich propletence a časové skoky. Nebyl to žádný příběh plný zvratů, někdy jsem měla pocit, že to úplně stojí na místě a nechápala jsem smysl příběhu. Ke konci jsem si to dokázala zpětně poskládat, ale zřejmě je potřeba u této knihy hledat nějakou hloubku a to jsem nenašla. Nebo mi jen nesedl styl psaní. Oceňuji ilustrace, ty jsou velice zdařilé.
Vesnické kroniky v současné literatuře ke mně prostě nepromlouvají, ať už se jedná o tvorbu J. Hájíčka nebo Paví hody Jana Štiftera.
Typologie postav typu nadržená fortelná Jaruna (případně Hájíčkova Maruna, Bohuna...), silný medvědobijec Václav, vesnický donchuán Tonda a tak dále a tak dále je nešťastně jednostranná.
Vyprávění střídá - dle mého pocitu dosti násilně - budoucí, přítomný a občas minulý čas.
Celkově jde o zajímavý příběh, nápad, ale zpracován je způsobem, který mi nesedí.
Nějak se mi více líbí starší vesnické romány a kroniky.
Jak já se na Paví hody těšila. Začnu číst...a nic. Žádné nadšení jsem necítila. Divný začátek. Ale moje dcera dala 5*. Tak znova. Zase nic. Pak jsem se tím začátkem prokousala. A najednou jsem byla na konci knihy. Už? Teď je mně líto, že jsem si jí víc nešetřila.
Poetická, krásná, zajímavá. Přesně taková, jakou jsem od Jana Štiftera čekala. A budu muset číst znovu. Určitě mně dost věcí uniklo. A taky jsem pěkně pozdě zjistila, jak to s těmi pavími hody vlastně je.
Třešničkou jsou ilustrace Sabiny Chalupové. Škoda, že jich není víc.
Autorův styl mi zřejmě moc nevyhovuje.Trošku jsem se trápil se čtením , hlavně v poslední části knihy.
Moje druhá kniha autora a opět skvělá,,časové roviny mám v knihách ráda,,je to krásně napsané,,ten jazyk a slova moc pěkné i samotný příběh,,určitě vyzkouším i další knihy autora,,má ruzná zajímavá témata.
No, na mě je to až příliš poetické na úkor příběhu... Ale to je asi můj problém.
Četlo se mi lehce, děj se zajímavě prolínal a pěkně plynul. Ještě si od tohoto autora určitě něco přečtu. Ve vztahu k ostatním komentářům- postavy jsem zvládla sledovat relativně bez problémů, na děj jsem se nemusela soustředit více než obvykle, bylo to napsané moc pěkně a "odsýpalo to,"ale to jen můj čistě subjektivní názor.
Super, krásný a smutný. Autor v románové kronice líčí rodinný příběh, který mu vyprávěla jeho babička z matčiny strany z Horní Jelení. Příběh se odehrává mezi roky 1918 - 1946 většinou v Horní Jelení, ale i v Pardubicích, Trutnově nebo Trenčíně. Krásné ilustrace Sabiny Chalupové. Kniha je věnována babičce, která obecního kozla naučila kouřit;);)
Zvu Vás na Paví hody, protože Pávy jedí jenom králové
Doporučuji!!!
Krásně napsaná kniha, která je obsáhlejší než předchozí díla od úžasného autora Jana Štiftera. Popis života vesnických obyvatel s jejich obavami, jak žít svůj život podle svých přání, kdy tomu brání situace doby války, ale i lásky hlavních hrdinů příběhů, to vše je podáno s nádherným poetickým způsobem.
Dočkala jsem se. Dočkala jsem se velkého románu od Štiftera. A moje očekávání byla xkrát naplněna. Snad i přeplněna.
Nádherná kniha. Doopravdy nádherná literatura. Ten děj. Osobnost Jendy. Vlastně každá postava, o které autor podrobněji píše, je krásná, protože se jí věnuje s neuvěřitelnou pečlivostí a intimitou. Postavy na sebe působí i po desítky let, předurčují si osudy a ovlivňují další návaznost děje. A pak metafory. Kytky a barvy dávají vlastnosti lidem a událostem. Vesnice je tu vykreslená ve vší lidskosti a prostotě, válka na konci knihy v brutalitě, ale s pokorou. Miluju, jak Štifter dokáže uchopit reálie doby tak autenticky. Nejen vesnice, ale i Pardubic nebo vzdáleného Trenčína.
Když jsem pochopila podstatu pavích hodů, velmi jsem se pobavila. Když jsem dočetla, fakt jsem si poplakala.
Na konec roku jsem si dala přísahám tu nejlepší knihu a myslím, že z ní budu žít ještě i příští rok. A p. Štifterovi pěkně děkuju. Až ho zas potkám příště na ulici, už na něj nebudu tak bezostyšně zírat.
Nádherná kniha, ke které se ještě určitě vrátím. Mám pocit, že mi některé detaily unikly. Nicméně čtení bylo jako pochoutka, moc jsem si to užila.
A stejně pořád nějak nevím... zbožňuju autorův vytříbený styl, mazlení se se slovy a vypravěčský talent. A právě proto mě Paví hody především zpočátku iritovaly svou prostostí. Absolutně ploché bezvýznamné dialogy Tondy s Václavem o ženských mi připadaly dehonestující, hloupé a naprosto znevažující pověst Štifterova jména. Nabyla jsem přesvědčení, že knihu ohodnotím nanejvýš třemi hvězdami... naštěstí se našlo několik těch jeho krásných umných pasáží, které trochu uchlácholily zklamanou duši. De facto až na konci jsem došla k poznání, že četba nebyla zbytečnou ztrátou času, neboť příběh nakonec skýtal zajímavé odbočky a především kvituji nespornou originalitu. Málokterý autor českého rybníčku dokáže a chce ukázat jinakost a odváží se zajít do složitějších zápletek napříč časovými přesmyčkami. A ano, nakonec to celé vlastně je velmi zdařilé, dobré, jiné... a přesto rozmrzele vzpomínám na srdci lahodící jinotajná souvětí ze Světel z Pauliny, či na mnohem zdařilejší napětí ze Sběratele sněhu.
Štítky knihy
česká literatura ságy české romány
Autorovy další knížky
| 2018 |  Sběratel sněhu |
| 2022 | Paví hody |
| 2016 | Café Groll |
| 2020 | Světlo z Pauliny |
| 2014 |  Kathy |
Z knihy mám zvláštní pocity, ale přitom se mi líbila. Krásná obálka.