Paví hody
Jan Štifter
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/497742/bmid_pavi-hody-cBt-497742.jpg
4
378
378
Venkovská románová kronika. Velké dějiny hýbou nebývalou silou i malými městečky – Horní Jelení je toho důkazem. Podivná sešlost, při které se místní obyvatelé oddávají pavím hodům, oživuje dávné démony, rodinná tajemství a především touhy, bez nichž by svět utonul v nehybnosti. Jak žít a přežít, když kolem bouří historie? Dramatické osudy první poloviny 20. století vás zavedou do jelenské divočiny, do krásné vily po Němcích v Trutnově i do luxusního hotelu ve válkou zmítaném Trenčíně.... celý text
Přidat komentář
Mám ráda románové kroniky z českého prostředí a především z toho venkovského. Paví hody toto splňují. Vlastně toho splňují mnoho - čtivost, osudy generací, války, boj o přežití i snaha mít se dobře... Autor si dal i práci s faktografií, třeba dvakrát zmíněný fotograf Popelka z Vysokého Mýta je skutečná postava, dědeček mé kamarádky... Ale přesto nehodnotím plným počtem, spíš tak 3,5. Vadila mi ta přemíra popisů krajiny, lesa, barev, erotiky... Přišlo mi to nadbytečné a rušivé. A také se mi pletly postavy, musela jsem se stále vracet a kontrolovat, kdo je Váckav, kdo je Tonda... Ale na další knihy autora jsem zvědavá.
Velmi zajímavě napsaná kniha, která pojednává příběh jedné rodiny a s tím související osudy. Občas jsem se trochu ztrácela, ale celkově hodnotím na 80%.
Tak tohle mi bohužel nesedlo. První mé setkání s autorem. Píše hezky, hezká košatá a nevšední souvětí, což o to. Taková kronika ze zapadlé vesnice a osudy jejich obyvatel v první polovině 20. století. Ale já jsem se musela tak nutit do čtení... Obálka líbivá, rezonující ilustrace uvnitř. Ale nějak mi ta kniha nic moc nedala a zůstal jen pocit, že to není čtivo pro mě... Možná zkusím další jeho kousek, až budu zase ještě trochu starší.
Já se bohužel nemohu přidat ke zdejším vysokým hodnocením, ale asi je to tím, že jsem knihu nepochopila. Příběh je náročný a já se začetla až ve druhé polovině a i tak mně to moc nezaujalo. Tím ale nechci říct, že kniha není dobrá, jen je asi opravdu potřeba číst pozorněji
Jedním slovem: ZÁŽITEK. Románová kronika o těch nejobyčejnějších lidech, kteří chtějí přežít a urvat si svůj kousek štěstí.
"...nachází pocit, že se historie přelévá přes lidi, kteří se zpravidla jen snaží přežít, překonat zlé časy, udělají maximum pro to, aby do vagónu nakonec kufry nervali oni, ale jejich soused, protože život se proměnil v hru o přežití. A na konci toho všeho úplně cizí lidé v úplně cizím domě prohledávají zásuvky, aby sami sebe přesvědčili, že je to tak správně, nebo že aspoň oni v tom souboji měli trochu víc štěstí."
První přečtená autorova kniha. Jedná se o venkovskou románovou kroniku z první poloviny 20. století. V románu se prolínají různé časové roviny včetně 2. světové války. Kniha se mi líbila jak samotným příběhem, tak také autorovým zpracováním. Kniha byla čtivá, osudy hrdinů zajímavé, od knihy se mi těžko odcházelo. Osudy hrdinů nás zavedou do jelenské divočiny, do krásné vily po Němcích v Trutnově a rovněž do hotelu ve válkou zmítaném Trenčíně na Slovensku.
Souhlasím s chválou JANY PONCAROVÉ, která se nachází na zadní straně přebalu: „Paví hody jsou literární zážitek. Mají v sobě tu správnou kombinaci napětí, tajuplnosti, vybroušené stylistiky a vypravěčského umění.“
Autor píše skvěle, vychází ze skutečných událostí. Ke knize nemám žádné výhrady. Líbilo se mi, že autor používá také dialogy ve slovenštině. Tyto dialogy okořenily příběh. Autor mě určitě nalákal na to, abych si přečetl jeho další knihy. Jedna z prvních knih, kterou si přečtu, bude SBĚRATEL SNĚHU.
O pavích hodech jsem slyšel úplně poprvé. V románu se dočtete, jakým způsobem se paví hody pořádaly, kdo je navštěvoval apod. Pávy jsem ještě k obědu nebo k večeři neokusil. :)
Kniha má pěkný přebal a celkově je pěkně graficky zpracována. Ilustrátorkou knihy je SABINA CHALUPOVÁ, která při ilustrování knihy zvolila malbu olejovým pastelem. Kniha obsahuje látkovou záložku zelené barvy. Chválím korekturu!
Citáty:
Kde jsou hranice svobody, když člověk může všechno; je hranicí jen slušnost, vychování, svědomí, pánbůh, nebo je to všechno dohromady, v jednom psaní, jen jinými jazyky?
Slova lze různě ohýbat, slova jednodušeji navlékají na lež různá cingrlátka a sklíčka, ve kterých se zrcadlí pravda, barevné tóny proudí daleko příměji. Barvy nelžou. A navíc jim téměř nikdo nerozumí.. Barva je víc než jenom vjem, který se usadí na sítnici oka, v barvě je uchovaná jednotná řeč z časů před zmatením jazyků, z těch posledních dní, než lidé zjistili, že nedokážou dostavět ohromnou budovu sahající do nebe, Budrž Bábil.
… uvědomil jsem si, že snad každý člověk má nějakou barvu, že je v něm někde hluboce ukrytá, a někdy tak daleko, že trvá celé dny a někdy možná roky, než se vyjeví, ale že stojí za to barvy hledat a objevovat. Že svět jsou jen odstíny barev.
Jsou znalci svého oboru, ale zůstávají na povrchu. Nedokážou rozevřít růži a vlézt do ní celí. Nedokážou v ní bezcílně bloumat, už vůbec nemají rádi řeči, které vznikají proto, aby rozkrývaly podstatu věcí.
Strach je jako rakovina – přileze a nepozdraví, když ho zpozoruješ, je to konečná.
Člověk nemusí rozumět všemu, stačí nestrkat nos do věcí, kterým jiní rozumí lépe.
Věci má člověk beztak jenom půjčené, do hrobu si je neodnáší.
Některá slova povznášejí, i když jim nemusíš rozumět.
To nemělo chybu. Autor děj předkládá velmi čtivě, ale je nutné i myslet. Používá úžasně bohatou češtinu. Zdánlivě jde o obyčejný příběh jedné vesnice ve válečném období. Jen není komu držet palce a to dělá knihu ještě těžší než dané téma. Plus krásné ilustrace.
Nevím, co si o Pavích hodech myslet. Na základě referencí v knihovně jsem cekala, že je to o úplně necem jiném, než je. Alegorie možná trochu satyra o vesnici lidí, kteří pořádají různé večírky, kde předstíraji, že jsou honoraci a slechtou. Zklamání vedlo ke zpomalení čtení, v polovině už mě Paví hody začaly uspávat a nudit.
Autorův styl mi vůbec nesedi. A bohužel není první, u kterého jsem se s tím setkala. Podivne syrové, strucne i košaté zároveň kvůli zvláštním primerum, i dost naturalistické (cítím její pot, podpaží a nemyté vlasy... Tohle tam opravdu nechci a nehledám, už u Katalpy a jejich Němců mi to příšerně vadilo) a kromě zmíněné Katalpy s tímto druhem popisu a vyprávění děje přichází místy i Šikmý kostel.
Ne ode mne dostala Katalpa, Dvořáková a teď i Stifter.
Do románu jsem se ze začátku "zakousla", ale zhruba od popisu příběhu ve válce a na Slovensku se čtení stávalo obtížnějším. Možná to bylo i tím, že jsem nečetla knihu na jeden zátah a pauzy byly znát, nenavazovalo se mi lehce. Knihu nehaním, příběh má a je potřeba se na ni soustředit.
Souhlasím s Ctenar1202, že je kniha psaná náročněji a některé pasáže jsem musela přečíst dvakrát, abych pochopila význam.
Poezie v proze, prostě nádhera doplněná luxusními ilustracemi... styl pana Štiftera je velmi osobitý, připadá mi, že jeho příběhy jsou celé takové zamlžené, ne úplně ostré, tajemné, tu se dotkne vyprávění té postavy, pak naťukne jinou a po nějakém čase se linie příběhu tak nějak propojí, ale zase ne úplně jasně, jen tak letmo, čtenář se buď chytí nebo ne ... náznaky, šepot, krása, uhrančivost, smysl pro detail... edici Tvář od Vyšehradu si chci zkompletovat, protože všechny knihy z této edice jsou něčím zvláštní a výjimečné a to mám moc ráda...
Paví hody je literární delikatesa. Na příběhu se mi nejvíc líbila autorova krásná čeština, jeho styl, který byl až poetický a pak nádherné zpracování knihy s ilustracemi. Čtení této rodinné kroniky pak vyžaduje čtenářovo zvýšené soustředění, které je způsobeno prolínáním času i množstvím postav.
Paví hody si musíte vychutnat, ostatně jako každou lahůdku, číst pomalu, s rozvahou a nechat se pohltit osudy a příběhy, které dávno odvál čas.
Osudy rodin Horního Jelení v období lmezi svetovymi válkami. Nutno číst pozorně. Většina postav mi byla nesyppatických. Přála jsem Jaruně lepší život. Historka s narozením byla děsivá.
Příběh odvyprávěný krásnou češtinou, s množstvím metafor a s dávkou napětí, které probublává mezi zdánlivě nevzrušenými řádky. Několik postav, jejichž provázanost je silnější, než to na první pohled vypadá... Několik časových rovin, jež od sebe nejsou až tak vzdáleny - a přesto mnohé se ztrácí, mění, mnohé upadá do zapomnění... Jan Štifter zraje jako víno, sleduji si ho a hodlám to dělat i nadále. A ilustrace Sabiny Chalupové jsou skvělé.
"... vnímám sebe samého jako falešnou vzpomínku někoho budoucího, který může stát za sto let v našem obýváku a představovat si u jídelního stolu mě a moji rodinu. Nakonec si říkám, jestli se to všechno skutečně neděje současně, jestli se navzájem nepřekrýváme, jestli nepotkáváme sami sebe ze včerejška, každým dnem jen přidáváme nové trajektorie, nová slova a slovům nové významy." (Jan Štifter v rozhovoru pro iliteratura.cz)
Styl psaní a nádherná čeština pana autora mě dostává do kolen. Již třetí kniha, kterou jsem od něj přečetla a jsem stále stejně nadšená. U této knihy musím také vyzdvihnout překrásnou obálku knihy, i ilustrace uvnitř knihy. Jakmile jsem si v anotaci přečetla, že se jedná o kroniku jedné rodiny, potažmo jedné vesnice, tak jsem měla hned jasno, že ji číst musím, protože přesně tato témata čtu velmi ráda. V této knize jsem se dočkala i velmi barvitých popisů všeho a všech. Tím nemyslím zdlouhavých popisů, ba naopak, barvité bylo vylíčené, které ve mě vzbuzovalo velkou představivost a kniha se mi před očima odehrávala vlastně jako film. Za sebe můžu, a chci, velmi doporučit.
Krása, Jan Štifter opět nezklamal. jeho jazyk krásně plyne a hladí, příběhy, které píše, jsou zdánlivě obyčejné, ale přitom mají velkou sílu. Paví hody stavějí na autorově osobní zkušenosti, resp. vyprávění jeho předků a rozjíždějí se do více směrů, přičemž se nakonec stejně spojují u jelenských. Jelikož pocházím nedaleko od "místa činu", krásně mi tam leccos secvaklo - tedy některé z vyprávěnek předků mých. Skvělá knížka, velmi doporučuji.
U této knihy je dobré se soustředit, jinak děj nedává smysl. Je to ovšem velmi zdařilý román. Oceňuji opravdukrásné malby olejovým pastelem.
Další velmi dobrý autorův román, který je opět hodně dějově zamotaný a jehož četba vyžaduje nemalé soustředění. Už jak tu padlo, asi se vám nejednou v průběhu jeho čtení stane, že se budete muset vrátit k předchozím pasážím a číst znovu. Pokud vás to tedy neodradí. Mně to kupodivu nevadí, mám složitěji vystavěné romány ráda. Je to skvělé, jak vždy autorovi do sebe všechno pěkně zapadne jak dílky do skládačky. A ten skutečný význam pavích hodů? Super. Klobouk dolů, to by mě teda nenapadlo...
Paví hody byly moje první setkání se Štifterem. A možná byla moje očekávání až moc velká, ale po dočtení mám lehce rozporuplné pocity.
Příběh byl zajímavý, ale občas jsem se ztrácela v postavách a jménech a z nějakého důvodu mi neseděl ani jazyk, který byl sice krásný, ale v celkovém kontextu příběhu mi nějak nezapadal.
(SPOILER)
Každý obyvatel má svoji minulost, své tajemství a my poznáme několik z nich. Příběh je zasazen do první poloviny 20. století, kdy nejdřív sledujeme život za první republiky, poté hrozbu druhé světové války přes kterou se přeneseme až do odsunu Němců. Je to kus naší historie podaný prostřednictvím několika postav, které žijí své tvrdé životy. Jednou za čas se obyvatelé městečka Horní Jelení sejdou, aby i v dobách nouze uspořádali hostinu či oslavu s názvem Paví hody. Baví se, jsou rádi, že jsou spolu živí a zdraví a představují si, že jedí pávy...K tomu se nám odkrývají osudy několika postav, které jsou více a méně bolavé. Spíš více. Navíc můžeme sledovat jednotlivé charaktery postav a říkat si, aha, tak tohle bych já udělal/a neudělal/a jinak. Ale jak bychom se zachovali a co vše bychom obětovali v těchto přetěžkých dobách se nedozvíme, protože tyto roky jsou naštěstí pryč...
Autor na knize pracoval dva roky. Dva roky historie a lidských osudů. Přesto se mu musím velice omluvit, ale knížka pro mě byla oříškem. Obrovským. Od začátku jsem se s příběhem prala, protože mi nesedl styl psaní a navíc se v knize skáče v letech a mně to dělalo v hlavě chaos. Ani jedna postava mi nepřirostla k srdci, bohužel. Navíc i košaté věty plné přirovnání a odbíhání pro mě byly tentokrát spíš rušivé. Pár scén se mi však při pohledu na knihu vybaví vždy. Například jedna opravdu děsivá s novorozencem. To mi téměř vypadly oči z důlků.
To, že mně příběh v knize nesedl, ale neznamená, že by nebyla hezká. Ona je, ale je psaná prostě náročněji a tak se připravte na to, že si některé pasáže budete muset přečíst třeba dvakrát než pochopíte pravý význam.
Štítky knihy
česká literatura ságy české romány
Autorovy další knížky
| 2018 |  Sběratel sněhu |
| 2022 | Paví hody |
| 2016 | Café Groll |
| 2020 | Světlo z Pauliny |
| 2014 |  Kathy |
Tak toto dílo mi moc nesedlo. Nějak jsme se nedokázala naladit do příběhu, také mi (nevím proč) vadilo vypravování v přítomném čase. I přesto je to ovšem zase trochu jiný pohled na (mezi)válečné období na venkově, i když jsem se občas ztrácela v postavách, které se v příběhu vyskytovaly.