Papírová města
John Green
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/230528/bmid_papirova-mesta-230528.jpg
4
3705
3705
Po úspěchu románů Hvězdy nám nepřály a Hledání Aljašky vychází nyní v českém překladu další dílo veleúspěšného autora Johna Greena, který si i u nás bleskurychle získal početný fanklub. Hrdinou je Quentin Jacobsen, normální, tak trochu bojácný kluk, který má od dětství rád nespoutanou Margo. Ta mu pak jednoho dne nečekaně zaklepe na okno a vtáhne ho do podivuhodného dobrodružství. Když dívka další dny ve škole chybí, Quentin začne pátrat a brzy si uvědomí, že pro něj zanechala určité stopy. Znal vlastně Margo? A co jsou papírová města, s nimiž se nyní stále setkává? Oblíbený autor přináší brilantní příběh nabitý upřímnými emocemi, který nenechá čtenáře chladným.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2014 , Yoli (ČR)Originální název:
Paper Towns , 2008
více info...
Přidat komentář
Dobře napsaná knížka, musím říct, že jsem se několikrát upřímně zasmála...Quetinovi kamarádi mi byli fakt sympatičtí, ale Margo mně nesedla. Chytala jsem z ní a jejího chování chvílemi nervy. Trochu mě ale zklamal konec, představovala jsem si ho trošku jinak. V knize se objevilo pár překlepů ve slovech, což mě taky trochu zklamalo, ale i tak knize dávám 4 hvězdičky...
O trošku horší než Hledání Aljašky... Prostě mně neseděla ta detektivní zápletka , protože mi přišla až moc nudná a zbytečně zdlouhavá. Naopak se mi líbili všechny básničky a metafory. U některých Quentinových myšlenek jsem se opravdu vyděsil :D Nechtěl jsem , aby Papírová města skončila tak smutně jako Hledání Aljašky. Díky bohu, že se tak nestalo , protože bych byl na Johna Greena mooooooc naštvaný ( možná i n.sraný ). Papírová města nejsou nejhorší , ale ani nejlepší knihou Johna Greena. Myslím si , že za přečtení stojí , ale podle mě se má postupovat od lepšího k horšímu a ne opačně :)
Budu se opakovat, pan Green je pan vypravec. Tady me nadchla super parta kluku, jejichz smysl pro humor me okouzlil. Margo me nadchla uz mene. Tipovala jsem si incest, nevyresene trauma z detstvi apod., ale ona fakt byla asi jen spratek. Problem vidim v tom, ze ten jejich detektivni hon byl zdlouhavy, tam vznika jakasi seda zona plodici nudu a tak otraveneho ctenare. Me otravila navic podoba s Hledanim Aljasky - parta hleda kamaradku, motivy jejiho zmizeni, kamaradka je original bez skrupuli. Takze krome te zabavne trojky a samotneho Quentina za me velke zklamani. Mam pocit, jestli sam autor neni trosku (ne)papirovej.
kniha je dobře napsaná...má i své hluboké myšlenky...je zábavná...dá se přečíst jen naprosto nenávidím Margo :D vůbec mi nesedla
Papírová města jsem si přečetla na popud společnosti a možná mě i mrzí, že jsem knihu zakoupila. Do knihy jsem se musela hodně nutit a v polovině jsem musela udělat dokonce pauzu a pučit ji kamarádce, protože jsem ji nedokázala číst. Po několika týdnech jsem se k ní vrátila a řekla si, že to musím dočíst. Řekla bych, že takových 50 stránek před koncem stojí konečně za to, abych ji četla, což je dost smutné, jelikož kniha má kolem 300 stránek. Podle mne by měla kniha být o něčem už od začátku. Tak jako v "Hvězdy nám nepřály" je pár vět na zamyšlení, ale opět to není natolik, abych musela nad nimi přemýšlet hodiny a hodiny jak někteří říkají. Kniha je pro mne velkým průměrem.
Nápad skvělý. Ale v půlce jsem se nějak zasekla a musela jsem se do čtení vyloženě nutit. K závěru se to pět rozjelo. Čekala jsem víc.
Zase zajímavý a nápaditý příběh. Myslím, že je povinnost si od Johna Greena alespoň něco přečíst, protože je to fakt zážitek.
Knihy od něj jsou hodně o zamyšlení - mají v sobě mnoho skrytých významů, ze kterých si každý vezme něco jiného...a to se mi na nich líbí nejvíc.
Stejně je neuvěřitelné jak krásně to dokáže napsat. Miluju jeho styl psaní, jak vše do sebe zapadá, obdivuji jak to může někdo takhle napsat. V knížce se objevili i vtipné scény u kterých jsem se fakt nasmála. :)
Papírová města jsem přečetla za jeden den a myslím, že na ně budu ještě dlouho vzpomínat, stejně jako na Hledání Aljašky.
Zatím jsem od Johna Greena četla tři knihy - Hvězdy, Hledání Aljašky a Papírová města. Pro mě velkým plusem je, že v téhle knize neumřela žádná z hlavních postav, u Hledání Aljašky mě to velmi šokovalo a znechutilo celý zbytek knihy. Naštěstí tuhle depresivní část autor vynechal, i když jsem po celý průběh knihy myslela, že Margo bude nakonec mrtvá, ale to mě vlastně nutilo a zároveň odrazovalo číst dál. Děj byl pro mě celkem dost napínavý a v některých chvílích i strašidelný. Celkově mám z Paper towns smíšené pocity, ale rozhodně je podle mě nejlepší z těch, které jsem od Greena zatím četla. :)
První část mě hrozně bavila,druhá byla trochu slabší ale poslední byla zase dobrá.Jen nevím jestli se mi měl líbit konec knihy
Vážně naprosto netuším, co si o té knize myslet. Na začátku jsem byla znuděná, od útěku Margo napjatá k prasknutí a někdy v těch místech začala kniha být vážně skvělá, ale ten konec? Asi je chyba čekat od tak napjatého děje plného teorií a spekulací o tom, co se chudákovi Margo mohlo stát, že na konci bude mrtvá, to se možná dalo očekávat až moc. I když jsem to od autora jako je John Green prostě čekala, s Aljaškou mě tak dostal i v mém minulém setkání s ním :) Ale ano, kniha se mi líbila. Dokonce bych řekla, že jsem spíš než nad tím, co chce Margo, uvažovala nad tím, co chci já. A to asi autor chtěl :)
Lidi, vůbec nevím co si mám myslet. Hrozně ráda bych potkala partu lidí s tak jiskřivým (intelektuálním) humorem, ráda bych potkala teenagery, kteří mluví v metaforách, citují klasiky, čtou poezii a snaží se v ní najít jeden druhého. Když odsunu do pozadí nepravděpodobnost tohoto příběhu, zůstane mi v rukou úžasná kniha. Najednou jsem přemýšlela, jaké by to bylo, kdybych se sbalila, odešla (na místo, které neexistuje), nechala po sobě jen pár stop. Jaké by to bylo porozumět poezii natolik, že bych byla schopná porozumět lidem, vztahům, světu. John Green něco hluboko schoval, zašil to pod zdánlivě obyčejný příběh maturujících puberťáků ale přesto Vás nechal se pod vrstvu banalit podívat. Zamyslela jsem se nad knížkou, jako dlouho nikdy. Chápu, není to pro každého, je třeba se malinko zamyslet. Velice zvláštní, neobvyklé. A protože jsem to zhltla jako hladová, a protože to bylo (z mého pohledu) neobyčejně čtivé a zvláštní, musím dát plný počet, protože John Green mě velice překvapil.
John Green je spisovatel, který podle mě do svých knih dává poslání. Poslání, na kterým přemýšlíte. Je to autor, který má na to, aby do knih napsal něco, co si zapamatujete. Jeho slova, popis, přemýšlení, které v knihách čtete je pozoruhodné a já přesto, že tohle byla má druhá přečtená knížka od něho, tak jsem si několikrát říkala, jak zrovna na tohle mohl přijít, jak ho zrovna napadly tyto výrazy.
Myslím si, že John Green má opravdu velký potenciál napsat knihu, která mi vyrazí dech, kterou budu muset číst pořád dál a dál, která se mi vryje pod kůži, ve které to poslání hned pochopím a mnoho mi dá...a já doufám, že si takovouto knihu jednou přečtu a John Green mi tak ukáže to, co už mnohým ukázal a já tak objevím to jeho kouzlo. Protože, ať už tato kniha měla mít jakékoliv poslání, tak já jsem ho nenašla celé a prostě nebyla určena mně, která ji tak neocenila.
První kniha, kterou jsem četla od Johna Greena a není to můj šálek kávy, Těšila jsem se až to budu mít za sebou a budu číst něco jiného.
Nedočetla jsem. Odložila jsem ji po 70 stránkách. Domnívám se, že tato kniha se může líbit teenagerům. Nedovedu si vysvětlit jak může být tato kniha určena pro všechny věkové skupiny. Zajímá mě úplně jiná četba. Nechci číst pubertální příběhy, které pro mě nemají žádnou hloubku. Velké zklamání.
Moc moc se mi líbila, ale jen někde uprostřed jsem se trošku sekla. Pak se knížka, ale zase rozjela a já byla nadmíru spokojená ;)
Zřejmě jsem knihu nepochopila, ale pořád mi přišla lepší než Hledání Aljašky, u kterého jsem chtěla mlátit hlavou do zdi. Vtípky nebyly vyčpělé a neustále se opakující a většina z nich byla vtipná. Nicméně mě poněkud děsí, kdo všechno v Americe dostane řidičák a auto.
Upřímně jsem z této knihy pořád trochu zmatená.:D Po přečtení Hvězdy nám nepřály jsem se na další knihu od tohoto úžasného spisovatele velmi těšila a to byla asi ta chyba. Očekávala jsem poutavý děj, od kterého se nebudu moci odtrhnout, pro mě však takový nebyl.
Nedá se říct, že by mě kniha úplně zklamala. Měla v sobě skrytou takovou zvláštní myšlenku a to se mi líbilo, ale myslím, že děj by mohl být trochu zajímavější.
I přes to knihu doporučuji . :)
Jsem na rozpacích. Moc jsem se na ni těšila, ale nejsem až tak nadšená. Teda jsem i nejsem. Asi mám tendenci, srovnávat s Aljaškou, ta pro mne nastavila vysokou laťku a jak jsem řekla, žádná jiná už ji prostě nepřekoná. Četla jsem ji na můj vkus delší dobu, ale to bylo způsobeno mým stavem, takže s tím nemá kniha nic společného, nicméně chybělo mi tam to něco, co by mě pohánělo číst neustále dál a dál, že by mě to úplně pohltilo.
Potřebuje být pochopena a prožita. Nemůžu ji odepřít to, že je opět nápaditá a nepředvídatelná. Ovšem chybělo mi soužití s postavami, přišlo mi, že jsem je nějak neměla šanci úplně poznat. Ale jinak John opět nezklamal, je to typická "Greenovina" a stojí to za to.
Kdybych mohla, dám 3 a půl hvězdy.
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura filmování střední škola škola metafory pro dospívající mládež (young adult) cesta, roadtrip
Autorovy další knížky
| 2013 |  Hledání Aljašky |
| 2014 | Papírová města |
| 2015 | Sněží, sněží... |
| 2015 | Příliš mnoho Kateřin |
| 2018 | Jedna želva za druhou |
Tato kniha byla moje první od Johna Greena a určitě ne poslední.
Takže ano, chystám se i na další jeho tituly. Příběh na tom ale nemá zásluhu. Nebylo to nic překvapivého ani nijak extra originálního. Přijde mi, že se tam celou knihu nic neděje. Nejvíc se mi asi líbila ta část, kdy ta parta (jména už si bohužel nepamatuji) jela v mini dodávce a členové se střídali u řízení a snažili se vždy, co nejrychleji nakoupit u benzinky. To mě hodně bavilo.
Jak jsem řekla, příběh průměrný, ale to, do čeho jsem se nejvíce zamilovala, je autorův styl psaní. John Green píše tak neuvěřitelně dobře, poutavě a čtivě. Díky tomu mi ta kniha utekla celkem rychle. Líbí se mi, že vždy řeší nějakou závažnou otázku lidstva.... to mě na něm tak zaujalo.
Chystám se na knihu Hvězdy nám nepřály a strašně se na ní těším.