Otazník je polovina srdce
Sofia Lundberg
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/414417/bmid_otaznik-je-polovina-srdce-x5d-414417.jpg
4
255
255
Elin Boalsová má skvělý život. Žije v New Yorku, je úspěšnou fotografkou, má skvělého manžela, se kterým má sedmnáctiletou dceru Alice. Přesto však Elin stále něco chybí. Jednoho dne dostane dopis od Fredrika, svého kamaráda z dětství, který byl její velkou oporou, když vyrůstala na Gotlandu. Elin se nečekaně vrací její vzpomínky na dětství, jež ji stále více vzdalují od její rodiny a naplňují ji hanbou. Hanbou za to, co kdysi dávno provedla a co ji přimělo z ostrova utéct a už se nikdy nevrátit. Elin chápe, že jediný způsob, jak svým vzpomínkám uniknout a ochránit svou rodinu, je se jim postavit čelem.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2019 , Ikar (ČR)Originální název:
Ett frågetecken är ett halvt hjärta , 2017
více info...
Přidat komentář
Paní knihovnice mi tuto knížku podala - ať ji zkusím. Díky obálce se hodila do výzvy tak jsem si říkala, proč ne. Ani ve snu by mě nenapadlo že to bude takhle dokonalé. Krásný příběh, pohlazení pro duši. Jsem unešena a od autorky si určitě ještě něco přečtu. Díky!
Od autorky jsem četla Červený adresář a ten se mě líbil víc,,přesto kniha je pěkná,krasnou obálku má a je čtivá,smutná....
Nechápu.. Opravdu jedním slovem nechápu, jak někdo může napsat něco tak krásného, myslím si že tohle je i první kniha u které jsem brečela, celou dobu jsem se držela i ohledně toho telefonátu jak volala tátovi.. Ale ten konec s tím Samem?? Jen pět, si tato kniha nezaslouží. :D Dávám ji minimálně 1000*. Do knihy jsem vlepila pár lepíků a to taky normálně nedělám. A obálka, ta je nádherná, pořád jsem se na ni musela dívat. Určitě si chci ještě někdy něco přečíst od paní spisovatelky. :)
Knížka je smutná místy skoro melancholická a to už ať se jedná o linku ze současnosti tak linku z minulosti. Dětství na Švédském ostrově je popsáno hodně drsně až sirově , ale velice dobře. Úplně jsem se tam viděla. Bylo hodně bolestné sledovat, jak toto těžké dětství hlavní hrdinka popírá a jak jí to ovlivňuje v dalším životě. Podle mě je kniha hodně věrohodná.
Ano je to něco naprosto odlišného než Červený adresář, ale podle mě je dobře, že autorka umí psát i jinak a nepíše podle stejné šablony.
Slyšela jsem samé chvály na Červený adresář, ale zatím jsem se k němu nedostala.... Proto jsem sáhla po Otazníku. A udělala jsem dobře... Moc se mi líbilo střídání součastnosti s minulostí, tady mi vůbec nedělalo problém se zorientovat..
Moc krásná knížka.... Určitě si přečtu i Červený adresář, protože tahle autorka doopravdy umí dobře psát :-)
První knihu autorky jsem přečetla jedním dechem, tuto jsem přelouskávala měsíc. Děj byl, na můj vkus, nudný a menší zvrat přišel až na posledních 100 stranách. Bohužel za mě průměr. Červený adresář nasadil určitou laťku, na kterou, tato kniha zdaleka nedosahuje.
To byla ale hezká knížka! Líbí se mi, když se příběh vypráví z pohledu přítomnosti a minulosti...Čtu trošku jiný žánr, ale tohle se mi teda sakra líbilo.
Krásný, poutavý příběh ve kterém se střídají minulost s přítomností a dojemný konec. Mohu vřele doporučit.
Já tedy na nějaké romanťárny moc nejsem, ale toto se mi líbilo tak, že musím dát 5 hvězdiček. Moc krásný a poutavý příběh, konec dojemný.
Před minulostí se nelze schovat a pokud se jí člověk nedokáže podívat do tváře, může mu pokazit i život současný.
Na knížku jsem se těšila, bohužel jsem z ní mírně zklamaná. Nevím, zda to bylo tím, že se pravidelně střídaly dvě časové roviny, ale prostě jsem se nedokázala úplně ponořit do děje. Nejen že postavy v knize si navzájem neříkaly spoustu důležitých věcí, ale jakoby i autorka čtenářům předkládala skutečnosti jen tak nějak napůl. Přišlo mi to jako spousta útržků ze života, sice chronologicky na sebe navazujících, ale ne zrovna zdařile propojených. Přece když vyprávím příběh ve dvou časových rovinách, tak by jednotlivé kapitoly měly končit nějakým napětím. Tady jsem to vůbec necítila a i scény, které by měly být dramatické, mě nechávaly docela chladnou. Nějak mi prostě nesedl celý ten způsob vyprávění jinak docela zajímavého příběhu.
I já jsem se těšila na další knihu od autorky Červeného adresáře. A ani její druhá kniha mě nezklamala. Příběh se velmi pěkně a rychle četl, byl jemný, nenáročný, propletený spoustou rodinné historie. Příběh o smutném dětství na švédském venkově byl plný silných emocí, četla jsem jedním dechem. Moc se mi líbil závěr příběhu, kde se rodinná tragédie uzavře a dojde ke smíření.
Dojemný příběh plný emocí, který mě chytil za srdce !
Dojemné vyprávění, které Vás chytne od začátku do konce. Vzájemné, velmi komplikované vztahy táhnoucí se téměř 30 let, omyly i tragédie , krátce řečeno - nádherné čtení
Moc krásné a příjemné čtení.
Takové hezké pohlazení na duši. Moc se mi líbilo zpracování, dle mého se autorce hodně povedlo. Líbil se mi ten rozdíl NY a vesnice ve Švédsku.
Klobouk dolů před trpělivostí Sama a Alice. A kdyby... Stačila jedna věta, jedno vysvětlení...
Příběh o ne příliš povedeném dětství. O tom, jak jeden malý okamžik může všechno zničit a jak málo stačí, aby se vše změnilo...
...Domov bez knih je jako tělo bez duše...
Další úžasný příběh z pera švédské spisovatelky Sofie Lundberg, který mě opět dojal až k slzám...
Stejně jako v Červeném adresáři se i zde střídá minulost s přítomností, díky čemuž si může čtenář utvořit podrobný obrázek o životě hlavní hrdinky, věhlasné fotografky Elin a lépe tak pochopit její jednání a rozhodnutí...
Příběh o ne zrovna povedeném dětství, traumatickém zážitku, vzpomínkách, domněnkách, polopravdách, hledání vlastní cesty, vypracování se na nejvyšší vrchol, rodině, rodičovství, lásce a vztazích se odehrává napříč časem v malém švédském městečku, v Paříži a ve stínu newyorských mrakodrapů...
Stejně jako Červený adresář, tak i tato kniha mě vedla k zamyšlení nad vlastním životem, vlastními vzpomínkami. A i z ní si vypíšu pár zajímavých citátů do svého zápisníčku...
Otazník je polovina srdce doporučuju všem, kteří mají rádi silné příběhy, vedoucí k zamyšlení. Pro mě to bylo takovým pohlazením po duši, ke kterému se určitě ještě někdy vrátím.
Štítky knihy
pro ženy švédská literatura tajemství rodinné vztahy vyrovnání se s minulostí
Za mě poměrně nudná kniha, kde nikdo pořádně nemluví s nikým a každý si všechno vykládá po svém. A podle toho vztahy vypadají. Matka hlavní hrdinky byla děsná. Ten typ, co vymění děti za chlapa a jídlo za stírací los. V dětském domově by jim bylo lépe.