Nikdo není sám
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/505631/bmid_nikdo-neni-sam-fM0-505631.png
4
1140
282
Nikdo není sám, ale možná by někdy chtěl. Anebo jsme sami naopak všichni — bez ohledu na to, s kým nebo jak žijeme? Veronika má práci, která ji baví, manžela, který jí rozumí, dvě náctileté děti, s nimiž není žádný větší problém. Sice nemá příliš dobrý vztah s rodiči, ale udržuje si od nich bezpečný odstup. Jenže někdy tohle všechno nestačí. Křehkou rovnováhu náhle naruší smrt matky a Veroničina představa spokojeného života se začne rozpadat jako domeček z karet. Jestliže někdo dokáže popsat nedělní oběd, výlet na rozhlednu nebo babiččin pohřeb jako bezohlednou poziční válku, pak je to Petra Soukupová. Její nový román čtenáře okamžitě vtáhne do světa, ve kterém se spolehlivě poznává, aby vzápětí krok za krokem odhaloval absurditu a trapnost rodinných bitev, v nichž nemůže nikdo vyhrát. Nová Soukupová, tak jak ji znáte a máte rádi.... celý text
Přidat komentář
Opět skvělá kniha od Soukupové. Úžasně propracované postavy, naprosto uvěřitelní lidi. Až tak moc, že se s nimi člověk často dokáže ztotožnit. Moc se mi líbí, jak vidíme do hlavy skoro všem, jak autorka mění vypravěče. Tím to dostává další rozměr, že je stejná situace popsaná různými osobami. Je to výjimečná knížka o úplně obyčejných věcech.
Opět brilantní psychologie postav, velmi sugestivní, autentické, věřila jsem všemu :) Petra Soukupová zase ukázala, že v tomto směru nemá konkurenci. Díky tomu, že vidíme do hlavy více postavám/vyprávěčům, nás celý příběh semele o to víc.
Výborně napsané, bezvadně se to čte, ale čtení to bylo vcelku náročné, vstřebat všechna ta dramata naší knižní rodinky..Ve spoustě situacích a myšlenkách hlavních aktérů se čtenář bez problémů najde - ty každodenní starosti, obavy a pochyby.. právě to na knížkách Petry Soukupové miluju. Díky za Vaši práci!
Mám-li ale srovnávat například s knihou Nejlepší pro všechny, kterou jsem četla nedávno, tak ta se mi líbila o chlup víc:) Ale i tak doporučuji, paní Soukupová je moje nová velice oblíbená autorka!
Petra Soukupová je skvělá. Dokáže popsat běžné rodinné i osobní situace tak, že máte pocit, že je právě prožíváte. Dějí se každému z nás a ona je dokáže vykreslit s takovou upřímností a silou...
Petra Soukupová píše stylem, který čtenáře ke knize přilepí. Syrové a čtivé. Autentické a pohlcující. Během čtení jsem se přistihla, jak bych ráda, postavě matky, poradila nebo se za ni její trable vyřešila. Pokud autor dovede toto svým psaním ve čtenáři vyprovokovat, tak je to u mě pan/paní spisovatel/spisovatelka.
Absence přímé řeči byla občas matoucí, i když jsem na tento styl psaní u této autorky zvyklá. Příběh je ze života a o životě. Komplikované rodinné vztahy, smrt, šikana, první nešťastná láska, propukající nemoc. Člověk si při čtení uvědomí, že má být vděčný za maličkosti.
Jak to ta autorka dělá, že mě při čtení rozbolí břicho úplně stejně, jako kdybych se v popisované nepříjemné rodinné situaci zrovna taky vyskytovala?
Místy je mi z předkládaných scén tak úzko, že zatím můžu přečíst průměrně jednu knihu od Petry Soukupové ročně, víc nedávám. Tak je to uvěřitelný...
Kniha "Nikdo není sám" je plná výčitek, které si člověk od rodiny vyslechne nebo si je sám vytváří - že dost nepomáhá, není dost dobrý jako rodič/dítě/manžel/zaměstnanec, nejezdí dostatečně často na návštěvu, není vděčný... Ale kolik toho může jeden člověk v tak toxickém prostředí, kde jeho názor není respektovaný, unést?
Paní Soukupová nám dává. Pěkně bez chození kolem horké kaše. Rodina je bezva věc, ale generační střety, stáří, puberta, pocit, že něco někomu dlužím, to jsou ostny, které bodají i mně. Rodiče nikdy nepřestanou vychovávat své děti, i když už dávno dospělé, myslím, že tohle vybalancovat umí málo kdo.
V knížkách od Soukupové se musí každý najít, i když to nebývá úplně příjemné shledání.
Uf, uf... Jako kdybych sledovala život někoho blízkého. Mnohé momenty jsou tak známé. Bolavá rodinná témata.
Styl psaní Soukupové je hodně specifický a zprvu mi trvalo si na něj zvyknout. Měla jsem to tak i u její knihy Věci, na které nastal čas (kniha Nikdo není sám byla za mě lepší). Nakonec mě ale knížka moc bavila, postavy skvělé popsané, jejich pocity taktéž, dokážete se do nich vcítit, pochopit je. Moc fajn čtení tak nějak ze života.
Slogan z přebalu "Nová Soukupová, tak jak ji znáte a máte rádi" skvěle vystihuje vše. Opět na úplně obyčejném příběhu obyčejné rodiny skvěle popsány a zanalyzovány destruktivní vztahy všech aktérů. Stejné téma jako v autorčině předchozím románu Věci, na které nastal čas, jen rozšířené o další generaci. Skvěle fungují obě knihy, Soukupová má vynikající pozorovací talent.
Petra Soukupová se hrozně dobře čte. Její knihy nemají zrovna dvakrát sofistikovou zápletku, to ale vůbec ničemu nevadí. U jejích knih má chvílemi člověk pocit, že stojí u vás v obýváku a popisuje, jak si vlastně žijete, spolu s tím ukazuje na vaše bolístky, o kterých sice víte, ale snažíte se je moc neřešit.
Jsou to knihy z běžného života - není to život dokonalé rodiny, úspěšného kariéristy, ani někoho, kdo si sáhnul na úplné dno. Knihy jsou o vás, o vašem životě. O běžných věcech, co řešíte a co vás trápí, kterým nevěnujete přílišnou pozornost.
(SPOILER)
Soukupova a jeji styl psani me bavi, tak je to u kazde jeji knihy. Umi se paradne vcitit do mysleni postav ruzneho veku a pohlavi, obcas jsem se ptala sama sebe, jak dlouho asi muselo trvat nastudovat mysleni a zpusob mluvy / pouzivane vyrazy pubertalnich deti. Nicmene mi postava Veroniky prisla propracovanejsi nez treba Maja. Maja podle me byla uz za hranici, pripad pro psychiatra a ne prumerna pubertacka, tady jsem si rikala, jestli to byl autorcin zamer nebo jestli to nechtene trochu prehnala.
Jako mnoho jinych ctenaru me Veronika docela stvala. Je to mozna tim, ze nejsem ten sebeobetovaci typ jako ona, proto jsem opravdu nechapala, jak si nekdo muze myslet, ze timto pristupem nekomu pomuze. Vzdyt kdyz znicim sama sebe, nemam co dat jinym. Konkretne bych protivneho otce tolik neresila a kdyz nechce pomoc, tak bych ho nechala zit jak si preje - samotneho. Taky detem bych se tolik nesnazila vtirat do prizne - vztah musi byt alespon trochu vyvazeny, tady je Veronika rada za kazdou chvili, kdy nejsou vylozene hnusne, tam opravdu vidim nekde chybu ve vychove.
Chudak manzel, na jeho miste bych uz davno ukazala, kde jsou me mantinely, vzdyt je takovy hromosvod.
Konec mohl byt trochu propracovanejsi, tady to bylo takove polovicate, ale to je Soukupova ve vetsine pripadu (krome "Nejlepsi pro vsechny" a mozna proto mi to prijde jako jeji nejlepsi kniha).
Celkove ale bavi a clovek nad postavami premysli a to je u knihy asi to hlavni, proto 4 *.
Skvěle napsané z pohledů několika osob. Sama mám děti ve věku 15 let a tak i to bylo tak blízké, až to bylo nepříjemné :) Každopádně i myšlenky a jednání směrem k nejstarší generaci... děsivě realistické. Ale ke konci už mě hlavní hrdinka trochu štvala tou neustálou rozpolceností (nikoliv pláčem - tomu rozumím :) )
Taková ta domací klasika, každodenní povinosti, dva puberťáci, alkohol, šikana, anorexie, práce, rodiče.....atd. Prostě život. Příběh vyprávěný z pohledu hlavní hrdinky Veroniky a jejich dětí. Příběh ve kterém se apoň trochu najde každý. Skvělé.
Věděla jsem, že knihy autorky jsou depresivní. Tentokrát sáhla po problémech sendvičové generace. Nemají to lehké, ale Veronika mě vyloženě štvala. Ani si snad takového pohodového chlapa chlapa nezasloužila. Nebo on ji?
Toto je moje první kniha od této autorky. Nejedná se o lehké čtení. Ale rozhodně stojí za to.
Příběh je o obyčejné čtyřčlenné rodině, která si prochází těžkým obdobím. Jednotlivé situace tu vidíme z pohledu všech členů rodiny, některé jsou mi až nezvykle blízké, autorka je skvěle vykreslila, až zněly naprosto skutečně.
Čtenář je donucen se nad příběhem zamyslet. Je zde ukázáno, že každý člověk vnímá svůj problém jako ten nejhorší a nejdůležitější. Zaujalo mě, jak si děti neuvědomují své činy (šikana, anorexie,...).
Ze začátku jsem měla problém se začíst, což se po chvíli úplně změnilo. V knize nezvykle chybí uvozovky. Mrzí mě, že konec nastal moc rychle, mnoho věcí a problémů zůstalo nevyřešených.
Kniha mě naprosto příjemně překvapila. Je úplně jiná, než na které jsem zvyklá. Moc děkuji!!!
Moje první přečtená kniha Petry Soukupové a mě se moc líbila. Autorku řadím mezi další skvělé české spisovatelky, máme jich opravdu dost.
Zpočátku jsem měla trošku problém se stylem psaní s absencí uvozovek, ale rychle jsem si zvykla.
V příběhu jsem se mockrát viděla a bohužel i svoji matku. Hlavní hrdinka Veronika mi trochu lezla na nervy, ale vlastně jí rozumím. Kapitoly psané z pohledu jejích dětí knize daly další rozměr, někdy bych chtěla vidět do hlav těm svým...A manžela Michala by chtěla mít doma asi každá ženská (já ho teda mám :-D).
Jsem spokojená a ráda si zase nějakou knihu P.S. přečtu.
Petra Soukupová tak, jak ji známe a máme rádi. V románu Nikdo není sám se soustředí na obyčejnou čtyřčlennou rodinu s problémy, které možná znáte ze svého vlastního života. Díky alternujícím se vypravěčům nahlížíme do hlavy každého z nich a vidíme, jak určité situace vnímají jednotliví členové trochu odlišně.
Hlavním tématem jsou mezigenerační vztahy. Zejména ty mezi rodiči a dětmi. Soukupová je sleduje ve dvou rovinách - stárnoucí rodiče x jejich dospělá dcera a matka x dospívající dcera. Velmi mě zaujal způsob, kterým je poukázáno na měnící se dobu a společnost. Právě tento fakt může za velkou část potíží a nedorozumění vyskytujících se uvnitř příběhu.
Co tuto knihu dělá jedinečnou je právě obyčejnost, jež zachycuje. Věřím, že mnohým čtenářům budou vykreslené situace hodně blízké, zatímco jiní měli to štěstí a nesetkali se s nimi. Styl vyprávění je velmi specifický. Má své kouzlo, ale nebude tím pravým pro každého. Osobně mě ale zaujala jeho uvěřitelnost a syrovost. Nic není přikrášleno a vše je podané tak, jak to je.
Nikdo není sám vám můžu rozhodně doporučit, i když si myslím, že by si příběh zasloužil několik kapitol navíc. Určité události nebyly vůbec dořešeny a zasloužily by si dotáhnout do konce.
Tak tato kniha ufff to bylo těžké čtení! Líbilo se mi, jak byly jednotlivé události vykreslované z různých pohledů členů rodiny. Vyhnula bych se hodnocení chování a rozhodnutí, která jednotlivé postavy dělaly; jak se říká, nesuď člověka, dokud neobuješ jeho boty. Chtěla bych vyzdvihnout, jak se autorce podařilo zachytit zoufalost celé situace, příběh je reálný a umí ve čtenáři vyvolat emoce.
Štítky knihy
rodina rodinné vztahy úmrtí v rodině
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Petra Soukupová tak, jak jí máme rádi - takže nečekejte žádnou rodinnou selanku. Při čtení jejích knih si připadám jak na mučidlech - no ano, poznáte se v konání jejích hrdinů asi místy i vy. Pojmenování všech těch problémů jde tak na dřeň, že z toho jednomu naskakuje husí kůže. Tentokrát sledujeme příběh Veroniky, ženy ve věku mládí v místech, kam slunce nesvítí a do důchodu daleko, drcené ze všech stran - starost o rodiče, starost o děti, starost o kariéru a úporná snaha být ve všem když ne nejlepší, tak alespoň dostatečně dobrá. Úmrtí matky pak nastartuje sestup do hlubin, kde povinnosti doléhají ze všech stran a nejvíc z vlastní hlavy (ačkoli hlasem matčiným). Hvězdičku strhávám za uspěchaný konec - chápu, že je hezké vidět světlo na konci tunelu, ale tady mi to přišlo jako roj hvězdiček po tvrdém úderu do hlavy, nikoli jako cesta za světlem...